Trend #iquitmyjob na TikToku: Kdo za ním stojí a co tím vlastně chtějí říct?

06. 10. 2022

9 min.

Trend #iquitmyjob na TikToku: Kdo za ním stojí a co tím vlastně chtějí říct?
autor
Natalia Barszcz

Freelance journalist and writer

To, jakým způsobem nahlížíme na práci, se mění. Posouvají se hodnoty, vyvíjí se přístup k životu. Spojené státy tímto směrem aktuálně zažívají tak trochu revoluci, kdy jen v roce 2021 se rozhodlo ve své práci skončit na 47 milionů zaměstnanců. A tím nekončí. V letošním roce se vývoj propisuje i na sociální sítě, kde mladí lidé jasně dávají, co si o stávajících podmínkách myslí. Tím je i TikTokový trend #iquitmyjob. Kdo za ním vlastně stojí a jakou zprávu tím uživatelé posílají do světa?

Čím dál víc lidí si své zkušenosti s podáváním výpovědi natáčí a dává na TikTok. Hashtag #iquitmyjob se stabilně drží mezi aktuálními trendy. Uživatelé na TikTok přidávají krátká videa, ve kterých otevřeně hovoří o problémech na pracovištích a burcují ostatní, aby si uvědomili, že hlavní prioritou by mělo být štěstí a psychické i fyzické zdraví. Zveřejňováním vlastních zážitků s podáváním výpovědi na TikToku se snaží inspirovat další uživatele k podobnému kroku. Ukončování pracovního poměru je v dnešní době čím dál transparentnější a také upřímnější – vždyť proč by se měl člověk bát na rovinu říct, že chce udělat něco sám pro sebe a že si prostě zaslouží něco lepšího?

Příspěvky s hashtagem #iquitmyjob odvádějí dobrou práci, ale přece – do 60 sekund prostě nikdy nedostanete všechno, co je potřeba říct. Ruchika Karnaniová, King C Dukes a Kim Dailyová, tři uživatelé TikToku, jejichž videa o podání výpovědi viděly miliony lidí, na následujících řádcích vysvětlují, proč vlastně celá online kampaň vznikla a co je jejím cílem. Proč skončili v práci? Co dělají teď? Jak se jejich životy změnily?

Ruchika Karnaniová: Co se stane, když postavíte zdraví na první místo

Ruchika Karnaniová (Toronto) dříve pracovala jako vedoucí digitálního marketingu v jedné kreativní agentuře. Měla svou práci moc ráda. „Vždycky jsem se snažila nějak propojit svou lásku k psychologii a marketing, tedy i sociální sítě. Psychologii jsem vystudovala, ale současně jsem měla odjakživa kreativní sklony,“ říká. „Byla to moje velká výhoda oproti konkurenci a také mi to pomohlo v agentuře získat vážně výjimečnou pozici.“ Ale postupem času byla práce Ruchiky těžší a těžší a její povinnosti nebraly konce. „Stála jsem v čele mnoha iniciativ a podílela se na tvorbě nejrůznějších strategií. Ale současně jsem byla ve vedoucí pozici a očekávalo se ode mě, že budu v práci nonstop, a navíc budu znát odpověď na každou otázku.“

Pracovala každý týden nespočet hodin přesčas bez nároku na odměnu. Zpočátku to akceptovala, ale současně dávala svému zaměstnavateli jasně najevo, jak obtížná její práce je a že na tomhle se tedy nedomluvili. „Mluvila jsem o tom otevřeně. Nejdřív to fungovalo, měla jsem pocit, že moje výtky nadřízení slyší a chápou mě. Ale kdykoli bylo extrémně hodně práce a já dala najevo, že to nezvládám a potřebuji pomoc, najednou jsem necítila žádnou podporu,“ vzpomíná. Pokaždé když šla za vedením a snažila se to vyřešit, odbyli ji se slovy, že „to není tak zlé“ a že „tuhle práci holt nezvládne každý“. „Na pracovišti začala převládat toxická, až manipulativní atmosféra,“ popisuje.

