Ženy v práci nesmějí být: Ani příliš vysoké, ani vznětlivé, dokonce ani vtipné...

Ženské kariéře totiž škodí také to, co by se dalo nazvat snad jedině jako „dvojí metr“. Jde o to, že naprosto stejné jednání bude vnímáno velice odlišně, podle toho, zda je jeho původcem muž, nebo žena. Je to totéž, jako když se muž, který často střídá partnerky, označuje jako donchuán, zatímco žena se stejnou tendencí je okamžitě za „poběhlici“ (velice slušně řečeno). Podobné měření dvojím metrem je v pracovním prostředí velmi běžné a časté. Nabízíme vám seznam pěti nejčastějších příkladů dvojího standardu, se kterými už by se mělo konečně něco dělat.

Výška

Třeba taková herečka Gwendoline Christie se právě teď po úspěchu seriálu Wednesday hřeje na výsluní i se svými 191 centimetry, ale pokud si někdo myslí, že je taková výška v práci výhodou, tak je na omylu. Kromě pár výjimek, jako je modeling nebo sport, nejsou vysoké ženy v pracovním prostředí tak úplně symbolem elegance a stylu. V naprosté většině profesí se ženy s nadprůměrnou výškou potýkají s celou řadou problémů, které souvisejí právě s jejich „nestandardní“ postavou. Zatímco vysoký muž vzbuzuje autoritu, respekt a kázeň, ženy výška brzdí hned ve dvou oblastech života: v práci i v soukromí.

Na tento fakt upozorňuje ve své knize (La très grande taille au féminin: Les ambivalences d’une stature hors norme; Vysoké ženy: Plusy a mínusy nadstandardní výšky) i socioložka Marie Buscattová. Za nadstandardní výšku autorka v knize bere jakoukoli výšku nad 177 cm. Společenské stigma spojené s výškou těmto ženám zasahuje i do pracovního života. Zkoumané ženy si vlivem své výšky osvojily určité „mužské“ profesní vlastnosti, s nimiž se obvykle pojí uznání (jak nám diktuje dobře známý společenský konstrukt). Například asertivitu. Ale během výzkumu Marie Buscattová zjistila, že tyto „mužské atributy“ se v případě vysokých žen reálně nepromítaly do profesní sféry pozitivním způsobem, a to z jednoduchého důvodu: kvůli pohlaví. Vysoké ženy si na rozdíl od svých mužských protějšků nemohou užívat „výhody výšky“, protože v očích ostatních zůstávají ženami.

Co je ale ještě horší, jiný výzkum, zaměřený na vysoké studentky, odhalil, že vyšší ženy zjevně ostatní „neúmyslně zastrašují“, a mohou být proto považovány za „hrozbu“.

A co vy? Také se bojíte hodně vysokých žen?

Šediny

Ano, i v roce 2023 to stále platí… „Jakmile žena překročí jistý věk, může být zcela vyloučena z pracovního trhu,“ pohoršuje se Maïa Mazauretteová, moderátorka francouzské televizní show Quotidien, během diskuze o vyhazovu Lisy LaFlammeové, propuštěné kvůli bílým vlasům.

Známé osobnosti (herečky, influencerky) už nějakou dobu využívají sociální sítě k tomu, aby bojovaly proti stigmatizaci šedivých vlasů u žen, hashtag #greyhair se dokonce dostal mezi trendy. Ale co běžná každodenní pracovní realita? Tak tam to tak slavné není… Všichni dobře víme, že šediny jsou u mužů symbolem zkušeností, charismatu, dokonce moudrosti (stačí se podívat na George Clooneyho nebo na vašeho pětašedesátiletého šéfa s prošedivělými spánky). Klidně by se dalo říct, že jsou i symbolem přitažlivosti – 72 % žen se přiznalo k tomu, že se jim mužské šediny líbí. Jakmile se ale šedivé odrosty objeví u některé z kolegyň, nemístné poznámky na sebe nenechají dlouho čekat: Vůbec o sebe nedbá!

Je to tak, ageismus má pro pracující ženy úplně jiný, hořký význam. Ženy nesmějí zestárnout. Bílé vlasy u nich značí jen zanedbávání vzhledu. Za každé situace musejí být mladé a krásné. Až ke konečkům vlasů.

Je načase na tenhle nesmyslný dvojí metr konečně zapomenout, protože takhle bychom se k rovnoprávnosti nedopracovali. Jestli stále váháte, zda hrdě odhalit své šediny, možná vás přesvědčí taková Halle Berryová nebo Andie MacDowellová…

Oblečení

Ta věčná otázka – co si obléct do práce… Nakonec je to vždycky to stejné dilema: „Oblékat se žensky, nebo radši ne?“ Nasadit podpatky a pěkně na chodbách klapat (když vám to dodává sebevědomí), nebo si navléknout střízlivý kalhotový kostým a lépe tak zapadnout do „mužského“ prostředí?

Je tolik různých pravidel, až jde z toho člověku hlava kolem. V každém oboru to navíc funguje trochu jinak. Vezměte si například ženy v politice a to, jaké reakce může vyvolávat jejich oděv (viz například naše bývalé ministryně), jakmile si naopak nějaká politička dovolí vypadat dokonce sexy, strhne se lavina.

