„Jsem k ničemu.“ Jak se během hledání práce přestat podceňovat?

Poznejte, odkud se to sebepodceňování bere, pochopte jeho příčinu a použijte ho jako odrazový můstek ke kariérnímu úspěchu! Pomohou vám s tím příklady, cvičení a konkrétní rady v následujícím článku.

Co je to sebepodceňování?

Sebepodceňování je soubor přesvědčení či myšlenek, které máte ve vztahu ke své osobě a které považujete za absolutní pravdu. Nemáte pro ně žádné hmatatelné důkazy, můžete mít naopak důkazy mluvící přímo proti nim, ale přesto je nemůžete dostat z hlavy. Je to přesvědčení, které zkresluje vaše vnímání reality a ovlivňuje vaše chování.

Podívejme se na konkrétní případ: Právě jste dodělali školu a hledáte první zaměstnání. Vydáte se proto do světa pracovních nabídek s životopisem v ruce. Ale navzdory tomu, že máte potřebné kvalifikace, se nemůžete zbavit domněnky, že na žádnou z nalezených prací nemáte, protože přece nemáte praxi, takže místo vás určitě přijmou někoho kompetentnějšího. Pokud navíc nešťastnou náhodou přijde po prvním pokusu hned odmítnutí (což je naprosto normální věc), vaše negativní přesvědčení zesílí.

Ocitáte se na křižovatce, ze které se můžete vydat několika směry:

Scénář č. 1: Necháte pochybnosti, aby vás přemohly, a na dalším pohovoru se naprosto sesypete už během těch nejtradičnějších otázek. Nebudete vypadat přesvědčivě, budete dělat chyby a vytoužená práce vám proklouzne mezi prsty. Sebepodceňování vyhraje na celé čáře.

Scénář č. 2: Uvědomíte si, že vás omezují nepodložené pochybnosti, a rozhodnete se jim čelit. Získáte vyšší sebevědomí, na pohovoru prokážete asertivitu a uděláte všechno pro to, abyste získali práci, o kterou se ucházíte.

Je jasné, že scénář č. 2 je žádoucím řešením. To se lehko řekne, myslíte? Pravda je, že sebepodceňování jde léčit. Chce to trochu práce. Potřebujete k tomu následující:

3 kroky, jak se zbavit sebepodceňování

Krok č. 1: Přiznejte si, že se podceňujete a v čem

Prvním krokem k překonání pochyb je rozpoznat to, čemu psychologové říkají „opakované vzorce negativního myšlení“. Tím se označuje nežádoucí tendence lidského mozku vybavovat si ty nejčernější myšlenky v těch nejnevhodnějších chvílích. Jako kdyby se vám začala v hlavě opakovat píseň Everybody Hurts od REM v nekonečné smyčce. Zní to depresivně? Tak k tomu ještě přidejte fakt, že většinou se do režimu „nestojím za nic a nic nemá cenu“ dostáváte úplně nevědomky. Podobné myšlenky jsou vyvolávány konkrétními událostmi, například zamítnutím žádosti o práci, a mají následně tendenci se bezostyšně zabydlovat ve vaší hlavě.

Rady, jak se tohoto pesimismu zbavit:

• Konfrontujte jej! Sebepodceňování je jako vnitřní démon, který se chytí všeho, co se vám zrovna nepovede, je to vnitřní hlas, který vás bez ustání kritizuje. „Až ten hlásek uslyšíte v hlavě, promluvte si s ním,“ radí Magali Digneová, certifikovaná koučka a zakladatelka společnosti Joy Conseil. „Odpovězte mu v následujícím duchu: ‚Ano, slyším tě. Díky za varování, ale dovoluji si nesouhlasit, nezastavíš mě v rozletu!‘ Tím, že se svým ‚vnitřním démonem‘ budete mluvit, se osvobodíte od autosabotáže.“

• Zapište si, jak se cítíte: Dalšími účinnými nástroji k poražení neviditelného nepřítele jsou pero a papír. „Zaznamenejte negativní myšlenky, které se vám honí v hlavě. Nejlépe hned poté, co vás potká nějaký neúspěch nebo odmítnutí,“ uvádí Magali Digneová. „Pokud objevíte systematický vzorec pochybností o vlastních schopnostech, pak pravděpodobně trpíte sebepodceňováním.“

• Buďte k sobě upřímní: Přiznat se k sebepodceňování vyžaduje konfrontaci často nepříjemných skutečností. Akceptujte své negativní emoce! Neznamená to, že musíte na všechno rezignovat, ale prostě připustit, že existují, a nezlobit se kvůli tomu na sebe. Tím si vytváříte mentální prostor pro změnu.