„Vždycky jsem si přála, abychom se rozešli v dobrém, kdybych někdy musela odejít. Také jsem si chtěla být absolutně jistá, že než půjdu, udělala jsem vše pro to, aby se situace vyřešila. Ale kdykoli jsem se ozvala, umlčeli mě, nebo mě ignorovali, tvrdí. Po nějaké době života ve stresu a pracovním přetížení začalo tělo Ruchiky samo vysílat signály, že tahle práce není to pravé ořechové. „Moje fyzické zdraví se začalo zhoršovat. Brala jsem šíleně velké dávky léků, o kterých jsem si myslela, že je nikdy nebudu muset potřebovat. Začalo být naprosto jasné, že se tomu budu muset vzepřít, dokud ještě bylo cesty zpět. Nechtěla jsem za to zaplatit svým zdravím.“

Ruchika se rozhodla z práce odejít v listopadu 2021. Neodešla za lepším, ani proto, že by chtěla víc cestovat. Nic takového. Odešla, protože se rozhodla, že zdraví je pro ni nejdůležitější. „Když jsem to v práci oznámila, na reakci bylo hned zřetelně poznat, že tohle opravdu není místo pro mě. Naše hodnoty se výrazně rozcházely.“ Jakkoli se snažila hned od prvních dnů v práci dávat najevo, co si myslí o nárocích, které jsou na ni kladeny, stejně se během ukončování pracovního poměru znovu ukázalo, že jí tam prostě nerozuměli. Jediné, co se Ruchika při odchodu dozvěděla, bylo zhruba „tahle práce je velmi náročná a chápeme, že ne každý ji zvládne, dělala jste, co jste mohla“. „I kdyby to ve finále byla pravda, tak tohle prostě slyšet nechcete, když jste se nechali takovou dobu dřít z kůže. Měla jsem z toho dojem, že jim na mně příliš nezáleží, ani jako na zaměstnanci, ani jako na člověku.“

Pár týdnů po odchodu z práce se Ruchika rozhodla zveřejnit na TikToku video s hashtagem #iquitmyjob (dávám výpověď). „Nejdřív jsem o tom nechtěla moc mluvit, hlavně v souvislosti se zdravotními problémy, které jsem kvůli té práci měla. Měla jsem pocit, že není potřeba o tom mluvit. Ale když jsem viděla, kolik lidí v té době podávalo výpověď stejně jako já, řekla jsem si, že můj příběh třeba někomu pomůže. Někomu, kdo se snaží přežít na toxickém pracovišti, je nešťastný a ničí si zdraví.“ Ruchika neví, jestli její bývalý zaměstnavatel někdy dotčený příspěvek viděl, ale každopádně se jí ozvalo mnoho bývalých kolegů. Těch, co o všem celou dobu věděli, i těch, co to pro ně byla novinka. „Všichni měli radost z toho, že jsem svou cestu zveřejnila. Měli pocit, že mluvím i za ně. Mnozí další odešli po mně, potom, co jsem o tom začala mluvit.“

Ruchika říká, že odchod v ní vyvolal mnoho emocí: strach, nejistotu, úlevu i radost. „Neměla jsem žádný plán, co se týče další kariéry nebo nové práce. Hlavně jsem se chtěla dát dohromady po fyzické i psychické stránce a to mi zabralo takřka čtyři měsíce.“ Během procesu uzdravování mohla věnovat svůj čas a energii tomu, co ji opravdu baví. „Sdílením osobních zkušeností a otevřeností na sociálních sítích jsem dokázala vybudovat krásnou komunitu lidí, které spojuje zájem o práci, zdraví a celkovou životní spokojenost. Cítím se mezi těmi lidmi bezpečně, chápou mě. Také jsem se postupně naučila brát život takový, jaký je, hezky den po dni.“*

Odchod z korporátu Ruchiku naučil, že musí vždycky na první místo stavět sebe sama a že ona sama ví nejlíp, co je pro ni nejlepší. Od té doby pracuje na volné noze. Pohybuje se v oblasti marketingu a aktivně sdílí osobní obsah na sociálních sítích. Říká, že dělat na sebe jí přináší více štěstí i flexibility. „Hodně lidí teď bere svůj život do vlastních rukou a začíná si uvědomovat, že je jen na nich, jak bude vypadat jejich kariéra. Upřímně doufám, že půjdu dál tímhle směrem a moje podnikání jen poroste. Snad budu i nadále poznávat a inspirovat nové lidi, které můj příběh osloví a kteří potřebují trochu postrčit, aby se začali soustředit hlavně na sebe a na své štěstí.“

