Ztráta zaměstnání: jak se s ní vyrovnat a říci konečné sbohem

Alix Gautierová, klinická psycholožka, je s následky ztráty zaměstnání velmi dobře obeznámena. Pracuje jako poradkyně ve společnosti Transitions Plus, kde pomáhá vysoce postaveným činitelům vyrovnat se s odchodem ze zaměstnání. Transitions Plus se specializuje na krizové kariérní poradenství pro vedoucí pracovníky, které postihly náročné profesní změny. Cílem poradenství je umožnit těmto osobám se co nejdříve vrátit do aktivního pracovního života. Alix Gautierová nám umožnila lépe pochopit, jak se člověk s těmito rozhodujícími okamžiky vlastně vyrovnává.

Proč po ztrátě zaměstnání následuje období truchlení?

Se ztrátou zaměstnání do našeho života často přichází úzkost a vlna negativních emocí, jako je vztek, smutek a neschopnost tomu uvěřit. Proto je toto období často přirovnáváno k „truchlení“. Jedná se z psychologického hlediska o realistický příměr? Není to přehnané?

„Truchlení je spojováno s myšlenkou smutku ze ztráty,“ vysvětluje Gautierová. „Truchlíme, když z našeho života něco odejde – milovaná osoba nebo třeba iluze. Smutek ze ztráty nás může v životě zasáhnout kdykoliv, když ztratíme blízkého, práci, dům… První zkušenost s ním získáváme už jako děti, při každém odloučení od matky.“

Pochopíme-li psychologické mechanismy spouštěné zármutkem ze smrti blízké osoby, porozumíme také tomu, co člověk zažívá v případě ztráty zaměstnání, ačkoliv na trochu jiné úrovni, vysvětluje tato psycholožka, která se studiem zármutku zabývala během své práce v oblasti paliativní péče. „Nechci porovnávat tyto naprosto odlišné situace a emocionální utrpení, které přinášejí, ale oba případy spouštějí víceméně podobné psychologické mechanismy,“ tvrdí Gautierová.

Člověk se musí chtě nechtě přizpůsobit

Odchod ze zaměstnání a následný zármutek může mít mnoho příčin. Nejčastější je bohužel propuštění, ať už z důvodů ekonomických, nebo jiných. „Když dostanete vyhazov, musíte proti své vůli opustit společnost, pro kterou jste pracovali. Dojde k psychologickému odtržení od daného místa a od lidí, s nimiž jste až do tohoto okamžiku trávili čas,“ popisuje Gautierová. Chvíli to trvá, než se člověk z té velké změny vzpamatuje – podobně jako po rozchodu s partnerem.

Každý nečekaný zvrat v našem pracovním prostředí znamená, že musíme prokázat velkou přizpůsobivost. Velmi ale záleží na tom, zda se jedná o naši vlastní vůli, nebo ne. Odcházíme-li dobrovolně, například podáme-li výpověď nebo nám skončí smlouva, lépe se s danou situací vyrovnáváme, protože nad ní máme určitou kontrolu a jedná se o naše vlastní rozhodnutí. A to je naprosto rozhodující! Platí, že čím víc máme pod kontrolou situaci, ve které se nacházíme, tím lépe neseme její následky a mentálně se lépe vyrovnáme se změnou.

Fáze zármutku

Co se vám honí hlavou, když přijdete o práci? Psychiatrička Elisabeth Kübler-Rossová pracovala v hospicové péči a definovala jednotlivá stadia zármutku, kterými člověk prochází v případě úmrtí blízké osoby. Jedná se o pět fází smutku. Její teorii je možné aplikovat i na emoční rozpoložení osob, které se vyrovnávají se ztrátou zaměstnání.

• Šok a popírání: Dotyčný odmítá uvěřit tomu, co se právě stalo. V konfrontaci se skutečností, která naprosto narušila další průběh jeho života, se dostavuje apatie a paralýza.
• Hněv: Člověk obviňuje celý svět. Je to silný pocit nespravedlnosti, doprovázený hledáním viníka, například zaměstnavatele.
• Smlouvání: Dotyčný vyjednává sám se sebou a snaží se ospravedlnit fakt, že stojí na místě.
• Deprese: Pocit porážky. Touha všechno vzdát a poddat se smutku.
• Smíření: Člověk se s danou situací postupně vyrovnává, rána už není tak čerstvá, je možné se přes všechno přenést.

