"Pro ostatní je zvláštní, že jsem doma deset let." Jak na návrat z dlouhé rodičovské

Rozhodnutí mít děti s sebou přináší řadu životních změn. Středobodem bytí rodičů najednou přestávají být oni sami a stávají se jím děti. I když mít rodinu neznamená ztratit sám sebe, rodič musí část svého dosavadního života obětovat. Jednou z hlavních oblastí, která zažije kotrmelec, je práce.

„Ženy to mají v práci podstatně složitější. Před dětmi kvůli tomu, že budete mít děti. Když už je máte, je to náročné, protože bývají nemocné atd. A po dětech už jste jednoduše stará. Takže je to těžký,“ shrnuje realitu mateřství Ivana, která je s dětmi doma již jedenáct let.

V Česku stále převažuje tradiční model – žena pečuje, muž pracuje. Z 98 % u nás odchází na rodičovskou dovolenou matka. Proto jsou to primárně ženy, jejichž pracovní život je nejvíce ovlivněn. A pokud mají dětí více, je tento vliv značný. Rodičovská se jim může protáhnout i na řadu let.

Jaké to je, být tak dlouho v primárně rodičovské roli? Jak se daří skloubit děti a práci? A co můžete dělat v průběhu, aby byl váš návrat do práce co nejjednodušší? Na tyto otázky jsme se zeptali čtyř matek, které jsou (nebo byly) na mateřské a rodičovské dovolené osm a více let. Od Andrey Bohačíkové z organizace Marter, expertky na to, jak skloubit rodinný a pracovní život, jsme pak získali řadu tipů, jak si návrat do práce co nejvíce zjednodušit.

Děti dopředu nenaplánujete

U rodičovství je jisté asi jen to, že ho s jistotou nenaplánujete. Můžete mít vizi, ale jak to v praxi dopadne, dopředu nikdo neví. Ať už jde o to, jak rychle dítě přijde, jaké bude, jak se v nové roli budete cítit, kdy přibudou další či jak moc se změní váš dosavadní život. Málokterý rodič ví dopředu, že zůstane doma s dětmi třeba i deset let. Většinou si to na začátku rodičovské dráhy ani nedovedou představit.

Lucie pracovala před nástupem na mateřskou dovolenou v mezinárodní IT firmě v Ostravě. To bylo v roce 2015 a od té doby přibyly do jejího života hned čtyři děti a k tomu instagramový účet, kde své rodičovské zkušenosti aktivně sdílí. Jak sama říká, plány se formovaly až v průběhu let. „Na mateřské a rodičovské dovolené jsem od roku 2015 střídavě dodnes. Momentálně se čtvrtým synem, kterému budou v létě dva roky. Plány se měnily průběžně, netušila jsem, že mě mateřství bude bavit a že budeme mít čtyři děti. Vše přišlo s časem.“

Ivana zase měla jasno už od začátku, že chce více dětí a že s nimi zůstane doma více let. Na odchod z práce se vyloženě těšila a péči o děti si užívá i po deseti letech. „Syn se narodil v červnu 2013, od té doby jsem doma a máme už tři děti. Ani mi nepřijde, že to je dlouhé. Vlastně mě spíš překvapilo, že je to pro ostatní zvláštní, že jsem doma deset let. Strašně to letí, pro mě je to jako včera, kdy se nám narodil první syn,“ vypráví Ivana.

Motivace pracovat často nestačí

Ať už jsou vaše rodičovské vize jakékoli, důležité je hlavně poslouchat sebe a své potřeby. A stejně je to i s prací, nehledě na to, kdy se do ní plánujete vrátit. Motivací proč pracovat může být celá řada. Jednou z hlavních jsou finance – i na rodičovské dovolené můžete vydělávat a zároveň využívat jejích výhod. Pro řadu matek je zároveň důležité neztratit kontakt se svým pracovním já, realizovat se i jinak než skrze mateřství a ve svém oboru se dále rozvíjet.

