Máte po krk technologií? 8 low-tech nápadů, jak si zpříjemnit práci

Možná je to tím, že stárnu, možná za to můžou dva roky pandemie, ale mám čím dál víc plné zuby technologií a všeho, co se jich týká, včetně řečí o nich. Bývala jsem nadšenec, žila jsem v přesvědčení, že nové vynálezy dokážou vyřešit některé z problémů světa (i moje vlastní). Dneska mám pocit, že mi elektronika sežere spoustu volného času a nudí mě (přinejlepším), případně ze mě dělá nehezkou zombie s mrtvolným pohledem (přinejhorším).

S přibývajícími léty si nejnovější technologie a aplikace osvojuji pomaleji a pomaleji. „Ať to nejdřív otestují ostatní, a jestli se to bude používat ještě za půl roku, možná to zkusím taky,“ říkám si teď. My, co se učíme používat novinky se zpožděním, jsme v očích ostatních staromódní. Ale v téhle chvíli jsem na svůj skepticismus docela pyšná. Říká vám něco Clubhouse? Aplikace určená pro audio chat, která se objevila v roce 2020 a měla se z ní stát sociální síť budoucnosti? Už se o ní moc nemluví, že. Takže kdo je tu staromódní? Skeptik, nebo ten, co strávil stovky hodin tím, že se snažil nalákat co nejvíc followerů na aplikaci, kterou už za rok nikdo nepoužívá?

Dva roky s koronavirem můj skepticismus ještě utvrdily. Roušku prakticky nedokážu na obličeji snést déle než hodinu. Takže když mi někdo řekne, že si mám nasadit helmu pro virtuální realitu a jít pracovat do metaverza, upřímně se zasměju. NFT (Non-Fungible Tokens, tj. nenahraditelné tokeny) mě jednoduše nezajímají. Kdykoli musím poslouchat další nadšenou tirádu technologického šílence, co se mi snaží vysvětlit, jak blockchain změní svět a budoucnost práce, zívám a obracím oči v sloup.

Neplánuji se stěhovat do jeskyně a vzdávat se všech komfortních vymožeností, co moderní doba nabízí, ale čím dál víc toužím po pomalejším tempu a životu offline. Sním o tom, že zase budu schopná číst a soustředit se, jako jsem byla před érou internetu. Sním o prostém životě, mozku nezatěžovaném třiceti upozorněními za minutu, možnosti vypnout na dva dny počítač, aniž by to znamenalo zahlcení inboxu a hromadu nezodpovězených e-mailů.

Potkávám čím dál víc lidí, co moje pocity sdílejí a co přecházejí na low-tech nebo slow-tech pracovní metody, aby si zachovali duševní i fyzické zdraví. Vypínají si upozornění na mobilu, mají detoxikační návyky, učí se meditovat a někdy si cíleně vybírají minimalistické nástroje, aby se mohli lépe soustředit. Stejně jako oni, tak i já se čím dál častěji uchyluji k „staromódním“ praktikám, abych udělala víc práce. Podělím se s vám o osm low-tech nápadů, které by mohly zaujmout i vás.

1. Tužka a papír

Už slyším některé z ekologů, jak nahlas křičí, že takhle vznikají tuny odpadu, ale já teď nemluvím o balicím papíru! Stačí pár hodin práce s obyčejnou tužkou a papírem a kreativita jde strmě nahoru. Používání jemné motoriky posiluje koncentraci a pohlcuje mysl (tzv. flow). Bez rozptylování elektronikou si člověk vytvoří prostor pro soustředění a to přináší vlnu dobrých nápadů. S tužkou a papírem si člověk získává odstup, přemýšlí nekonvenčně. Každý projekt by měl začínat fází koncentrace a kreativity, kompletně bez technologií, s uvolněnou myslí. Psaní vlastní rukou je navíc potěšení pro naše smysly, a proto bychom se ho měli všichni znova naučit. I to je jeden z důvodů, proč ve své kultovní knize Umělcova cesta (v originále The Artist’s Way) Julia Cameronová doporučuje následující „ranní psací rituál“: Každé ráno věnujte 45 minut napsání tří stránek – zapište cokoli, co vás napadne. Brzy zjistíte, že se z vašeho mozku vytratil všechen hluk.

