Rozluštěno: Bizarní pracovní nabídky, které se tak trochu ztratily v překladu

Shromáždili jsme pro vás malou sbírku příběhů, kde se pracovní nabídky a popisy pozic trochu minuly s realitou. Čtení pracovních inzerátů je nelehká disciplína sama o sobě. Přesto mohou inzeráty už dopředu prozradit třeba něco o toxické firemní kultuře. Pod některými pojmy si zase každý představuje něco jiného. Ožehavé je v oblasti nedorozumění téma flexibility. Zcela zásadním bodem pracovní nabídky je samozřejmě odměna. Transparentnost v platové oblasti by měla přinést nová směrnice EU už brzy. Zatím se ještě stále můžeme potýkat s velmi odlišným pojetím, nebo podivně širokým rozpětím platové nabídky.

V následujících příbězích nabízíme hned několik jasných red flags!

„V inzerátu hledali někoho na sociální sítě. Ve výsledku jsem měla doplňovat i kafe do kávovaru.“ – zkušenost Katky

Katka hledala svou první práci po dokončení vysoké. Měla za sebou několik stáží a brigád a věděla, že chce najít místo, kde by pracovala se sociálními sítěmi a tvořila na ně obsah. „Hledala jsem místo, kde bude někdo zkušený, od koho se můžu učit. I proto jsem před startupy a malými značkami upřednostňovala spíše nabídku středních a větších firem. Měla jsem dojem, že tam bude i někdo seniorní,“ popisuje Katka. Nakonec se zdálo, že našla, co hledala, a ačkoli byl inzerát napsaný trochu záhadně, vyrazila na pohovor. Pozice zněla „Junior social media specialist“.

Zpočátku to vypadalo dobře. „Ještě před pohovorem mě zběžně provedli kancelářemi a ukázali mi můj případný stůl. Stůl byl hned vedle kuchyňky. Tam můj průvodce zavtipkoval, že bych to měla alespoň blízko na doplňování kávy.“ To Katka přešla s tím, že je to žert. Za chvíli už seděli v zasedačce u pohovoru.

„Postupně začaly přicházet otázky ohledně dalších a dalších kompetencí a nakonec se ukázalo, že na této pozici bych dělala i newslettery, samozřejmě B2C i B2B, měla bych na starost PR, komplet reklamy a PPC plus firemní blog, a dokonce i něco z interní komunikace a celkové strategie,“ popisuje Katka. „Podle všeho vůbec nehledali juniorního člověka, ale měli prostě jen juniorní budget,“ vysvětluje. „V tu chvíli mi došlo, že asi ani to kafe nebyl tak úplně vtip,“ dodává.

„Hledala jsem flexibilní práci. Na údajně velmi flexibilní pozici nabízeli v pátek občas home office.“ – zkušenost Vlaďky

Hledání práce po rodičovské patří mezi nejnáročnější pozice na pracovním trhu. „Bydlíme kus za Prahou a jen objet školky a školy je na část úvazku. Bylo mi jasné, že potřebuji hodně flexibilní zkrácený úvazek, aby situace byla alespoň trochu komfortní,“ popisuje Vlaďka výchozí situaci, ve které si před pár lety hledala nové místo. Vlaďka pracovala původně jako analytička v informačním systému SAP a doufala, že šance najít remote pozici jsou docela slušné.

Netrvalo dlouho a Vlaďka se vypravila na pohovor na pozici, kde slibovali velkou flexibilitu i možnost zkráceného úvazku. Vypadalo to ideálně. Ale nebylo. „Nebyla to malá firma, přesto jejich HR měla úplně podivnou představu o tom, co znamená flexibilní,“ popisuje Vlaďka, která dokonce v průvodním dopise jasně napsala, že není z Prahy a že hledá flexibilní místo po rodičovské. „Nějak jsem si myslela, že jsem podala poměrně jasné zprávy o tom, co hledám. Nicméně flexibilita v tomto případě znamenala, že nemusím být v kanceláři už v osm a že můžu dva pátky v měsíci pracovat z domu,“ popisuje svoje rozčarování Vlaďka.

„Zkoušela jsem o tom vyjednávat, ale ukázalo se, že více flexibility tu mají zaměstnanci za odměnu. Nejdřív vás chtějí pár let vidět sedět u počítače v kanclu a pak asi získáte důvěru a dostanete více flexibility. Všichni se tvářili, že tak to dává smysl,“ Vlaďce to nicméně smysl nedávalo, v dané chvíli to potřebovala přesně naopak. A jak to dopadlo? S touto firmou samozřejmě nijak a Vlaďka si po marném hledání nakonec založila živnost a našla si dvě firmy pro externí spolupráci.

„Ukázalo se, že práci, kterou mám vykonávat, by dokázal nahradit přibližně jediný e-mail týdně.“ – příběh Jakuba

„Byl jsem junior a chtěl jsem začít v IT. Hledal jsem nějaké místo pro zelenáče a zaujala mě pozice testera ve středně velké firmě,“ vzpomíná Jakub, jak před pár lety vyrazil na pohovor. „Firma dodávala softwary a samozřejmě dělala i bodyshopping – tedy svoje lidi do klientských firem půjčovala. To mě nenadchlo, ale i dnes je to poměrně běžné a před těmi několika roky to byla většinová praxe a já si moc vybírat nemohl,“ vypráví Jakub.

