9 příznaků, že máte toxický vztah k práci

1. Už jste přestali počítat všechny ty nesplněné sliby

To je samé povýšení sem, povýšení tam, špitání do ouška o lukrativních projektech, naslibované hory doly… Samá slova a skutek utek. „Toxický vztah poznáte podle toho, že je asymetrický,“ říká Lucile Quilletová. „Když nejsou oba na stejné úrovni, není to rovnocenný vztah.“ Je-li zaměstnanci slibováno, že se v budoucnu jeho situace zlepší, ale stále k tomu nedochází, pak je ten člověk neustále ve stavu očekávání, či dokonce závislosti.

„Každý vztah má i své horší chvilky,“ vysvětluje odbornice. „Ale není dobré se v těch horších chvilkách zabydlovat. Nespokojenost by se neměla stát vaším novým normálem.“V případě nesplněných slibů (např. v souvislosti s povýšením či změnou pracovních podmínek) doporučuje Lucile Quilletová nastavit časovou hranici: „Je třeba nastavit jasné hranice, termíny, přes které nejede vlak. Když budete ignorovat svou nespokojenost, riskujete, že začnete opomíjet své základní potřeby, a krásně tím umetáte cestu frustraci,“ vysvětluje.

2. Na vašem pracovišti je víc tajemství než v celé řadě seriálu Kdo přežije

Začněme třeba u Sofie, která odešla za velmi podezřelých podmínek. Pak je tu Helena z personálního, pro kterou je kvalita života na pracovišti stejné tabu jako platy zaměstnanců. Nezapomínejme na Vítězslava, ten v práci absolutně odmítá sdílet cokoliv ze svého soukromí, protože se bojí, že by se to obrátilo proti němu. Zkrátka a dobře, atmosféra na vašem pracovišti připomíná jeden z dílů reality show Kdo přežije – každý něco skrývá. „Tajemství plodí nejistotu, stres, nejrůznější mylné domněnky a podezřívavost,“ vypočítává Lucile Quilletová. „V práci i v soukromí je důležité znát pravidla hry.“

Chybí vaší firemní kultuře transparentnost? Nerozumíte interní politice? „Nebojte se ozvat a žádat vysvětlení,“ říká autorka knihy Libre de prendre le pouvoir sur ma carrière (Jak svobodně převzít otěže své kariéry). „Máte právo po svém nadřízeném chtít, aby vám objasnil to, čemu nerozumíte, případně můžete jít s kolegy hledat vysvětlení společně.“

3. Váš problém má jméno mikromanagement

„Ťuky ťuk, jsi tu?“ pípne první smska od šéfa v 8.15 ráno. 10.49 zazvoní upozornění v kalendáři. „Polední porada.“ V 16.00 šéfův hlas na druhém konci telefonní linky: „Tak co, jde to podle plánu?“ Šéf všechno ví, všechno vidí, je všudypřítomný. „Toxický vztah poznáte podle chaosu, který zavládne mezi vaším pracovním a osobním životem,“ potvrzuje Lucile Quilletová. „Hranice mezi nimi se rozmazávají.“

Čím intenzivněji a dotěrněji se vkrádá práce do vašeho soukromí, tím patologičtější je váš vztah k práci. „Neustálé sledování dokazuje krutý nedostatek důvěry. Zaměstnanec, který musí šéfovi neustále vysvětlovat, kde je a kam jde, si začne připadat jako malé dítě. Nemluvě o tom, že s produktivitoui sebevědomím to půjde také z kopce…“ konstatuje naše odbornice.

Chcete-li se vymanit ze začarovaného kruhu jménem mikromanagement, budete si muset promluvit s tím, kdo se ho dopouští. „Nejedná se ani tak o problém firemní kultury, jako spíš o problém ve stylu vedení. Když si se šéfem promluvíte o tom, jak si připadáte a jaký to má vliv na váš výkon, bude to mít pravděpodobně pozitivní dopad na váš vztah k práci. Je-li to možné, projednejte tento problém také po e-mailu, ať máte písemný důkaz o tom, s čím se musíte potýkat.“

