Sebere nám umělá inteligence práci? Rozhovor s futurologem Garym A. Bollesem

Ačkoli ho mnozí (včetně nás) nazývají futurologem, Gary A. Bolles se považuje spíše za „now-istu“, tedy odborníka na přítomnost, který ale studiem současných trendů zjišťuje, jak lidé budou pracovat, vzdělávat se a fungovat v budoucnosti. Je autorem knihy The Next Rules of Work a vedoucím katedry budoucnosti práce na kalifornské Singularity University. Na téma budoucnosti práce píše a přednáší po celém světě. A v tomto exkluzivním rozhovoru pro Welcome to the Jungle s námi hovořil o tom, jestli nám roboti seberou práci, jak budou technologie ovlivňovat to, jak pracujeme, a co musí každý z nás udělat, aby se nám v novém, technologicky vyspělém světě dařilo.

Rovnou začněme otázkou, která nám všem vrtá hlavou. Vezmou nám roboti práci?

Roboti nám práci sebrat nutně nemusejí. Zaměstnavatelé ale musejí změnit způsob, jakým vyhledávají a nabírají lidi, kteří budou mít na starosti řešení nových problémů a úkolů.

Abychom ale mohli všichni mít smysluplnou a dobře placenou práci, musíme neustále rozvíjet své dovednosti a učit se nové způsoby, jak řešit problémy.

Je tedy u některých specifických zaměstnání nebo oborů vyšší riziko, že je nahradí automatizace a roboti?

Existují určité druhy zaměstnání, na které budou mít takzvané exponenciální technologie větší dopad.

V rámci našich zaměstnání řešíme mnoho různých druhů problémů. A tyto problémy si můžeme představit na široké škále. Na jednom konci této škály jsou neustále se opakující problémy, které lze řešit stejnými analytickými postupy pořád dokola. A na druhém konci škály jsou naopak velmi unikátní problémy, jejichž řešení vyžaduje velmi kreativní schopnosti.

Víc a víc automatizace se bude uplatňovat na levé straně škály, tedy u opakujících se úkolů. Tato rutinní práce se bude postupně automatizovat a budou ji čím dál více vykonávat roboti a software. Existují nástroje, které umějí být zdánlivě kreativní, například pokročilá umělá inteligence jako třeba chatGPT. Pravdou však je, že tyto nástroje ve skutečnosti kreativní nejsou.

Problémy, které vyžadují kreativní řešení, tedy ještě budou určitě dlouhou dobu řešit lidé. Ale pokud děláte práci, která sestává pouze z dokola se opakujících úkolů, je velmi pravděpodobné, že se vás automatizace začne už brzy týkat.

V historii panovala utopická představa, že technologie nám nakonec umožní delegovat veškerou práci na roboty a že lidé už nebudou muset vůbec pracovat. Ačkoli se obecně nezdá, že by lidé pracovali méně, některé firmy zavádějí čtyřdenní pracovní týden a v určitých zemích se mluví o zkrácení základní pracovní doby. Myslíte si, že nám technologie někdy umožní pracovat mnohem méně, než pracujeme nyní?

V minulosti skutečně vládla představa, že roboti a software nám v budoucnu usnadní práci natolik, že si všichni budeme užívat spoustu volného času. A pravdou je, že některým lidem se to už povedlo. Pokud třeba provozujete přes Amazon úspěšný e-shop a jeho správa vám nezabírá moc času, dost možná už pracovat moc nemusíte.

Pokud ale pracujete v tradičním zaměstnání, na tradičním pracovišti a s tradiční výplatou, váš zaměstnavatel po vás bude zřejmě chtít, abyste odpracovali co nejvíce hodin, protože mu tím vyděláváte peníze.

Pro zaměstnance by bylo nejlepší, aby firmy přehodnotily, jakým způsobem práci organizují. Pracovní prostředí, pracovní doba i celkový kontext práce by měly více odpovídat lidským potřebám.

