Německo otestovalo čtyřdenní pracovní týden: „Bylo to těžké, ale zvládli jsme to.“

„Upřímně? Bylo to náročné. Nic není zadarmo. Ale chtěli jsme něco změnit, tak jsme do toho dali všechno, a nakonec se nám to podařilo.“ Tom Jaeger je ředitelem společnosti Jaeger Orthopädie, která vyrábí protézy. Jeho firma byla jednou z 45 účastníků šestiměsíčního testování čtyřdenního pracovního týdne v Německu. „V únoru, nedlouho po začátku testování, dalo hodně zaměstnanců výpověď – z důvodů nesouvisejících s experimentem. V květnu nám klesl obrat o 7 %. Málem jsme to vzdali,“ kroutí hlavou zakladatel a CEO této rodinné firmy. „Ale pak jsme si vyhrnuli rukávy, dali jsme se do práce, a peníze se začaly vracet. Když končilo léto, 29 z našich 30 zaměstnanců mělo zájem nové pracovní tempo zachovat do budoucna!“ Pocity zaměstnanců Jaeger Orthopädie vyjádřené hromadným hlasováním jdou ruku v ruce s celkovými výsledky německého experimentu: Podle organizátorů se jednalo o „úspěch“.

Tři čtvrtiny všech zúčastněných firem se rozhodly v zavedeném modelu pokračovat.

Zatímco v únoru se do testování čtyřdenního týdne zapojilo 30 firem, v červnu už jich bylo 45. Tím se z celé záležitosti stal druhý největší test svého druhu na celém světě (prvenství drží Velká Británie, kde se testovalo v roce 2022). Firmy z celé země (v drtivé většině se jednalo o malé a střední podniky, tj. do 250 zaměstnanců) se k experimentu přihlásily během období říjen 2023 – květen 2024 u poradenské společnosti Intraprenör.

„Byli jsme celkem ohromeni zájmem, který tato událost vyvolala. Nečekali jsme, že se bude chtít zapojit tolik firem a že to tak zaujme média,“ přiznává Carsten Meier, jeden ze zakladatelů této malé poradenské HR firmy, která na principu čtyř dní v týdnu funguje už devět let. V Německu, které od roku 2023 zažívá ekonomickou recesi, „probíhají ohnivé debaty ohledně světa práce, a názory na situaci se velmi liší. Chtěli jsme otestovat něco nového a přispět tím do diskuze,“ dodává Carsten Meier.

Hlavní myšlenka experimentu, který už si vyzkoušelo celkem 6 zemí ve spolupráci s neziskovou organizací 4 Day Week Global, je soustředit práci běžně zvládanou během pěti dní do pouhých čtyř dnů (zkrácení pracovní doby o 20 %) při zachování stejného platu pro zaměstnance. Německé společnosti nicméně v průměru provedly zkrácení pracovní doby o 10 %, tedy z pracovního týdne ubraly půl dne. Z 45 firem, a tedy z více než tisícovky zaměstnanců, se nakonec tři čtvrtiny (73 %) vyjádřily v tom smyslu, že chtějí zkrácení pracovní doby zachovat. Jejich obrat zůstal víceméně nezměněn.

V souvislosti se zkracováním pracovní doby zaváděly německé firmy hromadná opatření, docházelo k optimalizaci pracovních postupů (jak uvádí 63 % účastníků), zlepšování efektivity jednání na poradách (52 %) nebo používání digitálních nástrojů (25 %). „Jedna z našich prodejen musí být otevřena od pondělí do pátku, a proto jsme nechali zaměstnance, aby si každé dva týdny vybrali jeden den volna,“ uvádí například Tom Jaeger. Pracovní týmy si tedy musely zvyknout na to, že se zaměstnanci v práci střídají. „Přešli jsme na tzv. tiketovací systém, který rozděluje pracovní úkoly asynchronním způsobem. Fungovalo to perfektně. Dokonce i naši nejstarší zaměstnanci, co si stěžují na používání počítačů, uznali, že to byl dobrý nápad,“ podotýká s úsměvem ředitel firmy.

