Srovnáváte se v práci s ostatními? 8 rad, jak si udržet objektivní pohled

Děláme to všichni, všude, v práci i doma, vědomě i nevědomky. Přitom si tím sami snižujeme sebevědomí a brzdíme se v rozletu. Proč vlastně cítíme tu neustálou potřebu vyrovnat se ostatním? Je to k něčemu dobré? V článku najdete vysvětlení tohoto přirozeného lidského reflexu a zjistíte, jak ho v práci ovládat.

Takže proč se vlastně musíme s někým srovnávat?

Taková je lidská povaha – člověk se neustále poměřuje s ostatními. Ale proč? Jednoduše je to součást „lidského vnímání a chápání světa,“ vysvětluje pracovní francouzská psycholožka a personalistka Cécile Pichonová. „Člověk pozoruje své okolí, analyzuje ho, ukládá informace a porovnává to, co zná, s tím, co je pro něj nové.“ Porovnáváním s ostatními získáváme přehled a lépe si třídíme myšlenky. Snažit se přestat porovnávat je tudíž stejně těžké jako snažit se přestat myslet.

Ale není porovnávání jako porovnávání. Má sice své klady, může nás motivovat a posouvat hranice, ale zase není dobré s někým neustále soupeřit. Když se to totiž s porovnáváním přežene, může se člověk dostat do začarovaného kruhu plného negativity, ze kterého není cesty ven. Všeho s mírou, jak se říká, jinak hrozí poškození sebevědomí. Když se budete ostatním vyhýbat, ničemu to nepomůže.
Srovnávejte se s ostatními, to ano, ale dodržujte při tom určité zásady. Hlavní je v tomto případě objektivita. Tu když si udržíte, tak máte vyhráno!

Jak zůstat objektivní

Když se budete s ostatními porovnávat, ale zůstanete objektivní, vrátí se vám ztracené sebevědomí, uklidníte se, získáte odstup a zjistíte, jak si stojíte v očích ostatních… Ale nebude to snadné. Cécile Pichonová a Caroline Montelová, zakladatelka společnosti 1heure1coach nabízí několik rad, díky kterým se přestanete s ostatními srovnávat z těch nesprávných důvodů.

1. Kdy se srovnáváte s ostatními? Napoví vám Festingerova stupnice

To je základ, bez něhož se neobejdete. Nejdůležitější je jednat vědomě a získat určitý odstup. Americký sociální psycholog Leon Festinger se zabýval teorií sociálního srovnávání v 50. letech. Rozlišil tři druhy srovnávání a došel k závěru, že každý z nich vede k rozdílnému výsledku. Nejdřív je tedy potřeba identifikovat, o jaký druh srovnávání se jedná, a podle toho se zařídit.

• Sestupné srovnávání: Sestupné srovnávání nastane, když se srovnáváme s někým, kdo je na tom podle nás „hůře“ než my sami nebo je v „horší“ pozici. Ačkoliv tento druh srovnávání slouží k získání perspektivy ohledně vlastního života a zvýšení sebevědomí, pravda je taková, že většinou je spíše k ničemu a může mít naopak negativní vliv na naši psychiku. Když totiž z porovnání s ostatními vyjdete lépe než ostatní, začnete mít pocit, že už se nemusíte o nic víc snažit. Navíc to ve vás může vyvolat pocit nadřazenosti, na to si dejte při jednání s kolegy pozor.
• Horizontální srovnávání: V tomto případě jde o srovnávání s někým, kdo je na stejné úrovni (ve stejném postavení, se stejným vzděláním nebo ve stejném věku). Takové porovnávání může v člověku vyvolat pocit méněcennosti (oprávněně, či neoprávněně). Ale také vás může motivovat k tomu, abyste se neustále snažili o co nejlepší výkon! V tomto případě nám může kolega posloužit téměř jako zrcadlo, do kterého se díváme a snažíme se najít pět rozdílů mezi námi a druhou osobou. Co se ale stane, když je někdo ve stejném věku, ale v práci se mu daří líp? Znamená to, že má nějaké dovednosti, které já nemám? Uvědomte si, že ta druhá osoba o vás pravděpodobně přemýšlí stejně jako vy o ní.
• Vzestupné srovnávání: Každý z nás si to někdy zkusil. Je to skvělý způsob, jak si snížit sebevědomí, a dlouhodobě může být celkem nebezpečné. Vzestupné srovnávání říkáme situaci, když se člověk porovnává s někým „nad“ sebou. „Takové srovnávání může vést k podceňování sebe sama a k přeceňování druhého,“ potvrzuje Cécile Pichonová. Ale i tak může z dlouhodobého hlediska zafungovat jako účinná motivace. Chce to hledat společné rysy, které máte s tou druhou osobou, a navázat s ní bližší kontakt, místo abyste se jí vyhýbali. Dopřejte tomu čas, zjistěte, jak se dostala tam, kde je, čím vším si prošla. Uvědomte si, v čem se lišíte jeden od druhého a na čem můžete sami zapracovat. Rozdílnost nemusí být vždycky na škodu. Je fajn mít v pracovním kolektivu někoho s většími zkušenostmi, znamená to, že se máte stále kam posouvat.

