Fenomén komfortní zóny: Opravdu je tak nutné z ní vystupovat?

V poslední době začínají výzkumy na téma komfortní zóny hrát trošku jinou písničku: více se ptají na to, zda je tlak vyvolaný opuštěním komfortní zóny plodný a zda nemá i nějaké negativní dopady. Pojďme se tedy nad tím trochu zamyslet a zjistit, zda můžeme kariéru posunout vpřed opravdu jen díky tomu, že komfortní zónu necháme daleko za sebou. Pomůže nám s tím jedna z našich odbornic, Mackenzie Childsová, která se živí jako pracovní psycholožka, kognitivně behaviorální koučka, a je navíc zakladatelkou služby Blink Coaching.

Nový úhel pohledu na „komfortní zónu“

Co to ta „komfortní zóna“ vlastně je? Kamkoli se podíváte, všude si přečtete více méně podobnou definici. Komfortní zóna bývá popisována jako „stav, kdy nemusíte dělat nic nového nebo náročného“, „prostor, ve kterém nemusíte riskovat“, nastavení, které „brzdí rozvoj“, „vzniká v něm nuda a nespokojenost“ a „omezuje“. Pojďme se na to nicméně podívat z jiného úhlu pohledu.

„Komfortní zónu bych definovala jako stav chování, ve kterém člověk nepociťuje úzkost,“ tvrdí Mackenzie Childsová. „V komfortní zóně můžou fungovat mentální hranice, které přinášejí pocit bezpečí.“

V zásadě neexistuje důkaz, který by říkal, že komfortní zóna je ze své podstaty špatná či škodlivá. Jednoduše řečeno se jedná o prostor, ve kterém jsme ochotni se pohybovat, kde se cítíme nejlépe a nejvíce uvolněně. „V přirozeném stavu se pohybujeme právě v komfortní zóně, máme to v sobě od přírody zakódované,“ říká Childsová. „A myslím, že na tom není nic špatného.“

Totéž si myslí i Klára, která se živí jako designérka webů. Svému oddělení šéfuje už dva roky a nedávno se k tomu rozhodla založit vlastní firmu zabývající se tvorbou webových stránek. „Komfortní zóna pro mě neznamená stav, který mi brání v růstu, ale prostor, ve kterém se můžu dobít. Je to místo, kde je člověku dobře. A já si myslím, že bychom si všichni měli vážit času, který v komfortní zóně strávíme, neboť během něj nabíráme novou energii a máme prostor napojit se sami na sebe.“

Klára si myslí, že k růstu může dojít právě tehdy, když svou komfortní zónu rozvineme. „Pokud se chcete posunout, ať už osobně nebo profesně, je nutné se naučit trávit čas sám se sebou ve své komfortní zóně. Vše, co tu najdete, již důvěrně znáte. Bezpečně se rozvíjet a učit se nové věci můžete pouze tehdy, pokud dokážete svou komfortní zónu náležitě ocenit.“

Ivana je koordinátorka influencer marketingu a zakladatelka Seni Jewellery. Také ona odmítá negativní výklady pojmu komfortní zóna. „Být v komfortní zóně pro mě znamená dělat něco, co umím. Něco jsem se naučila, dosáhla jsem svého cíle, a teď z toho těžím.“ Svou komfortní zónu vnímá jako podstatnou součást osobního a profesionálního rozvoje. „V průběhu let jsem se naučila, že abych mohla odvádět co nejlepší práci a profesně růst, musím být spokojená a cítit se bezpečně a uvolněně. To, že mám komfortní zónu – jakýsi bezpečný prostor, který mi vyhovuje –, je způsob, jak mohu práci vykonávat co nejlépe a jak se mohu v rámci své praxe rozvíjet. Jakmile dosáhnu optimálního pohodlí a sebedůvěry, mohu začít trochu riskovat a snažit se dosáhnout nových cílů.“

Vaše komfortní zóna patří jen vám

Mnozí z nás si neuvědomují, že komfortní zóna vychází z naší osobnosti. V dnešním uspěchaném světě plném neustálého porovnávání a poměřování však může být těžké oddělit to, co chceme, od toho, co nám společnost přikazuje, že bychom měli chtít.

Anna pracuje jako konzultantka nevládní organizace. I ona přiznává, že se stala obětí tohoto způsobu myšlení. „Spolupracovala jsem s mnoha nevládními organizacemi, takže když jsem dostala příležitost věnovat se prodeji a zákaznickému servisu, pomyslela jsem si: Paráda! Mám velmi ráda práci s lidmi, umím zvládat sociální situace, jsem šťastná, když jsem mezi ostatními. Myslela jsem si, že to bude skvělá příležitost pro další profesní růst.“

Přesto nebyla práce v prodeji tak příjemná, jak Anna očekávala. „Uvědomila jsem si, že ráda pracuji pro lidi a dělám jim radost. V prodeji však nic takového nenacházím. Vlastně jsem ztratila tu touhu lidem pomáhat, měla jsem pocit, že si musím na něco hrát, stát se člověkem, kterým nejsem – člověkem, který se mi příčí. A díky tomu jsem si uvědomila, že tento obor není pro mě.“

