„Moc horko na práci“: Lidstvo tváří v tvář globálnímu oteplování

Váš dokument začíná záběrem na slavný Van Goghův obraz, který zobrazuje rolníky, kteří si v horkém letním dni ve stínu zdřímnou. Ten obraz je připomínkou, že odedávna, když bylo „moc horko na práci“, člověk se tomu přizpůsobil a udělal si přestávku… Co se v dnešní době změnilo a proč jste se rozhodli o tom natočit dokument?

Je pravda, že mezi způsobem práce a okolní teplotou vždycky existovala přímá souvislost. Každý z nás už to někdy zažil: občas je prostě na práci moc velké vedro! Francouzské slovo „chômage“ (nezaměstnanost) vychází z latinského „caumare“, což mimo jiné znamená „odpočívat během horka“. Změnilo se to, že riziko vysokých teplot je daleko vyšší – vlny veder zasahují celou řadu zemí, dokonce i ty, které jsou zvyklé spíše na mírné podnebí. Co nám dnes přijde neobvyklé, bude zanedlouho nový normál. Problém je v tom, že v našem mírném podnebí najednou do organizace práce zasahují teploty, které nikdo nepředvídal, a výrobní procesy, metody práce… Nic se nepřizpůsobilo novým podmínkám.

Váš dokument varuje hlavně před „tepelným stresem”, kterému jsou vystaveni pracovníci ve vysokých teplotách. O co přesně se jedná?

Aby naše tělo fungovalo správně, potřebuje si udržovat teplotu kolem 37 °C. Ale může se stát, že to okolní teplotní podmínky tělu znemožní. V takovém případě nastává stav tzv. tepelné nerovnováhy, který může mít více či méně závažné důsledky. Na pracovníka, který vykonává fyzickou práci, působí tepelný stres způsobený jak okolním teplem (například slunečními paprsky), tak zahříváním vlastních svalů. Nošení ochranných pomůcek může paradoxně k tepelnému stresu ještě přispívat, protože zabraňuje vypařování potu. Méně vážné příznaky tepelného stresu zahrnují diskomfort (extrémní pocení), ty vážnější těžkou únavu či ztrátu vědomí a mezi ty nejzávažnější patří úpal, který může v 15–25 % případů skončit smrtí.

Jak velkou část pracující populace zasáhne tepelný stres v blízké budoucnosti?

Pokud zůstanou emise skleníkových plynů na dnešní úrovni, pak budou brzy na světě dvě miliardy lidí vystaveny průměrné roční teplotě 29 °C. Bude-li dodržena Pařížská dohoda a omezíme-li oteplení planety na 1,5 teplotního stupně, ocitne se v těchto nejextrémnějších oblastech 400 milionů obyvatel. Riziko tepelného stresu však zvyšují také náhlé vlny veder, o nichž víme, že se v souvislosti s globálním oteplováním objevují čím dál častěji, jsou delší a intenzivnější.

Váš film začíná v Itálii, kde dělají BOZP kontroloři průzkum pracovních podmínek dělníků na staveništi. Můžeme už dnes říct, že v Evropě teplo zabíjí?

Samozřejmě. Podle oficiálních záznamů zabilo v roce 2022 vedro deset pracovníků v Itálii a sedm ve Francii. Kromě toho je potřeba brát v úvahu i případy, kdy se hovoří o „pravděpodobných příčinách smrti“, protože ačkoli teplo způsobuje například srdeční selhání, tak přímou souvislost je vždy těžké dokázat. Podle francouzských úřadů bylo za posledních deset let zaznamenáno ve Francii v souvislosti s vlnami veder o 33 000 úmrtí více. A jen během loňského léta to bylo 7000 lidí. Třetině z nich bylo méně než 75 let. Víme tedy, že se tento problém týká i lidí v produktivním věku. Ale ani u jednoho z těchto úmrtí nebyla klasifikována příčina hypertermie, což je oficiální kategorie pro „smrt horkem“.

