14 věcí, které vyděsí každého náboráře. Tohle u pohovoru nedělejte!

1. Kdo pozdě chodí, sám sobě škodí

Je to takový evergreen. Zpoždění totiž bylo jednou z vůbec nejčastějších odpovědí náborářů. Když nedorazíte včas, tak se také může stát, že se pohovor zkrátka konat nebude. Řečeno sportovním žargonem, prohrajete kontumačně a ani nebudete mít příležitost ukázat, jaký máte tah na bránu.

Možná ale ještě není vše ztraceno. Záleží na délce zpoždění a trpělivosti protistrany. Pozdní příchod se v určitých případech dá omluvit, někdy je dokonce i pochopitelný. Opravdový problém ovšem nastává ve chvíli, kdy o tom náboráře neinformujete. Porucha v metru, marná snaha najít místo k parkování („Omlouvám se, ale vždyť to znáte, v poslední době se v Praze jezdit autem prostě nedá.“), to se může stát. Když se ovšem něco takového přihodí, informujte o tom náboráře co nejdříve, abyste svou nepřítomnost zdůvodnili. Nikdo nemá rád, když musí na někoho čekat a jen se dohadovat, proč už dávno nedorazil.

2. „Máte nějaké dotazy?“ – „Kdepak, všechno je mi jasné“

Uchazeč, který se během pohovoru na nic neptá, je v očích náborářů přinejmenším značně podezřelý. Chtějí totiž vědět, zda „máte vůbec zájem“. Obvykle vám tak na konci pohovoru dají prostřednictvím otázky (např.: „Máte ohledně této pozice nějaké dotazy?“) prostor, abyste se trochu osmělili.

Kdykoli máte nastoupit do nové firmy či na nový post, třebaže byl jeho popis v inzerátu detailní a slova náboráře vyčerpávající, stále se nevyhnutelně musí objevit nějaké nejasnosti. Jak například vysvětluje jedna z účastnic našeho průzkumu: „Můžete třeba postrádat informace o pracovním týmu, způsobu vedení, cílech, klíčových ukazatelích výkonnosti (KPI) apod.“ V danou chvíli máte příležitost ukázat, že se zajímáte. Ukažte, že o práci doopravdy stojíte a že se v té firmě už vidíte. Takže, máte nějaké dotazy? Sem s nimi! Jistě tím zapůsobíte.

3. Peníze nejsou vše

Sotva jste dosedli na židli a náborář začíná svůj proslov. Změříte si ho pohledem a rovnou na něj s přehnaným sebevědomím vypálíte ostrou municí: „Kolik budu brát?“ Potom atmosféra zaručeně zhoustne. Toužíte po konkrétních informacích, přesných číslech, hmatatelných důkazech, zkrátka si chcete být jistí, že jinde by vám pšenka nekvetla lépe? Samozřejmě, tato otázka je naprosto oprávněná, protože koneckonců práci neděláme jen tak pro radost. Něco takového je ale třeba správně načasovat. A nezkoušejte to ani obejít otázkami typu „Co mi můžete nabídnout?“ nebo tím, že druhé straně zcela jasně naznačíte, co chcete a co rozhodně nehodláte akceptovat.

Pokud se hned zkraje zeptáte náboráře, zda budete mít stravenky opravdu na 100 Kč, mohli byste tím vyvolat dojem, že vás zajímají jen a pouze peníze: „Peníze až na prvním místě, že?“ Namísto nevhodné přímočarosti a nepokrytého materialismu volte raději jinou cestu. Zajímejte se nejprve o cíle daného postu, ptejte se na firmu jako takovou apod. Na otázky ohledně pracovní doby a podmínek přijde čas později, nemusíte mít strach.

4. Stavět se během pohovoru do role alfy, tím opravdu nezabodujete!

V říši zvířat by takoví jedinci byli nejspíše hlavou své smečky a měli by za úkol vést celé spřežení. Tyto vlastnosti vám přijdou vhod v polárních oblastech, ale na pohovory nepatří. Náboráři si dávají pozor na dynamiku rozhovoru, tedy na to, jaké otázky vám kladou a jaké odpovědi od vás v daný moment potřebují slyšet. Takže tím, že jim budete skákat do řeči, budete se snažit pohovor řídit, neodpovídat na otázky či na ně odpovídat vyhýbavě, v nich nadšení rozhodně nevzbudíte.

Většinou mají také připravenou určitou osnovu pohovoru a potřebují si „udržet otěže“, aby se dopracovali k potřebným informacím. Pokud si ovšem budete hrát na „pana důležitého / paní důležitou“, nejspíše se jim to příliš zamlouvat nebude. Netlačte tedy na pilu.

