Šikana v práci: 5 typů agresorů z kanceláře a jak si s nimi poradit

Lenka byla typickým příkladem šťastné a spokojené zaměstnankyně, která pracovala v jedné nejmenované bance téměř deset let. Práce ji bavila, byla v ní dobrá a chodila do ní ráda. Když tedy nastoupila nová kolegyně, logicky ji dostala pod svá křídla.

„Začalo to nevinně, nová kolegyně se tvářila, jaké nejsme kamarádky, ale poté jsem si všimla, že si šušká s ostatními kolegy, a najednou se ode mě začali lidé odvracet. Nejdříve jsem to neřešila, byla jsem si na své pozici dost jistá, ale situace začala eskalovat a kolegové mi přestali předávat informace. Kdykoliv jsem přišla do kuchyňky, všichni ztichli.“ Lenka začala do práce chodit se staženým žaludkem.

Nejhorší na celé situaci bylo, že šlo o tzv. tichou šikanu. „Nikdo mě nebil ani mi nijak viditelně neubližoval, takže bylo hrozně těžké si přiznat, že se něco děje.“ Celou situaci pomohla Lence rozklíčovat až jedna z kolegyň, ke které měla tenkrát nejblíže. Stejně to však tehdy nedopadlo dobře a Lence se ulevilo až se změnou pracovního místa. „Kdybych tehdy věděla více o tom, jak různě se může šikana projevovat, asi by to nezměnilo celou situaci, ale rozhodně bych si byla jistější a nehledala chybu jen u sebe.“ Možná vám to zní povědomě, možná kolem sebe máte taky takovou Lenku.

Trápení jednoho, následky všech

S šikanou v práci má podle výzkumů zkušenost téměř každý pátý Čech ve věku nad 15 let (23 %). Z toho častěji se s ní setkávají ženy (27 %) než muži (19 %). Navíc více než 50 % zaměstnanců uvádí, že jsou šikaně vystavováni dokonce delší dobu jak rok. Možná tak trochu neviditelný problém (nejen) českých kanceláří je tak více než hmatatelný.

Šikana na pracovišti však rozhodně není problémem pouze jednotlivce. Většinou má záležitost dopad na celofiremní kulturu. Průzkum společnosti Harvard Business Review ukázal, že 48 % zaměstnanců v týmech, kde se nachází toxický člověk, snížilo své pracovní úsilí, 47 % jich zkrátilo čas strávený prací, 38 % snížilo kvalitu své práce a celých 80 % lidí trávilo část své pracovní doby obavami z incidentu s toxickým člověkem.

Jednou z příčin pro zrod šikany na pracovišti může podle pracovní psycholožky Hany Kyrianové ze společnosti Gruber&Kyrianová consulting být nezdravě soutěživé prostředí, přehnaně orientované na výkon. „Po zkušenostech, které se šikanou mám, se domnívám, že příčiny jsou většinou mnohé, různě se kombinují a nedá se říct, že by to pokaždé bylo stejné. Riziko šikany mohou snížit faktory jako přiměřený tlak vyvíjený na skupinu ze strany zaměstnavatele, pocit, že je možné být úspěšný, a srozumitelnost, jak toho lze dosáhnout.“

Mnoho tváří šikany v práci

Ohledně tématu šikany na pracovišti panují mýty, kvůli kterým se občas stává téměř pohádkovou legendou.

• „Šikana je záležitost základní školy, my jsme dospělí.“
• „S lidmi vycházím dobře, takže mně se to stát nemůže.“
• „Šéf/kolegové by se za mě určitě postavil/i.“

Často tedy trvá, než si připustíme, že to, co prožíváme (my nebo někdo blízký), už hraničí s šikanou. Navíc způsoby, kterými se šikana projevuje, mohou být velmi rafinované. Nikdo už vám nebude vyhazovat svačinu do koše a krást psací potřeby. Přesto však mohou být dospělé projevy šikany zrádnější než ty dětské.

Šikanu můžeme rozdělit podle toho, ze kterého směru přichází.