2. Podívejte se na to z větší perspektivy a stanovte si dosažitelné cíle

Sebevědomí je potřeba budovat a musí se o něj pečovat. Pro začátek se v práci raději nesrovnávejte s těmi největšími osobnostmi, abyste nepropadli beznaději, protože „tak daleko to nikdy nedotáhnu“. Stanovte si nějaký cíl, ke kterému budete směřovat, dlouhodobou vizi. Díky tomu získáte odstup a budete mít před sebou jasný bod, který vás povede.

Poté si rozdělte cestu k tomu vysněnému cíli na několik menších „podcílů“, jichž dokážete dosáhnout v kratším časovém horizontu. Malé vítězství je taky vítězství, tak si ten pocit dopřejte. Jeden malý úspěch k druhému a za chvíli jich máte plno!

3. Slabá stránka = silná stránka

Jak říká Cécile Pichonová: „Říkejte si, že ve vašich slabých stránkách se skrývá vaše síla, a naopak.“ Je to tak, nikdo není dokonalý, proto je důležité na to nezapomínat. Jasně, Jarda se na každé poradě blýskne nějakým geniálním nápadem… Ale zase když něco dělá, všechno mu tak hrozně trvá! Říká se tomu „princip Ofmanova kvadrantu“: každý člověk má jisté vrozené silné stránky, ze kterých se ale mohou stát i nevýhody. Když je například někdo vytrvalý, existuje riziko, že jeho vytrvalost přejde až v tvrdohlavost. Takže až se budete příště s někým srovnávat, vzpomeňte si, že každá dobrá vlastnost má i své zápory!

4. Požádejte o zpětnou vazbu

Lidé mají tendenci se srovnávat s ostatními, aby zjistili, jak na tom sami jsou. To by ale nebylo třeba, kdyby měl člověk k dispozici dostatek zpětné vazby. Feedback má celou řadu výhod – vede k efektivnější komunikaci, pracovnímu rozvoji v přátelské atmosféře a také k identifikaci slabých a silných stránek.

Určitě se o své práci díky zpětné vazbě dozvíte mnohá pozitiva, ale nezapomínejte na to, že i kritika může být konstruktivní a dobrý nadřízený vám dokáže říct, kde máte ještě prostor ke zlepšení. Je to součást jeho práce a vám to může jen pomoci. Takže neváhejte a požadujte po nadřízených i spolupracovnících zpětnou vazbu.

5. Naučte se využívat to, v čem jste jiní

Člověk někdy pro všechno ostatní zapomíná, že sám disponuje vlastnostmi, které mu ostatní závidí. Takže ačkoliv se ještě nemůžete měřit se svým „vzorem“, určitě v sobě máte něco, co ostatní nemají. Být jiný není nic špatného, naopak, využijte toho! Právě tím, čím se lišíme od ostatních, se stáváme úspěšnějšími. Celá vaše kariéra je součet naprosto jedinečných zkušeností, díky kterým jste unikátní!

6. Nebojte se poprosit o radu

„Závidět ostatním je plýtvání energií.“ Pokud se vám líbí, jak některý váš kolega pracuje, dobře jej pozorujte nebo – což bude nejlepší – se ho zeptejte na radu a udělejte všechno pro to, abyste se zlepšili. Svého cíle tak dosáhnete rychleji a snáz, než když si budete hrát na vlka samotáře. Nepřidělávejte si práci a nebojte se požádat kolegu, aby vám prozradil svá malá tajemství, díky kterým to vypadá, že svou práci zvládá bez špetky námahy.

7. Nezapomínejte na úspěchy, kterých už jste dosáhli…

„Udělejte si seznam věcí, v kterých jste dobří a na které jste pyšní.“ Občas se nám něco podaří, ale my si to ani neuvědomujeme, považujeme to za samozřejmost. Stojí za to si připomenout, jak velký kus cesty už jste ušli a čeho všeho jste dosáhli.

8. … A oslavte je!

Radovat se z vlastních úspěchů je dobré pro vaši morálku – to ovšem neznamená, že musíte sklouznout k aroganci nebo nafoukanosti. Nemusíte hned požadovat potlesk od kolegů v kanceláři a házet ramena. Prostě sami sebe oceňte, dopřejte si zasloužený oddech, a pokud jste na home office, vyrazte třeba na procházku. Kupte si nějakou maličkost, která vám bude připomínat, čeho jste dosáhli. Fantazii se samozřejmě meze nekladou. Jednoduše se odměňte, jak nejlépe uznáte za vhodné. Kreativita se cení!

Život je už tak dost těžký, proč si ho tedy ještě komplikovat? Je nezbytnou lidskou přirozeností porovnávat se s kolegy nebo s lidmi, které obdivujeme. Díky sledování druhých získáváme přehled o situaci, víme, jak si sami stojíme. Ale nemusí to být ani zdravé, ani bezpečné. Když se vám podaří získat nad tím kontrolu, může porovnávání posloužit jako skvělý zdroj motivace. Vaším nejtěžším protivníkem jste vždycky vy sami, takže je to všechno zase jen na vás.

Překlad: LexiPro
Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, začněte odebírat novinky a nechte si posílat inspiraci každý týden.