Proč je kanál kulatý? Jak u pohovoru odpovídat na chytáky

Chytáky u pohovoru začaly inovativní firmy jako Google nebo Apple využívat už v devadesátých letech, tedy v době, kdy se odpověď nedala ještě tak snadno opsat z internetu. Před pár lety Google prohlásil, že už od podobných otázek ustupuje. Nejenže se podobné otázky už stihly provařit, čímž ztratily své kouzlo a dá se na ně připravit, takže to vlastně už nejsou záludné otázky, ale navíc nevypovídají dostatečně o tom, jestli se kandidát na práci hodí. Úspěšně proplouvat pohovory je schopnost, která se dá naučit, a vypovídá pouze o tom, jak uchazeč zvládá pohovory, nikoli práci samotnou. Jejich efekt byl navíc často takový, že se tazatel mohl cítit chytře a nad uchazečem, protože ho zkoušel z nesmyslu, na který z nich dvou znal odpověď jen on sám.

A ačkoliv někteří z technologických gigantů už se vás nezeptají, proč je kanál kulatý, někde na podobné otázky můžete stále ještě narazit: ještě v roce 2019 se na chytáky a hlavolamy ptali například ve společnostech Airbnb, Dropbox nebo Delta Air Lines, u nás je používá například MALL nebo Bolt.

Co chytáky a hlavolamy na pohovoru sledují?

U pohovoru jde všechno skvěle, a pak najednou zazní: „Tak to bude k vašemu životopisu asi vše, a teď mi povězte, jak byste popsal slepci žlutou barvu.“ O co HR pracovníkovi jde? Pravděpodobně chce otestovat následující:

• Jak si poradíte s otázkou, na kterou neznáte odpověď,
• jak si poradíte ve stresové situaci,
• jak umíte řešit problémy,
• jaké je vaše strategické, analytické a kritické myšlení,
• jak jste kreativní.

Jak tedy na otázky na pohovoru odpovědět?

S jakými záludnými otázkami se můžete setkat?

1. Matematické a logické úlohy

Sem patří otázky s odpovědí, kterou můžete přesně odvodit: například „kolik je 19x19“ nebo „hodím dvěma kostkami, jaká je pravděpodobnost, že padne 9?“ S nimi se můžete setkat u pohovorů na analytiky, programátory a podobné profese, které mají co do činění s čísly a výpočty.

Kateřina prováděla pohovory pro jednu výzkumnou agenturu: „U nás se používala otázka ‚kolik je 18x18‘. Bylo potřeba, aby kandidáti měli dobré analytické schopnosti, hledali jsme hlavně analytiky a ajťáky. Ale spousta lidí s tím měla problém. Někteří řekli rovnou nevím, nebo se snažili prstem si malovat čísla na stůl, protože pro ně bylo bez tužky nemožné to vypočítat.“

Jinde zase využívají výrokovou logiku. „Hlásil jsem se do jedné komunikační agentury a tam 50 % lidí vypadlo na klasických logických úlohách: Pokud jsou všechny mraky bílé a všechny ovce jsou bílé, jsou všechny mraky ovce? Taky jsem nečekal, že po nás něco takového budou chtít, ale prošel jsem,“ vypráví Jindřich, který nakonec vypadl v dalším kole.

2. Fermiho úlohy – hlavolamy, které se dají vypočítat

Kolik je v Česku ladičů pian? Kolik váží led na hokejovém hřišti? Kolik tenisáků se vejde do limuzíny? Kolik se každou minutu narodí koček? Kolik je na světě psů?

Úlohy pojmenované po fyzikovi Enricu Fermim jsou takové, kde se dá ke zdánlivě nevypočitatelnému výsledku dojít poměrně přesně, a to pouze s použitím odhadů. Fermi dokázal odhadnout sílu atomové bomby podle toho, jak daleko doletěly papíry, které upustil na zem během jaderného testu. Nebudeme zabíhat do konkrétního vysvětlení (to najdete ve videu zde), ale jde o to, odhalit podstatu problému a rozdělit výpočet do několika dílčích kroků.

I když otázka začíná slovem „kolik“, odpovědí nemusí být přesné číslo, i když pomocí logaritmů se k přibližnému výsledku dopracujete – zpovídající chce spíše otestovat, jak přemýšlíte. Podrobný návod na tyto úlohy najdete níže.