• Za nejznámější formu šikany bývá označován mobbing, tedy šikana ze strany kolegů.
• Můžeme se však setkat také s bossingem, tedy šikanou ze strany nadřízeného.
• Ten však někdy může být jen dobře maskovaný staffing – tedy šikana ze strany podřízených směrem k jejich nadřízenému.

Šikana může být fyzická nebo psychická. Fyzické násilí si nejspíše dovedeme představit snadno, pojďme se tedy zaměřit na ty hůře rozpoznatelné, avšak velmi časté projevy šikany psychické.

Jak poznat a zarazit typické agresory v práci

„Hranice toho, kdy už se ‚opravdu‘ jedná o šikanu, jsou docela vágní,“ uznává pracovní psycholožka Hana Kyrianová. „Někdy to může být dáno dobou trvání a frekvencí, ale vlastně je to o záměru jednoho nebo více členů skupiny dostat šikanovaného do nepříjemné situace. Při řešení problému bych vždy zdůraznila ten záměr. Protože se může stát, že někdo se cítí být šikanovaný chováním kolegů, ale může to být záležitost jiné firemní nebo profesní kultury, jejich menší citlivosti či taktu, a naopak větší citlivosti postiženého, případně aktuálního konfliktu, který bude během nějaké rozumné doby překonán.“ Aby bylo chování klasifikováno jako šikana, mělo by trvat alespoň půl roku s pravidelným opakováním minimálně jednou týdně.

Někdy může být těžké rozpoznat, jak to asi kolegové mysleli a zda se již jedná o šikanu, nebo ne. Typicky vám ale zůstává pachuť na jazyku a nepříjemně stažený žaludek, když musíte ráno do práce. Takže co s tím? Experti z Mobbing free institutu sdílejí svoje tipy.

#1 Hlasitý a agresivní tyran

Tento typ útočníka může působit nejděsivěji. Jeho projevy agresivního chování jsou totiž velmi viditelné a slyšitelné. Má agresivní a útočný verbální projev vůči své oběti, používá sprosté nadávky a snaží se svou oběť shodit. Na druhou stranu se jedná o nejviditelnější typ útočníka a nebude tedy těžké proti němu získat důkazy.

První rychlá pomoc: Zkuste se nenechat vtáhnout, zůstaňte klidní a odpovídejte s respektem. Nepřebírejte vinu a zachovejte si sebeúctu. Vymezte jasně své hranice a agresorovi na rovinu řekněte, že takové chování je pro vás neakceptovatelné. Pokud je to možné a vhodné, můžete se agresora zeptat, proč se k vám takto chová, co tím zamýšlí. Zní to banálně, ale upřímně položená otázka po smyslu chování může agresora naproti vám úplně odzbrojit. Pokud nic z toho nepomůže a vy jste vyčerpali veškerou svou kapacitu „po dobrém“, tak nezbývá než se obrátit na vedení.

#2 Intrikán a kritik

Typ, který není tolik viditelný, ale je rovněž velmi nebezpečný. Často jedná za zády své oběti a využívá manipulace a intrik. Rozsévá pomluvy a shazuje práci či úspěchy své oběti. Pokud jedná napřímo, tak svou oběť kritizuje spíše pasivně agresivně, či ji nenápadně shazuje a vysmívá se jí.

První rychlá pomoc: I když to může být těžké, zkuste si udržet pozitivní přístup. Oslovte kolegy, aby vám potvrdili či vyvrátili domněnky o šuškandě. Pokud to půjde, zajistěte si nejprve důkazy takového chování a poté s nimi konfrontujte útočníka. Otevřeně mu můžete říct, co ve vás takové chování vyvolává a že byste byli rádi, aby s tím přestal.