Náramky pro sledování fyzických signálů

Změny zaváděné v rámci nového režimu však musely nutně zasáhnout také v osobní rovině – došlo ke snížení rozptylování při práci (to zmiňuje 65 % účastníků) a zvýšení soustředěnosti (32 %). „Na výkon své práce se musím pořádně soustředit, protože mým úkolem jsou výpočty stability konstrukcí našich staveb,“ říká Susanna, stavební inženýrka společnosti Finnholz, firmy specializující se na dřevostavby. Tam zavedli volné pátky každý týden, přičemž ztracenou pracovní dobu částečně kompenzovali tím, že zbývající dny v týdnu prodloužili směny o jednu hodinu. „Od té doby, co jsme se zapojili do experimentu, jsem zjistila, že nemám takovou tendenci to poslední den v práci před víkendem flákat. Což se mi předtím občas v pátek stávalo.“ Susanna přiznává, že měla trochu problém se soustředit na práci devět hodin místo osmi, což vyřešila tak, že si dělala víc malých přestávek, aby udržela pracovní tempo. „Ale když bych to měla vyhodnotit celkově, tak byl pracovní týden mnohem klidnější a já jsem bez problémů zvládala stejné množství práce.“

Největším úspěchem jsou pro Německo výsledky v oblasti duševního zdraví zaměstnanců. 94 % zaměstnanců i vedoucích pracovníků uvedlo, že se zvýšila jejich spokojenost (v porovnání se 70 % ve Velké Británii a 60 % v JAR). Německo bylo také vůbec první, kdo začal shromažďovat data ohledně fyziologických projevů doprovázejících zavedené změny, a to prostřednictvím náramků a porovnávání vzorků vlasů. Výzkumný tým z Münsterské univerzity zjistil, že došlo k průměrnému snížení délky trvání stresu o 84 minut týdně na osobu – to znamená, že byl každý zaměstnanec skoro o hodinu a půl týdně ve větším klidu. „Díky tomu, že mám teď třídenní víkend, tak můžu navštěvovat rodinu, která žije v Hamburku,“ dodává jednatřicetiletá inženýrka. „Také chodím častěji do přírody, třeba do Schwarzwaldu. Všechno je víc v klidu a v pondělí přijíždím do práce daleko odpočatější.“

V porovnání s jinými zeměmi má Německo větší počet odpadlíků
Německý experiment nezaznamenal tak zářný úspěch, jako podobné akce v ostatních zemích. Tak například 27 % zúčastněných firem se chce vrátit k pětidennímu pracovnímu týdnu, nebo to již učinili v průběhu testu. Je to o dost vyšší číslo než v jiných zemích, kde se nový model zkoušel (například ve Velké Británii se jednalo jen o 8 %). Jaké důvody přiměly tolik německých firem hodit ručník do ringu? Ekonomické obtíže spojené s nepříznivou situací na trhu, ale také interní pochyby o reálnosti tohoto řešení. „Hlavní překážka, na kterou narazí každý vedoucí pracovník při zavádění 4denního pracovního týdne, je to, že si musí být stoprocentně jistý, že to může fungovat,“ říká Francis Boyer, autor knihy La semaine de 4 jours, sans perte de salaire, ça marche! (Čtyřdenní pracovní týden za stejný plat? Ano, je to možné!). „V dnešním ekonomickém kontextu, kdy má mnoho firem obavy o svou životaschopnost, je naprosto lidské, že strach převezme kontrolu nad rozhodováním. Vedení firem pak vstupuje do ‚režimu přežití‘ a další věci prostě na žebříčku priorit klesají,“ uvádí tento spisovatel a lektor.

