"Hledám práci, ale nemám zkušenosti": 7 strategií, jak uspět

Na trhu práce existuje spousta lidí, kteří se ucházejí o práci, na niž nemají dost praxe. To dokazuje i zpráva o náborových trendech na blogu Toggl z roku 2021. Ale pravdou taky je, že 39 % zaměstnavatelů se nechalo slyšet, že prohrabávání se nekonečným množstvím nedostatečně kvalifikovaných uchazečů je neskutečný žrout času. Jak teda poznáme, kdy máme skutečnou šanci na úspěch a kdy je to dopředu prohraný boj?

Nedostatek zkušeností, nebo žádné zkušenosti?

Rozhodně bychom si měli věřit a mít vysoké ambice. Pokud ale hledáme zaměstnání tak, že rozposíláme životopisy jak na běžícím páse, mrháme tak časem všech zainteresovaných stran, včetně toho našeho. Je zbytečné ucházet se o práci, na kterou nemáte žádné z potřebných zkušeností nebo u níž nemůžete vyhovět požadavkům, o kterých zaměstnavatel nehodlá vyjednávat.

Blakenshipová říká, že „pokud skutečně nemáte žádné zkušenosti, tak se o takovou pozici neucházejte. Nikdo od vás nečeká, že se budete hlásit na místo lékaře bez vystudované medicíny. Je to zbytečné a plýtváte i časem náborářů, kteří se pak musí denně probírat stovkami životopisů“.

O pozici se neucházejte, pokud:

• nevyhovujete požadavkům na občanství/vízum, národnost nebo lokalitu,
• nedisponujete explicitně uvedenými kvalifikacemi či licencemi,
• nemáte pro danou pozici žádné dovednosti, ani ty přenositelné,
• splňujete méně než 50 % požadavků zaměstnavatele.

Když máte celkově okolo 70 % dovedností požadovaných na dané pozici, tak stojí za to se o ni ucházet. Naše koučka dokonce navrhuje vzít rozum do hrsti a zkusit to, i když máte 50–60 % dovedností s tím, že k tomu připočtete i dovednosti přenositelné.

Co dělat, abyste u pohovoru zabodovali i s méně zkušenostmi?

Jak maximalizovat šanci na úspěch, když už se rozhoupete a na pozici se přihlásíte? Blakenshipová nabízí sedm strategií pro nedostatečně kvalifikované uchazeče.

1. Vytvořte si neprůstřelný životopis

Pokud si děláte zálusk na práci, která se zdá být mimo váš dosah, naše expertka radí, že v takovém případě by měl být na prvním místě vyšperkovaný životopis. „Měl by hýřit vašimi úspěchy. Své klienty učím psát životopisy tak, že náboráři uvidí všechny nejdůležitější milníky v prvních dvou třetinách stránky. Přesně tam byste měli uvést všechny podstatné věci, na které chcete náboráře upozornit.” Uveďte certifikáty, hlavní úspěchy, statistiky, konkrétní fakta a data, které doloží vaši praxi. Pokud jste v předchozí práci nenabrali zkušenosti potřebné pro práci nadcházející, tak se zaměřte na svoje přenositelné dovednosti.

Co když jste například pracovali v juniorní pozici, ale v praxi jste zastávali i seniorní úkoly? Blakenshipová doporučuje do životopisu uvést i seniorní roli do závorky, aby si jí náboráři všimli a mohli se na ni doptat.

Vezměte taky v potaz to, že by váš životopis měl být čitelný pro systém ATS. Pokud ho firma používá k automatizaci prvního kola náboru, měli byste sepsat svůj životopis tak, aby se v něm software vyznal.

2. Nezapomínejte na networking

Bez networkingu to nejde. LinkedIn je bezplatná platforma s miliardami uživatelů a naše koučka na její konto uvádí: „Neexistuje žádný důvod, proč takového nástroje nevyužít. Oslovte ty, kteří na vámi vysněné pozici už působili. Třeba vás navedou správným směrem nebo vám dokonce dohodí volnou pozici. Nikdy neuškodí si s někým promluvit, zeptat se na nejasnosti nebo se s nimi zkusit propojit. Co by se vám mohlo stát? Dotyčný může v nejhorším případě vaši zprávu ignorovat nebo odmítnout navázání spojení. To není nic hrozného, tak proč to nezkusit?“

Kariérní koučka ale zároveň varuje: „Většina lidí v USA, kteří byli u náboru úspěšní, se k pozici nedostali díky networkingu. Je to skvělý nástroj, ale nikdy nenahradí proaktivní hledání volných pozic a ucházení se o ně.” Prostřednictvím networkingu můžete klást otázky nebo získat tipy k pohovoru. Můžete se třeba propojit s někým, kdo už ve společnosti pracuje, a doptat se na to, jak u nich vypadá pohovor. Z pozice nedostatečně kvalifikovaného uchazeče vám navázání takových spojení může jedině prospět.

