Transparentnost platů: Pomůže vědět, kolik berou ostatní?

1. června 2022 byl ve státě New York schválen návrh zákona, podle kterého budou muset společnosti se čtyřmi a více zaměstnanci zveřejňovat platová rozpětí u všech pracovních nabídek, a to jak interních, tak externích. Tento zákon ještě čeká na podpis guvernérky Kathy Hochulové, nicméně v samotném městě New York se podobná pravidla dodržují již od začátku tohoto roku a od listopadu vstupují v platnost. Jde přitom už o 17. stát v USA, který by transparentnost odměňování prosadil. Co má takový krok přinést za benefity? Jaké jsou naopak nevýhody? A dočkáme se tohoto trendu i u nás?

Cílem amerického zákona je především snížení rozdílů v odměňování mezi pohlavími, rasami a etniky. Dřív, než se dostaneme k více podrobnostem, je nutno uznat, že ač stejně jako každá jiná právní úprava pracovního trhu mají i tyto návrhy zákonů své klady, zápory a slepá místa, ale nelze popřít, že svůj základní úkol zatím plní. Platové rozdíly se skutečně snižují a další města a státy proto budou tento model nejspíš následovat.

Jsme v bodu zlomu?

„Ve Spojených státech to skutečně strhlo lavinu,“ říká Christine Hendricksonová z oddělení strategického plánování společnosti Syndio. „Tyto zákony sice začaly platit už v roce 2018, ale dlouho nebyly aktivně využívány. Uchazeči sice mohli v některých státech požádat o platový výměr, jenže žádostí bylo málo, protože většina z nich se v pracovním právu neorientovala. V roce 2021 přišly změny zákonů a stále více jurisdikcí vyžaduje, aby zaměstnavatelé informaci o výši platu poskytovali během přijímacího řízení nebo již v samotném inzerátu s nabídkou pozice.“

Samozřejmě to neznamená zázračný konec rozdílů v platech. Symbolický den rovného odměňování připadá na 15. března 2022 a jedná se o termín, do kterého žena po Novém roce ještě musí pracovat, aby se vyrovnala průměrnému ročnímu platu muže za uplynulý rok. V případě Afroameričanek a žen latinskoamerického původu jsou rozdíly ještě výraznější a dny rovného odměňování připadají na 3. srpna, respektive 21. října. V České republice musely ženy pracovat o 60 dní déle než muži, za rok 2021 vydělávaly v průměru o 16,4 % méně. Průměrný rozdíl napříč Evropskou Unií je pak 13 %.

Podle zprávy Payscale z roku 2022 však platová transparentnost vedla k tomu, že ženy vydělávaly stejně a jen v některých případech o něco více než jejich mužské protějšky. Studie navíc zjistila, že mezi zářím 2017 a zářím 2019 se zvýšil počet společností, které se zavázaly k platové transparentnosti, ať už dobrovolně, nebo ne, o 20 %.

Rostoucí počet společností, které ochotně zveřejňují informace o platech (externě či interně) není bleskem z čistého nebe. Hodně se o to už delší dobu zasazuje technologický průmysl, který jde v oblasti rovného odměňování příkladem. Společnost Buffer, která se specializuje na sociální média, k tomu přistoupila již v roce 2013 a několik dalších technologických firem ji záhy následovalo. Tyto snahy podnítilo na začátku roku 2020 celostátní šíření tabulky společnosti Google, kde sdílely ženy pracující v technologických oborech informace o svých platech. Chtěly tak upozornit na rozdíly v odměňování a ukázat, od jakých čísel se odrazit při určování nástupní mzdy nebo při žádosti o zvýšení platu.

„Technologický průmysl často udává v oblasti platů a rovnosti na pracovištích směr,“ říká Hendricksonová. „Technologická odvětví se vždycky pohnou kupředu a ostatní je doženou o rok nebo dva později. Je vidět, že se některé společnosti skutečně snaží celostátní nebo globální strategii v oblasti transparentnosti odměňování prosazovat. Uspořádali jsme proto v Kalifornii jednání u kulatého stolu. Většina účastníků pracovala ve velkých a předních technologických společnostech. Všichni se zabývali tím, že je transparentnost nevyhnutelná, takže bylo nutné zjistit, zda jsou na ni firmy připraveny. Dnes už se nejedná o žádné tabu.“

Evropská unie reaguje taky

Evropská unie předložila v březnu roku 2021 návrh, který bude tlačit právě na vyšší transparentnost platů v soukromém i veřejném sektoru. Stejně jako v USA je jeho hlavním cílem zajistit rovné odměny pro muže i ženy. Co konkrétně směrnice určuje? Ještě před pohovorem by měl mít uchazeč právo dozvědět se, jakou mzdu za práci dostane. Zaměstnanci budou mít právo znát úrovně odměny pracovníků vykonávajících stejnou práci a velké podniky budou mít povinnost podávat zprávy o rozdílech v odměňování mužů a žen.