Otázky mohou být i praktičtější a souviset s tím, čím se firma zabývá, například: Kolik se v Česku prodá každý rok ledniček? Kolik se u nás utratí každý rok za internetovou reklamu? Kolik za rok utratí Češi za benzín?

„U pohovoru na marketingovou pozici jsem dostala hned dvě takové otázky – jedna z nich byla ‚kolik Google vydělá na reklamě ve vyhledávání každý den v Česku?‘ Jde vlastně o obdobu ladičů pian, jen je lepší v tom, že se ukáže nejen to, jak člověk přemýšlí, ale i jestli má nějaké znalosti reálií z té oblasti. Vlastně to v sobě zahrnuje několik logických úvah: Jakým způsobem Google vydělává? Kolik se vejde reklam na stránku? Kolik lidí to vidí? Kolik to stojí?“ dělí se o svou zkušenost z pohovoru v Googlu Johana Amlerová.

3. Hádanky a chytáky

Proč je kanál kulatý? Jak byste přestěhovali Sněžku? Jak byste utekli z mixéru? K čemu všemu se dá použít cihla? Jak byste navrhli kořenky pro slepce?

Některé z těchto otázek chtějí po kandidátovi vymyslet různé kreativní varianty, jiné ho staví před zdánlivě nemožný úkol a zjišťují, jak se zachová, když se dostane do neřešitelné situace. Existuje jich spousta, ty nejčastější se dají vygooglovat, ale můžete se setkat i s něčím, co si tazatel na místě vymyslí.

Některé jsou vyloženě chytáky, které údajně mají za cíl zjistit, jestli uchazeč nemá tendenci dělat jednoduché věci složitými. S tím se setkala Marie, která se hlásila do jednoho mezinárodního startupu: „Při pohovoru na zákaznickou podporu se mě ptali, jak bych nacpala žirafu do ledničky. Tenhle chyták jsem slyšela poprvé snad ve školce, a tak jsem odpověď samozřejmě znala. Upřímně pochybuju o tom, že moje odpověď pro ně měla nějakou výpovědní hodnotu, jestli by mi práce šla, nebo nešla.“

4. Rádoby psychotesty

Trochu jinou kategorií podivných otázek na pohovorech jsou otázky typu: „Kdybyste byli ovoce / zvíře / strom / dopravní značka / pohádková postava / aplikace Microsoft Office, čím byste byli a proč?“. I zde můžete kreativitu a pohotové reakce uplatnit, ovšem častěji v této otázce náboráři i kandidáti spatřují jakýsi psychotest. Kandidát, který se cítí jako dub, bude spolehlivý a pevný; uchazečka, která se přirovná ke lvu, bude silná a bojovná… Nebo si jen našli na internetu, jaké odpovědi náboráři rádi slyší – ale upřímně, proč by se měl například řadový účetní identifikovat s tygrem?

Problémem zde je zejména hodnocení: správná nebo špatná odpověď je často čistě na subjektivním uvážení recruitera, pokud není řádně proškolen na vyhodnocení. Někdy tyto psycho otázky zaznívají i při skupinových pohovorech – například v jedné logistické firmě se ptali uchazečů, jakou pohádkovou postavou by chtěli být a proč. „Bylo to docela trapné, ale každý řekl nějakou blbost, tak jsme na tom byli všichni stejně. Naštěstí odpovědi recruiterka nijak nepitvala,“ popisuje Filip, který si přál být princ a do firmy ho vzali.

Někdy se také můžete setkat s tzv. baumtestem neboli výzvou „nakreslete strom“. Existují celé manuály na to, jak hodnotit nepřítomnost kořenů, odseknuté větve, ptačí budky apod. Ale opravdu sedí na druhé straně stolu někdo, kdo to umí kvalifikovaně zhodnotit?

Tyto otázky často uchazečům vadí. V internetových diskuzích se to jen hemží názory jako „než odpovídat na tak hloupé otázky, to budu radši bez práce“ nebo „nejradši bych se zvedla a odešla, když po mně někde chtějí nakreslit strom – ale bohužel nemám tolik prací na výběr“.

Jak k odpovědi tedy přistupovat? Rozhodně se neponižujte. Není třeba stavět se do pozice, kdy řeknete to, co si myslíte, že chce náborář slyšet. Odpověď, z které budete mít nejlepší pocit, je ta, při které zůstanete věrni sami sobě. Je vaše oblíbené zvíře chobotnice? Cítíte se jako banán? Chtěli byste být sedmihlavým drakem? Řekněte to a vysvětlete proč.

