Mám do toho jít? Pochybnosti o nové práci, a jak je rozptýlit

Marine si v práci vyjednala přeložení do Paříže. Od té doby, co jí to zaměstnavatel schválil, měla pocit, že mu něco dluží. Když ji chtěla přetáhnout konkurence, nedokázala tato obchodní zástupkyně jejich nabídku vážně zvážit. „Řekla jsem ‚děkuji, nechci‘. Nepřemýšlela jsem tehdy o změně, vždyť mě přeložili teprve před několika měsíci… Navíc jsem měla pocit, že takhle se jim přece nemůžu odvděčit,“ přiznává. Přesto ji však začaly trápit pochybnosti, a tak se nakonec po poradě s kamarádkou rozhodla, že si to nechá projít hlavou.

„Toužila jsem zkusit něco nového, ale obávala jsem se nejistoty a obě možnosti měly své plusy i minusy, takže nebylo vůbec snadné se rozhodnout. Nespěchala jsem a zjistila jsem si všechny potřebné informace. Ve finále jsem došla k názoru, že svět práce není pohádka, kde se mají všichni rádi, a že mám právo myslet hlavně na sebe.“

Jak ale poznat, která z možností je ta pravá a nejlépe odpovídá tomu, co skutečně chceme? Uplynul už rok od doby, kdy se Marine rozhodla zaměstnavatele změnit, a dnes může s klidem říct: „Ničeho nelituji!“

Pochybuji, tedy jsem?

Výběr jedné z možností může být skutečné dilema, protože je potřeba zvážit několik různých kritérií, která někdy dokonce stojí ve vzájemném rozporu. Do hry vstupuje plat, lokalita, podmínky práce, požadovaná kreativita, kolektiv… Ale především vaše rozhodování ovlivní i to, jaké máte (či nemáte) možnosti: „Přístup k rozhodování o pracovní nabídce závisí do velké míry na tom, jak snadné je pro vás hledání práce. Je celkem rozdíl, jestli už si bezúspěšně hledáte práci půl roku, nebo jestli jste dostali tucet nabídek během jedné hodiny poté, co jste na internetu zveřejnili životopis,“ připomíná Albert Moukheiber, neurovědec a klinický psycholog. Máte-li možnost si vybírat, pak se utvářejí vaše pracovní očekávání podle kritérií, která považujete za nejdůležitější.

„Osobní očekávání jsou ovlivněna tím, jaké máte základní potřeby, dosavadní zkušenosti, ale i objektivní podmínky,“ říká neurovědec. Ale umět rozlišit vlastní ambice od očekávání, která tíží vaši mysl, nebo dokonce od toho, co chce zaměstnavatel, nemusí být vždy lehký úkol.

Marion si hledala práci několik týdnů, když musela řešit zásadní dilema. Úplnou náhodou se jí ozval bývalý šéf s lákavou nabídkou: pozice v lokálních novinách, smlouva na dobu neurčitou na 35 hodin týdně a – jako třešnička na dortu – za dobré peníze. A tak se této bývalé novinářce, která se rekvalifikovala a začala dělat v gastronomii, znenadání znovu otevřely dveře do světa žurnalistiky:

„Popis práce mě nijak zvlášť nenadchl, ale zase to byla pozice, kde bych měla větší zodpovědnost.“ Po několikadenním přemýšlení si Marion uvědomila, že se chystá kývnout na nabídku práce, která tak úplně neodpovídá jejím vlastním očekáváním. „Moje ego zaplesalo, když mi zavolali, že mě potřebují, a lákal mě na tom spíš ten plat, a ne práce samotná.“

„Rozhodujeme se logicky, ale ovlivňuje nás celá řada věcí: hodnoty, emoce, lidé kolem, vnější okolnosti… Naše jednání určuje součet faktorů, které nás obklopují a motivují k rozhodování,“ vysvětluje Marie Robertová, filozofka a autorka. Člověk s nízkým sebevědomím může kývnout na práci prostě proto, že o něj má někdo zájem, zatímco někdo jiný zase kývne na práci z toho důvodu, že mu lidé kolem něj budou tvrdit, jaká je to super příležitost, dalšího zase přesvědčí prestižní jméno společnosti… „Výrok Immanuela Kanta ‚měj odvahu používat vlastní rozum‘ je nejen skvělý potisk na tričko, ale také hluboká myšlenka. Je to takový malý duševní políček, abychom si uvědomili, že to, co nás motivuje k nějakému jednání, často není v našem vlastním zájmu,“ říká filozofka. Může se stát, že kývnete na práci pro prestiž, kterou vám to přinese, nebo proto, že vám ostatní řeknou, že taková skvělá příležitost se prostě neodmítá… Ale přitom půjdete sami proti sobě.

