O platu ani zmínka: Jak dát takové nabídce práce šanci?

Stačí se jen zběžně podívat na pracovní nabídky na internetu, abychom se přesvědčili o tom, že těch, v nichž je uvedeno alespoň platové rozpětí, je menšina, skoro jako by ani neexistovaly. Ale proč tomu tak je? Je to snad trik náborářů, jak ulovit nováčky co nejlevněji? Nebo třeba strategie, jak hledat pracovníky, aniž bychom jim odhalili taje mzdové politiky společnosti?

Tato praktika je více než matoucí a až příliš často vede k tomu, že se lidé začnou ucházet o pracovní nabídku, o níž až následně zjistí, že jim nevyhovuje, a tím pádem ztratí nemálo drahocenného času. Jak se tedy těmto nechtěným časovým investicím vyhnout? A proč to vlastně zaměstnavatelé pořád dělají? Do toho všeho nás dnes zasvětí Marie-Agnès Deharvengová, někdejší lovkyně hlav pracující pro společnost Michael Page a v současnosti vedoucí náboru u firmy Early Metrics.*

O platu se nemluví?

Již letmým pohledem na pracovní nabídky nabudeme dojmu, že v nich něco chybí. Když naše oči sjedou až ke kolonce „finanční ohodnocení“, pravděpodobně v ní narazíme na jednu z následujících dvou možností: buď zde na nás čeká informační vakuum zosobněné strohým konstatováním, že „platové podmínky nebyly uvedeny“, nebo se před námi zjeví nicneříkající fráze typu „atraktivní platové podmínky“, „o výši platu lze jednat” či „plat se odvíjí od kvalit/zkušeností uchazeče“. Mzda je podle všeho firemním tajemstvím, takže je jen na vás a vaší představivosti, abyste si chybějící informaci pokusili doplnit sami.

Ač se vám to může zdát zarážející, vězte, že se nejedná o nic nového. V naší společnosti je otázka platu tabuizovaná již velmi dlouho. O penězích se zkrátka (téměř nikdy) nemluví a je jedno, zda se zrovna bavíme s přáteli či kolegy, nebo se poprvé vidíme tváří v tvář s náborářem. Jedná se o jakési nepsané pravidlo, jež ctí zejména naše kultura stavící na filozofii a křesťanské tradici. Dalo by se i říci, že je to taková „evropská specialita“, jak poznamenává Marie-Agnès Deharvengová, v jejíchž očích jsou například „Američané v tomto ohledu mnohem více bezprostřední“. Ačkoli naši anglosaští kolegové nechodí kolem horké kaše a výši platu v pracovní nabídce bez okolků uvedou, tak v evropských zemích bývá otázka mzdy obestřena tajemstvím. A třebaže počet inzerátů obsahujících alespoň platové rozmezí se v poslední době navýšil, naprostá většina nabídek žádné konkrétnější částky nezmiňuje.

Co tím náboráři sledují?

Kromě ostychu mluvit o penězích, který ve společnosti obecně panuje, je třeba uznat, že náborář může mít i jiné dobré důvody pro to, aby se do uveřejňování platových podmínek raději nepouštěl. I v rámci jediné firmy totiž mohou být mezi jednotlivými platy značné rozdíly, a to i mezi zaměstnanci na obdobných pozicích. Uveřejnění mzdy by tak mohlo mít podobně neblahé následky jako otevření Pandořiny skříňky.

Pokud však o výši platů pomlčíme, naskytne se nám příležitost, jak zakrýt netransparentní platovou politiku naší firmy, vytvořit konkurenční prostředí pro uchazeče a současně si ponechat volné pole působnosti pro vyjednávání. Také to otevírá možnost využít toho, že lidé mívají sklon sebe samé podceňovat… „Kterýkoli z těchto důvodů může vést náboráře k rozhodnutí výši mzdy v nabídce neuvádět,“ vysvětluje Marie-Agnès Deharvengová. „Obecně vzato platí, že zatímco personální agentury se na uveřejněná rozpětí od–do snaží nalákat vhodné adepty, firmy se do ničeho podobného nepouštějí, zejména pak ty velké, s dlouhou tradicí, nebo ty, ve kterých jsou významné platové rozdíly.“