Tento teoretický model dobře popisuje emocionální jízdu na horské dráze, kterou absolvuje každý, kdo někdy zažil opravdovou krizi. Ne každý ale musí zažít všech pět fází, upozorňuje Gautierová. „Každý člověk je jedinečný, každý se s okamžiky ztráty vyrovnává jinak. Popisovanými stadii neprocházejí úplně všichni, nejedná se o železné pravidlo.“ Cesta krajinou smutku nevede přímo, často člověk udělá dva kroky dopředu a jeden krok dozadu.

Zármutek prožívá každý jinak

Je rozdíl odejít z práce, kterou jste zbožňovali, a konečně se zbavit okovů těžké dřiny. Ztráta zaměstnání není ani u dvou lidí nikdy stejná. Dostali jste výpověď ve stejnou chvíli jako vaši kolegové? I tak se mohou pocity každého z vás výrazně lišit. Jak říká Gautierová: „Do hry zde vstupuje více faktorů: postavení ve firmě, angažovanost v její činnosti, pocit odpovědnosti, osobní historie a tak dále.“

Čas truchlit a čas jít o dům dál

Každé truchlení musí jednou skončit a je důležité neustrnout na místě, navzdory všem protivenstvím, kterým člověk čelí. Je potřeba postupně budovat ztracenou sebedůvěru a pomalu se vracet do pracovního života. Ani Řím však nepostavili za den, potvrzuje i Gautierová. „Abyste dokázali naskočit zpět do rozjetého vlaku, je důležité se s opouštěným místem pořádně rozloučit.“ Což v první řadě znamená, že na sebe nesmíte spěchat.

Duševní hygiena a její význam

Ztráta zaměstnání je šok. Váš každodenní život je rázem vzhůru nohama, a ač se snažíte sebevíc zůstat v klidu, bouří se ve vás emoce a vyhlídky do budoucna jsou nejisté. Jsou to okamžiky chaosu, kdy je důležité se pořádně nadechnout, najít pevnou půdu pod nohama a dopřát si trochu té péče o tělo i duši. Dokud je rána ještě příliš čerstvá, není dobré dělat žádná nová rozhodnutí. Naopak je lepší se snažit se situací vyrovnat a smířit. Typ reakce ovlivňuje extrémním způsobem naše povaha. Velká změna nás může zasáhnout na mnoha frontách. Gautierová vysvětluje: „Někdy se po psychické stránce držíme velmi dobře, ale naopak tělo nás zradí. Může se to projevit například problémy se spánkem, změnami nálad a nechutenstvím.“

Pečovat o sebe, to znamená dbát na dostatek spánku, udržovat si elán, sportovat a dělat věci, které nás baví. Proč nezkusit zdravý životní styl a nenaučit se třeba něco nového?

Pohled zpět a vyhodnocení situace

Než půjdete o dům dál, je třeba získat nadhled, abyste dokázali vstřebat a postupně zpracovat vše, co se právě událo. Až se vám to podaří, zaměřte se hlavně na pozitiva. „Je důležité, abyste dokázali zpětně ohodnotit, o co jste vlastně přišli. Nic není nikdy černobílé. Jaká ponaučení si z této zkušenosti odnesete? Jak je využijete v budoucnu?“ ptá se Gautierová. Nebuďte k sobě příliš přísní, až budete hodnocení provádět – snáze pak krizi překonáte.

Podle naší psycholožky je feedback příležitostí, jak se vypořádat s rozporuplností celé téhle situace. „Rozpoznáte a pojmenujete díky němu pozitiva a negativa bývalé práce, vzpomenete si na to dobré a začnete se těšit na další životní etapu. Berte to jako možnost zjistit, co budete chtít od nové práce, ale také co jste se doposud naučili a co jste si z minulých zkušeností odnesli.“ Pokud to půjde, vezměte si někoho na pomoc: provádět feedback je snazší, když v tom nejste sami!

Volte ta správná slova

Jak s hlavou vztyčenou svému okolí oznámit, čím si procházíte? Co říct partnerovi, partnerce, dětem, známým, rodině? Jak sdělit odchod kolegům? Lidé se často bojí, co si o nich ostatní pomyslí. Tzv. externalizace je na cestě kupředu důležitým milníkem. Jak ale zformulovat do vět všechny emoce, které zaplavují vaši mysl, a jak to ustát?

