Jste momentálně bez práce? Připravte se, co všechno si budete muset vyslechnout

Jak však brzy zjistíte, nejste v tom sami. Důkazem budiž následující článek plný drobných připomínek, dobře míněných, leč otravných, se kterými se už jistě setkal skoro každý z nás poté, co se ocitl bez práce.

Vezměte prosím na vědomí, že uvedené příklady rozhodně nemají přilévat olej do ohně, naopak, cílem článku je pouze pobavit a udělat si z toho všeho trochu legraci!

Typické fráze, které stoprocentně uslyšíte

Radí rodina, radí přátelé, radí bývalí kolegové… Samé dobře míněné rady, kam až oko dohlédne. Nikdo nechce zůstat pozadu. Tady se nedá dělat nic jiného než se usmívat a kývat a pak se zařídit podle svého.

„Určitě se zeptej Petra, třeba bude o něčem vědět, myslím, že taky dělá trochu do grafiky…“

A opravdu, Petr pracuje v tiskárně, prodává tam trika s vytištěným firemním logem… Vy jste sice webdesigner, ale co už, že. Je jedno, kolikrát to budete všem opakovat, stejně vám minimálně jednou týdně někdo doporučí, abyste ho kontaktovali: „Nedávno jsem s Petrem mluvila a říkal, že mu klidně můžeš zavolat, není problém!“ Už začínáte vážně přemýšlet o tom, že se u něj necháte zaměstnat, jen aby vás nechali na pokoji… Zkrátka a dobře, i když mají ostatní na srdci jen vaše blaho, jsou často úplně mimo. Čas od času se ale může stát, že vám opravdu doporučí něco zajímavého, takže je vždycky lepší si je poslechnout!

„Cože? Ty jsi bez práce už půl roku a pořád nemůžeš nic najít?“ (Následuje trapné ticho.)

Tak tuhle větu stoprocentně uslyšíte pokaždé, když si vyjdete s přáteli na skleničku (nebo osm, protože většina z nich je v práci těžce nešťastná, a tak zapíjí žal), protože poté, co si vyslechnete jejich litanie na příšerné šéfy, chtějí podobný příspěvek slyšet i od vás. Jedni vám poradí, abyste okamžitě skočili po první nabídce, kterou dostanete, jinak už nikdy práci nenajdete, druzí zase říkají to své klasické „čím déle budeš váhat, tím těžší bude vrátit se do práce“, ale oba tábory docílí jen jediné věci: stačí několik sekund a vy jste v naprosté depresi. Buďte úplně v klidu, žádný náborář vám nikdy nevyčte, že jste v roce 2020 nemohli najít zaměstnání!

„A určitě chceš dělat tuhle práci? Nechceš zkusit něco, kde je víc peněz?“

Ano, environmentalisté ani sociální pracovnice holt nevydělávají tolik peněz jako třeba bankéři nebo makléři na burze. Jasně že bude větší risk nastoupit do malého start-upu, který se teprve rozjíždí, než se nechat naverbovat do nadnárodní korporace, ale to je přece vaše rozhodnutí, nebo ne? Není lehké vysvětlit lidem okolo, proč chcete dělat tu a tu práci, a ne jinou.

Zkušenosti ostatních mohou být velkým přínosem, ale nikdy byste neměli zapomenout na to, co doopravdy chcete vy sami. Snad každý by chtěl slíznout smetanu – neboli najít práci, která ho bude bavit a současně bude skvěle placená. Ale občas musí člověk udělat nějaký ústupek a v dobách krize to platí dvojnásob. Buď najdete místo placené zlatem, ale bude to úmorná dřina, nebo začnete dělat práci snů, ale za pár drobných, nebo najdete skvělou práci za hodně peněz, ale dost pravděpodobně se ukáže, že má také nějaký háček! Sami víte, co je pro vás nejdůležitější, tak si do toho nenechte mluvit!

Když se sejdou zastánci protichůdných konspiračních teorií

Výběrová řízení jsou opředena řadou mýtů a pověr. Naučte se tedy oddělovat scestné teorie od osvědčených triků, protože u každé rodinné večeře se sejdou jejich zastánci a odpůrci, a vy se budete potřebovat účinně bránit a nikým si nenechat zkazit dezert.

