Klub odložených žen, Klan Gucci... aneb za každým úspěšným mužem hledej ženu

Co mají společného manželka dědice firmy Gucci, manželka diplomata a manželka pekaře? Není to ani bohatství, ani způsob života. Nezáleží však na společenském postavení, vkusu nebo motivech těchto žen. Ve všech případech se jedná o „něčí ženy“, o pracovnice stojící ve stínu, plnící svou zdánlivě „přirozenou roli“, aniž by se jim však kdy dostalo toho potěšení sklízet plody své práce. Zadostiučinění se jim dostává jen ve filmech.

Za každým úspěšným mužem hledej ženu

Začneme ve světě luxusu. Ve filmu Klan Gucci (The House of Gucci) režiséra Ridleyho Scotta hraje Lady Gaga Patrizii Reggianiovou, opovrhovanou a opuštěnou ženu, která se rozhodne nechat zabít svého exmanžela, což není nikdo jiný než dědic impéria Gucci. Film byl natočen podle skutečných událostí, ale postavě Patrizie dodává širší rozměr: zobrazuje ji jako šedou eminenci velkého světa businessu.

Pomsta Patrizie je vyvolána mimo jiné hořkostí, kterou v ní zanechává fakt, že jí sebrali všechno, na čem tak tvrdě pracovala. Přišla o postavení i zásluhy za to, že přispěla k prosperitě luxusního italského módního domu. Nikdy neuzavřela žádnou pracovní smlouvu, neměla kancelář ani oficiální pracovní pozici, měla jen snubní prstýnek. Ale přesto je z filmu naprosto jasné, že Patrizie byla mozek každé operace. Měla mnohem vyvinutější cit pro obchod než její manžel, trochu pomalý a trochu pasivní „povoláním syn“, kterého ve filmu ztvárnil Adam Driver.

Nezáleží na tom, jestli byla Patrizia zlatokopka, nebo jednoduše zamilovaná: svou práci odvedla tak či tak. A jaká že byla její práce? Koučování, poradenství, strategické plánování. To ona svého muže přiměla k usmíření s rodinou a ke stmelení obchodní skupiny, díky kterému mohl okamžitě využívat výhod svého postavení i obrovské kanceláře. To ona ho upozornila na padělky prodávané ve velkém, vysvětlila mu, jak a proč zradit strýce a pak i bratrance, dva neschopné businessmany, aby zůstal u kormidla jen on sám (tedy samozřejmě s ní). Zdálo se, že všemu rozumí daleko lépe než ostatní. Prostřednictvím svého manžela dosahovala Patrizie vlastních ambicí, ačkoli jí značka Gucci vlastně nikdy nepatřila.

Po rozvodu se karta obrací, na scénu vstupuje také sexismus

Nakonec se činy Patrizie obrátí proti ní. Maurizio Gucci, stojící na vrcholu hierarchie firmy díky intrikám své ženy, cítí znechucení nad tím, k čemu ho donutila, a rozhodne se ji zapudit (povšimněte si jeho výhodného načasování). Odmítne veškerou zodpovědnost za minulost a může si poklidně užívat plodů její práce. Má najednou volné ruce (i šekové knížky), a tak utrácí peníze svého impéria spolu s milenkou. Nad jejich životním stylem by bledla závistí i Mariah Carey. Navíc ale špatně řídí svůj obchod, takže je nakonec z čela společnosti sesazen.

Patrizia se vrací na začátek. Měla by být skromnější a považovat se za šťastnou, protože před chudobou ji chrání alimenty vyplácené jí i její dceři, vždyť ona se přece jen vezla a nikdy si skutečně nezasloužila příjmení Gucci, měla by se spokojit s rolí matky, ačkoli se dříve podílela na vedení firmy. „Není to skutečný obchodník, jen díky mně je dnes tam, kde je,“ rozčiluje se. Chce se pomstít. Proto zaplatí pytel peněz dvěma nájemným zabijákům, kteří mají Maurizia zavraždit.