Gautierová tvrdí, že co jsme připraveni sdílet, vypovídá o tom, jak daleko v procesu truchlení se nacházíme. Na komunikaci s ostatními je proto dobré se připravit: „Mnozí z nás si vůbec neuvědomují, jak důležitou roli hraje umění komunikace. Jedná se jak o interní komunikaci, v rámci firmy, tak o tu externí. Na komunikaci s ostatními se musíte připravit. Komu to potřebujete říct, jak, kdy a co vlastně chcete sdělit?“

Dobrá komunikace vyžaduje utříděné myšlenky, což je někdy těžké zařídit, hlavně jste-li ještě v zápalu boje. Co takhle si předem nacvičit, jak odpovíte svým brzy bývalým kolegům a klientům a také rodině a přátelům, až se vás při příští příležitosti zeptají, co se děje? Najít ta správná slova je klíčové i s ohledem na to, co přijde po odchodu z práce – tedy hledání nového místa. Pokud to jenom trochu půjde, o své poslední pozici u pohovorů mluvte pozitivně – uděláte lepší dojem.

Najděte své nové já a změňte postoj k práci

Přijdete-li o zaměstnání, dozajista to bude mít vliv na vaše sebevědomí, ale i na to, jak vnímáte sami sebe. Vaše pracovní identita – „Jmenuji se tak a tak, pracuji tam a tam“ – se najednou změní o sto osmdesát stupňů. Herminia Ibarraová, vyučující na London Business School a odbornice na otázky chování jedinců v organizacích, napsala množství publikací o něčem, co sama nazývá „tranzitní identita“. Vysvětluje v nich, že člověk má potřebu naprosto přebudovat svou profesní identitu pokaždé, když dojde k velké kariérní změně. Jedná se o náročný psychologický přerod.

Současně zpochybňujete svůj dosavadní vztah k práci: jak velkou prioritou je pro vás v životě právě práce? „Pokud se takřka veškerý váš sociální kontakt odehrával v práci, pak vás může ztráta zaměstnání výrazně rozhodit. Protože když z rovnice odebereme práci, co nám zbude? Identitu jedince to může kompletně destabilizovat,“ říká Gautierová, která má s tímto jevem zkušenosti z poradenské praxe. Najednou musí člověk přehodnotit veškerý dosavadní život. „Jaké jsou vaše touhy, potřeby, priority?“ Možná jste právě dostali šanci změnit poměr pracovního a soukromého života.

Obklopte se těmi správnými lidmi a nebojte se požádat o pomoc

Pokud je to jen trochu možné, neplácejte se v tom sami. Ohromně vám může pomoci podpora blízkého okolí, rodiny a přátel. Na druhou stranu existuje podpora a podpora – někteří lidé vás mohou neúmyslně ještě víc vystresovat vlastními obavami a radami. To přesně nepotřebujete! Obklopte se lidmi, kteří mají pochopení a kterým na vás záleží. A jak připomíná Gautierová, nebojte se obrátit na odborníky: poradce, konzultanty, psychology, kouče apod. „Není důvod mít strach si říct o pomoc,“ tvrdí.

Díky pomoci odborníka možná dokážete říci konečné sbohem. Společně vyhodnotíte situaci a zaměříte se na hledání nových pracovních příležitostí. Je pravda, že někteří lidé si o pomoc říci neumějí. Gautierová ale vysvětluje, že „když dokážete někoho požádat o pomoc, dáte mu tím najevo, že v budoucnu se může obrátit on na vás“.

Ztráta zaměstnání je zkouškou odolnosti – odhalí, jak jste přizpůsobiví a jak se dokážete vyrovnat s nepřízní osudu. Zamyslete se nad tím, co pro vás vlastně práce v životě znamená, nebojte se požádat o pomoc druhé a postupně situaci obraťte ve svůj prospěch. Pomaloučku se vydejte na cestu za dalším pracovním dobrodružstvím a za novým sebevědomím. Všechno zlé je k něčemu dobré, a proč by tedy nemohla být nucená změna práce branou k novým a lepším zítřkům?

Přeložila Barbora Stolínová
Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, začněte odebírat novinky a nechte si posílat inspiraci každý týden.