„Máš životopis delší než jednu stranu? Tak to si nikdo nikdy nepřečte.“ vs. „Musíš uvést co nejvíc podrobností.“

Kdo má pravdu? Články, které se dušují, že ve stručnosti je krása, nebo návody, jak zaujmout pomocí detailu? Jestliže z inzerátu nabídky práce není hned jasné, jak má vypadat životopis, platí jednoduché pravidlo: Napište to, co vám připadá relevantní. Je jasné, že člověk s desetiletou praxí dokáže popsat víc papíru než čerstvý absolvent, s tím se počítá.

„Počkej na září, přes prázdniny nikde neberou.“ vs. „Napiš jim už v červenci, to chodí nejmíň životopisů a máš větší šanci, že si tě všimnou.“

Stejná diskuze se pravděpodobně rozhoří i během vánočních svátků: „Pojď si s námi dát horkou čokoládu, prosím tě, stejně ti 27. prosince nikdo na e-mail neodpoví!“ Ach, ti rodiče. Nemohou se dočkat, až si konečně najdeme práci, ale běda nám, kdyby její hledání náhodou jakkoli zasahovalo do jejich rozvrhu.

Jestli stále váháte, jak to během těch prázdnin je, pak vězte, že jen málo náborářů (a členů pracujícího lidu obecně) si užívá každý rok dva měsíce prázdnin. Takže se nemusíte bát, vždycky se najde někdo, kdo si váš životopis přečte, i během svátků. Pokud má firma, která vás zaujala, přes prázdniny omezený provoz, může vám to jen pomoci. Náboráři totiž budou mít víc času na každého uchazeče a mohou vás lépe poznat. Na druhou stranu, jestli si potřebujete na chvíli ode všeho odpočinout a užít si volna s rodinou, nic vám v tom nebrání. You’re the boss.

„Už je to týden? Měl/a bys jim zavolat.“ vs. „Ať nevypadáš zoufale, radši je neuháněj.“

Ve výběrovém řízení neplatí konvencemi přesně stanovené lhůty, kdy se má jedna strana ozvat druhé, jako je tomu v milostných vztazích. Kéž by i při hledání práce platilo pravidlo, že člověk musí počkat tři dny, než se ozve, jak by to všem usnadnilo život! Až budete čekat na zazvonění telefonu, přemýšlejte nad tím, že je vždycky dobrý nápad nenápadně se náborářům připomenout – je to důkaz motivace a odliší vás to od ostatních uchazečů. Vždy ale vezměte v úvahu typ firmy, do které se hlásíte: ve startupu běží život rychle, tam můžete napsat e-mail za čtyři nebo pět dní poté, co jim pošlete životopis, ale pokud odpovídáte na inzerát velké společnosti, který nebyl nijak označen jako „naléhavý“ nebo „nástup ihned“, můžete s připomenutím počkat klidně deset dní.

Pokud nevíte, jak se správně ozvat a co z toho můžete mít, podívejte se sem.

„Posíláš životopisy naslepo? To je jen ztráta času.“ vs. „Není co ztratit, napiš, kam tě napadne.“

Rozesílání životopisů naslepo je trochu jako sázení sportky: Můžete hodně vyhrát, ale nejdřív musíte něco obětovat (čas nebo peníze). Ne vždy se to navíc vyplatí.

Nevsázejte tedy jako smyslů zbavení, ale udělejte si radost a investujte do několika firem, které vám nedají spát. Až se budete naslepo hlásit o práci u těchto pár vybraných šťastlivců, věnujte tomu maximum – ukažte, jak velká je vaše motivace, proč můžete být pro danou firmu přínosem a jak dobře jste obeznámeni s její činností.

Rady, které nedávno opět získaly na popularitě

„Zlato, radši ber všechno, co je, víš, že nejsi v pozici, kdy by sis mohl/a diktovat podmínky.“

Pozitivní na tomhle komentáři je, že z něj aspoň nikdo nezpychne. Tak dobře, možná mi pod okny nestanují head hunteři a nenabízejí mi ze všech stran milionový náborový bonus, ale proč na to hned upozorňovat? Komu tím prospějete, co?

Rozhodně není důvod začít snižovat nároky, když víte, že máte všechny předpoklady k tomu, abyste konečně získali práci snů. Může se stát, že budete muset přijmout nabídku práce, protože ji prostě budete potřebovat a nebude jiná možnost. Ale i tak si to vždycky nejdřív dobře rozmyslete.