5 tipů, jak se zbavit pochybností

1. Nechte mluvit emoce

„Každá volba je doprovázena emocemi, ať je to lítost, že jste měli udělat něco jiného, nebo nadšení a nedočkavost se pustit do práce,“ říká Albert Moukheiber. Ve světě práce, kde se rozhodování většinou opírá o vypočítávání návratnosti investice a racionalitu, by se však emoce neměly úplně shazovat ze stolu. Podle Marie Robertové jsou mocným ukazatelem, který je potřeba brát během rozhodování v úvahu: „Filozof Spinoza jednou řekl: ‚Dobré rozhodnutí poznáte podle toho, že vám přináší radost.‘ Jak zajímavá myšlenka! Radost samozřejmě není jediná věc, kterou je třeba zvážit, ale může zafungovat jako určitý kompas. Na emoce se ve světě práce často zapomíná, člověk by se však měl naučit naslouchat tomu, jaké pocity v něm nějaká nabídka práce vyvolá.“

2. Držte se vlastních hodnot

Protože emoce nejsou jediným rozhodovacím kritériem, je klíčové si uvědomit, jaké hodnoty jsou pro vás osobně nejdůležitější. „Zkuste si upřímně a nejlépe o samotě říct, které hodnoty chcete konzistentně dodržovat,“ říká Marie Robertová. Podle naší filozofky je samota na přemýšlení důležitá, protože si musíte uvědomit své vlastní hodnoty, a ne to, co chtějí vaši rodiče, partner/ka nebo kamarádi… Tuhle chvíli sebepoznání si můžete v životě několikrát zopakovat, protože hodnoty se s věkem mění: Můžete chtít práci s nízkým platem a větší flexibilitou, pak zase hledat lepší plat a přizpůsobit se regulovanějšímu pracovnímu prostředí, nebo naopak.

3. Stavte na dosavadních zkušenostech

V momentě analýzy osobních preferencí je vždy dobré se ohlédnout do dob minulých. Při zpětném pohledu totiž mohou vypadat úplně jinak než ve chvíli, kdy jste je prožívali, stačí k tomu pár let a trocha odstupu. „Někdy se objeví souvislost mezi různými předchozími zkušenostmi a tím, jak vás ovlivňovaly. Na základě toho pak můžete hledat podobnosti mezi minulostí a nabídkou, která před vámi aktuálně leží na stole,“ říká Marie Robertová.

4. Informujte se

Teď trochu konkrétněji a pragmatičtěji: Existuje několik způsobů, jak zajistit, že učiníte skutečně informované rozhodnutí. Jedním z nich je například kontaktovat někoho, kdo pro vašeho potenciálního zaměstnavatele aktuálně pracuje. Když Marine váhala, jestli kývnout na nabídku jednoho startupu, který ji oslovil, oslovila přímo pár zaměstnanců: „Zavolala jsem několika lidem na stejné pozici, jaká mi byla nabídnuta, a s každým z nich jsem strávila dost času, abych se na všechno zeptala a ujistila se, že se rozhodnu správně. Nechtěla jsem udělat krok do neznáma.“

5. Nechte si čas na rozmyšlenou

V neposlední řadě máte také luxus zkušební doby, na což mnoho lidí často zapomíná, jak připomíná Albert Moukheiber. „Zkušební doba je standard, který ale nikdo aktivně nevyužívá, protože je stále vnímána jako způsob, jak se zaměstnavatel může beztrestně zbavit zaměstnance. Ale ona existuje i proto, aby se mohl zaměstnanec po několika týdnech rozhodnout, že se mu tam nelíbí. Nebojte se jít si to někam zkusit a dát si s rozhodnutím načas.“

I Marine měla možnost si zkusit zažít jeden den v nové práci, aby si mohla udělat přesný obrázek o tom, co ji čeká, jestli dá výpověď. „Kromě kolečka pohovorů jsem strávila jeden den na pracovišti, prošla jsem si různá oddělení, každý mi ukázal, na čem zrovna dělá… Ačkoliv jsem do té doby nevěděla, o co přicházím, zjistila jsem, že potřebuji být víc v pohybu, učit se novým věcem, mít intelektuální stimulaci,“ popisuje obchodní zástupkyně.

Správně se rozhodnout podle toho, co chcete a co je pro vás důležité, zbavit se vlivu okolí a hlasu ostatních není snadné. Vždyť vnější okolnosti nemusí být ani tak úplně v rozporu s vašimi nejniternějšími představami. Věnujte chvíli vlastnímu sebepoznání a udělejte si konkrétní průzkum – to jsou dvě věci, díky nimž bude vaše rozhodnutí nejen informované, ale také věrné vašim hodnotám. A nezapomínejte, že nakonec vždycky až čas a zkušenosti ukážou, jestli jste se rozhodli správně, nebo ne.

Překlad: LexiPro
Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, LinkedInu nebo Instagramu a nenechte si ujít žádné novinky.