Jen málokterá firma se odhodlá o platech mluvit otevřeně. Tuto výzvu se v nedávné době rozhodla přijmout například startupová nebankovní společnost Shine, jež se zaměřuje na OSVČ. Součástí její filozofie je zahrnutí platových rozpětí do pracovních nabídek a rovněž uveřejňování platových tabulek na internetových stránkách. Takovouto transparentnost ve mzdové politice zažila Marie-Agnès Deharvengová již během svého působení u firmy Michael Page, k čemuž dodává: „Pokud se jako společnost snažíme být čitelní a již v samotné pracovní nabídce uvedeme platové rozpětí, zajistíme si tím, že s uchazeči budeme na stejné vlně, co se týče flexibility, výše platu a disponibility. Čím detailnější popis nabízené pozice poskytneme, tím větší jsou naše šance, že nám na pohovor dorazí vhodní adepti. Čas ušetří obě strany.“

VÍCE O HLEDÁNÍ PRÁCE A PŘÍPRAVĚ
14 zaručených (ne)pravd o přijímacím řízení

Zavádějící, otravné, ztráta času…

I kdybychom se do role náboráře snažili vžít sebevíc, pro onen zvyk zamlčovat výši platu asi nikdy mít pochopení nebudeme. „Vím, že je to matoucí,“ uznává Marie-Agnès Deharvengová. „A také vím, že to mnohdy vede k obrovské ztrátě času. Každému z nás se může stát, že se začneme o danou pracovní nabídku ucházet, vyrazíme na pohovor, a až na místě zjistíme, že platové podmínky v dané firmě vůbec neodpovídají realitě současného trhu. Není tak ojedinělé, že mezi platovou politikou dané firmy a mzdou, jež je na trhu obvyklá, je propastný rozdíl. Pokud tedy přicházíme takříkajíc naslepo a pohovor probíhá dobře, začínáme si dělat naděje, že jsme narazili na to pravé. Netušíme však ještě, že naše platová očekávání jsou výrazně vyšší, než nám chce protistrana nabídnout. Když pak nakonec zjistíme, jak se věci mají, přichází nemalé zklamání.“

Zapátrejte ve své paměti, na kolik pracovních nabídek jste se takto sami rozhodli odpovědět s tím, že jste doufali, že vám bude nabídnuta uspokojivá mzda? A kolikrát jste byli zklamáni, když jste se pak dozvěděli skutečnou částku? Jak odbornice dále poznamenává: „Uchazeč se cítí klidnější, když zná alespoň platové rozpětí, protože pak má alespoň nějakou představu. Zároveň je třeba zdůraznit, že ono rozpětí je spíše orientační a dá se s ním dále pracovat. Rozhodně by tedy nemělo odradit ani ty, jejichž představy o mzdě jej přesahují, neboť uchazeči nebývají odmítáni výhradně kvůli otázce platu, naopak je vždy snaha nalézt nějaký zlatý střed, co se zkušeností, dovedností a požadavků na mzdu týče.“

Plat: Jak si o něm udělat představu ještě předtím, než se o práci začneme ucházet?

I v případě, že firmy nechtějí být v otázce platu sdílné, existují způsoby, jak lze jeho výši u nabízené pozice alespoň odhadnout. Ačkoliv o něm samotný inzerát mlčí, ostatní informace v něm obsažené nám mohou mnohé napovědět.

1. Na lovu indicií

Nejprve je třeba si uvědomit, že „ty nejpodstatnější informace jsou vždy uvedeny v samotné nabídce.“ Jak Marie-Agnès Deharvengová dále vysvětluje: „Dočteme se v ní, jakou je třeba mít kvalifikaci, ale rovněž dovednosti a zkušenosti, a jaká očekávání daná společnost má. To jsou vodítka, která potřebujeme. Například je zřejmé, že plat u pozice s přívlastkem junior bude nižší než u tzv. seniorního pracovníka.“ Pokud všechny tyto informace poskládáte dohromady, měli byste být schopní si na jejich základě utvořit obrázek o tom, jakého uchazeče firma hledá. Pak už si můžete snadno dohledat, jaký plat dané pozici zhruba odpovídá. Celá řada personálních agentur tyto informace dokonce každoročně zveřejňuje.

„Mimoto existuje také možnost podívat se na portál Glassdoor, kde je často možné dohledat údaje týkající se platové politiky dané společnosti,“ dodává odbornice. Ještě je třeba si ujasnit, o jak velkou firmu se jedná, protože i to má samozřejmě na výši platů vliv. Možná vám ale vrtá hlavou otázka, jak je to vlastně se zaměstnaneckými výhodami. Některé společnosti nabízejí celé balíčky výhod (zahrnující např. příspěvek na pojištění či na dovolenou, stravenky, možnost práce z domova či prémie). Tyto atraktivní benefity bývají v inzerátech zpravidla uváděny. Pokud tomu tak není, pak je zaměstnavatel nejspíš ani nemá v úmyslu nabízet. Ale jak praví rčení: nikdy neříkej nikdy. Třeba na ně nakonec dojde.