Na druhou stranu byste ale ani neměli být příliš pasivní. Pohovor je přece jen o dialogu dvou stran. Nebuďte jen nezúčastněným pozorovatelem, zapojte se! Vždyť tady jde o vás!

5. Měli byste být alespoň trochu v obraze

Když už se někam hlásíte, obvykle o dané společnosti něco víte. V praxi se ale může přihodit, že když někdo rozesílá životopisy na všechny strany, už ani nemusí vědět, kam přesně se to přihlásil. A to je také jednou z největších chyb zmiňovaných našimi náboráři. Abyste nebudili dojem, že vůbec netušíte, která bije, předem si zjistěte informace o oblasti, ve které firma, jíž byste se chtěli stát součástí, působí. Jinými slovy, pokud se hlásíte do kavárny, nejspíš byste měli vědět, jaký je rozdíl mezi latté a cappuccinem.

6. Pohovor není improvizované divadlo, měli byste se na něj připravit

To, že firmu, u níž se ucházíte o místo, neznáte do nejmenších detailů, by vám ještě mohlo projít, ale pokud máte mezery ve své vlastní profesní historii, tak to už nejspíš ne. Náboráři cíleně vyhledávají známky nepřipravenosti. Naše rada zní: nacvičte si předem minutu dlouhé představení sebe sama. Tak se vyhnete zabředávání do historek ze života a vtipných, avšak nepodstatných příhod.

Strukturu může tvořit několik klíčových bodů: vhodné je zmínit vzdělání, předchozí zkušenosti, říct, co hledáte a jaké dovednosti chcete na dané pozici využít. Jednoduchá osnova vám pomůže neztratit se v nudných detailech a rovněž ukázat, že jste schopní vypíchnout z vlastní kariéry jen to podstatné.

7. Slova, která tahají za uši

Takzvaná vycpávková slova, ty malé berličky, kterých se všichni rádi chytáme. Co tedy nejvíce dráždí uši náborářů a vytváří o nás nepříznivý obrázek? Může to být příliš familiární „jakoby“, slovo „zkrátka“ naznačující jistou neochotu (až netrpělivost) rozmluvit se o sobě či opakovaná zaváhání v podobě „ehmm“. Zmiňme ještě oblíbené „přiznávám se“ (ale k čemu vlastně, vždyť nejste u výslechu).

Tato slůvka doplňují náš projev stejně nevhodně jako botasky společenský oblek. A třebaže takové konstatování typu „to je zajímavé“ je vcelku přirozeným prostředkem, když se chce člověk zastavit, zamyslet se a vydechnout si, může ale také vyznívat poněkud prázdně. Pamatujte na to, že pokud budete podobné formulace bez významu nadužívat, může se stát, že nakonec vlastně nic podstatného neřeknete. A jak se jich vyvarovat? Opět tím, že si svůj projev nacvičíte.

8. Chytrolín bez kouska pokory

Často se říká – a vlastně oprávněně – že sebedůvěra je u pohovoru nesmírně důležitá. Nutno však podotknout, že náboráři nám spíše odpustí její nedostatek než nadmíru. Přílišné sebevědomí v naší anketě dokonce zaznívalo nejčastěji. Zkrátka na takové jedince, „kteří tě poučují o tvé vlastní práci, jsou arogantní a vědí všechno a o všem,“ jsou náboráři alergičtí. Chovat se sebejistě, ukázat své odhodlání, věřit si, to vše je naprosto v pořádku. Nikdy se ale netvařte, jako by se svět točil jen kolem vás. Zvlášť pokud jste se ve svém CV popsali jako „skromní“. Pokora a schopnost reflektovat své chování je totiž hmatatelným důkazem schopnosti přijmout kritiku.

9. Nezapomínejte na slušné vychování

Určitě vás rodiče vychovali dobře, ale pro jistotu upozorněme na pár věcí, neboť neslušnost a prohřešky vůči bontonu u pohovoru neujdou pozornosti. Mezi zmiňované nezdvořilosti, kterých se uchazeči dopouštějí, patří: „nepozdravení“, „žvýkačka v ústech“, „nevypnutý zvuk na telefonu“, „když se náboráři nedíváte do očí“, „skákání do řeči“. Takovéto rebelantské výstřelky snad provádějí malé děti, když chtějí dostat poznámku, ale u pohovoru vám to jedině uškodí. Sáhněte si do svědomí. Nedopustili jste se i vy něčeho takového?

