Když Barbie hledá práci: Realita tzv. privilegia pohledných na pracovním trhu

Celé týdny všichni dychtivě očekávali uvedení filmu Barbie do kin a krásné růžové fotografie zaplavovaly internet. Krása byla skloňována ve všech svých podobách a podvědomě se nám dostala pod kůži. Všichni jsme už slyšeli frázi „Krása je v očích pozorovatele“ a taky víme, že každý má vlastní subjektivní vzor krásy. Všeobecně je ale dokázáno, že zdravé tělo, tělesná zdatnost, výška a symetrický obličej jsou často předpoklady k většímu úspěchu. S tímto jevem, kterému se říká „pretty privilege“ (neboli privilegium pohledných), se můžeme běžně setkat na pracovišti i při náborech. Kdo ví? Třeba proto měla Barbie vždycky tolik zaměstnání…

Chtěli jsme se o výsadě pretty privilege a předsudcích založených na vzhledu dozvědět víc a určit jejich důležitost a vliv ve světě práce. Obrátili jsme se proto na Simone Quarteyovou, konzultantku v oblasti Diversity & Inclusion, která si založila vlastní praxi SQuart Consulting, L.L.C., a doktorku Deidru A. Sorrellovou, psycholožku, profesionální poradkyni a zakladatelku Synergy Wellness Therapeutic Services. Doktorka Sorrellová je známá na TikToku a Instagramu jako The Feisty Therapist a rozebírá na svém kanálu šikanu a duševní zdraví na pracovišti.

Co je to pretty privilege a předsudky založené na vzhledu

Je to velmi zajímavý a všudypřítomný jev, který ovlivňuje spoustu oblastí našeho života. „Tento koncept je považován za odnož nebo hovorovější výraz lookismu, tedy typu diskriminace na základě fyzické přitažlivosti. Odkazuje na nejrůznější výsady těch jednotlivců, kteří jsou podle konvenčního měřítka krásy vnímáni jako atraktivní,“ vysvětluje naše expertka Simone Quarteyová.

Privilegium pohledných a lookismus jsou úzce spjaty s kognitivním zkreslením při posuzování osob známým jako „haló efekt“. Je spojován s americkým psychologem Edwardem Thorndikem, který jej poprvé použil v roce 1920 ve své práci nazvané „The Constant Error in Psychological Rating“. Popisuje fakt, že lidé jsou posuzováni podle celkového dojmu, který u nás daná osoba vytváří. Dále tvrdí, že atraktivnější jedinci jsou často vnímáni jako chytřejší, zábavnější, laskavější a dokonce fyzicky zdatnější než lidé průměrného vzhledu.

To zní celkem platonicky, že? Zapátrejte ale v paměti. Určitě si vybavíte situaci, kdy jste někoho označili jako „dobrého“ nebo „zlého“ čistě na první pohled a často podvědomě. Tento zvyk má většina z nás, a proto musíme proti takovým zakořeněným názorům aktivně bojovat. „Je přirozené, že kategorizujeme ostatní, ale pozor, ať to nezajde příliš daleko,“ vysvětluje Quarteyová. „Problém nastane, když začneme lidem přiřazovat pozitivní nebo negativní vlastnosti na základě faktorů, které nemůžou ovlivnit, a to většinou na základě jejich vzhledu. Nesmíme dovolit, aby takové posouzení ovlivnilo náš názor na ně.“

Vyrojilo se tolik studií, které zkoumaly spojení mezi estetickým a morálním úsudkem, že daly vzniknout nové akademické disciplíně zvané „pulchronomie“. Nahlížely na tyto předsudky v různých situacích – výběr mezi uchazeči o stipendium, hodnocení studentů ze strany učitelů, voličské preference u politických kandidátů a spoustu dalších. Existují studie, které tvrdí, že ocenění hezkého vzhledu a dobrých kvalit zapojuje podobné mechanismy v našem mozku. Jiné studie nám zase dávají jednoduchou odpověď. Prostě nás přitahují pohlední jedinci a to ovlivňuje, jak vnímáme jejich vlastnosti a chování. Všechny se ale shodly na tom, že předsudky založené na vzhledu vycházejí ze známého stereotypu „co je hezké, to je dobré”.

„…pohlední pracovníci si mohou vydělat až o 15 % více než jejich méně atraktivní kolegové…“

Pretty privilege při náborovém procesu

„Na privilegium pohledných a předsudky založené na vzhledu narazíte téměř v každé oblasti života, a dokonce se s nimi čím dál častěji setkáte i u náborového procesu,“ tvrdí doktorka Sorrellová. „Často se na pracovní pozici hlásí spousta uchazečů nebo není dostatek pracovních míst, což znamená, že náboráři si můžou dovolit být vybíraví už od začátku.“

Předsudky náborářů založené na vzhledu se již staly objektem mnoha studií. Podívejme se například na průzkum provedený společností Newsweek, který odhalil, že většina veřejnosti (skoro dvě třetiny, 64 %) je toho názoru, že atraktivní vzhled ulehčuje kariérní postup u žen i mužů.

