Dyslexie a hledání práce: Na co se připravit a jak to zvládnout?

Podle Evropské dyslektické asociace (European Dyslexia Association) trpí 3 až 12 % procent evropské populace dyslexií. „Jedná se o poruchu neurologického vývoje způsobenou neurobiologickými a někdy také genetickými faktory,“ vysvětluje Aurélien Bresson, logoped z francouzského města Benfeld. „Nejedná se o psychologický problém.“ Jde o poruchu učení, která více či méně ovlivňuje schopnost čtení a psaní, a to po dobu celého života. Ačkoliv je tedy dyslexie velmi dobře zmapovaná a sledovaná u dětí, hlavně co se týče školní docházky, už se tolik neřeší, že přetrvává i v pokročilém věku a v práci pro dyslektiky představuje každodenní boj. „Já například zaměňuji V, B a P,“ vysvětluje pětatřicetiletá Cecílie, která navzdory své diagnóze vyučuje umění komunikace. „Stává se mi to hlavně, když jsem unavená. Pak mám totiž problém si vybavit související zvuk a správně to zapsat.“

„Mně dělají problém písmena B, P, T a D,“ říká 34letá Sylva, ředitelka personální agentury. „Používám mnemotechnické pomůcky a říkám si stále dokola ‚baba, papa, tata, dada‘.“ Polovina osob s dyslexií má také nějakou další související poruchu, jako je dysortografie (porucha učení písemného projevu), dyspraxie (ta ovlivňuje plánování, koordinaci, provádění a automatizaci pohybů) nebo dysfázii (narušený vývoj řeči).

Pravopis, mocný společenský symbol

V práci se lidé s dyslexií neustále potýkají se zvýšeným stresem. „Jsem generální manažerka společnosti, pracuji jako tvář naší organizace, a proto jsem pod neustálým tlakem, abych nikdy nevypustila do světa text, který nebude bezchybný,“ přiznává se Magda (43). „Společnost chyby v písemném projevu vnímá velmi negativně.“ Ovládání pravopisu a gramatiky je totiž (mylně) považováno za známku inteligence a profesionality. Podle studie z roku 2019 přikládají tři čtvrtiny zaměstnavatelů velkou důležitost tomu, jak se jejich zaměstnanci umějí vyjadřovat písemně. Hlavním důvodem je to, že nechtějí, aby zaměstnanci svými chybami dělali špatnou pověst firmě. 15 % zaměstnavatelů dokonce přiznává, že má-li v písemném projevu zaměstnanec opravdu velké mezery, může to ovlivnit i jeho šance na povýšení. Co se týče uchazečů, tak 52 % náborových pracovníků potvrdilo, že už někdy vyřadili kandidáta jen proto, že se neuměl dobře vyjadřovat na papíře.

Aurélien Bresson však zdůrazňuje: „Dyslexie nemá s inteligencí co dělat. V naší zemi je písemný projev velmi důležitý a z ovládání pravopisu se stala elitářská záležitost. Stačí hrubka v životopise nebo motivačním dopise a uchazeč může být klidně diskvalifikován. Je to škoda, protože u dyslektiků to není známkou žádného intelektuálního či společenského nedostatku.“ Podle nedávné studie uvedlo 85 % z dotazovaných dyslektiků, že dokončili vysokou školu, 28 % z nich pracuje ve školství, 19 % ve státní správě, 14 % ve zdravotnictví a sociálních službách, 13 % ve strojírenství a projektantských firmách. „Nesmíme zaměňovat poruchu učení a schopnost učení,“ tvrdí řečový specialista. „Lidé s dyslexií mohou být v práci nesmírně užiteční a využívají velmi působivé techniky, jak své problémy kompenzovat.“

Jak moc dobrý nápad je přiznat dyslexii v životopise?