Krok č. 2: Postavte se sebepodceňování čelem

Jakmile je nepřítel odmaskován, můžete přejít do útoku. Abyste své pochybnosti rozptýlili, pozorně je prozkoumejte a zeptejte se, kde se asi vzaly a zda jsou pravdivým odrazem reality. „Mějte na paměti, že pravda je jen jedna,“ říká Magali Digneová. „To, co nás omezuje, je často jen naše vlastní vnímání reality.“
Rady, jak zaútočit na sebepodceňování:

Prozkoumejte prvotní příčinu pochybovačných myšlenek – vraťte se k jádru problému. Zeptejte se sami sebe: „Kdy mě to poprvé napadlo?“ Je moje sebepodceňování výsledkem osobních zkušeností, vnějšího vlivu (rodina, přátelé, média), nebo minulých neúspěchů?

Shromážděte důkazy: U každého důvodu k sebepodceňování si ověřte, zda pro něj máte konkrétní důkazy, na kterých je založen. Dost možná zjistíte, že je sebepodceňování založeno na subjektivním vnímání, a ne na objektivních faktech. Například: „Myslel/a jsem si, že na tak prestižní pozici nemám kvalifikaci, ale po pečlivé analýze popisu práce v inzerátu a jeho porovnání s předchozími zkušenostmi bylo zřejmé, že už jsem podobné povinnosti vykonával/a.“

Zkuste přijít s příklady opačné situace: Kdy jste uspěli i přesto, že jste měli pochyby? Pokud takový příklad naleznete, máte argument proti neustálému podceňování.

Oceňte dosažené úspěchy: Udělejte si seznam vítězství, počítají se i ta nejmenší. Může se jednat o získané dovednosti, překonané překážky nebo jednoduše situace, kdy jste jednali v rozporu s tím, co vám aktuálně diktují pochybnosti.

Krok č. 3: Přeměňte sebepodceňování v sebevědomí

Problém jste jak identifikovali, tak odzbrojili argumenty. Teď zbývá zasadit poslední, rozhodující úder: Ať se sebepodceňování změní v sebevědomí a sebedůvěru. Jak toho dosáhnout?

Formulujte alternativní myšlenky: Za každý důvod k sebepodceňování vymyslete nějaký pozitivní a motivující důvod, proč byste si měli věřit. „Nejsem pro tu práci dost kompetentní“ nahraďte tvrzením „mám jedinečné dovednosti, které mě dostatečně kvalifikují, a co neumím, to se naučím“.

Vizualizace úspěchu: Představte si, jak se vaše kariéra skvěle vyvíjí a dosahujete nevídaného úspěchu. Projekcí pozitivní reality vytvoříte v mysli detailní a triumfující mentální obraz sebe sama v situacích, které vám dosud připadaly nedosažitelné. Tím začne vaše cesta k internalizaci potenciálního úspěchu. Je to první krok na cestě k získání sebedůvěry a změně dosavadních vzorců chování.

Příklady z praxe: Čtyři příklady sebepodceňování, které je třeba překonat při hledání práce

Teoreticky vědět, jak na to, je fajn. Ale praxe je praxe. Podívejme se na pět konkrétních příkladů sebepodceňování, které se často objevují během hledání práce. Na nich si můžeme hezky ilustrovat, jak se zbavit bariér ve vaší mysli.

„Na tuhle práci se nehodím.“

Popis situace: Rozhodnete se neodpovědět na inzerát na vedoucí pozici kvůli přesvědčení, že vedení není nic pro vás. Jen proto, že vám jeden nadřízený kdysi řekl, že patříte spíš k týmovým hráčům než k vůdčím osobnostem. Problém je v tom, že od té doby považujete jeho slova za bernou minci.

Shromáždění důkazů: Objektivně analyzujte své dovednosti a reálné zkušenosti. Udělejte si seznam kariérních úspěchů a pozitivní zpětné vazby od kolegů a/nebo nadřízených. Pak vyhodnoťte své dovednosti a porovnejte je s požadavky uvedenými v inzerátu na vedoucí pozici, která vás zaujala.