Stejně tak prakticky nikdo nemluví o pracovních úrazech způsobených vysokými teplotami. Teplo ovlivňuje naše kognitivní schopnosti, soustředění… V horku je pravděpodobnější, že něco upustíme, ztratíme rovnováhu na lešení apod. A o tom nikdo neví, pokud se neprovede cílený průzkum. V Itálii takhle například zjistili, že v souvislosti s obdobím vysokých veder došlo k 4000 pracovních úrazů. Studie prováděná v Kalifornii zase dokazuje, že každý rok se stane o 20 000 pracovních úrazů víc v souvislosti s horkem, zatímco oficiální statistiky hovoří jen o 850 případech! Vysoké teploty si vybírají svou daň na lidském zdraví i na ekonomice a velmi dobře to maskují.

Které profese jsou v souvislosti s vysokými teplotami nejvíc ohroženy?

Samozřejmě profese vykonávané venku: stavebnictví, zemědělství, venkovní údržba měst, ale také jsou to řidiči kamionů či doručovatelé na kolech… Ale jak dokazuje náš průzkum, rizika se týkají i dalších pracovníků v zemích s teplými klimatickými podmínkami, například dělníků v továrnách.

Na konci reportáže proti sobě stavíte „zpocené“ a „suché“ límečky (tedy manuální a intelektuální profese). Tady se podle vás bude odehrávat budoucí třídní boj?

Myslím, že ano. Globální oteplování totiž zvyšuje již existující nerovnost, a bude proto jen rozšiřovat propast mezi těmi, co se před klimatickými podmínkami mohou chránit v klimatizovaných kancelářích, a těmi ostatními.

Mezi nejtvrdší pracovní podmínky na světě se často řadí staveniště v Kataru a zemích Perského zálivu, kde pracují především imigranti. Ve vašem dokumentu se diváci dozvědí překvapivou věc: Ze všech těch problémů, kterým musejí čelit (odloučení od rodin, přesčasy, pracovní tempo, přísné vedení apod.), je to právě horko, které nejčastěji zmiňují jako to nejhorší…

I mě to překvapilo. Ale všichni máme tendenci neustále dopady extrémních veder bagatelizovat. Dochází k tomu, že přestanete ovládat své tělo, je to velmi niterný zážitek.

V zemích Perského zálivu za posledních deset let zemřelo 3000 nepálských pracovníků, z nichž polovina zemřela z nejasných příčin a s oficiálním vysvětlením: „Zástava dechu či selhání srdce z přirozených příčin.“ Proč je podle vás toto vysvětlení nedostatečné?

Protože nevysvětluje základní příčiny těchto selhání. Bavíme se tu o brutálních úmrtích, přitom ve většině případů se jednalo o mladé muže! Ve srovnání s jinými zeměmi je takový počet úmrtí naprosto děsivý. Neziskové organizace jako Fairsquare a Amnesty International usilují o to, aby se podrobněji prozkoumaly příčiny těchto úmrtí. Ale problém tkví v tom, že horko je tichý zabiják. Nenechává na tělech žádné stopy.

Katar v roce 2021 pozměnil zákony tak, aby došlo k úpravě délky ročních období a časů, kdy je zakázáno pracovat venku. Nestačilo to?

Je samozřejmě chvályhodné, že je zakázáno v nejteplejších částech dne pracovat. Ale i mimo tyto vyhrazené doby jsou pracovníci vystaveni extrémním teplotám a extrémnímu tepelnému stresu a právě v tento čas by mělo dojít ke zlepšení pracovních podmínek.

Zmíněný zákon nestačí, protože nebezpečí na staveništích souvisí se samotnou organizací práce a s velkým tlakem shora, který na pracovníky doléhá. Je samozřejmě nezbytné zajistit dostatek tekutin, ale ani to není všechno. Protože pokud dělníkovi trvá třeba 30 minut jenom slézt z lešení, aby se napil, jak nám bylo řečeno, pak dolů vůbec nepoleze, protože by to trvalo moc dlouho… Dělníci mají sice pokyny, že si mají dělat přestávky, ale realita je taková, že jim to pracovní tempo prostě nedovoluje. Nejvíc ze všeho by pomohlo, kdyby se každý dělník mohl řídit podle sebe a poslouchat své tělo. Ale to oni nemohou.

Existuje vůbec země, která by měla vhodné právní předpisy upravující práci ve vysokých teplotách?