Kdo má dyslexii, přijde velmi rychle na to, že na pracovním trhu bude čelit výše uvedené diskriminaci. Z výzkumů vyplývá, že 59 % dyslektických uchazečů o práci svou poruchu při pohovoru zatají a 50 % z nich se o ní nezmíní ani po přijetí do firmy. „Dřív, když jsem si hledala práci a chodila po pohovorech, tak jsem o tom mluvila. Ale vymstilo se mi to, takže už to nikde neroztrubuji,“ krčí rameny Sylva. „Takže když to kolegové zjistili, byli vážně překvapení a říkali, že by to nepoznali. Naučila jsem se totiž dobré mnemotechnické pomůcky, které mi pomáhají.“

Hlavní problém tkví tedy v tom, že se toho o dyslexii v pracovním prostředí moc neví. Vezměte si, že 45 % dotazovaných dyslektiků v průzkumu pro Francouzskou dyslektickou asociaci tvrdí, že jejich zaměstnavatel nemá o neurologických poruchách učení naprosto žádné informace (20 % odpovědělo, že neví, jak na tom zaměstnavatel je), 58 % dyslektiků uvedlo, že jejich kolegové na toto téma nebyli nijak vzděláváni (21 % řeklo, že neví), a 62 % dyslektiků řeklo, že jejich nadřízený neměl na poruchy učení také žádné školení (21 % respondentů uvedlo, že neví). Pouze 12 % dotazovaných potvrdilo, že jejich nadřízený má přehled o poruchách učení. Malá informovanost výše postavených pracovníků je ale bohužel důvod, proč jsou uchazeči s dyslexií během náboru v nevýhodě.

„Žijeme ve společnosti, kde jsou lidé s pozměněnými schopnostmi diskriminováni,“ vysvětluje Juliette Naji-Dumasová, specialistka na inkluzivní náborové metody. „Většině náborářů jde hlavně o to, aby náhodou neudělali chybu, místo toho, aby se snažili čistě vybrat toho správného uchazeče. Klidně může jít o úplně minimální handicap, ale oni dostanou strach a začnou přemýšlet nad tím, že by to byl nekonvenční uchazeč a že oni na to nemají čas a mají moc práce.“ Proto je podle této odbornice tedy lepší dyslexii v životopise vůbec nezmiňovat. „Je to každého věc, každého volba. Ale rozhodně to nezvýší šance na úspěch, spíš naopak, může to hrát ve váš neprospěch.“

Églantine Tancrayová, CEO inkluzivní personální agentury Taylor River, je stejného názoru: „Je to ošemetné, rozhodnutí je zcela v rukou každého uchazeče. Když víte, že vás budou posuzovat zkušení či inkluzi naklonění náboráři, tak proč ne. Ale v opačném případě převezmou otěže předsudky a subjektivita a problémy s písemným projevem mohou být mylně spojovány s nekompetentností uchazeče.“ Nathalie Grohová, ředitelka Francouzské dyslektické asociace, říká: „Lepší je neříkat všechno hned a jít na to postupně, abyste potenciální nadřízené zbytečně nevyplašili. Každý uchazeč si přeje, aby byl hodnocený podle toho, co umí, a ne podle nějaké poruchy učení.“

Dyslektici jsou přínosem pro vaše pracoviště

Nejenže neznalost vedoucích pracovníků a náborářů škodí uchazečům o práci, ochuzuje také zaměstnavatele o zajímavé pracovníky. 59 % dyslektiků vyzpovídaných v rámci průzkumu se domnívá, že je jejich porucha spíše přínosem a že jim umožňuje rozvoj dalších dovedností, jako je kreativita (65 %), vynalézavost (65 %), vytrvalost (63 %), schopnost naslouchat (61 %), dobré paměťové dovednosti (61 %) a organizovanost (61 %). Je to jev, o kterém se začíná mluvit jako o „dyslektickém myšlení“. Jedná se o řadu dovedností, které jsou nyní třeba na LinkedInu oficiálně přidány do nabídky schopností, a to díky kampani vedené Richardem Bransonem, dyslektikem a ředitelem skupiny Virgin Group.