Formulujte alternativní myšlenky: Řekněte si něco ve smyslu: „Mám díky dlouhodobé práci v týmu solidní základ pro vedení ostatních a jsem schopný/á pracovat na svých vůdčích dovednostech, aby se ze mě stal efektivní leader.“

„Networking není nic pro introverta, jako jsem já.“

Popis situace: Doslechli jste se, že při hledání práce je klíčové navazování kontaktů po síti, ale na to se moc stydíte, takže v tom nemůžete být dobří. (Mylně) se domníváte, že vám vaše povaha znemožňuje udělat dobrý dojem.

Přesvědčte se o opaku: Zavzpomínejte na nějakou situaci, kdy se vám podařilo navázat klíčový vztah (klidně to může být mimo pracovní prostředí). Když se zkusíte zeptat lidí kolem sebe, určitě přijdete na to, že se vám navzdory domnělé stydlivosti v minulosti podařilo vytvořit mnoho dobrých vztahů. Prostě jste si jen neuvědomili, že se také jednalo o „networking”, protože na to slovo máte averzi. „V takovém případě klidně vymyslete jiný termín a pracujte se slovní zásobou, která vám vyhovuje,“ radí Magali Digneová. „Jestli ve vás ‚networking‘ vyvolává představu formálního prostředí, omezuje vás a neodráží způsob, jakým chcete komunikovat s ostatními, nahraďte ho něčím jiným, něčím, co bude více odpovídat vašemu přístupu i hodnotám.“

Formulujte alternativní myšlenky: „Díky autentickému přístupu vytvářím trvalé a smysluplné vztahy.“

„Nejsem dostatečně kompetentní.“

Popis situace: Čtete si inzerát na pozici, která vám přijde naprosto perfektní, ale pak se zarazíte u dlouhého seznamu požadavků na dovednosti a praxi. Začnete pochybovat, jestli jste dostatečně kvalifikovaní a bojíte se, že pro náboráře nebudete dost dobří.

Zkuste přijít s příklady opačné situace: Vzpomeňte si na chvíle, kdy jste museli zvládnout něco, co vám ze začátku připadalo nad vaše síly. Popřemýšlejte o tom, jak se vám to podařilo a kde jste k tomu našli sílu.

Formulujte alternativní myšlenky: „Nemám co ztratit, a když to zkusím, mohu tím jen získat. Ačkoliv právě teď všechna očekávání nesplňuji do puntíku, už jen to, že jim odpovím, je důkaz o tom, že mám aktivní snahu se profesně rozvíjet.“

„Na rekvalifikaci (nebo na tenhle typ pracovní pozice) jsem už moc starý/á.“

Popis situace: Chcete se ucházet o práci, která vám přijde hrozně zajímavá, ale nemáte odvahu, protože si myslíte, že už vám to věk nedovoluje.

Shromážděte důkazy: Projděte si v hlavě svou dosavadní praxi a všechno to, co jste se naučili během své dlouhé kariéry. Vzpomeňte si na situace, kdy se bohaté zkušenosti ukázaly jako rozhodující výhoda na vaší straně. Máte díky nim větší přehled a dokážete řešit komplexní situace moudře a s rozmyslem.

Formulujte alternativní myšlenky: „Mé zkušenosti jsou cennou komoditou a pro danou pozici představují přidanou hodnotu. Umím se skvěle přizpůsobit a ukázat, že mě věk v ničem nebrzdí, právě naopak.“

Tak, teď už víte, jak se vymanit ze začarovaného kruhu sebepodceňování a umlčet ten záludný hlásek v hlavě, který se vkrádá do vaší mysli a předstírá, že vás chrání, ačkoliv vám jen brání v rozletu. Je však třeba si uvědomit, že cesta k překonání sebepodceňování může být dlouhá a trnitá. Je dlážděná váháním a pochybnostmi. Ale odměna na konci cesty? Nově nabytá sebedůvěra, která vám pomůže nejen najít vysněnou práci, ale také se chopit všech nových příležitostí, které vám může život nabídnout.

Překlad: LexiPro
Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, LinkedInu nebo Instagramu a nenechte si ujít žádné novinky.