V politice (i v některých dalších prestižních profesích) se ženskost musí schovávat, aby ostatní vůbec poslouchali vaše myšlenky. Naopak v jiných oborech, třeba ve sportu, jsou ženám vnucovány ultra ženské či dokonce sexy outfity. Proč se do podobné situace nikdy nedostanou muži? Nikdy nejsou redukováni jen na svůj oděv, podle toho, jestli mají zrovna oblek, nebo džíny. Zkuste uvést jediný případ…

Výzkum společnosti Harris Poll odhalil, že 52 % žen by radši zůstalo na home office i poté, co přestala platit koronavirová opatření. Jedním z hlavních důvodů je to, že nemusely trávit tolik času péčí o svůj „profesionální“ zevnějšek. Proč se tak hrozně řeší, jak která žena vypadá?

Simone de Beauvoirová velmi trefně definovala symboliku oblečení ve své knize Druhé pohlaví. Píše, že: „Žena je určována svým vztahem k muži, nikoli muž svým vztahem k ní. (…) On je subjekt. On je Absolutno. Ona je to Druhé.“ Tvrdí, že „péče o krásné vzezření a oblečení“ může být považována za práci, která dodává zdánlivý pocit „vlastnictví své vlastní osoby“. Takže oděv může fungovat jako forma sebevyjádření, ale také může redukovat ženy na předmět žádostivosti, zatímco muž se tímto způsobem nikdy nedefinuje. V open space i na volejbalovém hřišti je pro ženu velmi obtížné, aby to, co má na sobě, patřilo jen jí a nikomu jinému…

Smysl pro humor

Mysleli jste si, že smysl pro humor je univerzálně pozitivně vnímaná vlastnost? Na pracovišti rozhodně ne. Zatímco smysl pro humor mužům v korporátním prostředí pomáhá s rychlejší kariérou, ženy naopak brzdí. Alespoň to tedy tvrdí americká studie zveřejněná v roce 2019 v časopise pro aplikovanou psychologii Journal of Applied Psychology.

Součástí studie byl jednoduchý experiment: Polovina ze skupiny 96 lidí si přečetla životopis muže jménem „Sam“ a následně zhlédla jeho vtipné propagační video. Druhá polovina skupiny dostala k dispozici video i životopis se stejným obsahem, ale v jejich případě byla „Sam“ žena. Na konci experimentu byli účastníci požádáni, aby popsali, jak moc humor uchazeče o práci ovlivnil jejich úsudek. Následoval pokus se skupinou 216 lidí, kteří byli rozděleni do čtyř skupin. Jedna dostala vtipné video s mužem jménem Sam, druhá dostala vtipné video se ženou jménem Sam, třetí dostala neutrální video s mužem jménem Sam a čtvrtá neutrální video se ženou jménem Sam. V tomto případě měli účastníci experimentu ohodnotit kvalitu propagačního videa, schopnosti muže Sama / ženy Sam a jeho/její šance na kariérní rozvoj v rámci firmy. Nebudeme vás napínat: Nejenže je vtipný muž vnímán pozitivněji než vtipná žena, má také větší šance na kariérní úspěch než seriózní muž, zatímco vtipná žena je naopak v porovnání se seriózní ženou vnímána negativněji.

Podle autorů výzkumu existuje mnoho důvodů, proč je humor u žen posuzován přísněji než u mužů. Zaprvé je to menším zastoupením žen v profesích s humorným zaměřením (někteří se až diví, když natrefí na vtipnou ženu), ale především je to proto, že smysl pro humor je u žen vnímán jako důkaz toho, že neberou svou práci dostatečně vážně. Milé dámy, schovejte si své vtipné připomínky na doma!

„Ženský hněv ostatní vidí jako naprosto nepřijatelný povahový rys, a ne jako reakci vyvolanou nějakým sporem nebo jiným negativním impulsem.“

Vznětlivost

Když bouchne pěstí do stolu v práci muž, je to OK. Je to znamení, že si stojí za svým a že ho – chudáčka malého – k tomu dohnal stres, který se pojí s jeho náročnou pracovní pozicí. Ale když bouchne pěstí do stolu žena? No to je jiná. Její hněv ostatní vidí jako naprosto nepřijatelný povahový rys, a ne jako reakci vyvolanou nějakým sporem nebo jiným negativním impulsem. Může mít naprosto oprávněný důvod, proč se zlobí, ale stejně se dozví, že „to není hezké (milé ani zdravé), když se žena rozčílí“, ale především riskuje, že bude za hysterku. V úplně nejhorším případě se jí může nějaký zoufalec dokonce zeptat, jestli náhodou „nemá své dny“.

Tento dvojí metr potvrdil i průzkum společnosti VitalSmarts, jenž odhalil, že ostatními vnímaná hodnota ženy, která v práci mluví nahlas a důrazně, je o 15 000 dolarů nižší než u ostatních žen (u mužů je to o polovinu méně). Ale to není všechno: Je-li žena asertivní, je úroveň jejích dovedností hodnocena o 35 % hůře. Ženy proto mohou být na pracovišti jen těžko asertivnější. Vždyť jejich emoce jsou jim v práci každodenně zakazovány, jsou bagatelizovány či zesměšňovány, zatímco mužským kolegům je projevována empatie a tolerance…

Překlad: LexiPro
Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, LinkedInu nebo Instagramu a nenechte si ujít žádné novinky.