4. Motto vaší firmy je „work hard, play hard“

„S námi se nikdy nudit nebudeš,“ lákali vás. Nabídka hodná scenáristů seriálu Mladí a neklidní. Inzerát sliboval intenzivní a vášnivý vztah, ale už nedodal, že mu budete muset obětovat úplně všechno. Už ani nepočítáte hodiny strávené v práci. Pro štěstí firmy byste udělali cokoliv. „Pod záminkou ‚lásky k práci‘ by se měl člověk rozdat?“ ptá se Lucile Quilletová. „K tomuhle typu firemní kultury se často hrdě hlásí hlavně start-upy. Jejím důsledkem je postupné ukrajování z životního prostoru zaměstnance, dokud nezbyde vůbec nic.“

Ale práce nemusí být celým vaším světem. Jestli se do tohoto bodu také nechcete nikdy dostat, naše odbornice doporučuje nastavit si mantinely a těch se držet. „Máte právo na život offline,“ připomíná. „Uchovejte si od práce odstup, to je klíčové. Zaměstnanci se někdy bojí, že budou ‚trhat partu‘. Ale možná vás překvapí, že umět si nastavit hranice a ty pak respektovat, to je něco, co vám v práci vyslouží respekt a obdiv.“

5. V práci jste „jedna velká rodina“

Dalším druhem toxického vztahu je intenzivní přátelství s kolegy v práci. „Tento toxický vztah se rodí z emocionální zátěže, kterou s prací začneme spojovat,“ vysvětluje Lucile Quilletová. Drinky po práci, teambuildingové víkendy, firemní DNA, firemní kultura… Máte pocit, že jste všichni členy jednoho velkého kmene.

„Na pracovišti se vyměňují důvěrnosti, kolegové komunikují přehnaně familiárně, drbe se a klevetí,“ popisuje odbornice. „Chcete, aby vás ostatní měli rádi, snažíte se všem zalíbit a bojíte se, že když jednou někam nepřijdete, zůstanete pozadu.“ Začnete pomalu zapomínat na to, že do práce přece chodíte hlavně pracovat…

„Musíte se smířit s tím, že do práce si nechodíte dělat kamarády, ale měli byste tam hledat profesionální naplnění,” zdůrazňuje odbornice. „Lásku byste měli hledat mezi přáteli a v rodině.“ Jak ale docílit té správné rovnováhy? Lucile doporučuje zaujmout pozici „družice“ nebo „volného elektronu“. Jinými slovy, dostaňte se na oběžnou dráhu, získejte nadhled a odstup.

6. Šéf náladový jako jarní počasí

Z vrcholu na dno jenom krok. O tom se přesvědčil i Matyáš: „Když jsem nastoupil do práce,“ vzpomíná, „měl jsem pocit, že mám snad na hlavě svatozář. Šéf mě před ostatními neustále vychvaloval, dával mě za příklad, bral mě s sebou na obchodní jednání. Ale když ho to popadlo, dokázal mě klidně seřvat nebo ponížit i na veřejnosti. Došel jsem k názoru, že jeho názor na lidi kolem se neustále mění. Záleželo na tom, jakou má zrovna náladu. Jeden den se třeba vyhříváte na výsluní a druhý den klidně upadnete v totální nemilost.“

Podle Lucile Quilletové není v takovém případě až tak vina na straně vašeho šéfa, ale problém je v tom, jak moc vám záleží na tom, co si o vás ostatní myslí. „Každý chce být oblíbený, rozmazlovaný, chválený a uznávaný,“ říká. Ale jestli nechcete být závislí na názorech ostatních, bude lepší si získat trochu odstup: „Racionálně vyhodnoťte situaci, emoce stranou, vraťte se k faktům. Stejně jako je pravda, že do práce nechodíte, abyste si hledali kamarády, nechodíte tam ani proto, abyste někomu dělali boxovací pytel. Je na vás, abyste řekli, co je moc, to je moc.“