Julia Backmannová, ředitelka výzkumu prováděného Münsterskou univerzitou, má následující názor: „Hodně německých vedoucích pracovníků přistoupilo na tento experiment s notnou dávkou skepticismu, nebo jej brali spíše jako hrozbu než jako příležitost.“ V tom se se tedy naši němečtí sousedé liší od ostatních, kromě ekonomické situace, a může to být vysvětlováno jejich kulturou, jak potvrzuje i Francis Boyer: „V anglosaských zemích je daleko silněji zakořeněna schopnost riskovat. Mají přístup ve stylu – jdeme do toho a uvidíme, jak to dopadne. Je možné, že německá pracovní kultura, která se zakládá spíše na stabilních postupech a pravidlech, v tomto případě hrála v neprospěch celého experimentu.“ Dřívější zkoušky 4denního pracovního týdne proběhly především právě v anglosaských zemích (jako je Austrálie, Velká Británie, i Jihoafrická republika).

Navíc byl způsob provedení experimentu v Německu založen na flexibilnějších pravidlech než jinde: pouze třetina firem skutečně přešla na 4 dny práce v týdnu v doslovném slova smyslu (vynechání jednoho celého dne). Jan Bühren, jeden ze zakladatelů firmy Intraprenör říká: „Pojem čtyřdenní pracovní týden znají všichni, všichni ví, co si pod tím představit, proto tomu tak říkáme. Ale ne každý do něj může rovnou skočit po hlavě v doslovném slova smyslu. Jakékoli zkrácení pracovní doby představuje velký krok,“ dodává Jan, který se podílel na organizaci celé akce.

Další věc, jíž se německý experiment liší od ostatních zemí – zapojilo se do něj více (18 %) firem z oblasti průmyslu a stavebnictví. V oborech, kde je manuální práce stěžejní, bývá zkracování pracování doby obtížnější. „23 zaměstnanců naší firmy pracuje na stavbě,“ vysvětluje ředitel společnosti Finnholz Sven Kirchner. „Po celou dobu testování si museli zkrácené hodiny napracovávat, protože jsem to zkrátka doposud nedokázal vyřešit jinak. Produktivitu manuálních pracovníků je velmi těžké natěsnat do kratší doby.“

Konkrétně společnost Finnholz se rozhodla zkusit ještě jeden rok testovat, zda bude mít čtyřdenní pracovní týden negativní dopady po finanční stránce, a poté se teprve rozhodne, zda zavede nové opatření interně natrvalo. „Je obtížné vyvozovat jakékoli závěry jen po šesti měsících, sotva jsme si na to začali zvykat,“ dodává ředitel firmy. Tato námitka se mimochodem ozývala i ve Velké Británii v roce 2023. „Co se například stane, když se situace na trhu zhorší? Nechceme zbytečně riskovat,“ uzavírá Sven Kirchner.

Pokračování experimentu v Evropě

V době, kdy se německá ekonomika otřásá v základech, také vyvstává otázka, zda je možné experiment replikovat na celonárodní úrovni, nebo dokonce na úrovni celoevropské. Testu se totiž nezúčastnila žádná velká korporace (více než 5 000 zaměstnanců), takže v tomto ohledu jsou data neúplná. „Rádi bychom spustili další program, tentokrát s účastí velkých společností. Aby nebyly začátky tak těžké, mohli bychom například začít jen s některými odděleními,“ přemýšlí Carsten Meier ze společnosti Intraprenör.

Na druhé straně Rýna jsou výsledky německého experimentu výchozím bodem pro francouzskou organizaci 4jours.work, která provede stejné testování se zapojením francouzských malých a středních podniků v období od teď do konce roku, za podpory univerzity EM Lyon, francouzské konfederace CFE-CGC a organizace B-Corp.

„Německo je důkazem, že to, čeho jsme svědky po celém světě, je možné i na evropské půdě. Redukce pracovní doby nijak neškodí obchodním výsledkům, zvyšuje spokojenost zaměstnanců, a tím pádem motivaci pracovních týmů,“ říká nadšeně Philippe du Payrat, jeden ze zakladatelů této francouzské organizace zastupující neziskovku 4 Day Week Global. „Pevně věříme, že budou výsledky dosažené v Německu motivací pro francouzské firmy a přimějí je, aby si to také zkusily!“

Překlad: LexiPro
Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, LinkedInu nebo Instagramu a nenechte si ujít žádné novinky.