Čtyřdenní pracovní týden: Posiluje rovnoprávnost mužů a žen, nebo ji brzdí?

Čtyřdenní pracovní týden (tzn. když má zaměstnanec kromě víkendu ještě jeden den volno na mimopracovní aktivity) nabízí nesporné výhody, co se týče spokojenosti zaměstnanců, kvality života v práci a rovnováhy mezi prací a soukromím. Jeho popularita je na vzestupu, řečeno velmi skromně. Je hlavním tématem všech debat o zkracování pracovní doby. V roce 2023 ho začaly požadovat pro své pracovníky dokonce i odbory amerických automobilek.

Vzhledem k tomu, jaké zázraky si od čtyřdenního pracovního týdne všichni slibují, nebude mít náhodou také pozitivní vliv na rovnost mužů a žen? Na první dobrou se zdá, že budou jeho důsledky vesměs velmi kladné. Ženy i muži by totiž měli o den víc volna na to, aby se starali o rodinu i domácnost, takže by se zmírnila psychická zátěž, která v této chvíli daleko významněji dopadá právě na ženy. Kdyby měli tenhle benefit všichni, mohlo by to vést i k lepšímu rozdělení domácích prací a péče o děti. A to by za to stálo, ne? Ale vážně to takhle dopadne? Nebude k tomu potřeba náhodou ještě něco dalšího?

Vyrovnanější příjmy

Jsem pevně přesvědčena o tom, že když bude práce v lidském životě zabírat méně místa, bude to ve prospěch rovnosti mužů a žen. Ženy celosvětově zodpovídají za více než dvě třetiny všech domácích prací a rodičovských povinností. Jejich kariéru i soukromý život neustále zpomaluje psychická zátěž. Den volna navíc je tedy pro ty, co se sotva drží nad hladinou, jako natažená pomocná ruka.

V celé řadě oborů je dnes stále ještě úspěch podmíněn nutností sebeobětování a práce od nevidím do nevidím. Od podnikatelů přes chirurgy po strategické konzultanty a investiční bankéře – všude se tleská přepracování. Na podobných prestižních pozicích se maká spíš šest dní v týdnu než pět, spíš 70 hodin než 40. V USA se pro označení práce, která si nárokuje veškerý čas a naprosto brání jakékoli rovnováze, vžil pojem „greedy jobs“ (tj. hamižná povolání). Takové práce hodně přispívají k nerovnosti v „úspěšnosti“ mezi muži a ženami, protože je nemůže vykonávat nikdo, kdo nemůže nebo není ochoten pracovat 70 hodin týdně, což může diskvalifikovat ženy s dětmi nebo jinými osobami v péči.

Kdyby totiž bylo možné mít plný úvazek na čtyři dny v týdnu, aniž byste museli přecházet na částečný, byla by to nesporná výhoda…

V takovém světě musí většinou ženy činit těžká rozhodnutí, která je finančně znevýhodňují. Mnoho z nich se rozhodne pro platově méně zajímavou kariéru, kde není tak šílená pracovní doba, jiné raději neusilují o povýšení, aby od nich nebyla vyžadována větší angažovanost, a nezapomínejme na ženy, které si musí kvůli rodinným povinnostem vyjednat zkrácený úvazek. V Česku nedosahuje počet mužů na částečném úvazku ani jednoho procenta, zatímco žen pracuje na zkrácenou dobu přes 20 %. Mnoho žen už vlastně aktuálně ten slavný o den kratší pracovní týden má, protože s plným úvazkem pro ně není reálné zastávat ony dvě třetiny domácích a rodičovských prací.

Za tuhle volbu však ženy draze platí. Platí za ni nižšími příjmy a horším postavením v momentě odchodu do důchodu (průměrný rozdíl v důchodech vyplácených mužům a ženám je v Česku 18 %). Z toho všeho vyplývá, a teď se dostáváme k tomu podstatnému, že zavedení čtyřdenního pracovního týdne by hrálo naprosto zásadní roli ve snaze tenhle rozdíl setřít! Kdyby totiž bylo možné mít plný úvazek na čtyři dny v týdnu, aniž byste museli přecházet na částečný, byla by to nesporná výhoda…

Větší rovnoprávnost v práci i v životě

Nejde jen o peníze. Když se na to jde aspoň trochu chytře, čtyřdenní pracovní týden totiž nezbytně znamená reorganizaci práce s cílem eliminovat nadbytečné úkony a skoncovat se zbytečným trávením času v práci. Pro zaměstnance je to motivace zvýšit produktivitu a nechávat za sebou skutečné výsledky a ne jen plané řeči nebo zbytečné vysedávání v práci. Je to předzvěst konce schůzovací horečky, protože neustálé porady mají negativní vliv hlavně na pracovnice s rodinnými povinnostmi. Tím, že se nemohou všeho účastnit, jsou ženy v nevýhodě. Skoncování se zbytečnými (a nekonečnými) poradami umožní vytvořit rovnocennější pracovní podmínky, kde budou mít ženy větší šanci na kariérní postup.