Film Klan Gucci není jen přehlídkou glamour životního stylu a peněz, ukazuje také, jak cenná – ale často nedoceněná – je práce manželek stojících ve stínu za svými muži. Film tedy přináší do jisté míry zadostiučinění.

Podobně jako Patrizie totiž ve skutečném světě ženy v domácnosti (jen v ČR je jich kolem 100 000) bezplatně pomáhají kariérám svých mužů, a to zcela bez záruky. Ačkoli totiž ženy přispívají do příjmů domácností během manželského života cca ze 40 %, jsou to právě ony, u kterých dochází k největšímu poklesu životní úrovně (v průměru o 26,5 %) po rozvodu. A to ani nepočítáme, že v drtivé většině jim zůstane na bedrech také péče o dítě, odměňované nedostatečným výživným, které otec často neplatí a musí se složitě vymáhat. Stručně řečeno, není to moc fér.

Ženy diplomatů, vojáků, expatů a obchodníků: bezplatná práce poskytovaná z lásky

Problém je v tom, že když se bavíme o práci, vyhodnocujeme ji výhradně podle peněz. „Kdo nosí domů kolik peněz“ zdá se také rozhoduje o tom, „kdo si kolik zaslouží“ v případě rozchodu. Kvůli tomuto přístupu však zůstává bez povšimnutí neviditelná práce a hodnoty vytvářené ženami, které jsou zredukovány na stereotypy spojované s „trofejními manželkami“ a „ženami v domácnosti“.

Lucile Quilletová ve své knize Le Prix à payer, ce que le couple hétéro coûte aux femmes (Vysoká cena: Co stojí ženy účast v heterosexuálním svazku) používá přirovnání k lokomotivě a vagonu na uhlí, když mluví o postavení ženy v rodinném uspořádání, které funguje až do okamžiku rozchodu. Funguje to zhruba takto: Muž a jeho kariéra stojí v čele a řídí vlak, žena hází uhlí do kotle, aby vlak vůbec jel. Uhlí je metaforou kariéry a ambicí této ženy, které v rodině hrají druhé housle, a také metaforou času a příležitostí, které získá její manžel, aby mohl svým vlastním jménem budovat kariéru, zatímco ona je „strážkyní rodinného krbu“, pečuje o domácnost a děti.
Uhlí je metaforou také pro všechnu tu drobnou práci, službičky, které nejsou vidět, protože je bereme jako „normální“ pomoc, za kterou si nikdo nezasluhuje odměnu.

Kolik je asi na světě manželek obchodníků, které vedou pokladnu a účetnictví pro bono? Kolik je asi na světě manželek expatů, co odcestují se svým mužem do zahraničí, kde dostanou na starost zřízení celého malého rodinného podniku, včetně výběru bytu, stěhování, papírování a začlenění rodiny do společnosti? Kolik je asi na světě manželek vysokých funkcionářů a diplomatů, které svému muži pomáhají s příkladným vystupováním na veřejnosti? Kolik je asi na světě manželek členů armády, které se musejí starat o celou rodinu podle toho, jaké je zrovna umístění a zařazení manžela? Kolik je asi na světě žen, které koučují, radí a pomáhají svým mužům s kariérou za cenu vlastní ekonomické nezávislosti?

Dokud všichni jedou ve stejném vlaku, je všechno v pořádku. Ale když se oddělí lokomotiva a nechá uhlák daleko za sebou, kariéra muže vesele pokračuje v nasazeném tempu. Ale žena se zastaví na nástupišti, s dětmi v náručí. Dál musí jít pěšky.