King C Dukes: Co se stane, když se konečně rozhodnete investovat sami do sebe

King C Dukes je nejen hudební producent, návrhář šperků a TikToker, také dříve pracoval jako vedoucí prodejny s kancelářským zbožím Staples v Kalifornii. Firma Staples postupem času měnila své firemní zásady a s nimi také způsob zacházení se zaměstnanci. „Neměli dost lidí, aby se všechna práce stihla, a tak začali přidávat úkoly nám. Každý den jsme měli o trochu víc práce. Přitom nám ale zkracovali směny, takže jim přišlo fér, že nám nemusejí zvyšovat platy.“ King byl přepracovaný, psychicky vyčerpaný a nedoceněný. Měl na starosti dvě prodejny, staral se o vykládky, prodej, propagaci, musel radit zákazníkům v obchodě, a navíc byl zodpovědný za zaškolování nových pracovníků. „Byl to typ práce, kde se z vás snaží vycucat úplně všechno, dokud z vás nezbude vůbec nic. Rozhodl jsem se, že jim to nedovolím – co je moc, to je moc. Uvědomil jsem si, že je pro mě zdraví důležitější než tahle práce.“

King měl v té době už celkem slušné publikum na sociálních sítích, a tak bral jako naprostou samozřejmost, že zveřejní i svou výpověď. Ještě než sdílel samotné video v červnu 2022, mluvil o svém záměru na TikToku – chtěl dělat kreativnější věci a z výroby šperků z krystalů udělat plnohodnotnou práci na plný úvazek. „Chtěl jsem ukázat všem svým sledujícím i ostatním, co na moje videa narazí, že jsem překonal strach a dal jsem výpověď. Doufal jsem, že to třeba přiměje někoho udělat totéž.“ King říká, že chtěl být inspirací pro všechny, co už nemohou déle snášet práci, která jim ubližuje fyzicky i psychicky. „Tolik lidí jako já věnuje čas a energii společnostem, které jim nepatří. Ale většinou to děláme jen proto, abychom přežili. Jenže takhle podle mě nemá vypadat naplněný život. A ten si zasloužíme všichni.“

Od té doby vkládá King veškerou svou energii do věcí, které mu dávají smysl – tvoří, produkuje hudbu a pomáhá ostatním. „Chci veškerý svůj talent využít k tomu, abych tomuhle světu něco přinesl. Mám kurzy drátkování, dávám lekce muziky a malování, trávím více času tvorbou obsahu na svých sociálních sítích.“ Od té doby, co dělá sám na sebe, může King trávit také více času se ženou a dětmi, což náležitě oceňuje. „Daří se mi a každý den je lepší než ten předchozí. Užívám si každou vteřinu a už si nepřipadám jako robot.“

Ale co je hlavní, fyzicky a psychicky na tom nikdy nebyl líp. „Je skvělé se ráno probouzet bez toho pocitu stresu a shonu, který mě doprovázel každé ráno, když jsem chodil na prodejnu. Teď se můžu sám svobodně rozhodnout, co budu dělat a kdy to budu dělat. O mojí hodnotě nerozhodují ostatní, ale já sám. Všechno, co dělám, dělám z vlastního přesvědčení. Je to skvělý a uspokojivý pocit.“

Kim Dailyová: Co se stane, když se postavíte proti systému

Kim Dailyová, advokátka z texaského Houstonu se specializací na obchodní právo, začala pracovat v oboru hned po dokončení školy v roce 2015. Čtyři roky sbírala zkušenosti v malých a středně velkých advokátních kancelářích a pak skončila ve velké nadnárodní právnické firmě. „Věděla jsem, že v první práci nezůstanu dlouho. Z jedné kanceláře jsem přešla do druhé, ale odtamtud jsem odešla, když jsem zjistila, že ostatní společníci dostávali víc peněz než já, ačkoli už jsem měla větší zkušenosti.“ A tak Kim přešla do světa velkého práva. Práce pro velkou společnost slibovala nové zkušenosti – rušné mezinárodní prostředí a odpovídající platové ohodnocení. Ale nakonec tam zůstala jen 15 měsíců. „Zjistila jsem, že nová práce škodí mému zdraví i zdravému rozumu. Práce mi zasahovala do života tak moc, že to prostě nebylo udržitelné. Už jsem to nemohla dál snášet. Nikdy jsem nebyla ten typ člověka, co by dokázal bez ustání pracovat 60 hodin týdně. Jednou za čas možná, když není zbytí, ale rozhodně to ode mě nemůže nikdo čekat každý týden jako samozřejmost.“

Až Kimina manželka, certifikovaná koučka se specializací na nastavování hranic, ji přiměla si uvědomit, že tohle prostředí a s ním spojený životní styl prostě není nic pro ni. „Brzy si všimla, že jsem přepracovaná a že je ten stres pro mě neúnosný. Ale ve světě práva se to bere jako standard – namlouvala jsem si, že takhle to chodí, když pracujete v renomované firmě a vyděláváte hodně peněz.“ Celé týdny žila Kim v neustálém stresu, hodně zhubla a začalo se jí zhoršovat zdraví. Než konečně podala výpověď, strávila osm týdnů na nemocenské kvůli stresu a vyčerpání. „Myslela jsem si, že dlouhá pauza všechno vyřeší, že mi bude líp a vyhnu se vyhoření. Ale to neklaplo,“ přiznává. „Má práce mě pomalu okrádala o život. Nedalo se to vydržet. Došlo mi, o kolik šťastnější bych byla, kdybych odešla. I kdyby to znamenalo brát o polovinu míň peněz.“