Díky přechodu z pěti na čtyři pracovní dny v týdnu bude také možné věnovat více prostoru jiným aspektům lidské existence, jiným rolím, které zastáváme. Bude-li více času na aktivity, kterým bylo dosud možné se věnovat jen v těch sporadických chvílích, kdy to dovolovala vyčerpávající pracovní doba, začneme si zase jinak vážit rodičovství, péče o rodinný krb, vášně ke sportu, amatérské hudby… V širší perspektivě může mít čtyřdenní pracovní týden velký kulturní dopad a přimět muže a ženy, aby se více a s větším pocitem uspokojení věnovali rodičovským a domácím povinnostem.

Zdá se, že se dnešní otcové zapojují do výchovy více než jejich vlastní tatínkové. Rozvedení otcové mají častěji střídavou péči. Pokud tedy stále tráví s dětmi méně času než matky, není to také proto, že jim to neulehčují nároky, které jsou na ně v práci kladeny? Je známo, že prodloužení rodičovské dovolené druhého rodiče může mít pozitivní vliv na rozdělení povinností v domácnosti. Přesně tak by mohl fungovat i čtyřdenní pracovní týden. Když k tomu přidáme ještě nějaký ten home office, mohlo by daleko více mužů trávit víc času doma a víc se zapojit do starostí o domácnost!

Pozor na „falešný“ den volna navíc a jeho bolestivé důsledky

Jak už bylo řečeno, čtyřdenní pracovní týden nabírá na popularitě. Ale když se řekne „čtyřdenní pracovní týden“, ne všichni mluví o tom samém. Někdo si pod tím pojmem představí reorganizaci práce za účelem zkrácení pracovní doby, někdo se ale bude snažit vměstnat do čtyř dní stejný objem práce, na který je jich potřeba pět. V tom druhém případě dojde k prodloužení pracovní doby ve zbývajících čtyřech dnech a ke zvyšování stresu. V Belgii byl například nedávno schválen zákon, podle kterého je možné odpracovat si týdenní penzum práce během čtyř, výrazně delších pracovních dní. Pro zaměstnance to znamená více flexibility, což může někdo vítat, ale ve finále se nejedná o více volného času.

Volný čas navíc zní fajn, ale když to bude znamenat jen další nakupování a uklízení, jaké to má plus?

Tenhle, jak já tomu trošku provokativně říkám, „falešný“ čtyřdenní pracovní týden není vhodný pro každého. Pokud už máte totiž teď, při běžné pracovní době na pět dní, problém stíhat vyzvedávat dítě ze školky, pak se to asi moc nezlepší, když budete pracovat sice jen čtyři dny, ale zato daleko déle! Pro ty, co se musejí starat o děti a jsou unavení a vystresovaní, nebude asi moc výhodné napěchovat všechnu práci do čtyř dnů namísto pěti. Totéž platí pro všechny, co musejí pečovat o nemohoucí, a to jsou většinou… ženy.

Někdo může namítnout, jestli nějaké podobné nečekané nevýhody neplynou také z toho „opravdického“ čtyřdenního pracovního týdne. Když jde o rovnost mužů a žen, tak je potřeba to promyslet opravdu do detailu a problémy se rády objevují tam, kde je nikdo nečeká. Vzhledem k tomu, že čtyřdenní pracovní týden není možné aplikovat absolutně všude (to zdaleka ne), klidně se může stát, že jeden z aktivních členů domácnosti na něj dosáhne, a druhý ne. Co se stane, když bude žena (a matka) pracovat čtyři dny v týdnu, zatímco muž ve stejné domácnosti bude dělat pět dní? Je dost pravděpodobné, že den volna navíc spolknou domácí práce a péče o děti, takže se budou nůžky mezi rovným rozdělením povinností rozevírat ještě víc. Pátý všední den bude zasvěcený práci doma, která zase nebyla spravedlivě rozdělena.

Volný čas navíc zní fajn, ale když to bude znamenat jen další nakupování a uklízení, jaké to má plus? Vždyť ani na dovolené si ženy neužijí tolik odpočinku, protože rozdělení domácích prací je během dnů volna ještě nespravedlivější! Nemluvě o home officu – flexibilita, kterou práce z domova přináší, znamená často pro ženy past, protože najednou perou víc praček a věnují se dětem i v pracovní době, takže jejich nerovné postavení je čím dál výraznější. Ale zase je pravda, že díky čtyřdennímu pracovnímu týdnu alespoň nepřijdou o peníze, jako kdyby dělaly na částečný úvazek…

Se čtyřdenním pracovním týdnem přicházejí velmi veselé vyhlídky pro rovnoprávnost mužů a žen v běžném i profesionálním životě. Mohl by snížit psychickou zátěž kladenou na ženy v souvislosti s domácími a rodičovskými povinnostmi a mohl by jim umožnit práci na plný úvazek. Ale nic z toho se nestane, pokud ho nebude doprovázet i chuť zvyšovat rovnost mezi muži a ženami. Když se nezmění nic jiného, jen číslovka v pracovní smlouvě, nemůžeme čekat žádné zázraky!

Překlad: LexiPro
Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, LinkedInu nebo Instagramu a nenechte si ujít žádné novinky.