Tento milionář dlouhodobě vyzdvihuje „kreativní a přemýšlivou stránku“ dyslektiků a vyzývá zaměstnavatele, aby si začali uvědomovat jejich potenciál. „Máme tendenci se snažit víc než ostatní a vymýšlíme si prostředky, jak své nedostatky kompenzovat,“ potvrzuje Sylva. „Chceme být vždycky nejlepší. Já jsem odjakživa cítila potřebu dokazovat, že i když máte tuhle poruchu, není to důvod, proč to nedotáhnout daleko.“

Logoped Aurélien Bresson si myslí, že: „Přijímání dyslektiků je pro zaměstnavatele přínosem, protože díky nim se vytváří pestřejší kolektiv a potkávají se lidé s odlišnými dovednostmi.“ Eglantine Tancrayová zase volá po tom, aby se z každé lidské slabiny přestalo na trhu práce dělat tabu. „Zaměstnavatelé by o inkluzi měli usilovat ve svém vlastním zájmu. Rovné zacházení má na rozvoj firmy pozitivní vliv a přináší okamžité výhody,“ tvrdí. „Musíme o podobných poruchách začít mluvit otevřeně. Ještě stále se necháváme ovládat mýtickou představou o všemohoucí maskulinní bytosti, silné, pragmatické a sebejisté. Potřebujeme ale inkluzivnější vedení a větší informovanost o zranitelnosti nás všech, v zájmu pokory.“

Nina Ramenová, CEO společnosti Ramentafraise, má skoro 100 000 sledujících na LinkedInu. Nina je původně copywriterka a metody kreativního psaní se naučila navzdory své dyslexii. Psala texty na stránky obchodů s šestimístným obratem v eurech, zveřejňovala příspěvky, které dosahovaly přes půl milionu zhlédnutí, a napsala knihu Copywriting pro podnikatele a freelancery: jak tvořit obsah a ze sledujících udělat obrat (Copywriting pour entrepreneurs et indépendants: créer et transformer son audience en chiffre d’affaires).

Její příběh je velmi inspirativní: „Když jsem začínala a psala na LinkedIn příspěvky o copywritingu, připadala jsem si provinile a pracovala jsem dvakrát tak tvrdě, abych v sobě umlčela ten syndrom podvodníka. Byla to taková moje forma osobní msty, protože jsem odmalička obdivovala lidi, co uměli psát. Měla jsem pocit, že ovládají nějakou superschopnost. S postupem času jsem přestala neustále přemýšlet nad tím, co si myslí ostatní. Dneska vím, že pokud mě někdo odsoudí za jednu pravopisnou chybu, tak to není nikdo, s kým bych měla zájem se bavit.“ Nina Ramenová dnes pomáhá ženám najít svůj hlas na LinkedInu a „nebát se ozvat bez ohledu na všechny možné chyby i přednosti, porazit syndrom podvodníka. Založila jsem si na tom kariéru“.

Sečteno podtrženo, asi nebude nejlepší nápad se v životopise o dyslexii zmiňovat, shodují se naši odborníci. Ale cítíte-li potřebu o tom mluvit, například potřebujete-li adekvátně tomu upravit pracovní povinnosti, nebojte se toho a svou dyslexii berte jako přínos. Vypočítejte všechny nové dovednosti a techniky, které jste se naučili, abyste své chyby mohli vykompenzovat. Nejlepší je zavést na to řeč spíš ke konci přijímacího řízení, až si s náboráři vybudujete trochu vztah, nebo hned po přijetí do zaměstnání. Platí to, co vždycky, když soukromí začne zasahovat do profesního života – je to osobní rozhodnutí každého z nás.

Překlad: LexiPro
Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, LinkedInu nebo Instagramu a nenechte si ujít žádné novinky.