Proč se nám během globální pandemie nechce pracovat?

„Práce mi jde hrozně ztěžka,“ říká Jana, marketingová account manažerka. Jelikož byla kvůli Covid-19 zavedena karanténa, poprvé pracuje z domova. „Mozek mi říká, že jsem doma, a tak se podle toho chovám a hledám si důvody nepracovat. Také mi chybí kolegové a hlavou se mi honí obavy z budoucnosti.“

Je vám to povědomé? Za těchto nových okolností a v době světové zdravotní krize mnoho z nás pracuje na dálku v izolaci, kde těžko nachází k práci motivaci.

Ta přichází jak z našeho nitra, tak z vnějšku. Vnější motivace znamená, že se po vás vyžaduje nějaká práce, ke které vás motivuje odměna – může to být pochvala, peníze i společenské uznání – nebo strach z trestu. Vnitřní motivace se vyznačuje tím, že vás daná činnost osobně těší, ať už jde o učení se novým věcem, uspokojení naší zvědavosti, zájem o téma, řešení problémů, nebo prostý pocit úspěchu.

Proč jsme při práci z domova demotivovaní?

Méně odměn

Ve studii o motivaci zaměstnanců provedené na Technické univerzitě ve Valencii dospěla hlavní výzkumnice Lourdes Canós-Darósová k závěru, že „systém odměňování hraje u pracovní motivace velmi důležitou roli.“ Její výčet motivujících faktorů v pracovním prostředí zahrnuje uznání, řízení výkonnosti, školení, povýšení, komunikaci a přátelské prostředí. Když pracujete z domu, řada těchto odměn přirozeně chybí nebo ztrácí na významu.

Chybějící týmový duch

Kolegové vám v kanceláři dodávají energii a nastavují pracovní laťku. Spolupracovníci také vytvářejí tzv. „efekt nákazy“. Když vidíme, že má někdo zálibu v něčem, co nemáme rádi, může to náš přístup k dané věci změnit.

To byl případ Ondřeje, který pracuje v oddělení prodeje. „Další lidé kolem vás vytvářejí společenský tlak, který vás nutí pracovat. Připadáte si, že vás někdo neustále sleduje, a to je dobře. Spoustu mých kamarádů, co pracují z domova, chodí pracovat do kavárny, aby si tak připadali… když pracujete z domu, můžete začít prokrastinovat třeba tím, že půjdete do kuchyně a začnete mýt nádobí,“ říká Ondřej.

Mikromanagement

Někteří vedoucí mají problém s řízením zaměstnanců na dálku, hlavně pokud to dělají poprvé a za nezvyklých okolností. To může zaměstnance vést ke ztrátě motivace. „Šéfová mi vždycky v 8 ráno pošle zprávu a zeptá se mě, co mám dnes v plánu udělat,“ říká Adéla, která pracuje v IT. „Pak mi každých 10 minut posílá e-maily, ve kterých mi dává další úkoly, čímž mi v zásadě brání efektivně pracovat, a na tom se zaseknu.“

Přestože potřebujeme vnější povzbuzení, často si s vnitřní motivací vystačíme, tvrdí motivační expert doktor Kou Murajama z Univerzity v Readingu. „I když vnější pobídky bezpochyby hrají v našem chování důležitou roli, máme pozoruhodnou schopnost ponořit se do úkolu i bez těchto podnětů tím, že si vytvoříme vlastní osobní odměny,“ říká Murajama. Naše ztráta motivace během této pandemie tedy není jen tím, že se nám na home office nedostává vnějších stimulů. Je v tom něco více.

Co mohou být důvody ztráty motivace během globální krize?

Koronavirus citelně ovlivnil náš každodenní život, od volnosti pohybu po způsob, jakým pracujeme. Jak mohou stres a úzkost ovlivňovat naši produktivitu:

Krize identity:

Velmi často jsme motivováni naší honbou za smyslem života. Na to upozornila již řada předních psychiatrů a filozofů, od Viktora Frankla po Lva Tolstého. Když máme pocit, že děláme něco smysluplného, utváří to naše hodnoty a rámec, podle kterého se můžeme řídit a který nám dává pocit zadostiučinění.

Tento smysl pomáhá formovat naši identitu a práce v ní hraje svou roli – ať už jde přímo o to, co děláme, nebo kde stojíme na společenském žebříčku. Aneta, která měla ve škole vždy samé jedničky a byla mezi nejlepšími studenty na univerzitě, zastávala důležitou pozici v charitativní organizaci. Teď však nečinně sedí doma a dělá si starosti o svou budoucnost. Co má dělat teď, když je její hlavní životní náplň pryč? Co nás definuje, když pracujeme z domu? Při plnění pracovních úkolů nám tyto otázky mohou vzít vítr z plachet.

Úzkost:

Není překvapením, že lidé mají strach, ať už z toho, že se oni nebo jejich blízcí nakazí virem Covid-19, nebo z toho, jak bude svět a jejich práce vypadat po pandemii. Tato úzkost má dvě hlavní podoby: reakce na něco, co se vám stane, kupříkladu obavy z výpadku příjmu kvůli ztrátě zaměstnání nebo když se nakazí váš blízký. Druhou je chorobná podoba úzkosti, tedy neutuchající strach z toho, co se může stát, třeba z dopadu koronaviru na celý svět a vaši kariéru.