Jak to vypadá v praxi

Můžou přece jen někdy tyto otázky být přínosné? Může tomu tak být například v případě, že společnost vybírá z čerstvých absolventů, kteří zatím nemají dostatečné pracovní zkušenosti, na kterých by předvedli své schopnosti. Mohou také ukázat, zda disponujete kognitivními schopnostmi, které se z životopisu vyčíst nedají: schopnost rychle se rozhodovat, pracovat s omezenými informacemi nebo se rychle učit. Někde je takový převis kvalitních kandidátů, že se jen podle zkušeností těžko vybírá.

Záleží ale vždy na tom, jaká pozice se obsazuje a o jaký byznys jde. Iva Fantyšová, ředitelka pro personalistiku v českobudějovické strojírenské firmě Motor Jikov, metodu zná, ale nepoužívá. „Na školení personalistů se s kreativními otázkami setkáváme často, ale v praxi je nevyužíváme. Možná kdybychom měli desítky kandidátů na jednu pozici, tak by se nám takový nástroj hodil – i proto, že pro nás personalisty je to samozřejmě větší zábava.“

Potvrzuje i to, že některé kandidáty mohou podivné dotazy odradit. „Z praxe vím, že někteří lidi se vyděsí a třeba i rozbrečí, protože neví, co mají odpovědět, a cítí se poníženě nebo zahnáni do kouta. Někteří se zeptají ‚na co se mě to proboha ptáte a jak to souvisí s prací, kterou bych tu měl dělat?‘. Důležité je nepropadat panice a na otázku alespoň nějak odpovědět, klidně si vezměte nějaký čas na rozmyšlenou.“

Návod: Jak se s Fermiho otázkou vypořádat?

A je to tady: recruiterka vás chce trošku zaskočit a zeptá se: „Kolik je v Česku pian?“ Jak z toho správně vybruslit?

1. Nejprve si dejte chvilku na rozmyšlenou, jak k problému budete přistupovat, toho si tazatelé cení.
2. Poté se doptejte na cokoliv, co potřebujete vědět: pod pojmem piano rozumíte všechny klavíry? A co elektrická piana? Z jakých dat mám vycházet? Mám k dispozici nějakou databázi? Můžu používat tužku a papír?
3. Poté začněte úkol řešit a popisujte, jak postupujete – vaším úkolem je především provést recruitera svým myšlením, nikoli dojít k přesnému výsledku.
4. Pokud můžete u úkolu používat tužku, vše si rozepište, to recruiter ocení.
5. Začněte u obecného a postupujte ke konkrétnímu: nejčastěji uchazeči vycházejí z počtu obyvatel v Česku, kolik z nich asi hraje na klavír, kolik z nich má nástroj doma, kdo má klavír a kdo klávesy…
6. Nezapomeňte odpovědět na celou otázku, ne jen na její výseč. To je častá chyba. Jsou piana i někde jinde než v domácnostech? Třeba ve školách jich bude určitě spousta – přičtěte je.
7. V průběhu většina uchazečů potřebuje trochu pošťouchnout, je vzácné, když není nutné kandidáta nikam směrovat ani se doptávat – tak se tím nenechte vykolejit.
8. Je možné, že jste dostali jednu z notoricky známých otázek a řešení jste si předem vyhledali na internetu. I tak ale recruiteři ocení vaše řešení, pokud je správné či dokonce originální.

Na co si dát pozor

• Dobře nepůsobí, když se zaseknete a neodpovíte nic nebo jen „nevím“.
• Neříkejte „já bych si to vygooglil!“. Ani na pohovoru v Googlu.
• Není vhodné hned vyhrknout číselnou odpověď: „81 000!“ – jde o to, ukázat své přemýšlení.

A nezapomeňte: Pohovor není o tom, abyste se za každou cenu zalíbili recruiterovi, který nad vámi má pomyslnou převahu. Jde o diskuzi dvou partnerů, kteří se rozhodují, jestli budou spolupracovat, nebo ne. Cílem je zde oboustranná spokojenost.

A na které otázky se ještě připravit? Nezapomeňte na oblíbenou Kde se vidíte za pět let, Co očekáváte od svého nadřízeného, Jaké jsou vaše silné a slabé stránky či Proč odcházíte od předchozího zaměstnavatele. Nebo si naopak připravte oblíbené otázky od HR, na které se můžete ptát vy jich!

Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, začněte odebírat novinky a nechte si posílat inspiraci každý týden.