Childsová říká, že hlavním měřítkem by měla být naše spokojenost. „Jako pracovní psycholožka se ptám zaměstnanců: Čeho se snažíte dosáhnout? Jaký je váš cíl? Jde o to, abyste se vědomě rozhodli: Chci víc? Jsem ochoten nebo ochotna podstoupit tato známá rizika? Nebo mi vyhovuje stav spokojenosti, ve kterém se nacházím nyní?“ Childsová doporučuje přístup založený na třech krocích emoční inteligence, který povede k odhalení vašich cílů a stanovení základní úrovně spokojenosti:

• Zamyslete se, co je pro vás důležité: Není kam spěchat, sedněte si, popřemýšlejte a pokuste se uvědomit si, co jste zač. Podívejte se, kde jsou vaše slabiny i silné stránky.
• Ostatní posuzujte se zdravým sebevědomím: Jakmile získáte stabilní základ, budete schopni lépe vnímat ostatní, protože vás nebudou tolik ovlivňovat emoce.
• Jednejte a reagujte: Nyní jste schopni agilní situace zvládat lépe. Nejen že umíte ovládnout sami sebe, ale umíte zvládat i ostatní. Od této chvíle můžete vytvářet proaktivní interakce s ohledem na konkrétní cíle.

„Musíme si uvědomit, kterých cílů chceme dosáhnout pro sebe, a kterých jen proto, abychom potěšili ostatní,” říká Klára, která se, většinou metodou pokus-omyl, naučila rozlišovat mezi svými profesními touhami, které pramení z pohodlí, a těmi, které prosazují ostatní.

„Lidé mi říkali, abych se pustila do světa a vytvořila si kanál na YouTube, že mi to pomůže rozšířit dovednosti. A tak jsem to udělala. Začala jsem natáčet a stříhat videa a snažila se vzdělávat i v ostatních zákoutích grafického a webového designu. Po pár měsících jsem si nicméně uvědomila, že mě to točení videí vlastně vůbec nebaví, že to není nic pro mě. Tušila jsem to už předtím, ale cítila jsem tlak okolí, abych se pořád posouvala kupředu a nestála na místě.“ Pocit radosti a pohody se Kláře vrátil hned, jak se rozhodla s natáčením videí přestat. „Tato zkušenost mi zase jednou ukázala, že moje komfortní zóna je moudřejší než já. Mám své cíle a vím, jak jich ve svém vlastním čase dosáhnout. Tlak na vyšší produktivitu mi v růstu nepomůže.“

„Namísto bezhlavého následování davu se musíte rozhodnout sami,“ říká Childsová. „V tu chvíli se jedná o vaši vlastní volbu, kdy si řeknete: Vyhovuje mi, kde jsem právě teď? Dokážu si představit, co bych mohl/a dělat víc? A je to něco, co doopravdy chci?“

Dejte své komfortní zóně čas se vyvinout

„Chcete-li dosáhnout maximálního profesního růstu, aniž byste museli opustit svou zónu, vřele doporučuji udělat si osobní hodnocení, jako je například DiSC (zaměřuje se na to, jak je daný člověk (D)ominantní, (i)nspirativní, (S)polehlivý a (C)ílevědomý),“ říká Childsová. „Takové odborné hodnocení nabízí skutečně zasvěcený pohled na lidskou povahu a umožní využít toho, v čem již jsme dobří.“

Užívejte si své základní úrovně spokojenosti tak dlouho, jak jen to bude nutné. „Zhruba jednou za půl roku pak svou spokojenost přehodnoťte a řekněte si: Chci na této úrovni spokojenosti zůstat, nebo mám nové cíle? Myslím, že přehodnocování a vědomé definování komfortní zóny je velice podstatné. Ale pokud je vám dobře tam, kde jste, tak tam zůstaňte a snažte se nepodlehnout vnějším tlakům.“

Podle Kláry má čas strávený v komfortní zóně klíčový podíl na osobní vnitřní pohodě, a to navzdory kritice okolí. „Potýkám se s úzkostí a panickými stavy, a když zůstávám v komfortní zóně, mám pocit bezpečí. Neustále si musím připomínat, že mám všechno brát s nadhledem a můžu se kdykoli vrátit do své zóny. Lidé mě odsuzují, že se můj profesní život vyvíjí trochu pomaleji, než očekává uspěchaná společnost kolem nás. Pro mě je to ale klíč k dosažení optimálního růstu.“

Zůstaňte ve své komfortní zóně tak dlouho, jak jen budete potřebovat. Klíčem je rovnováha, hlavně taková, která vám vyhovuje. „Teprve až budete mít pocit, že jste maximálně využili své možnosti, měli byste znovu posoudit, zda nechcete svou komfortní zónu opustit,“ říká Childsová.

Nezapomeňte, že komfortní zóna se vyvíjí spolu s námi. „Jak stárneme, komfortní zóna se rozšiřuje a zvětšuje,“ říká Childsová. Nejlepší radou tedy je – poznejte sami sebe a své hranice. „Najděte to, co vám v daném okamžiku přináší skutečnou spokojenost, díky čemu naplno žijete přítomností.“
Ivana ze zkušenosti ví, že je to dobrá rada. „Nemyslím si, že delší pobyt v komfortní zóně je něco špatného,“ říká. „Pokud víte, čeho chcete v profesním životě dosáhnout nebo co chcete zažít, vaše komfortní zóna bude místem, kde můžete růst.“

Překlad: LexiPro
Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, Twitteru nebo Instagramu a začněte odebírat novinky a nechte si posílat inspiraci každý týden.