Okolo 63 % respondentů uvedlo, že pohlední muži disponují výhodou při získávání zaměstnání, a 58 % věří, že mají větší šanci na povýšení. Podobně tomu bylo i u žen. Stejný počet respondentů (72 %) považuje krásu jako výsadu při získání práce i povýšení. Průzkum také uvádí, že vzhled ovlivňuje i náboráře a jejich vnímání zaměstnanců a uchazečů, protože 60 % z nich uvedlo, že „lichotivé oblečení“ propůjčuje ženám na pracovišti výhodu.

Zpráva Institutu ekonomiky práce (IZA) dále uvádí, že pohlední pracovníci si mohou vydělat až o 15 % více než jejich méně atraktivní kolegové. Další studie publikovaná v odborném časopise Journal of Economic Psychology se zaměřila na privilegium pohledných ve službách a uvádí, že atraktivní obsluha si vydělá přibližně o 25 tisíc korun ročně více na spropitném než méně atraktivní pracovníci v gastru.

Předpojatost založená na vzhledu je často rasově zabarvená, což vychází z dob imperialismu, kdy západní ideály krásy razily dogma, že světlá pleť je hezčí než tmavší. Takové názory bohužel přetrvávají dodnes.

„Pretty privilege vykresluje ideál krásy jako někoho bílé pleti, vysokého, blonďatého a modrookého,“ upozorňuje Quarteyová. „Takové měřítko má významný dopad na rozhodování náborářů, kteří tím pádem upřednostňují ty uchazeče splňující jejich ideál krásy. Funguje to tak třeba ve společnosti Abercrombie & Fitch.“

Ne každý si může dovolit bojovat proti zavedeným standardům a předsudkům na pracovišti. „Většina historicky marginalizovaných skupin se setkává s mechanismy bílé nadřazenosti, a to včetně diskriminace na základě barvy pleti a konkrétních fyzických rysů,“ pokračuje Quarteyová. „V tradičních korporátech zřídkakdy narazíte na odchylky od konvenčního vzhledu, na tělesně postižené či ty, jejichž rysy se neshodují s všeobecně přijímaným standardem krásy. Jedná se o všudypřítomnou snahu dostát západnímu ideálu krásy.“

Pracovní status: „barbína“

Nesmíme zapomínat na to, že vyzdvihování atraktivity a privilegia pohledných nemusí být vždycky ku prospěchu. „Existuje spousta případů, kdy je na základě takového předsudku přáno těm, kteří jsou považováni za atraktivní. Není tomu tak ale vždy,“ vysvětluje doktorka Sorrellová. „Lidé, kterým bylo shůry dáno, co se týče vzhledu, mohou být často terčem negativního chování, jako šikany nebo kritiky, a to výhradně na základě vzhledu.”

I na tuto stinnou stránku krásy se badatelé zaměřili. Například v již zmíněném průzkumu od společnosti Newsweek 10 % respondentů uvedlo, že mají ve svém okolí někoho, kdo musel čelit pracovním překážkám, jelikož byl „příliš atraktivní“. Tento fenomén se označuje jako „bimbo effect“ nebo „trest za krásu“ a detailně jej popisují badatelé Rick Wilson a Catherine Eckelová.

Popisuje situace, kdy je na krásné ženy nahlíženo předpojatou optikou jako na tzv. „bimbos”, tedy atraktivní mladé ženy, které jsou povrchní a ne moc inteligentní. Předsudky tohoto typu bývají obzvláště časté v prostředí, kterému dominují muži a ve kterém ženy pracují o to tvrději, aby jim dokázaly, že jsou schopné.

Jedním takovým příkladem z praxe je příběh Debrahlee Lorenzanové, třiatřicetileté ženy z Queensu v New Yorku, která žalovala Citibank za to, že ji banka propustila, protože byla „příliš hezká“. V žalobě Lorenzanová tvrdí, že její šéfové ji vyhodili, protože její postava a výběr oblečení, jako pouzdrové sukně, roláky a jehlové podpatky, „příliš rozptylovaly“ její mužské kolegy a nadřízené.