Můžeme zmínit například předpisy, které zavedla v Kalifornii v roce 2006 kongresmanka Judy Chuová, podle nichž musejí firmy zavádět povinné přestávky. Pauzy musejí být pro všechny povinné a musejí být ve stínu a s dostatkem tekutin. To je totiž jediná možnost, jak umožnit tělu, aby zase snížilo svou teplotu. A výsledky už se dostavily – počet úrazů způsobených horkem klesl o 30 %.

Mezi rizikové skupiny pracovníků jste před chvílí zařadil i řidiče. V USA právě teď odbory doručovací společnosti UPS bojují se svým zaměstnavatelem ohledně pracovních podmínek řidičů… Proč?

Společnost UPS se řadí mezi americké společnosti s nejvyšším počtem pracovních úrazů souvisejících s vysokými teplotami. Důvod je jednoduchý – jejich nákladní vozidla nemají klimatizaci, i když jsou vybavena kamerami a ultramoderními sledovacími přístroji pro „optimalizaci“ doručovacích tras… Pracovní tempo je vražedné a teploty jsou k nevydržení. U zaměstnanců UPS hrozí dvanáctkrát vyšší riziko poškození ledvin než u jejich kolegů ve Fedexu, kteří mají klimatizované dodávky. Manželka jednoho řidiče od UPS nedávno zveřejnila petici za pořízení klimatizací do kamionů, která nasbírala více než milion podpisů. Odboráři za to teď bojují.

Ve Střední Americe nyní řádí nové onemocnění, které decimuje muže v produktivním věku. O co se jedná?

Jedná se o chronické selhání ledvin „z neobvyklých příčin“ postihující část populace, která by normálně tímto onemocněním neměla být ohrožena, a to jsou mladí muži. Pacientům přestávají fungovat ledviny a musejí několikrát týdně podstupovat dialýzu, aby přežili. Počet mladých pacientů s touto diagnózou se zvyšuje už od 90. let a vyskytuje se hlavně při intenzivní práci venku na slunci, zejména v zemědělství, například na polích s cukrovou třtinou.

Proti tomuto onemocnění bojuje Jason Glaser a jeho nezisková organizace Las Isla. Zvyšují informovanost výrobců a radí jim, jak zajistit ochranu zaměstnanců… Navrhovaná řešení znějí naprosto jednoduše.

Stačí zavádět povinné pauzy. Fakt, že tuhle radu někdo potřebuje, hodně vypovídá o absurditě chování některých organizací, naprosto odtržených od reality, co se týče jak klimatických změn, tak lidské fyziologie. Také to ovšem vypovídá o lhostejnosti zaměstnavatelů v souvislosti se zdravím pracovníků.

Nejšílenější na tom je, že podle provedených studií povinné pauzy nijak nesnižují produktivitu zaměstnanců. Dvacetiminutová pauza každou hodinu neznamená, že by se sklidilo méně cukrové třtiny, naopak, pracovníci mají více síly! Stačí o zaměstnance trochu pečovat a bude to mít pozitivní vliv na jejich produktivitu.

Právě nad produktivitou se zamýšlíte na konci svého dokumentu. Není trochu cynické žádat zaměstnavatele, aby se starali o své svěřence za účelem zvyšování produktivity?

Samozřejmě, je trochu cynické a trochu bezcitné snažit se je přesvědčit přes tenhle argument, ale realita je taková, že jen tak se věci pohnou k lepšímu. Natáčeli jsme například v jedné gigantické textilce v Indii, kde přešli v některých továrnách na LED žárovky, aby ušetřili za energie, ale zjistili, že ve stejných továrnách došlo ke zvýšení produktivity, protože se tam teplota snížila o polovinu! S každým teplotním stupněm, o který se ochladilo, se produktivita zvedla o 3 %…
Produktivita je skrytá daň, kterou si teplo vybírá. Vysoké teploty nás oslabují na těle i na mysli. V širším kontextu zjišťujeme, že mají přímý dopad také na HDP jednotlivých zemí. Globální oteplování bude mít tedy největší dopad na země, které jsou už teď ekonomicky nestabilní. O tom to celé je. Musíme se na to připravit.

Překlad: LexiPro
Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, LinkedInu nebo Instagramu a nenechte si ujít žádné novinky.