#3 Voják studené války

Jedná se o opak intrikána a tento typ šikany se nazývá silent treatment, tedy ignorování a přehlížení. Oproti aktivnějším způsobům šikany může tento působit nevinně, ale pracovní psycholožka Kyrianová zdůrazňuje: „I s tím ‚kolegové se se mnou nechtějí bavit/kamarádit‘ je to složité. V dřívějších a na přežití náročnějších dobách znamenalo vyloučení ze sociální skupiny (poměrně vysoké) riziko, že daný člověk nepřežije. Dneska to většina lidí přežije, ale stejně je velmi stresující, když se s jedním členem skupina nebaví. Vlastně je skupinou negována jeho existence po většinu pracovního dne. To už je velká zátěž.“

První rychlá pomoc: Je možné, že jste si jen špatně vyložili chování introvertních kolegů? Prvně zkuste protistranu oslovit a na rovinu jí říct, jak se cítíte a zda vám může své chování vysvětlit. Pokud se ukáže, že se jedná o záměrné chování se snahou vás poškodit, je dobré si říct o pomoc. Zkusit můžete také identifikovat, zda se jedná o chování všech kolegů, nebo je zde jeden, který ostatní poštvává proti vám, a pravděpodobně z něj druzí mají jen strach.

#4 Gatekeeper

Tento typ útočníka pečlivě střeží pracovní možnosti své oběti. Často se jedná o nadřízeného, který vyžaduje nesplnitelné pracovní úkoly, případně nedává dostatek informací pro splnění pracovních povinností. Projevit se může taky nerovnými pracovními podmínkami vůči oběti. I přesto, že tento typ útočníka je často šéf, může se gatekeeper objevit i mezi kolegy. Ti poté oběť nezvou na důležité pracovní schůzky či nesdílejí informace nutné k pracovnímu výkonu.

První rychlá pomoc: Je možné, že v případě nadřízeného se jedná pouze o manažerskou junioritu. Zkuste tedy zvážit, zda jsou útoky projevem šikany, nebo nezkušenosti nadřízeného. Dále si uchovávejte veškerou písemnou korespondenci, abyste měli nejasná zadání či nerovné zacházení černé na bílém, a mohli jste tak nadřízeného konfrontovat. Pokud se ukáže, že je jeho chování vědomé, budete mít alespoň důkazní materiál.

#5 Kyberšikanátor

Útoky ve virtuálním prostoru mohou být daleko náročnější než ty v kanceláři. Nezastaví je totiž konec pracovní doby, můžete jim být vystaveni 24/7 a šíří se rychlostí gigabajtu za sekundu. Často se jedná o vytvoření zesměšňujících stránek napadené osoby. Té mohou být taky posílány výhrůžné či zastrašující zprávy nebo může být zahlcována množstvím nesmyslné korespondence, která jí zaplní mailovou schránku.

První rychlá pomoc: Ať to může být sebetěžší, zkuste se nenechat vtáhnout do diskusí a nereagujte na výhrůžné zprávy. Kontaktujte IT oddělení, jestli je možné útokům zabránit technickou cestou. Určitě si však nejprve uschovejte všechny důkazy, abyste případně měli materiál proti útočníkům, kdyby jejich vypnutí IT podporou nestačilo.

Všechny rychlé pomoci měly jedno společné. Nabádaly k tomu, abyste si uchovávali důkazy. Budou se vám totiž hodit ve chvíli, kdy první rychlá pomoc nepomůže, vy se budete muset vyzbrojit trpělivostí a začít záležitost řešit oficiální stížností, ať už na HR, nebo třeba u nadřízeného.

Světlejší zítřky

Dobrou zprávou je, že od 1.8. vešel v platnost zákon na ochranu whistleblowerů (tedy těch, co oznamují, stěžují si na nevhodné chování), který říká, že každá společnost s více než 50 zaměstnanci má povinnost zavést vnitřní oznamovací systém pro tyto případy. Jedním ze způsobů je například whistleblowingová aplikace NNTB, v rámci které mohou zaměstnanci oznamovat nekalosti i posílat zpětnou vazbu. „Zavedení podobného nástroje je jasným signálem do firmy, že chování jako mobbing nebude tolerovat, a funguje tak částečně jako prevence,“ vysvětluje Jan Sláma, spoluzakladatel aplikace NNTB.

Můžeme tedy doufat, že to bude jasná červená karta pro všechny potenciální mobbery, která výrazně omezí výskyt šikany na pracovištích, a my příště budeme moct psát o veselejším tématu.

Foto: Thomas Decamps for Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, LinkedInu nebo Instagramu a nenechte si ujít žádné novinky.