Dalším důležitým důvodem, proč dala Kim výpověď, bylo malé zastoupení menšin ve firmě a absence jakéhokoli dialogu na toto téma – v houstonské pobočce pracovaly stovky právníků, ale ona jediná byla černé pleti. „Došlo mi, že kromě každodenní extrémní pracovní zátěže jsem také musela fungovat jako mluvčí a ambasador afroamerické komunity, kdykoli naše firma potřebovala. Ale většinu času o žádné jiné názory nestáli.“ Kim vzpomíná, že pro ni byly vždy vzorem ženy stejné barvy pleti, jako měla ona, přitom za šest let práce v právnických firmách měla vždycky jen bílé nadřízené. Došlo jí, že taková ignorace národnostních menšin a malá inkluze jí prostě vadí. „Když jsem si zkusila představit sama sebe za pár let, rozhodně to nebylo na tom stejném místě. Nedokázala bych navěky dělat někde, kde nikdo nevypadá jako já. Je to systémový problém, ale já jsem se nechtěla stát jeho součástí.“

Kim sdílela na TikToku video poslední červnový den v roce 2021 – přesně v den, kdy podala výpověď. „Okamžitě jsem cítila příliv energie a radosti, který mi zpříjemnil výpovědní lhůtu,“ vzpomíná. Že udělala dobře, potvrdily i pozitivní reakce stovek tisíc lidí, kteří video viděli a sledovali její další kroky. Tihle lidé Kim povzbuzovali, ať se vydá vlastní cestou. „Na konci toho videa říkám: ‚Jestli chcete vědět, jak to bylo dál, počkejte si na další videa.‘ Tehdy jsem totiž sama nevěděla, co se mnou bude dál. Neměla jsem jasný plán, takže mě nečekala žádná nalajnovaná budoucnost. Ale teď jsem nesmírně šťastná a jsem ráda, že jsem tam nezůstala ani o měsíc navíc.“

Po odchodu z korporátu si vzala Kim měsíc volno na odpočinek a pak se začala chystat na práci na volné noze – online poradenství a koučink. Nijak se netají tím, že prvních šest měsíců vlastního podnikání patří k těm nejtěžším v jejím životě. „Těžko jsem se smiřovala s menším příjmem. Dřív jsem vydělávala tolik, že jsem si začala spojovat úspěch s výší částky na účtu, místo s tím, jestli dělám něco smysluplného.“ Hlavní tedy bylo změnit přístup a znovu získat sebevědomí pro právnickou praxi.

V lednu 2022 založila Kim vlastní advokátní kancelář, kterou nyní vede se svou sestrou. Přiznává, že to šlo sice pomalu, ale ten pocit za to stojí. „Pořád jsem si opakovala, že nejsme na světě proto, abychom dřeli na někoho jiného nebo abychom se museli někoho ptát, co vlastně chceme v životě dělat. Proto na světě přece nejsme. Mít vlastní podnikání je děsivé a má to svá rizika. Je to jistá oběť – ale je to oběť, které dost možná nikdy nebudete litovat.“

V případě Kim se ta oběť rozhodně vyplatila – a také ji utvrdila v tom, že může mít všechno, o čem sní. „Mám teď hrozně moc plánů do budoucna.“ Růst firmy, zaměstnání vlastních rodičů, sepsání knihy a její umístění v žebříčku bestsellerů New York Times, vlastní TED Talk, titulka časopisu, vydání rapového alba… „Není na co čekat. Dostala jsem se do bodu, kdy mám daleko víc sebevědomí, psychicky jsem na tom dobře, a navíc zvládám každý měsíc platit účty. Mám dost peněz i času na to, abych si užívala života i mimo práci. Mohu se soustředit sama na sebe a na to, co chci v životě dokázat. Nikdo mě nezastaví.“

Překlad: LexiPro
Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, Twitteru nebo Instagramu a začněte odebírat novinky a nechte si posílat inspiraci každý týden.

Probíraná témata
Hledáte svou další pracovní příležitost?

Více než 200 000 kandidátů našlo práci s Welcome to the Jungle

Prozkoumat pracovní místa