Hledání práce: 6 tipů, jak bojovat s nátlakem okolí

Proč na vás okolí tak tlačí?

Lidem okolo na vás záleží, a to je dobrá zpráva. Problém je v tom, že ať jsou jejich úmysly sebelepší, přesto ve vás vyvolávají pocit stresu, úzkosti, strachu, zmatku, a někdy dokonce totálního ochromení…

„Chci ti jenom pomoct!“

Rodiče, kamarádi, partneři – mají vás rádi a udělali by cokoliv, abyste co nejrychleji úspěšně překonali období bez práce a našli nějakou skvělou pozici. Nemohou si pomoci, a tak se snaží našeptávat nebo i vyvolávat pocit viny, to vše v naději, že vás tak či onak postrčí tím správným směrem.

Čerstvá absolventka Klára si hledá práci a z vlastní zkušenosti může říct, že jí nátlak okolí vůbec nedělá dobře. „Oni to všichni myslí dobře, dělí se o své cenné rady a říkají si, kolik nám tím ušetří času. Ale neví, jak to všechno je a co se nám honí hlavou, neví, jak vypadá situace na trhu v naší branži, a mylně se domnívají, že stačí lusknout prsty a najdeme práci raz dva.“ A co je horší, obavy druhých mohou vyvolat obavy v nás samotných a srážet nám sebevědomí.

Je rozdíl mezi štěstím a pracovními úspěchy

„Lidé kolem mě mají určitou představu o tom, co je to štěstí a jak ho dosáhnout. Ale už nechápou, že štěstí pro mě znamená něco jiného než pro ně a že cesta k němu může vést úplně jinudy než v jejich případě,“ vysvětluje inženýr František, který se právě rozhodl změnit obor.

František trpěl syndromem vyhoření, a proto dal výpověď v práci a nyní si hledá zaměstnání v úplně jiném oboru, než který vystudoval. Udělal tak vrásky na čele mnoha lidem ve svém okolí, kteří takový postup nechápou. „Oni vidí jen diplom z vysoké školy a nic jiného pro ně není důležité, ani to, jestli vás ta práce vůbec baví…“ říká trpce. Jen těžko budete takovým lidem vysvětlovat, proč jste se rozhodli zahodit tolik energie a léta strávená na studiích, jen proto, že potřebujete změnu!

„Pokaždé se mě zeptají, jaký jsem měla den a jestli jsem nějak pokročila. […] Většinou vůbec netuším, jak jim na to mám odpovědět.“ – Klára, dočasně bez práce

Při hledání práce vyplouvá na povrch rozdíl mezi tím, co chceme my, a co chtějí ostatní, a současně se probouzí strach ze zklamání těch nejbližších. Jak se vyrovnat s tím, že sedíte doma, zatímco váš partner jezdí každé ráno do práce? Jak si obhájit pracovní pauzu, čas na rozmyšlenou, když si vaši rodiče nikdy nic podobného nedovolili? Jak vysvětlíte změnu oboru rodičům, které stály vaše studia tolik peněz a energie?

Čím jste mladší, tím je ten tlak větší, což může potvrdit i Klára, která si hledá práci a stále bydlí u rodičů: „Každý den, než se naši vrátí z práce, nachystám večeři a čekám na ně v obýváku. Pokaždé se mě zeptají, jaký jsem měla den a jestli jsem nějak pokročila. Copak já vím! Většinou vůbec netuším, jak jim na to mám odpovědět.“

Tisíc a jeden způsob, jak se vyrovnat s nezaměstnaností

„Prý jen ‚zneužívám dávek‘! Jako kdybych byl nezaměstnaný schválně, protože se chci nechat vydržovat státem,“ rozčiluje se Ferdinand, který si po vyhoření v předcházející práci rychle uvědomil, že si musí dát chvíli pauzu a pořádně si rozmyslet, co dál. Různí lidé z různých generací a různých společenských vrstev prostě přijímají nezaměstnanost různě.

Nejnegativnější reakce se ale zpravidla dočkáte od svých nejbližších: „Mí rodiče si prostě nedovedou připustit, že by jejich syn nepracoval. Pro tátu je odjakživa naprosto nepředstavitelné, že by někdo potřeboval chvíli pauzu, aby si všechno dobře promyslel. Zklamal jsem ho, má pocit, že jsem v životě dostal všechno naservírované na zlatém podnose a teď si toho nevážím.“

Ani kamarádi si nezapomenou přisadit. Přátelé Kláry nabyli dojmu, že to ona by měla organizovat společné víkendy a večírky, protože přece „nemá nic jiného na práci“, zatímco Ferdinandovi známí zase vůbec nepochopili, proč si dává pauzu. Zkrátka, setkat se můžete s nejrůznějšími reakcemi. Jak říká Ferdinand: „Zjistil jsem, že přátelé absolutně nerozumí tomu, o co se snažím, proč potřebuji přestávku, a paradoxně jsem z jejich reakcí cítil také určitou dávku závisti.“ Takže pokud jste se ocitli bez práce, můžete nakonec skončit v naprosté izolaci, i když se ostatní budou předhánět v tom, jak vám poradit.