„Měl jsem obavy, protože jsem měl být sám u klienta a nic jsem neuměl. Nevěděl jsem nic o tom systému a jak řešit problémy, se kterými se na mě obrátí. Vlastně mi to nepřišlo pro úplného juniora úplně vhodné místo, ale říkal jsem si, že je to třeba pověstný skok do vody. Nebyl. Ukázalo se, že tohle by mohl dělat klidně i někdo, kdo neumí ani zapnout počítač,“ směje se. Jakub seděl dva týdny každý den u počítače a předstíral práci, když poprvé přišel nějaký problém. „Ukázalo se, že mým jediným úkolem je bug nahlásit kolegům v agentuře a popsat, v čem je problém. Když to fixli, řekl jsem to klientovi. To byla celá moje práce.“

Jak dlouho to Jakub vydržel? „Vydržel jsem to pár měsíců. Reálně jsem se nic neučil a nepřišlo mi to korektní ani vůči klientovi. Cítil jsem se jako idiot, jak jsem tam předstíral práci. Nejdelší osmičky ever!“

„Vyrazil jsem na pohovor ke skvělé pracovní nabídce. Chyběla zde v podstatě jediná, ale vcelku zásadní informace – výška platu.“ – příběh Honzy

„Hledal jsem cool brand. Zajímavou firemní kulturu a službu nebo produkt, se kterým se ztotožním. Poměrně brzy jsem narazil na zajímavou nabídku na sales pozici pro brand, který mám rád, a službu, kterou sám využívám. Vypadalo to prostě skvěle,“ popisuje Honza, který chtěl změnu a přechod z velké korporace k menší firmě ho poměrně lákal. „Tušil jsem, že možná půjdu finančně trochu dolů, ale zároveň jsem si věřil, že bych na provizích mohl vydělat dost na to, aby mě tahle změna tolik nebolela,“ říká Honza a vyrazil na pohovor.

„Ten inzerát byl prostě super. Bylo k němu video i fotka stolu, kde bych seděl. Opravdu hodně informací, které byly fajn nebo vtipné. Jediné, co chybělo, bylo alespoň orientační platové rozmezí,“ popisuje Honza. Pohovor probíhal skvěle. Vše ale postupně spělo ke klíčové otázce o výšce platu.

„Při té částce mi spadla čelist. Po vysvětlení jejich systému provizí jsem se musel normálně smát, to jinak nešlo. Bylo to fakt nehorázně málo i v případě, že bych byl úplný junior, a systém provizí byl absolutně demotivační,“ vysvětluje Honza s tím, že se vlastně ve výsledku vcelku pobavil. „Nevím, jak to dopadlo, ale třeba si po mé reakci řekli, že by se nad tím měli zamyslet. Nebo třeba ne. A třeba někoho opravdu našli!“

„Když potřetí zopakovali něco o reprezentativním vzhledu, úsměv mě přešel.“ – příběh Veroniky

Veronika byla už poměrně zkušená a do komunikační agentury vyrazila na pohovor vcelku sebejistě. „Dneska už by mi přišlo divné, kdybych viděla v inzerátu něco o reprezentativním vzhledu, ale před pár lety mi to ještě přišlo pochopitelné. Jednáte s klienty a asi nemůžete dorazit v kalhotách od hlíny. Nicméně ano, psali tam cosi o příjemném vystupování a podobně. Ani na vteřinu mě nenapadlo, že bych tohle mohla nesplňovat,“ říká Veronika.

„Na pohovoru byla paní za HR a šéf dotyčného týmu. Paní z HR byla evidentně nesvá a šéf týmu působil velmi bez zájmu a jen koukal do telefonu,“ vysvětluje Veronika, které nebylo jasné, zda náladu způsobila ona, nebo jim v kanclu došlo kafe. „Potom paní z HR několikrát zopakovala cosi o prezentacích před klienty, vystupování a reprezentativním vzhledu. Z toho nenápadného důrazu jsem pochopila, o co šlo. Viděli moji fotku na CV a nenapadlo je, že by k mé tváři mohlo patřit větší tělo,“ popisuje znechuceně Veronika. „Ten pohovor pro ně evidentně skončil, jakmile mě viděli. Úplně jsem na ně zírala. Nechápu, co klientům přesně poskytují za služby, když jim vadí velikost 42.“

„Nejvíc mě štve, že jsem byla tak v šoku, že jsem nezvládla adekvátně reagovat a něco k tomu říct, nějak se za sebe postavit. Samozřejmě mi druhý den přišel e-mail, že do dalšího kola mě nevybrali. Jak taky mohli, na nic se mě neptali. Tak jsem paní alespoň odepsala, jakou si od nich odnáším zkušenost a že jsem fakt znechucená. Žádná reakce samozřejmě,“ uzavírá Veronika.

Foto: Thomas Decamps z Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, LinkedInu nebo Instagramu a nenechte si ujít žádné novinky.