2. Úřední hodiny

Asi si říkáte, že už nic staromódnějšího než úřední hodiny neexistuje, je to tak? V době, když můžete pracovat, odkud chcete a kdykoli chcete, přece není důvod se takovým archaickým způsobem omezovat! S biologickým cyklem se těžko bojuje a je jedno, jestli jste spíš „ranní ptáče“, nebo „sova“. Nastavení vlastní pracovní doby je fajn věc, ale ne každý si to může dovolit: někdo má v práci zastaralý management, někdo má děti, a tak se musí řídit budíky a školním zvoněním. Ale musíme si uvědomit, že z populární „flexibilní“ pracovní doby se postupně stalo nenasytné monstrum, co si nedá pokoj, dokud nespořádá veškerý čas. Bez pevné pracovní doby nejvíc hrozí, že budete nakonec pracovat bez přestání, neustále. Vyhoření stoupá geometrickou řadou z jednoduchého důvodu – mnozí z nás nemají pořádnou disciplínu. Já osobně jsem přišla na to, že jsem daleko produktivnější, když si pracovní den zorganizuji podle pevných „úředních hodin“ a v přesně stanovený čas si „odpíchnu“, i když bych teoreticky mohla pokračovat. Je dobré umět zastavit. Díky tomu je pak snazší se k práci vrátit druhý den.

3. Pevná linka

Hodně lidí už ji doma vůbec nemá. Pevná telefonní linka zní jako něco z minulého století, jako něco, co si musí člověk dopředu zamluvit u ostatních členů rodiny, aby mohl hodiny mluvit s kamarády ze školy. Starý telefonní aparát máte možná ještě někde doma ve skříni. A přitom je to pořád tak užitečná věc! Většinou disponuje daleko větší kvalitou zvuku než aplikace, co používáme dneska a ve kterých hovory opakovaně vypadávají. Kromě toho, když se při telefonování nemůžete dívat na obrazovku, můžete se lépe soustředit na to, o čem se mluví. Nostalgické vzpomínky na doby před nástupem internetu takovým konverzacím navíc dodávají určité kouzlo. Paradoxně se díky tomu můžete cítit blíž k osobě, se kterou mluvíte. Obecně platí, že používání jednoúčelových zařízení přináší relax. Ve chvíli, kdy je vaším jediným úkolem právě probíhající rozhovor, si alespoň přestanete dělat iluze o tom, jak zvládáte multitasking. Prakticky všichni odborníci už se na tom dneska shodli: multitasking nefunguje!

4. Porady bez mobilů

Představte si na chvíli, že sedíte na nudné poradě, na které vůbec nechcete být. Teď si představte, že s sebou nemáte mobilní telefon, abyste se mohli trochu rozptýlit. Hrozná představa, co? A víte, co je ještě horší? Sedět na nudné schůzi a bezmyšlenkovitě odpovídat na e-maily a scrollovat na sociálních sítích jako zombie. Když totiž nedáváte pořádný pozor ani na to, co se děje kolem, ani na to, co děláte potají s telefonem, může to vést k duševnímu vyčerpání a pocitu, že se čas neskutečně vleče. Některé dnešní pracovní týmy proto zavádějí zákazy smartphonů. Jako mafiáni, co odevzdají zbraně před vchodem do budovy, když se chystají vyjednávat příměří se svými nepřáteli, i my bychom měli odevzdat telefony, abychom se mohli plně věnovat lidem, co jsou ve stejné místnosti jako my. Fyzická přítomnost druhých je dneska tak vzácná, že bychom si jí měli vážit. Ale aby to fungovalo, nesmí být porady moc dlouhé nebo příliš časté!