Poctu neviditelné a nevděčné práci nabízí také skvělý film Klub odložených žen Hugha Wilsona (The First Wives Club). V něm tři staré přítelkyně (ztvárněné trojicí výborných komiček Diane Keatonovou, Goldie Hawnovou a Bette Midlerovou) a padesátnice zjistí, že je jejich manželé opouštějí, i přes všechny oběti, které do manželství přinesly. Ve scéně, kdy konečně dosáhnou „prozření“, si všechny tři uvědomí nespravedlnost celé situace. „Zařídila jsem mu kariéru a on mi ukradl tu moji,“ vzteká se Elise, herečka holdující botoxu, již manžel (producent) vyměnil za mladší model. „Já mu dala domov, dceru, prala jsem a žehlila jeho spodky,“ rozčiluje se Annie, žena v domácnosti, „Seděla jsem za pokladnou v jeho prvním obchodu a pak i v patnácti dalších,“ vykřikuje Brenda, bývalá žena krále domácích spotřebičů, který jí odmítá vyplácet výživné.

Dříve neškodné manželky se vydávají na cestu za odplatou

„Odložené ženy“ se tedy rozhodnou založit klub, ne aby se pomstily, ale aby bylo „spravedlnosti učiněno zadost“. „Pomohly jsme jim na vrchol, pomůžeme jim z něj dolů,“ prohlásí Elise. Tři filmové hrdinky se tak rozhodnou proti svým exmanželům použít jejich vlastní zbraně. Elise přenechá všechny dárky a cennosti kamarádce Annie za symbolický dolar, která je nechá vydražit na luxusní aukci, kde provětrá svou peněženku milenka exmanžela Brendy, kterou k nákupu ponoukají dva komplicové. Díky získaným penězům může Annie odkoupit firmu svého muže. Brenda objeví podvody svého bývalého manžela a získá odškodnění díky hrozbě, že ho udá.

Všechny tyhle ženy mají jedno společné – ostatní je podcenili, protože v nich viděli spíše věrné ovečky, a ne vůdčí osobnosti. Ony však mají přístup k účtům, papírům a důležitým informacím. Muži je zradili, proč by je měly dál krýt? V komedii Jedna za všechny (The Other Woman) pracuje žena v domácnosti Kate (hraje ji Leslie Mannová) pro svého manžela. Přihrává mu dobré obchodní nápady a bez mrknutí oka podepisuje papíry, které jí manžel podstrkuje („neznepokojuj se, já jsem si to přečetl za nás oba“). To jen potvrzuje zjištění Céline Bessièreové a Sibylle Gollacové, autorek knihy Le Genre du capital, comment la famille reproduit les inégalités (Kapitál: Jak se v rodině šíří nerovnost): čím větším bohatstvím pár disponuje, tím menší část jeho řízení je svěřena ženě. Někteří manželé používají jméno a podpis své ženy k vlastnímu podnikání a naprosto tak nerespektují zcela základní hranice.

Když Kate zjistí, že ji manžel podvádí ne s jednou, ale hned se dvěma ženami (Cameron Diazovou a Kate Uptonovou), celá trojice začne plánovat odplatu… A spravedlnost pro Kate, kterou manžel učinil zodpovědnou za podvod, aby si uchránil vlastní krk. Kate dá všechny finanční operace do pořádku, nechá manžela vyhodit a nechá se dosadit na jeho místo jeho šéfem, který „bude mít nápady radši rovnou od zdroje“. Kate, dříve zmanipulovaná manželka, nakonec skončí jako ředitelka firmy několika úspěšných start-upů.

Na filmovém plátně se hrdinové a hrdinky ohánějí velkými penězi, dopouštějí se podvodů nehorázných rozměrů a zápletky jsou pěkně zamotané. Ale ve skutečném životě nemají ženy stojící za velkými muži často k dispozici podobné prostředky, počínaje empatií okolí. Společnost stále ještě nedokáže uznávat manželky, ty neviditelné neúnavné dělnice, bez kterých by muži neměli své slavné kariéry. Vždyť kde by byl Bill Clinton bez Hillary, Johnny Hallyday bez Laeticie, Tolstoj bez Sofie, David Guetta bez Cathy. Ať žijí životopisné filmy!

Překlad: LexiPro
Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, LinkedInu nebo Instagramu a nenechte si ujít žádné novinky.