2. Víte, jakou máte hodnotu?

Pokud jste i přes svou snahu dopátrat se alespoň platového rozpětí nedošli k žádnému kloudnému závěru, zkuste se na to podívat ještě z trochu jiného úhlu. „Nejlepší je, pokud jsme schopni odhadnout svou vlastní cenu na trhu práce,“ potvrzuje Marie-Agnès Deharvengová. „Stanovte si v mysli určité platové rozpětí, pod které nejste ochotni klesnout, a mějte ho na paměti, až se začnete o nabízenou pozici ucházet. Přijímací pohovor je stále ještě mylně považován za specifický druh jednání, během něhož má strana představující firmu navrch. Realita je však jiná. Jedná se pouze o setkání, během kterého se mají obě strany navzájem poznat, vyjádřit svá očekávání a zjistit, zda se v nich dokážou shodnout. A je více než logické, že součástí představ uchazeče bude také výše mzdy. Otázkou je pouze to, jakou částku má konkrétně na mysli.“

3. Nebojte se zeptat

Jděte na to pomalu a s rozvahou. Telefonovat náboráři a ptát se ho na výši platu ještě předtím, než se rozhodneme o pozici ucházet, je – slovy odbornice – „ošemetné“, dokonce možná až „naprosto nevhodné“. Na vše bude času dost. Stačí si jen počkat na vhodný okamžik. „Nemám moc ráda, když mi někdo hned zkraje pohovoru položí otázku týkající se mzdy,“ přiznává Marie-Agnès Deharvengová. „Nevidím v tom úplně smysl, protože přijetí uchazeče se odvíjí zejména od vzájemných očekávání a také od toho, zda svými dovednostmi a zkušenostmi odpovídá tomu, co hledáme. A teprve tohle všechno dohromady pak určuje, jaké platové podmínky mu budou nabídnuty. Je třeba také zdůraznit, že náborář je často ochotný o výši platu dále diskutovat, a to zejména v případě, že se uchazeč jeví jako skutečný odborník na danou problematiku, nebo má za sebou cenné zkušenosti.“ Jinými slovy, ona částka, na kterou tak napjatě čekáme, může být stejně pouze orientační.Proč by také firma nebyla ochotná nabídnout více, pokud narazí na někoho opravdu dobrého, že?

Nemějte však obavy, na otázku platového ohodnocení nakonec přece jen dojde. Například právě Marie-Agnès Deharvengová se do toho záměrně pouští na konci pohovoru, a to bez ohledu na to, zda byla informace o nabízeném platu uvedena v nabídce, či nikoliv. „Konkrétně se uchazeče ptám, jaký je jeho stávající plat a jaká je jeho představa o částce, kterou by měl dostávat u nás. Z toho pak vycházíme dál.“ Jenže co když to na pohovoru vypadá, že náborář do těchto vod zaplout vůbec nehodlá? Pak je na nás, abychom mu tam tak trochu pomohli. „I vy sami můžete bez problémů klást dotazy,“ vysvětluje dále. „Můžete například říct, že nabízené místo se vám velmi zamlouvá, ale potřebovali byste vědět, zda se shodnete na otázce platu. Zmiňte se o tom, jakou částku pobíráte nyní a jakou mzdu byste si přáli, a uvidíte, zda se na toto téma náborář dále rozhovoří.“

Když to vezmeme kolem a kolem, zdá se, že z přímějšího přístupu v otázce platu mohou těžit obě strany. Pokud by náborář hrozně dlouho otálel, jen aby se nakonec vytasil s vyloženě podprůměrnou mzdou, vystavoval by se tím riziku, že se „připraví o vhodného uchazeče nebo že tím zdiskredituje dobré jméno své firmy a její značku“. „Je ale třeba zdůraznit, že uchazeč je pánem svého osudu. Pokud otázku platu raději nechá být, pak mu hrozí, že dříve či později se dočká nemilého překvapení, když zjistí, že jeho mzda neodpovídá realitě trhu,“ uzavírá odbornice. A tak tedy nezbývá než dodat, že nejlepší je jednat otevřeně, již na začátku vyložit karty na stůl a ukázat trumfy. Koneckonců, pravda stejně vždycky vyjde najevo, a když se náborář bude snažit až příliš urputně blufovat, může se stát, že mu kvalitní uchazeč proklouzne mezi prsty.

Překlad: LexiPro
Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, Twitteru nebo Instagramu a začněte odebírat novinky a nechte si posílat inspiraci každý týden.