„Stejná práce si zaslouží stejnou odměnu. A máme-li dosáhnout stejného odměňování, musíme být transparentní. Ženy mají vědět, zda s nimi jejich zaměstnavatelé zacházejí spravedlivě. A pokud tomu tak není, musí mít možnost se ozvat a získat, nač mají nárok,“ řekla k nové směrnici předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová.

Transparentnost nerovná se spravedlnost

Pro uchazeče o zaměstnání je samozřejmě transparentnost v odměňování velkým přínosem. Za prvé jim to šetří čas, protože mohou hned vyřadit pracovní místa, která nesplňují jejich platové požadavky (což je na druhé straně také výhodné pro personální oddělení, která mají méně uchazečů k posuzování). Za druhé, a to je důležitější, díky ní mají pracovníci solidnější podmínky pro diskusi o výši platu.

„Uchazeči se dnes dostanou k informacím o výši platu mnohem snáz,“ říká Hendricksonová. „Do jednání o vypsané pozici vstupují za mnohem rovnějších podmínek, protože jsou lépe informovaní. Často mívali k dispozici jen to, co jim ve finále zaměstnavatel oficiálně nabídl. Ale protože se jednalo jen o číslo vytržené z kontextu, nemohli tušit, jestli je ta nabídka vlastně dobrá.“

Má to ale i svou nevýhodu – díky transparentnosti mohou firmy držet platy nízko. Hlavní výmluvou je, že nemohou nabídnout jednomu zaměstnanci více peněz, protože by pak museli zvýšit plat i všem ostatním.

„Když si v dokonale transparentním světě řeknete o dolar navíc, tak ačkoliv by vám jej zaměstnavatel i rád dal, musí brát v potaz, co to znamená pro všechny ostatní zaměstnance,“ říká Dr. Zoe Cullenová, odborná asistentka na Harvardu. „Nabízet vysoké platy proto začíná být pro zaměstnavatele mnohem nákladnější. Ve výsledku to znamená, že i když jsou mzdy rovnější, jsou také v průměru nižší.“

Jednou ze stinných stránek těchto zákonů je podle některých kritiků fakt, že negativně ovlivňují výkonnost pracovníků, kteří vědí, že jsou placeni méně než jejich kolegové. Zákony o transparentnosti koneckonců nevyžadují, aby společnosti vyrovnávaly platy, a rozdíly se proto nemusejí zaměstnancům líbit.

„Z hlediska firem se jedná o radikální změnu celkového přístupu k odměňování zaměstnanců. Zaměstnavatelé se musejí začít vážně zabývat tím, proč v jedné firmě někteří lidé mohou brát opravdu vysoký plat, a jiní ne,“ říká Hendricksonová. „Musí si připravit dobré argumenty, aby si svá rozhodnutí obhájili.“

„Představte si svět, ve kterém se rozdíly v platech sice zveřejní, ale zaměstnavatel je nijak nezmění,“ říká Cullenová. „Pak budeme svědky toho, že hůře placení pracovníci budou jednak naštvaní a jednak budou méně pracovat a méně spolupracovat se svými kolegy. Proto tolik negativních reakcí na návrhy transparentnosti. Sice totiž odhalíte nerovnost, ale zaměstnavatel si stejně najde způsob, jak si tuto nerovnost obhájit.“

Rovnost versus příležitost

Stejně tak nemusí dosažení rovnosti v odměňování prostřednictvím transparentnosti nutně zvýšit výdělečnost žen nebo pracovníků z různých menšin. Firma totiž může přijmout zásadu „stejné odměny za stejnou práci“, a přesto na vedoucí pozice povyšovat převážně bílé muže.

„Tyto zákony se netýkají přístupu k příležitostem,“ říká Hendricksonová. „Nezabývají se tím, zda mají lidé větší či menší šanci na povýšení. Myslíme-li to s odstraňováním rozdílů v odměňování opravdu vážně, musíme začít mluvit o obou problémech.“

Přes to všechno jsou zákony o transparentnosti většinou pozitivním krokem k všeobecné rovnosti mezi privilegovanými a marginalizovanými. „Aktuální situaci bych nazvala první fází. Hůře placení jedinci mohli v mnoha případech využít argument výše platů svých kolegů k tomu, aby si buď našli jinou práci, nebo si vyjednali nové podmínky,“ říká Cullenová.

Hendricksonová je zatím optimistka a věří, že větší transparentnost povede firmy k tomu, aby se ke svým zaměstnancům skutečně chovaly správně, místo aby jen vyrovnávaly platové podmínky.

„Ještě v roce 2018, kdy se podobné zákony objevily poprvé, se zaměstnavatelé opravdu zdráhali o těchto věcech debatovat,“ říká. „Ale připadá mi, že nyní je jejich odpor mnohem menší a že zaměstnavatelé transparentnost vnímají jako něco přínosného pro budování značky. Mají tak možnost dokázat, že nenabízejí jen plané sliby, ale že opravdu bojují za rovnost v odměňování. To by v roce 2018 nikdo nečekal. Dnes se zaměstnavatelé snaží opravdu upřímně zjistit, jak se správně zachovat.“

Překlad: LexiPro
Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, Twitteru nebo Instagramu a začněte odebírat novinky a nechte si posílat inspiraci každý týden.