Je těžké se soustředit na práci, když nad vámi visí úzkost jako Damoklův meč. Jelikož úzkost přichází ruku v ruce se strachem, může to utlumit vaši schopnost uvažování. Když pociťujeme nebezpečí, naše tělo instinktivně přejde do stavu, kdy jsme připraveni buď bojovat, nebo utéct. Tím se produkuje adrenalin a noradrenalin, což bere energii té části mozku, která se zabývá logickým myšlením. Koneckonců, když vás honí tygr, nepotřebujete v tu chvíli být schopni sestavovat tabulky. Vaše tělo chytře distribuuje energii tam, kde je jí potřeba. Logicky se však má jednat o krátkodobou reakci, a proto pro nás může být dlouhodobější napětí tak vyčerpávající a ochromující.

Nejistota zaměstnání a stereotyp:

Když se bojíte o práci, může vás to zpočátku vést k lepším výkonům, abyste si ji udrželi. Ale když situace vypadá beznadějně, nakonec to vzdáte. Jaký to má přece smysl? Sama myšlenka, že můžete přijít o práci, ve vás může vyvolávat úzkost.

Pro mnohé jsou navíc jejich lepší výkony motivovány vidinou povýšení. I když tohle manažeři moc dobře vědí, ekonomická situace v době celosvětové krize postupu v pracovní hierarchii nenahrává.

Rozptýlení:

Ať už z nudy, nebo kvůli naší vnitřní motivaci – zájmu, zvědavosti a pocitu naplnění – nás mohou rozptýlit různé domácí práce a podobné činnosti, jako třeba setí semínek, kutilství, různé hlavolamy či vaření. Když jsme zavření doma, a v době karantény to platí dvojnásob, cítíme také potřebu zvelebovat svůj domov.

Jak svou motivaci povzbudit?

Je důležité rozpoznat svá slabá místa a zapracovat na nich.

• Nebuďte na sebe příliš tvrdí. Pokud nejste zvyklí pracovat z domova, především pokud tam nejste sami, ale třeba s dětmi, potřebujete nějakou dobu, abyste si na to zvykli. Pokud se vám to hned nedaří, neztrácejte hlavu a soustřeďte se na to, jaký máte pracovní systém, rytmus a co vás motivuje.
• Omezte sledování zpráv. Příval zpravodajských novinek o koronaviru vás může vystresovat a demotivovat. Nastavte si denní limit. Na zprávy si vyhraďte třeba jen půl hodiny večer.
• Vytvořte si rutinu. Jestli vám chybí pevná struktura pracovního prostředí, rozdělte si den tak, aby se vám lépe pracovalo. Třeba si nechejte nějaký čas, než začnete, abyste si pročistili hlavu, uvařte si něco k pití a zapněte počítač na znamení, že začíná pracovní doba.
• Dělejte si pauzy. Během dne se určitě najdou věci, které vás budou rozptylovat, ale místo bezděčného surfování po internetu se vám spíše stane, že se od práce zvednete a začnete dělat něco jiného. Stejně jako v kanceláři si dělejte přestávky, ale poté se hned k práci vraťte a třeba se odměňte něčím dobrým.
• Zamyslete se nad tím, co vás osobně motivuje. Začněte s vaším hnacím motorem. Slova „motivace“ a „emoce“ vycházejí obě z latinského slova motus, které znamená pohyb, podnět nebo nadšení. Co vámi rezonuje? Je to zvědavost, řešení problémů, příležitost se něco naučit, pocit úspěchu, poskytování smyslu druhým, nebo konkrétní zájem? V závislosti na úkolu se snažte těchto vnitřních motivací využít.
• Nastavte si deadliny. Je to dobrý způsob, jak si udržet pozornost. Pokud je váš projekt dlouhodobý, snažte si jej rozdělit na jednotlivé úkoly, a na každý si dejte limit.
• Zůstaňte v kontaktu. Vyberte si někoho, s kým si můžete během dne popovídat. Vytipujte si vhodné kandidáty podle svých aktuálních potřeb. Ať už je to kolega, který ví všechno, co se v kanceláři šustne, kamarád, kterému si můžete postěžovat, nebo někdo blízký, kdo si rád poslechne, co jste měli k snídani nebo jak jste převrhli hrnek od kafe.
• Vy sami se znáte nejlépe, a můžete si tak přizpůsobit home office na míru. Někdo se do práce musí patřičně ustrojit, aby se dostal do pracovního režimu, ale pokud se vám lépe pracuje v pyžamu se psem omotaným kolem nohou, jen do toho. Nikdo vás u práce nesleduje, uvidí pouze vaše výsledky.

Kdo ví, třeba přijdete na to, že se vám pracuje mnohem lépe, když vám nikdo nekouká přes rameno. Pokud je vaše motivace na nule, nebičujte se za to. Tento pocit je normální, hlavně v časech, kdy vám svět připadá vzhůru nohama a s ostatními můžete zůstat v kontaktu jenom po telefonu nebo skrze obrazovku počítače. Zapřemýšlejte nad tím, co vás brzdí, a třeba se tak dozvíte i něco nového o sobě – ať už z pracovního, nebo osobního hlediska.

Přeložil Jindřich Klimeš

Foto: Welcome to the Jungle

Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, začněte odebírat novinky a nechte si posílat inspiraci každý týden.