Lucie měla štěstí, že pracovala u zaměstnavatele, který je k rodičům vstřícný. Díky tomu se jí dařilo k práci vracet i v průběhu péče o děti. „Pracovala jsem u stávajícího zaměstnavatele. Jednou na dohodu, jindy jako půl úvazek. Naposledy v roce 2019. Naše firma je tomu otevřená, občas nabízí pozice přímo pro zaměstnance na rodičovské. Při odchodu na mateřskou jsem se těšila, že budu mít ‚volno‘. Po čase jsem ale byla ráda za změnu v podobě práce online, za kontakt s lidmi a komunikaci o jiných než mateřských tématech,“ popisuje své motivace Lucie.

Bohužel, podobných zaměstnavatelů je spíše menšina a pouhý záměr pracovat rodičům často nestačí. Řada z nich se potýká s problémy, které jim hledání práce znesnadňují. Andrea Bohačíková vnímá v současném nastavení pracovního prostředí s ohledem na rodiče řadu překážek.

„Nedisponujeme dostatečnou nabídkou částečných úvazků (loni to bylo pouze 6,1 %) ani rovným odměňováním mužů a žen (aktuální pay gap činí 15 %). Chybí nám desetitisíce míst v předškolních zařízeních. Nechápeme důležitost zapojení žen na nebo po rodičovské dovolené do trhu práce, a to nejen z hlediska růstu naší ekonomiky, ale i psychické pohody matek a celých rodin. Jinými slovy nemáme adekvátní podmínky, dostatečně zapojené muže, ani místa, kam by ženy a děti šly. To všechno jsou témata pro stát a všechny zapojené stakeholdery,“ shrnuje hlavní překážky dnešních pracujících rodičů Andrea.

Stát se snaží s celou situací něco dělat, například novým zákonem, který zvýhodňuje částečné úvazky pro zaměstnavatele, či návrhem zákona o sousedském hlídání. Změny jsou však pomalé a informace o nich často roztříštěné, takže se k nim řada rodičů ani nedostane.

Když práce není

Získat zvládnutelnou práci jako rodič, který pečuje o děti, může být skutečně oříšek. Ivana sice neměla hledání práce během rodičovské jako primární záměr, po přivýdělku ale pokukovala. Bohužel, najít vhodný úvazek se jí nedařilo. „Po práci koukám celých deset let, ale je to pořád stejné. Buď neplatí, nebo tam nejsou dobré vztahy… Když už se něco objeví, je to spíš přes známé. Dříve jsem zkoušela brigádu v call centru, ale nešlo to – štěkal tady pes, pak se vzbudilo dítě… I když jsem věděla, že bude hlídat manžel, bylo to náročné. A nakonec jsme stejně zjistili, že práci nemůžu věnovat tolik času, kolik bylo potřeba,“ popisuje své snahy Ivana.

Problém ale není jen hledání práce k rodičovské. Také po jejím skončení mnozí rodiče marně hledají. Zejména pokud byl jejich výpadek z pracovního života dlouhý. „Teď na Jičínsku je to s prací špatné i normálně. Takže pořád přemýšlím, co budu dělat. Samozřejmě se různě ptám a rozhazuji sítě, ale zatím nic. Snad to bude o štěstí. S manželem jsme se bavili i o druhé variantě, že pokud to půjde, zůstanu s dětmi až do sedmi let věku. Upřímně mě to trápí, protože si připadám k ničemu, má to velký dopad na sebevědomí. I okolí se ptá, často trochu šťouravě, co teda budu dělat. Takže se pak i já cítím blbě, jako kdyby to, že jsem doma, znamenalo, že nemám co na práci. Člověku to moc nepřidá. Další věc je, že se mi to nebude počítat na důchod, což vás taky děsí. Jestli teda budou nějaké důchody…“ sdílí své pocity Ivana.

Právě rodičovská totiž patří mezi hlavní důvody, proč máme tak extrémní rozdíl mezi důchody mužů a žen. Dalším problémem je sociální izolace, ztráta sebevědomí a úpadek lidského kapitálu, který je v matkách vložen.