Pracovníci si totiž vedou lépe, když nepracují rutinně a když nedělají stále stejnou věc ve stejnou dobu pořád dokola. Také se jim daří lépe, když je jejich práce v souladu s jejich osobním životem. Pro některé lidi může mít ideální řešení podobu právě čtyřdenního pracovního týdne. Pro jiné lidi je to třídenní pracovní týden nebo pružná pracovní doba. V ideálním případě bude stále více zaměstnavatelů akceptovat různorodé potřeby, které pracovníci mají, aby se jim dobře pracovalo.

Pandemie covidu-19 znamenala převrat v pravidlech práce. Co nám tehdejší doba ukázala o budoucnosti práce?

V článku, který jsem napsal na začátku roku 2020, jsem pandemii nazval „velkým restartem“. Ať už jde o práci nebo vzdělávání, mnoho lidí na celé planetě zjistilo, že se dovedou flexibilně přizpůsobit novým podmínkám, a to ze dne na den.
To ale neznamená, že to bylo snadné. Nebo že to šlo všem dobře. Ale lidstvu jako celku to ukazuje, že při správné kombinaci motivačních a odrazujících faktorů se umíme rychle změnit.

Problémem však je, že nyní, po pandemii, se jako jojo vracíme k předchozím způsobům práce. V mnoha ohledech se v oblasti flexibility práce a vzdělávání vracíme zase zpět, k myšlení z doby průmyslové revoluce. Přitom máme příležitost využít poznatky, které jsme získali. Zjistili jsme třeba, že práce i vzdělávání mohou být flexibilnější a že problémy se dají řešit novými způsoby.

Ve své knize The Next Rules of Work zmiňujete, že představa tradičního zaměstnání se stává překonanou a že v budoucnu se budeme spíše setkávat s tím, že lidé budou mít místo jednoho zaměstnání širší pracovní portfolio. Jak bude toto portfolio vypadat?

O portfoliu práce mluvím proto, že všichni jsme mnohostranné bytosti a máme řadu zájmů. A mít celé portfolio různých prací místo jedné nám umožňuje věnovat se nejen činnostem, které nás fascinují dnes, ale i činnostem, které nás možná budou fascinovat zítra.

Tento portfoliový přístup nám také umožňuje rozložit riziko. Věnujeme se více věcem najednou a některé z nich jsou do budoucna lukrativnější. Takže když mám přes den práci na plný úvazek, ale v noci řídím Uber a rozjíždím s přáteli start-up, tak nevím, co bude pro mou budoucnost nejlepší, ale mám více možností.
To neznamená, že tradiční zaměstnání zmizí. Znamená to jen, že existuje stále více možností pro ty, kteří tento portfoliový přístup preferují. Ti pak mohou vše, co dělají, vidět jako součást svého portfolia. Práci, vzdělávání, zábavu s přáteli i výlety. V takových případech se pak opravdu může rozostřovat hranice mezi tím, co je práce, co je učení a co je zábava.

Jak tohle ovlivní naše zaměstnavatele? Jaké kroky by měly firmy podniknout, aby byly připraveny na práci budoucnosti?

Zmíním dvě oblasti, ve kterých musejí zaměstnavatelé změnit svůj přístup, pokud chtějí, aby pro ně pracovali lidé schopní řešit nové výzvy.

Zaprvé, zaměstnavatelé budou muset vzít na vědomí, že k řešení nových problémů budou pracovníci muset využívat celou řadu různých dovedností a zkušeností. Firmy by tedy kandidáty při náboru neměly hodnotit jen podle akademických titulů či let praxe. Musejí své brány otevřít mnohem různorodějším talentům. V USA tyto lidi označujeme za „hvězdy, které své dovednosti získaly alternativními metodami“. Myslím tedy, že je třeba, aby firmy opustily tradiční náborové praktiky.

Zadruhé je třeba změnit to, jak firmy chápou roli člověka, kterého označujeme za manažera nebo lídra. Měly by jej začít vnímat spíše jako týmového rádce.