Nedostatek nadhledu

„Od té doby, co nemám práci, musím pořád lidi ve svém okolí uklidňovat.“ – Ferdinand, dočasně bez práce

Vaši blízcí se vám sice snaží pomoci, ale bohužel trpí naprostým nedostatkem objektivity. Není se čemu divit, týká se to přece i jich! Vezměte si například partnerský pár. Jakmile jedna osoba zůstane doma bez práce, životní rytmus je významně narušen, ani nemluvě o výpadku příjmů, který bude mít dopad na oba členy domácnosti… Vaše drahá polovička se k situaci určitě bude chtít vyjádřit a není vyloučeno, že na vás bude také trochu tlačit: „Od té doby, co nemám práci, musím pořád lidi ve svém okolí uklidňovat,“ vysvětluje Ferdinand. „V práci, ze které jsem odešel, jsem se ale také neustále snažil někomu zavděčit, až to skončilo vyhořením. Všechen ten tlak vedl jenom k tomu, že jsem zapomněl, kdo vlastně jsem a co vůbec chci.“ Ferdinand pauzy od práce využívá mimo jiné také k tomu, aby s pomocí psychologa zapracoval na svém duševním zdraví.

Už toho máte dost?

Proč se nám názory ostatních tak snadno dostávají pod kůži? Nezaměstnanost nabourává sebevědomí, zvláště v případě, že už práci hledáme nějakou dobu. Nacházíme se ve zranitelné pozici: veškeré starosti a rady ostatních znějí našim uším najednou jako výčitky. Výsledek? Čím dál menší sebedůvěra a čím dál větší pocit viny. Je ale vůbec v lidských silách oprostit se od názorů ostatních? Jen těžko. Okolí nás totiž utváří, a to již od dětství.

Jak říkají Christophe André a François Lelord v knize L’estime de soi (Sebevědomí): „Rodiče jsou naše hlavní zdroje lásky, a proto jsou právě jejich názory to hlavní, k čemu přihlížíme, když se snažíme zařadit do společnosti a dosahovat akademických úspěchů.“ Nikdo nás sice nenutí, abychom se jejich radami řídili do puntíku, ale souhlas ze strany rodičů nám prostě dělá dobře. Škoda, že je hrozně těžké jim právě tohle vysvětlit!

Nátlak je jen převlečený strach

Ptáte se, proč na nás okolí tolik tlačí? Někdy je to proto, že se snaží záměrně nějak ovlivnit naše jednání a rozhodnutí tak, aby odpovídala jejich očekáváním a představám o světě. Ale většinou za to může jejich vlastní strach a obavy, které způsobí, že na nás nevědomky vyvíjí tlak:

• Strach z nejistého postavení: Hodně lidí se bojí, že přijdou o své finanční zabezpečení. Nahání jim hrůzu představa proměnlivé kariéry, nezaměstnanosti nebo nestabilního pracovního místa. Chtějí vás toho proto ušetřit. „Abys nepřebrala, práce jako práce, ber cokoliv, vždyť je krize.“ Tak tohle přesně už si Klára během posledních osmi měsíců hledání práce vyslechla hned v několika verzích.
• Strach ze společenské izolace a odsouzení: Když je člověk nezaměstnaný, může lidem okolo – i sám sobě – začít připadat jako někdo nekonformní, kdo se od ostatních pracujících liší a nehodí se k nim. Ke strachu ze společenského odsouzení se může přidat i pocit studu: Někdo může mít problémy říci nahlas, že „moje dcera nepracuje“ nebo „můj přítel je momentálně nezaměstnaný…“

Nenechte se nakazit strachem druhých…

Bojí se o vás? Jejich strach je jejich věc, ne vaše… Někdy se ale může stát, že se v něm najdete. Obavy blízkých mohou totiž někdy odrážet vaše vlastní pochyby… A cizí strach jen znásobí váš vlastní strach, čímž se všechno jenom zhoršuje. Pokud vám nevěří, že všechno dokážete sami vyřešit, přenáší na vás své obavy a nutí vás k pochybnostem. Je klidně možné, že abyste se tomu vyhnuli, přestanete svým blízkým radši brát telefony… Jak z toho ven?

Tipy pro uklidnění situace

1. Udělejte tlustou čáru mezi obavami ostatních a tím, čeho se bojíte sami.

Měli byste mít jasno v tom, čím vás straší ostatní, a čeho se skutečně máte důvod obávat. Strach druhých je jen jejich věc a vy máte dost vlastních starostí na to, abyste museli řešit obavy někoho jiného. Není náhodou jedním z důvodů vaší nejistoty strach z toho, jak se na vás budou ostatní dívat a co si budou myslet? Strach, že ztratíte své postavení, někoho zklamete nebo porušíte pravidla zajetých kolejí rodiny či společnosti? „Jakmile jsem si ujasnil, proč se vlastně cítím pod takovým tlakem a co jej vyvolalo, získal jsem si najednou odstup,“ potvrzuje Ferdinand, kterému také hodně pomohl psycholog.

