Proplácení nevyčerpané dovolené: Kdy si můžete za šéfem přijít pro peníze?

Konec roku, ale i léto plné práce představují chvíli, kdy zaměstnanci řeší, jak je to s proplácením nevyčerpané dovolené. Stejnou otázku si pokládají taky ženy na mateřské, lidé měnící profesi nebo pracovníci, kteří si třeba kvůli úrazu nestihli všechno volno vybrat. Co tedy dělat se zbývajícími sloty dovolené? Možností je vlastně jen pár.

Proplacení dovolené? Jen při odchodu

Nejčastějším řešením je převod zbývajících dnů dovolené do příštího kalendářního roku. Právo na dovolenou zaměstnanci totiž s koncem roku nezaniká. Převod dovolené by ale neměl být standardní praxí, podle zákoníku práce musí zaměstnavatel převod do dalšího roku umožnit, ale zároveň má usilovat o to, aby jeho podřízený spotřeboval dovolenou v řádném termínu.

Kdo nechce dovolenou převádět, tak možná přemítá, jestli zaměstnavatele nepoprosí, aby mu zbylé dny volna proplatil. Což o to – poprosit může. A zaměstnavatel mu možná i vyhoví. Půjde ale o ilegální počin. Zákoník práce totiž definuje jen několik málo případů, kdy je možné dovolenou proplatit.

„Zpravidla je to možné například při ukončení pracovního poměru nebo při přechodu z jednoho typu úvazku na jiný,“ říká HR odbornice Petra Kubita Nulíčková.

Že tedy člověku na konci roku zbydou dny volna, ještě samo o sobě nestačí k tomu, aby je zaměstnavatel proplatil. K tomu je zapotřebí pracovní vztah ukončit. „Zákoník práce stojí na zásadě, podle níž nárok na dovolenou nezaniká a nemůže být ‚přeměněn na peníze‘ jinak než při skončení pracovního poměru,“uvádí web Ministerstva práce a sociálních věcí.

Kolik člověk při ukončení pracovního poměru dostane peněz, závisí především na výši jeho mzdy. „Částka za nevyčerpanou dovolenou se obvykle odvíjí od platových podmínek a dohod zaměstnance, specifické částky se liší,“ komentovala Nulíčková.

Zaměstnavatel má ale při konci pracovního vztahu se zaměstnancem právo mu dovolenou nařídit, a to klidně i ve výpovědní lhůtě, čímž povinnost proplatit zbylé dny volna v podstatě vyruší. Musí ale samozřejmě za dovolenou poskytnout odcházejícímu zaměstnanci náhradu mzdy. Pokud člověk v práci končí, má ale také možnost si po domluvě se všemi stranami přenést zbylou dovolenou k novému zaměstnavateli.

A co mateřská? Také nic

Každé pravidlo má většinou svoji výjimku. Kdovíjaký manévrovací prostor ale zákoník práce v kontextu proplácení dovolené nevytváří. A to ani v případě, že žena odchází na mateřskou dovolenou. Dny volna si totiž nemůže nechat proplatit ani před porodem, ani po něm. Žena má ale právo si standardní dovolenou vybrat po návratu z mateřské.

„Nebude-li moci být dovolená vyčerpána ani do konce následujícího kalendářního roku proto, že zaměstnanec byl uznán dočasně práce neschopným nebo z důvodu mateřské či rodičovské dovolené, zaměstnavatel je povinen určit dobu čerpání dovolené po skončení těchto překážek v práci,“uvádí web ministerstva.

Mateřská dovolená trvá 28 týdnů. Po tomto intervalu přichází chvíle, kdy může žena zaměstnavatele požádat (a šéf jí v takovém případě musí vyhovět), aby na mateřskou navázala zbylými dny proplacené dovolené. Po těchto dnech volna může novopečené matce začít rodičovská dovolená.

Ta trvá v kuse většinou tři roky. Během ní vzniká jen částečný nárok na dovolenou, který vyplývá z nedávné úpravy zákona, který považuje za výkon práce během rodičovské dovolené 800 hodin při standardní pracovní době (dvacetinásobek stanovené týdenní pracovní doby). Ženě se tak na rodičovské akumulují dny volna, které si může vybrat po návratu do zaměstnání, a to přednostně.

Převádění dovolené není nekonečné

Jak bylo naznačeno výše, zaměstnanec má právo přenést si po domluvě se zaměstnavatelem zbylé dny dovolené do dalšího kalendářního roku. V něm by ale měl nadbytečné dny volna vyčerpat. Z pohledu zákoníku práce by totiž měly být čerpány přednostně.

„Zbylou dovolenou z končícího roku lze čerpat v následujícím roce. U nás například interní směrnicí dáváme jasná pravidla pro počet převedených dnů a pravidla pro čerpání dovolené,“ řekla Nulíčková.

Zákoník práce tedy definuje, že zaměstnavatel má povinnost pohlídat, co se s převedenou dovolenou stane. Tedy aby byla zcela vyčerpána nejpozději do konce příštího kalendářního roku. Zaměstnavatel má právo dovolenou i nařídit, a to nejpozději 14 dní předem.

Co z toho všeho vyplývá? Že udělat si delší vánoční svátky nebo letní dovolenou bude přece jen možná to nejlepší, co se dá se zbývajícími dny volna dělat. Tak směle do toho.

Foto: Thomas Decamps for Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, LinkedInu nebo Instagramu a nenechte si ujít žádné novinky.