Příběh Ivany není zdaleka ojedinělý. Rodiče pečující o děti musejí řešit řadu dopadů na svou práci a kariéru. Andrea Bohačíková uvádí ze své praxe hned několik hlavních problémů. „Zaprvé jsou to silné stereotypy spojené s mateřstvím, rolí ženy, klasickým vzorem české rodiny i postavením žen v ní a také s očekáváním, která mají muži i okolí od žen. Zadruhé se nemluví o tom, jak vám délka rodičovské a její forma ovlivní budoucí život a kariéru a že se to už nezmění. Právě rodičovská totiž patří mezi hlavní důvody, proč máme tak extrémní rozdíl mezi důchody mužů a žen. Dalším problémem je sociální izolace, ztráta sebevědomí a úpadek lidského kapitálu, který je v matkách vložen. Tím ztrácejí ony a rodina, ale i zaměstnavatel přichází o nemalé finanční a jiné zdroje.“

Občas vystoupit z rodičovské bubliny

Řadě rodičů se daří přidávat do života i jiné než rodičovské aktivity. Zejména pokud je žene nutkání socializace a kontaktu s lidmi mimo úzký rodinný kruh. I když se většinou jedná o pár hodin týdně, mohou přispět k jejich celkové spokojenosti. Ale taky nemusejí, důležité je se hlavně do ničeho nenutit.

Libuše byla doma s dětmi celkem osm let. Předtím pracovala jako obchodní zástupkyně, ale kvůli stěhování byla před odchodem na mateřskou na pracovním úřadě. „Práce mi na rodičovské chyběla, jsem celkově komunikativní a extrovertní typ. Proto jsem občas dělala brigádu, spíše nárazově, a snažila jsem se doplnit si vzdělání – udělala jsem si maturitu. Ale všechno tak, abych nezanedbávala děti. Práci jsem našla v novinách, byla to náhoda. Díky tomu, že šlo o práci na počítači z domu, administrativu, mohla jsem si naplánovat, kdy se jí budu věnovat. Takže péče o děti se to nedotklo. Pracovala jsem, buď když byly na pár hodin ve školce, nebo už byl manžel doma,“ vypráví své zkušenosti Libuše.

Také Míše se dařilo přidávat do života různé aktivity a přizpůsobovat je podle aktuálních potřeb sebe i dětí. „Práci jsem hledala jednak z potřeby kontaktu s jinými dospělými, kteří nebudou řešit jen mateřská témata, jednak z potřeby nezakrnět. Když byl dceři rok a půl, absolvovala jsem akreditovaný kurz lektorky hathajógy a začala jsem pár hodin v měsíci učit. Cca po roce jsem začala pracovat jako testerka pro IT firmu. To jsem dělala až do druhého porodu. Měla jsem představu, že po šestinedělí se synem se vrátím k práci testerky, což se ukázalo jako nereálné. Práce byla časově flexibilní a vedení nadmíru vstřícné, ale v tu chvíli mě ta flexibilita vlastně stresovala, protože požadavek na test mohl přijít kdykoli a bylo potřeba relativně rychle reagovat. Takže jsem se rozhodla si alespoň první rok se synem opravdu užít bez jakýchkoli pracovních závazků.“

To však nevydrželo dlouho, a když byl synovi rok, vrhla se do nové práce. „Začala jsem pracovat jako social media manager pro malou českou firmu, o oboru jsem toho věděla jen tolik jako běžný uživatel FB, takže jsem se učila za pochodu. Tuto práci dělám doteď. Vrátila jsem se taky k lektorování jógy, průběžně si doplňuju další kurzy. Taky zhruba od půl roku syna vedu skupinu komunitou podporovaného zemědělství,“ popisuje své aktivity Míša.

Sebevědomí se musí opečovávat

Ať už se snažíte zvládat během rodičovské různé jiné aktivity, nebo si plně užíváte svou mateřskou roli, neměly byste podle Andrey zapomínat na jednu věc – péči o své sebevědomí. „Většina českých matek neví, jak se svým sebevědomím během rodičovské dovolené pracovat, a ono tak upadá. Sociální izolace a sociální sítě plné ‚dokonalých matek‘ ženy moc nepodporují. Proto je pro řadu matek důležité najít si i nějaké další vyžití, kde se nejen budou setkávat s podobně smýšlejícími ‚dospělými‘, ale také získají zpětnou vazbu a ohodnocení, které od rodiny ve většině případů nedostávají,“ komentuje Andrea.