7. Jaká čest, že tu můžete pracovat

„Máme fakt ohromné štěstí,“ zní ze všech stran u vás v kanceláři každý den. Můžete děkovat bohu, že máte tak skvělé zaměstnání, tak skvělé odbory, tak skvělý plat, tak krásné pracoviště, výbornou jídelnu, home office, tělocvičnu… Zkrátka a dobře, máte tu nejlepší práci na světě. Na co si tedy stěžujete? „K některým benefitům přijdou zaměstnanci jako slepí k houslím, aniž by o ně žádali,“ říká Lucile Quilletová. „Je klidně možné, že je ani za benefity nepovažují. Je nezbytně nutné naučit se odlišit to, co skutečně chcete a potřebujete, tedy hlavní chod, od pracovních výhod, které jsou jen ‚třešničky na dortu‘ – fajn, ale nenajíte se z nich.“

I když máte lukrativní práci plnou výhod, neměli byste zapomínat na své základní potřeby a ujistit se, že je jim vyhověno. „Potřebujete-li víc času na home office nebo vyšší plat, promluvte si o tom s nadřízeným,“ naléhá Lucile. „Není to žádné doprošování ani nevděk, prostě je to vaše základní potřeba.“

8. Bez vás bychom byli ztraceni

Marie pracuje jako právnička v jedné malé advokátní kanceláři. Má kalendář plný soudních jednání, konzultací, schůzek se zákazníky, smluv k sepsání… „Obecně řečeno, můj šéf nám přivádí klienty, já dělám všechno ostatní,“ shrnuje svou situaci. „Už ani nepočítám situace, kdy musím sama uzavřít nějaký případ nebo jít na poslední chvíli vést obhajobu. Majitel mi neustále říká, že by byl beze mě ztracený.“ Někomu může lichotit, že je v práci „nepostradatelný“. Ale uvědomujete si, jaká je to psychická zátěž, když takovou nálepku dostanete?

„Je to přímá cesta do pekla vyhoření,” kýve Lucile Quilletová. „Budou vás chválit, kolik toho zvládnete, jak jste dobří. Ale potlesku se nenajíte, uznání je potřeba projevit i jinak! Protože ve finále sice odvedete spoustu práce, víc než je zdrávo, ale víc peněz za to nemáte a navíc budete totálně vyčerpaní.“ Jak takový toxický vztah ukončit? Naše odbornice doporučuje podívat se znovu na popis práce. „Každý má jasně dané povinnosti, za které nese odpovědnost,“ připomíná. „Pokud dostáváte úkoly, které nejsou ve vašem popisu práce, máte právo požádat o projednání platových podmínek.“

9. Padají u vás v práci rekordy v počtu vyhořelých zaměstnanců? Absence jsou na denním pořádku?

Je to vážně zvláštní. Jako nějaká epidemie. V téhle práci mají asi všichni nějak oslabenou imunitu, protože je všechno položí a pořád někdo marodí. Tak zaprvé tu dělal Ludvík, ten měl syndrom vyhoření, Marcel, pro kterého je každá chvíle vhodná pro pauzu, a Gabriela, co má stavy „hraničící s depresí“. A to ani nemluvíme o chudákovi šéfovi… Tady není pracovní prostředí jen toxické, tady je přímo patologické.

„Není nic špatného na tom, když odejdete z místa, které je pro vás špatné,“ říká s oblibou Lucile Quilletová. Když toxicita v práci přesáhne maximální hranici, zbývá jen jedna možnost: útěk. „Nicméně rozhodnutí o tom, jakým způsobem odejdete, je zcela na vás,“ doplňuje. „Za těchto okolností vám doporučuji vyhledat právní pomoc, případně i služby psychologa. Odborníci vám pomohou hájit vaše práva. Jsou však lidé, kteří nejsou připraveni právní bitvy absolvovat. Pro ty je lepší odejít co nejrychleji, jen tak si uchrání klidné spaní.“

Rozpoznáváte v některém (nebo ve všech) z výše uvedených příznaků svou vlastní práci? Nečekejte na syndrom vyhoření, nenechte se tam pohřbít zaživa. Pamatujte si, že zdravý vztah k práci musí být vždy racionální a musí se zakládat na rovnocenném postavení. Zkuste si udělat odstup, zůstaňte nohama na zemi, nastavte jasné hranice. Koneckonců, je to jen práce!

Překlad: LexiPro
Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, LinkedInu nebo Instagramu a nenechte si ujít žádné novinky.