Doktorka Sorrellová nám sdělila, že v minulosti zažila podobnou situaci. „Před lety jsem přišla na pohovor a zdálo se mi, že náboráře, což byl starší muž, nejspíš přitahuji. To by nebyl problém, kdyby se zachoval profesionálně,“ říká naše expertka. „I když jsem měla potřebné zkušenosti a kvalifikace, pozici jsem nakonec nedostala. Mám podezření, že za to může právě naše interakce, která ovlivnila výsledek pohovoru. Věřím, že bych odvedla skvělou práci a že jsem byla ideální kandidátkou.“

„Nezainteresovaný pozorovatel může mít problém pochopit, že někdo atraktivní také může bojovat s nízkým sebevědomím,“ dodává doktorka Sorrellová. „Představte si ale, že jste zažili několik situací, kdy jste se cítili odmítnutí, ignorovaní, nevyslyšení a nedocenění jen kvůli tomu, jak vypadáte. To si na vás vybere emocionální daň.“

„… položte si otázku: Soustředí se náborář na takové zkušenosti, které jsou pro danou pozici relevantní? Hledá u mě skutečné kvality, které obohatí můj budoucí tým?…“

Jak poznat, jestli je váš potenciální zaměstnavatel ovlivněn předsudky založenými na vzhledu?

Předpojatost založená na vzhledu může zásadně ovlivnit výsledek náborového procesu, ať už pozitivně, nebo negativně. Měli byste co nejrychleji rozpoznat následující varovné signály, které indikují, že s vámi jednají náboráři, jimiž zmítají předsudky:

1. Irelevantní otázky nebo odbočování od tématu

„Při pohovoru vám můžou náboráři začít klást otázky ohledně vašeho vzhledu nebo pochybovat o dovednostech, které jste uvedli v životopisu,“ vysvětluje doktorka Sorrellová. Pokud se začnou otázky ubírat špatným směrem nebo nejsou v souladu s pozicí, o kterou se ucházíte, berte to jako varovný signál.

2. Trapné komplimenty

„Je důležité si uvědomit, že když se setkáte s nesmyslnými otázkami nebo výroky, zejména když se z nich vyklubou nepříjemné komplimenty, může to znamenat, že náboráři vůči vám chovají předsudky na základě vašeho vzhledu,“ tvrdí doktorka Sorrellová. Dávejte si pozor na všechny komplimenty, které nesouvisejí s vašimi skutečnými kvalitami nebo vlastnostmi ideálního kandidáta a netýkají se vašich dovedností nebo zkušeností.

3. Diskriminační prohlášení

Věnujte pozornost komentářům nebo výrokům, které naznačují, že váš vzhled není v souladu s požadavky na pracovní pozici. Doktorka Sorrellová uvádí následující příklady: „Na tuhle práci jste moc hezká“ nebo „Když se tak na vás dívám, tak si nemyslím, že tu práci zvládnete“. Expertka vysvětluje, že „tyto předpojaté soudy jsou založeny výhradně na vzhledu a dávají uchazeči najevo, že nesplňuje předpoklady pouze kvůli tomu, jak vypadá“.

Pokud se setkáte s těmito znepokojujícími signály, musíte věřit vlastnímu instinktu a zhodnotit danou situaci. „Pokud si ani pak nejste jistí, zda náborář předpojatě soudí váš vzhled, položte si otázku: Soustředí se náborář na takové zkušenosti, které jsou pro danou pozici relevantní? Hledá u mě skutečné kvality, které obohatí můj budoucí tým? Buďte na pozoru ohledně otázek, které příliš odbočují od tématu.“

Jak překonat předsudky založené na vzhledu

Proplouvání profesionálním světem a neustálý boj proti posuzování lidí na základě jejich fyzického vzezření může být deprimující. Když ale přijmete proaktivní a sebevědomý přístup, zvýšíte svoje šance na získání vysněné práce.

„Je přirozené, že toužíte po tom, aby si náboráři vybrali právě vás. Stejně důležité ale je, abyste nespěchali, našli si takovou práci, která vám sedne, a neskočili po první pozici, kde ale nedocení vaše dovednosti nebo kde by mohly v budoucnu vzniknout problémy,“ říká doktorka Sorrellová. Ve výsledku je to o udržení rovnováhy. Na jednu stranu se chcete představit v tom nejlepším světle, na straně druhé se musíte držet vlastních zásad a přesvědčení, zvláště když při pohovoru narazíte na předsudky a diskriminaci.

Nezapomínejte na to, že na pohovor byste se měli připravovat hodně dopředu. „Je třeba si pořádně proklepnout pověst vašeho budoucího zaměstnavatele. Poptejte se na to, jak skutečně vypadá práce v dané společnosti a jaké je její pracovní prostředí,“ radí doktorka Sorrellová.

„Zaměřte se na firemní kulturu, otázku diverzity a celkového ducha daného pracoviště,“ dodává Quarteyová. „Můžete třeba vyzkoušet LinkedIn a oslovit ty, kteří mají podobnou profesní historii nebo zastávají podobnou pozici. Požádejte je o radu a o sdílení jejich zkušeností se zaměstnavatelem, k němuž se chystáte na pohovor.“
Pokud se dostavíte k pohovoru a všimnete si, že náborář předpojatě soudí váš vzhled, nenechte se odradit nevhodnými otázkami a komentáři. „Místo toho se soustřeďte na to, jak co nejlépe odpovědět, zazářit a dokázat, že jste ideální kandidát. Buďte k sobě i k náborářům upřímní a pravdivě představte svoje schopnosti a dovednosti,“ říká doktorka Sorrellová.