„Co teda celé dny děláš?“

„Je teď tak těžká doba, a to říkám já, který práci mám, jak to zvládáš, že se doma nezblázníš?“ Nejdřív pravděpodobně všem budete říkat, že od rána do večera hledáte nové inzeráty, mezitím si doma zacvičíte nebo se dodíváte na poslední řadu Hry o trůny. Ale je jedno, co řeknete, nic jim z obličeje nesmaže ten soucitný výraz.

Jedinou účinnou obranou v tomto případě je říct, že celé dny nakupujete. Tím si získáte respekt, i trochu té závisti.

„Měl/a bys využít všechen ten volný čas… A konečně si dodělat řidičák!“

Tahle hláška má nekonečně mnoho podob: „… A aspoň se víc věnovat svým dětem“, „… a konečně udělat doma velký úklid“, „… a konečně se naučit vařit.“ Jako by hledání práce nebylo samo o sobě dost stresující! Pamatujte, nikde není napsáno, že musíte sedět 8 hodin denně, 7 dní v týdnu doma u počítače a hledat nabídky práce. Pro zachování dobré nálady a zdravé sebedůvěry je dokonce žádoucí hledání práce prokládat něčím zábavnějším. Člověk potřebuje pauzy, aby si zachoval konstruktivní pohled na věc a nezasekl se na místě.

„To není možné, že nemůžeš nic najít. A koukal/a ses pořádně?“

Co na to říct. Už jste zkusili LinkedIn, Welcome to the Jungle, Indeed, všechny pracovní portály… Dokonce jste se odvážili napsat do jedné běloruské náborové agentury, a nic. Nada. Nothing. Ничего. Na několik nabídek práce jste odpověděli, takže teď každý den sedíte u počítače a aktualizujete jednu stránku za druhou, asi jako šedesátník, který čeká, až se konečně spustí předprodej na virtuální koncert Evy a Vaška.

V momentě, kdy jste prohledali celý širý web a zareagovali na všechny nabídky, které by podle vás mohly stát za to, už nemá smysl odpovídat na nezajímavé inzeráty jen ze setrvačnosti. Možná právě nastal čas zkusit se ozvat některým firmám naslepo.

„Dneska je asi o každé volné místo docela boj, co?“

Neříkejte! Hunger Games jsou proti tomu piknik v Disneylandu. Ale děkujeme, vždycky je fajn, když vám to někdo připomene! Ale teď vážně, nenechte se podobnými poznámkami rozhodit. Konkurence je tvrdá, to je pravda, ale každý profil je naprosto jedinečný a není důvod, proč by náboráře nemohl zaujmout právě váš životopis, pokud budete splňovat všechny předpoklady!

„Tak co, budeš si dělat nějakou rekvalifikaci?“

„A jestli ne, co máš tedy v plánu, že budeš dělat?“ Tak přesně téhle otázce se snažíte vyhýbat celý rok 2020. Nejdřív z vás vytáhnou, že jste pracovali v pohostinství, kultuře, cestovním ruchu nebo jiném odvětví, které se s koronavirem naprosto zastavilo, aby se mohli útrpně zašklebit (asi jako emotikona s lomítkem: :/) a zeptat se vás, jestli jste už začali přemýšlet o nějakém novém oboru činnosti.

Možná vás takové rozhodování opravdu čeká, ale nebude lehké a určitě to nevyřešíte ze dne na den, což platí dvojnásob, pokud jste do nynějška dělali něco, co vás opravdu bavilo. Je pochopitelné, že se nechcete vzdávat svých snů. Během čekání na zlepšení situace se můžete poohlédnout po nějaké práci, která se alespoň vzdáleně vašemu oboru podobá. Každá zkušenost se počítá!

Jak tedy přežít tohle období bez práce a nezešílet z toho? Nedovolte ostatním, aby se vám dostali pod kůži, a všechny dobře míněné rady berte s velkou rezervou. Kromě toho se pokuste pohybovat mezi lidmi z vašeho oboru: bývalými spolužáky, kolegy, učiteli. To jsou totiž lidé, kteří ví, jak to ve vaší branži chodí, mohou vás podpořit a pomoci na další cestě k vysněné práci. Je to cesta trnitá a dlouhá, ale uvidíte, že stojí za to. Tak hodně sil!

A až si budete chtít přečíst něco víc o tom, jak se vyrovnat s nátlakem okolí, nemusíte chodit daleko – stačí kliknout sem.

Přeložila Barbora Stolínová
Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, začněte odebírat novinky a nechte si posílat inspiraci každý týden.