V dřívějším chápání byl manažer někdo, kdo znal odpověď na všechny otázky, kdo měl vše pod kontrolou a kdo všem říkal, co mají dělat. Nově by ale týmový vedoucí měl být někdo, kdo pokládá ty nejlepší otázky a kdo má přehled o unikátních dovednostech a superschopnostech jednotlivých členů týmu. Tento týmový rádce má pomáhat členům týmu růst, rozvíjet se (a to i na lidské úrovni) a řešit problémy efektivně.

Ve své knize také píšete, že doba, po kterou jsou informace a znalosti platné, se zkracuje. Vzdělávání jak v České republice, tak i v USA se však stále do značné míry opírá o memorování informací. Jak se podle vás bude muset vzdělávací systém globálně změnit, aby lépe odpovídal převratným změnám, které se odehrávají a budou odehrávat ve způsobu, jakým pracujeme?

Problémem vzdělávacích systémů po celém světě je, že příliš mnoho z nich bylo navrženo na základě toho, co jsme se naučili v průmyslovém věku. Nereflektují moderní poznatky z oblasti neurovědy ani nová zjištění o tom, jak se lidé vlastně učí. Není v nich ani nic o exponenciálních technologiích, jako je umělá inteligence, které nám mohou pomoci učit se rychleji.

Přední vzdělávací instituce na celém světě vědí, že mladým lidem je třeba pomoci třemi způsoby. Zaprvé se musejí tyto instituce zaměřit na učení založené na vášni, tedy učení týkající se věcí, které studenty fascinují. Zadruhé se musejí zaměřit na problémy vycházející z reálného světa, protože právě reálné problémy bude každý z nás později v dospělosti řešit. A zatřetí musejí studenty naučit, jak řešit problémy kolektivně, v týmu, protože v takovém kontextu se bude velká část práce v budoucnosti odehrávat.

Bohužel, mnoho pedagogů nechápe, co to vlastně dovednosti jsou. Dovednosti se obecně dělí do dvou kategorií. V té první jsou dovednosti, které nazývám „know skills“, tedy znalostní dovednosti. Jedná se vlastně o soubory informací. A máte naprostou pravdu, že trvanlivost řady těchto znalostních dovedností se zkracuje. A mnohé z nich se musíme učit neustále znova.

Existuje však ještě jedna kategorie dovedností, kterou nazývám „flex skills“, tedy přenositelné dovednosti. Ty se dají využít v celé řadě situací. Patří mezi ně třeba schopnost řešit problémy, analytické dovednosti, přesvědčovací schopnosti nebo schopnost porozumět novým problémům. A tyto dovednosti by naše školy měly explicitně vyučovat. Jedině tak budou mladí lidé schopni řešit problémy zítřka.

Kdyby vám teď bylo dvacet let a rozhodoval jste se, jakou cestou se vydat ve svém vzdělávání a v kariéře, co byste udělal? Co mají mladí lidé dělat, aby se jim v budoucnosti, ve světě definovaném rychlými změnami, dařilo?

Ukazuje se, že se světem exponenciálních změn se nejlépe vyrovnávají lidé, kteří mají nějaký cíl a vědí, jaký směrem se chtějí ubírat. Mají zkrátka na nebi svoji Severku nebo Jižní kříž a jdou za nimi, stejně jako když se kdysi námořníci orientovali podle hvězd.

Čím více chápete, co vás motivuje, čím více se umíte upnout na tuto svou Severku, tím lépe se dovedete ve světě exponenciálních změn přizpůsobit.
Své vlastní motivace a dovednosti zjistíte pomocí procesu, který nazývám „sef-inventory“, tedy auditem sebe sama. Když budete mít neustálý přehled o svých vlastních dovednostech a zájmech a budete vědět, jaké druhy problémů rádi řešíte, budete pak schopni ze všech těchto věcí sestavit svou vlastní Severku. Tedy vidinu toho, co budete chtít dělat a jak chcete pracovat a vzdělávat se.

Foto: Thomas Decamps for Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, LinkedInu nebo Instagramu a nenechte si ujít žádné novinky.