Simone Quarteyová navíc doporučuje obrátit se na lidi s podobnými zkušenostmi. „Na nic si nehrajte – to je ten nejlepší přístup. Uznávám ale, že pro ty, kteří pocházejí z historicky marginalizovaných skupin, může být náročné najít cestu v bludišti bílé nadřazenosti. Existují sítě a komunity lidí s podobnými zkušenostmi nebo pocházejícími z podobných podmínek, u kterých najdete podporu a porozumění.“

Klíčem k úspěchu je vytrvalost a odhodlání. „Když při hledání práce pořád musíte zápasit s předsudky, může to být frustrující. Nesmíte to ale vzdát. Jděte stále kupředu, hledejte nové příležitosti a připomínejte si svoje cíle,“ zdůrazňuje doktorka Sorrellová.

Systematická změna

Pokud chceme vymýtit jevy jako pretty privilege nebo bimbo effect, nestačí se jen postavit těm, kteří nad námi vynášejí soudy na základě našeho vzhledu. Pokud chceme zásadní změnu, musíme zasáhnout hluboko do samotného diskriminačního systému. Rozpoznávání a aktivní řešení předpojatých náborářů, kteří se u pohovoru rozhodují na základě našeho vzhledu, je zásadní pro vytvoření inkluzivnějšího a spravedlivějšího trhu práce.

„Všichni máme tendenci vyhledávat lidi, kteří se nám podobají. Problém ale tkví v tom, že taková předpojatost negativně ovlivňuje historicky marginalizované skupiny lidí a automaticky je vylučuje, jelikož jejich členové neodpovídají tradičním ideálům krásy,“ říká Quarteyová.

„Spoustě náborových procesů, zejména v západním kontextu, bohužel dominují názory bílých mužů a jejich definice krásy. Náboráři a manažeři si musejí svoje zakódované předsudky přiznat a upřednostnit takové kvality uchazečů, které nesouvisejí s jejich vzhledem, jako je vzdělání, zkušenosti a schopnost efektivní práce v týmu nebo daném pracovním prostředí.“

Podle zákoníku práce ČR je v pracovněprávních vztazích zakázané diskriminovat z důvodu pohlaví (sem patří také diskriminace z důvodu těhotenství či pohlavní identifikace), sexuální orientace, rasového nebo etnického původu, národnosti, státního občanství, sociálního původu, rodu, jazyka, zdravotního stavu, věku, náboženství či víry. V USA se na zaměstnavatele vztahují zákony vytvářené komisí EEOC (US Equal Employment Opportunity Commission), které definují i diskriminace z důvodu postižení či genetických informací. I když federální zákony explicitně nezakazují diskriminaci z důvodu fyzického vzhledu, některé americké státy zavedly odpovídající místní zákony a právní ochranu.

Například okresy Columbia a Madison ve státě Wisconsin definují „fyzický vzhled“ jako jednu z chráněných kategorií, město New York zavedlo antidiskriminační zákony, které zaměstnavatelům zakazují ukládat pravidla oblékání, uniformy či zásady týkající se míry upravenosti a vzhledu, které se liší v závislosti na genderu. Kalifornie jako první stát schválila tzv. Crown Act, tedy zákon chránící právo jednotlivců na zachování přirozeného účesu spojeného s jejich rasovou, etnickou nebo kulturní identitou. Tato legislativa byla uzákoněna celkem v 18 státech USA včetně New Yorku, New Jersey, Virginie, Colorada, Washingtonu, Marylandu, Connecticutu, Delaware, Nového Mexika, Nebrasky, Nevady, Oregonu, Illinois, Maine, Tennessee, Louisiany a Massachusetts.

„Největší dar, který sami sobě můžeme dát, jakožto ti, kteří spoluvytvářejí moderní pracovní prostředí, je zajistit, aby náboráři udržovali námi tolik vyhledávanou rozmanitost, a to na úrovni dané firmy i státu,“ vysvětluje Quarteyová.

„Nejprve musíme implementovat komplexní strategii diverzity, která ovlivní práci náborového týmu, manažerů a celou výběrovou komisi. Docílíme tak otevřeného a inkluzivního náborového procesu, který přijímá všechny bez ohledu na subjektivní měřítka krásy. Je nezbytné aktivně nabírat lidi z různých prostředí a různých společenských vrstev.“

Překlad: Eva Mazalová
Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, LinkedInu nebo Instagramu a nenechte si ujít žádné novinky.