10. I kritika bývalého šéfa by měla být slušná a konstruktivní

Jestliže budete u pohovoru příliš negativní a na svém bývalém nadřízeném (pracovním týmu či oddělení apod.) nenecháte jedinou nit suchou, co si pak o vás asi pomyslí? Když už někoho kritizujete, měli byste si zamést i před vlastním prahem a prokázat tak, že jste schopní sebereflexe. Jak všichni víme, nic není jen černobílé. Váš bývalý zaměstnavatel jistě nebyl jen zosobněním čirého zla a vy zase hrdinou bez poskvrnky. Kritika vždy může být konstruktivní. Stačí druhé straně sdělit, v čem se vaše očekávání rozcházelo s hodnotami společnosti.

11. Není to sice to nejzásadnější, ale i volba oblečení se počítá

Je to tak, i oděv může sehrát významnou roli. Jedná se také o jeden z hlavních prvků neverbální komunikace. Náborář totiž bude sledovat, zda jste se dokázali naladit na dress code firmy. Klíčové je nepůsobit příliš výstředně. „Úplný lapsus je například to, když uchazeč přijde ve sportovním. Nehodláme přece cvičit. Na druhou stranu, pokud zvolil třídílný oblek, tak to také není úplně ono, protože nejsme v bance,“ vysvětluje jeden z účastníků ankety.

Ani snaha jít „zlatou střední cestou“ a kombinovat sportovní oblečení se společenským není zrovna dobrý nápad. Třebaže pohovor na zvoleném oděvu vysloveně nestojí, i tak může váš zevnějšek ovlivnit konečné rozhodnutí a zkazit první dojem. Později to napravíte už jen stěží. Však také ani rčení „udělal na mě velmi dobrý druhý dojem” se úplně nechytlo.

Kromě oblečení však nezapomeňte ani na to, abyste se na místě cítili dobře a působili uvolněně. „Když si uchazeč ani během pohovoru nesundá péřovou bundu, šálu ani čepici, vypadá to, jako by byl v podstatě už na odchodu. Budí to dojem neprofesionality a neserióznosti,“ popisuje jedna z náborářek.

12. Pohovor na dálku? Zapomeňte na své auto i rušnou kavárnu

Kromě toho, že by vám v kapse neměl neustále vibrovat telefon, byste měli zajistit také to, že případný pohovor na dálku bude probíhat na vhodném místě. Pokud totiž zvolíte příliš hlučné prostředí (například někde na ulici) či místo zcela nevhodné (například vaše auto), bude to vypadat, jako že na náboráře ani nemáte čas.

13. Pozor na nicneříkající odpovědi ohledně koníčků

„Vyjmenujte nám tři silné a tři slabé stránky”: třebaže náborář nepoloží tuto otázku přesně v tomto znění, i tak se může pokusit zjistit, jakou máte povahu. Jen na to půjde trochu více od lesa. Jaké finty lze použít? Například dotazy ohledně osobního života, osobnostních rysů a koníčků. V takovém případě byste se měli obloukem vyhnout fádním odpovědím, neboť ty o vás nic moc neprozradí. To, že jste aktivní, společenský, perfekcionista a máte rádi cestování… je pro náboráře bezcenné. Pokud to tedy není něčím podložené. Když se to tak vezme, aktivní je přece každý a taková odpověď je poněkud otřepaná.

Na druhou stranu, když o sobě prohlásíte, že rádi čtete a že jste spíše domácký typ (či naopak že se rádi chodíte bavit do společnosti), to už o vás něco vypovídá. Máte koníčky? Pochlubte se jimi! Například rádi šijete? Výborně! To znamená, že nepostrádáte zručnost a kreativní myšlení.

14. Bez poznámek ani ránu

Je pravda, že ne všichni náboráři mají tuto obstarožní obsesi pozorovat, zda si uchazeč během pohovoru dělá poznámky. Pokud tak ale nečiníte, protistrana se pak může pouze dohadovat, zda jen máte dobrou paměť, nebo je vám to úplně jedno.

Psaní poznámek má i svá nesporná pozitiva. Umožní vám to utřídit si informace a zamyslet se. Také se pak můžete vrátit k tomu, co již bylo řečeno, a znovu dané téma otevřít (dnes se s tím setkáváme například během politických debat). Rovněž si pak veškeré informace můžete v klidu projít doma. Takže na příštím pohovoru nezapomeňte vytáhnout starý dobrý notýsek. I když to ale nedopadne dobře, odolejte pokušení do něj náboráři napsat nějaký nepěkný vzkaz.

Tímto bodem jsme dospěli na závěr seznamu přešlapů, který si nyní můžete dát na ledničku, abyste jej měli neustále na očích. Teď už vám nezbývá než si na výše zmíněné dát při pohovoru dobrý pozor. Pokud se vám to povede, určitě se v očích náboráře stanete perfektním uchazečem!

Překlad: LexiPro
Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, Twitteru nebo Instagramu a začněte odebírat novinky a nechte si posílat inspiraci každý týden.