2. Soustřeďte se jen na cíl a budoucnost.

Bez práce se můžete cítit zranitelní a snadno ovlivnitelní. Proto je důležité stát si pevně za svým cílem a nenechat se rozptylovat pocity ostatních ani jejich jedovatými narážkami. „Po několika měsících hledání práce jsem začala panikařit, protože pořád nebylo nic na obzoru a už jsem nemohla být dál závislá na rodičích. Hlásila jsem se všude možně, ale nemohla jsem najít nic, co by mě zaujalo nebo co bych opravdu chtěla dělat,“ popisuje své zkušenosti Klára, která dokonce jednu nabídku práce odmítla… Stát si za svým neznamená neposlouchat rady druhých. Ale pamatujte si, za kormidlem stojíte vy. Ujasněte si, co hledáte a co je pro vás důležité, abyste neuhnuli z vytyčeného kurzu.

3. Naslouchejte a naučte se vyjadřovat své potřeby.

Zkuste se postavit před své blízké a popsat, co od nich potřebujete – může to přinést lepší výsledky než jen mlčenlivé trpění jejich monologů. Řekněte: „Vážně by mi pomohlo, kdybys…“, „zajímal by mě tvůj názor na…“ A jestli vás hovory o hledání práce uvrhají do deprese, můžete jim říct, že byste se tomu tématu chtěli prozatím úplně vyhnout. Tahle taktika pomohla Kláře přežít vánoční svátky doma. „Nechtěla jsem se o hledání práce s nikým bavit, protože mi rady ostatních prostě vůbec nepomáhaly, tohle jsem si musela vyřešit sama. Abych předešla nepříjemnostem, řekla jsem to všem rovnou. Nechali mě na pokoji a byl klid.“

4. Mluvte o tom, ostatní se uklidní

Když budete své blízké informovat o tom, jak pokračuje hledání práce, může vám komunikace na druhou stranu pomoci získat kontrolu nad situací. Oni mají strach, tak jim ukažte, že to sice chápete, ale že to neznamená, že ho musejí přenášet i na vás. Může vám připadat na hlavu, že to vy máte uklidňovat ostatní, když oni bez práce nejsou, ale opravdu to může pomoci. „Je to všechno o komunikaci. Dlouze jsem si se všemi promluvil a leccos jsme si ujasnili,“ souhlasí Ferdinand. „Nemůžete totiž ostatní obvinit z toho, že něco nechápou, když jim to nevysvětlíte. Naši třeba nevěděli skoro nic o tom, co se děje, tak mě hodně dusili. Ale teď, když jim toho říkám víc, nemají na všechno tolik otázek.“

5. Nenechte se zaskočit.

„Tak jak jde hledání práce?“ Při téhle otázce mnohým okamžitě vyskočí osypky. I Ferdinanda nejdřív podobné dotazy dokázaly rozhodit. „Jednou se mě na tohle někdo zeptal a já byl úplně v pasti a nevěděl, co říct. Po téhle zkušenosti jsem si připravil malou řeč, kterou vždycky použiji, a funguje to docela dobře.“ Dobrá příprava vám vytáhne trn z paty, až se vás zase někdo bude ptát a dělat si starosti. Takhle si nebudete muset nic narychlo vymýšlet. Oceníte to zejména během rodinných sešlostí a společenských akcí. Začněte třeba tím, na jaké pozice se díváte, jak to právě teď vypadá a co přesně hledáte. I v případě, že si ještě nejste úplně jistí tím, co hledáte, klidně řekněte „chci dělat takovou a takovou práci“, protože nikdy nevíte, kdy před vámi stojí netušená příležitost a kdo vám může pomoci!

6. Věřte si, vy to zvládnete.

Je jedno, kolik toho napovídají ostatní, poslední slovo máte vždycky vy. Jen vy víte, co je pro vás opravdu dobré, a jste to vy, kdo věnuje řešení momentální situace 100 % své pozornosti, nikdo jiný. To vy se každé ráno budíte s vědomím, co je třeba udělat. Soustřeďte se na to, co vám říká instinkt, a vytěsněte hluk, který k vám doléhá zvenčí. Uvidíte, že všechny kousky skládačky do sebe nakonec zapadnou.

Nikdo nemůže ovlivnit to, jak se zachovají lidé v jeho okolí. Ale vždycky si můžete sami vybrat, jak velkou váhu budete jejich slovům přikládat. Třeba až pochopíte (sami nebo s pomocí někoho dalšího), proč na vás tak tlačí a co je k tomu vede, uleví se vám a dokážete se od názorů okolí osvobodit. Důležitá je komunikace a mít jasno v hlavě a přesně vytyčený cíl, to dokáže zázraky. Jen tak dosáhnete vnitřního klidu, který jen tak někdo nerozhodí.

Přeložila Barbora Stolínová
Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, začněte odebírat novinky a nechte si posílat inspiraci každý týden.