Matky a otcové jsou v naší společnosti obecně nedoceňovaní tvorové. A neprávem. Rodičovství přináší do života obrovské množství nových zkušeností a schopností, ze kterých mohou těžit nejen v rodinném, ale i v pracovním životě. Dle Andrey se jedná zejména o umění empatie a samostatnosti a také o schopnost prioritizovat a přistupovat k věcem flexibilně. Který zaměstnavatel by za to nedal plusové body?

Na návrat do práce se dopředu připravte

Pokud vám rodičovská dovolená pomalu končí a vy se chystáte na návrat do práce, nenechávejte nic náhodě a snažte se alespoň trošku připravit. „Pokuste se najít sebe i své silné stránky a zůstat v kontaktu se zaměstnavatelem. Dalším krokem je nadesignovat si svou ideální pracovní pozici. Jak by měla vypadat, na jak dlouhou dobu, i kolik byste si chtěla vydělat. Využít k tomu můžete náš pracovní list. Je také potřeba, aby si žena promluvila s partnerem o vzájemných očekáváních a zahájila diskuzi se zaměstnavatelem. Hledejte inspiraci od jiných žen. Příkladem může být sdílení know-how formou mentoringu,“ doporučuje Andrea.

Co radí zkušené mámy?

Co si ze své zkušenosti odnášejí maminky? Zejména to, že rodičovská je krásný čas, který je potřeba si maximálně užít. I když je dlouhá, děti jsou malé jen jednou. Samozřejmě to s sebou přináší řadu těžkostí, ale zároveň příležitostí k růstu a poznávání sama sebe.

„Rodičovskou dovolenou vnímám jako skvělou příležitost zjistit, co chce člověk opravdu dělat. Sama na sobě vnímám velkou změnu, hlavně v tom smyslu, že už odmítám dělat věci, které mi nedávají smysl. Neměnila bych nic, kromě pomoci po prvním porodu, kdy jsem se potýkala s depresivními stavy a podařilo se mi z nich úplně dostat až s druhým těhotenstvím. Teď po téměř devíti letech se ke mně dostává spousta informací o psychickém zdraví matek. Tehdy jsem ale na svoje pocity byla úplně sama a bylo to zničující. U druhého dítěte jsem už byla rozhodnutá si to užít a plně se ponořit do role matky. A povedlo se,“ vypráví Míša.

Psychické problémy nejsou bohužel v mateřství ojedinělým případem. Až každá pátá žena zažije v průběhu těhotenství nebo po porodu úzkosti nebo deprese. A celé tři čtvrtiny z nich nevyhledají žádnou pomoc. Důležité je se za své pocity nestydět a vyhledat odbornou pomoc co nejdříve. Pomocnou ruku nabízí třeba projekt Perinatal.

Ani Lucie by léta na rodičovské neměnila. „Na své dlouhé rodičovské nevidím žádná negativa. Možná jen divný pocit, že nepřispívám do rodinného rozpočtu. Ale s tím se snažím něco dělat a průběžně pracovat, když to jde. I díky tomu jsem pochopila, že je občas fakt náročné skloubit práci a děti, časově i organizačně. To jsem si jako bezdětná nedovedla představit,“ popisuje svá rodičovská zjištění.

I Libuše se shoduje s ostatními maminkami a péči o děti vnímá jako krásný čas. Navzdory tomu, že není vždy všechno ideální. „Chyběl mi kontakt s lidmi, finance také nic moc, ale celkově jsem si to užívala, byla jsem na rodičovské ráda – vzpomínám na tohle období jako na nejkrásnější. Takže bych za sebe nic neměnila. Vždy si říkám, že je vše tak, jak má být, a pokud nejsem spokojená, tak to změním,“ sdílí své zkušenosti Libuše.

Foto: Thomas Decamps for Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, LinkedInu nebo Instagramu a nenechte si ujít žádné novinky.