3. Osvojte si přístup „fake it ‘til you make it“

Blakenshipová se nám svěřila, že je velkou příznivkyní přístupu, kdy možná sice ještě některé dovednosti nemáte, ale tak dlouho si na to hrajete, až je získáte. Právě díky tomuhle přístupu se dostala tam, kde dnes je. Získala pracovní pozice, na které by jinak nedosáhla, a mohla se tak profesně posouvat. „Nikdy byste neměli přímo lhát. Jednou se na to přijde a vy pak dostanete vyhazov. Stačí najít kreativní způsob, jak ukázat, že máte zkušenosti nebo že jste pro náboráře tou správnou volbou.“ Představte si, že narazíte na vedoucí nebo náborářku, která si vyslechne i někoho méně zkušeného. Musíte jí přece dát najevo, že na danou pozici máte.

Blakenshipová znovu varuje, tentokrát před nesrovnalostmi v názvech pracovních pozic, které jste skutečně zastávali, a těch, které uvádíte v životopisu. „Pokud jste byli na juniorní pozici, nesnažte se nahnat body tím, že uvedete seniornější pozici. Každý chce před náboráři vypadat dobře, ale na takové mlžení se přijde velmi rychle – buď už v rámci náborového procesu, nebo při ověřování minulých zaměstnání.“

4. Vybudujte si osobní brand na LinkedInu

Blakenshipová tohle považuje za trumf v rukávu. „V dnešní době se čím dál víc společností zaměřuje na profily uchazečů na různých sociálních médiích a zkoumá, kolik mají sledujících a jak s nimi interagují. Záleží samozřejmě na dané pozici, ale pokud náboráři vybírají mezi dvěma kandidáty, jedním, který má 20 tisíc sledujících, a druhým, který jich má tisíc, může to být rozhodující faktor.“ Pokud se na LinkedInu budete prezentovat jako profesionálové a vytvoříte si vlastní značku, pomůže to dotvořit váš obraz vhodného kandidáta. Náboráři a zaměstnavatelé *na vaše sociální média zamíří hned po zhlédnutí vašeho životopisu, aby si o vás udělali lepší a komplexnější představu.

Blakenshipová k tomu dodává, že „takovou silnou osobní značku nebo napojení na rozsáhlou síť kontaktů vám nikdo nevezme. Je to něco, co vám vždycky zůstane. Pokud na tom budete konzistentně pracovat po celou svou kariéru, získáte tak podporu celé komunity, na kterou se můžete obrátit s dotazy a sdílet s ní kariérní příležitosti“.

5. Zaměřte se na firmy, které se nebrání zvyšování kvalifikace a osobnímu růstu

Naše kariérní koučka tvrdí, že firmy, které si zakládají na proškolování svých zaměstnanců a zvyšování jejich kvalifikace, budou více otevřené uchazečům s méně zkušenostmi než společnosti, které na takové hodnoty nedbají. Například zaměstnavatel, který hledá uchazeče na důležitou pozici s velkým dopadem a s okamžitým nástupem, nejspíš lidem s méně zkušenostmi šanci nedá. Na druhou stranu společnost se silnou firemní kulturou, pro niž je zásadní najít uchazeče, se kterými sdílí hodnoty a přístup, může zaměstnat méně kvalifikovaného kandidáta, pokud ukáže, že na to má.

6. Na pohovoru ukažte, proč se na danou pozici hodíte

Pozvánka na pohovor může znamenat, že se vám náborář rozhodl dát šanci. Jenže jako někdo, kdo přichází s méně zkušenostmi, ještě zdaleka nemáte vyhráno. Teprve teď začne tvrdá práce. Blakenshipová vysvětluje, že „teď nastává chvíle, kdy musíte uvést důvody, proč se na pozici hodíte právě vy, musíte efektivně zodpovědět všechny položené dotazy a vyjít z pohovoru vítězně”. Nezapomeňte si dopředu společnost proklepnout, seznámit se s její firemní kulturou a náborovým procesem, připravit si otázky a ujasnit si, které informace by o vás měly zaznít.

7. Věřte si

Naše expertka pevně věří, že sebedůvěra je tou nejlepší reklamou. „Se sebevědomím nejdál dojdeš. Je to přesně to, co potřebujete, abyste udělali dobrý první dojem a mohli se ucházet o pozici, na kterou byste za jiných okolností neměli. Razím teorii, že bychom se měli prezentovat jako lidé, kterými chceme být, a ne nutně jako ti, kterými jsme teď. Pokud u pohovoru zvládnete hrát roli někoho, kdo je pro danou pozici dostatečně kvalifikovaný, tak zvyšujete svoje šance na úspěch.“

Jak žádat o práci z pozice nedostatečně kvalifikovaného uchazeče

Dávejte si ale pozor, ať to s tím sebevědomím nepřeženete a nepůsobíte na pohovoru arogantně. Pro naše účely Blakenshipová definuje sebedůvěru takto:

• umíte si stát za tím, co dokážete,
• máte jasnou představu o své expertíze,
• jste si vědomi toho, že v některých oblastech máte mezery, ale jste schopni je vyplnit.

Překlad: Eva Mazalová
Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, LinkedInu nebo Instagramu a nenechte si ujít žádné novinky.