5. Porady za chůze

Že se dá mluvit za chůze, to není žádná revoluční myšlenka! Já jsem přitom jednu dobu trávila celé dny přilepená na kancelářské židli, do Zoomu jsem nekonečně zírala jako do akvária a bojovala s hyperkonektivitou. Přibírala jsem na váze a moje ochablé tělo bylo čím dál unavenější. A to není jen můj případ: Sedavý životní styl, na který jsme přešli během koronavirové krize, si vybírá svou daň na našem zdraví. Když dosahovala pandemie vrcholu, všichni hrozně toužili chodit ven, socializovat se, chodit a mluvit jak pro zábavu, tak v práci. Schůzování za chůze má spoustu výhod: nejen že je to zdravé, ale taky to zvyšuje kreativitu. Mluvení v kombinaci s chůzí snižuje stres a přispívá ke kvalitnější konverzaci. Navíc jsou porady za chůze velmi flexibilní pracovní metodou: můžete je totiž praktikovat i po telefonu. (S pevnou telefonní linkou to bude samozřejmě trochu problém, ale nikdo neříká, že až vytáhnete pevnou ze skříně, máte mobil hodit do koše – můžete to střídat.)

6. Knihy a vytištěné materiály

V mládí jsem si dělala legraci z právníků a politiků, co si nechávali od sekretářek tisknout e-maily a složky, aby si je mohli večer doma pročítat. Některým z nich by určitě prospělo trochu se v digitálním věku adaptovat. Ale začínám přemýšlet o tom, že možná nebyli tak úplně hloupí, protože je daleko snazší se soustředit na to, co čtete, když to máte na papíře, a ne na obrazovce. Neříkám, že si odteď budu tisknout e-maily, všechno má své meze. Ale začala jsem číst víc knih v papírové formě. Výsledek? Když odložím všechnu elektroniku stranou, dokážu si přečíst i několik stránek za sebou, aniž bych cítila potřebu otevírat Google.

7. Čtenářský kroužek

Čtení knih není jen další low-tech nápad, co mi zpříjemňuje život, je to také skvělá věc, kterou můžete sdílet s ostatními. Dokonce bych řekla, že je to výborná společenská činnost! Nic nedokáže lidi sblížit tak jako čtenářský kroužek. Je to prostředí plné zajímavých konverzací a vášnivých výměn názorů. I v korporátním světě je čtenářský kroužek skvělý nápad. Může utužovat kolektiv, pomáhat při školení zaměstnanců, budování employer brandu a tak dále.

8. Přemýšlejte, než něco řeknete

Může to znít spíš jen jako zbožné přání, ale já si za tím stojím. V práci se všichni bičují ke zběsilému tempu. Rychle se mluví a píše, ale nikdo nemá čas si věci pořádně promyslet. Proto produkujeme příliš mnoho projevů, komentářů, příspěvků, e-mailů, slov obecně. Všichni tím bohužel přispíváme k aktuální „kognitivní krizi”, která zaplavuje svět: naše „staré“ mozky nevědí, jak všechny ty informace a zdroje rozptýlení tam venku zpracovat.

Chceme-li trochu zpomalit, musíme se sami donutit k pomalejšímu tempu. Počkejte 24 hodin, než odpovíte na většinu e-mailů (někdy můžete počkat i déle, což je dobře), své zprávy formulujte pečlivě, ať nikomu neublížíte, nekomentujte úplně každý příspěvek na sociální síti, reagujte až poté, co si dobře přečtete text, o kterém se mluví. Vždycky je dobré nejdřív přemýšlet, a pak teprve mluvit. Ještě důležitější je nejdřív přemýšlet, a pak teprve psát. Je to tak lepší pro všechny zúčastněné.

Překlad: LexiPro
Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, LinkedInu nebo Instagramu a nenechte si ujít žádné novinky.