Muži v práci nesmějí být: Ani malí, ani milí, dokonce ani „rodinný typ“

Malá výška

Zatímco u žen předsudky velí, že je na škodu, pokud vyrostou moc, u mužů je zase problém, když vyrostou moc málo. Jedná se o reálnou příčinu diskriminace, tato fyzická vlastnost může mít totiž opravdový dopad na mužskou kariéru.

Podle studie zveřejněné v roce 2011 kanadskou University of Western Ontario platí, že pokud se v přijímacím řízení potkají dva muži se stejnými kompetencemi, ale jeden je vysoký a druhý malý, větší pravděpodobnost odmítnutí je u toho menšího. Co víc, dva američtí univerzitní profesoři ve svém výzkumu prokázali přímou souvislost mezi výškou a výší platu: muž o 30 cm vyšší vydělá v průměru o 600 eur ročně víc než jeho kolega. Rozdíl ve výdělcích je způsoben rozdílným postavením v hierarchii, protože lidé mají zjevně „tendenci do vedoucích pozic dosazovat spíše vysoké muže“.

U lidí platí totéž, co ve světě zvířat, vysvětluje novinář a spisovatel Malcolm Gladwell v knize Blink (v češtině vyšlo pod názvem Mžik), také spojujeme úspěch, charisma i schopnost ochrany právě s výškou. Není náhoda, že většina velikánů a nejbohatších mužů světa má nadprůměrnou výšku. Čísla to potvrzují. Malcolm Gladwell uvádí, že v amerických volbách v 58 % případů vyhrál ten vyšší ze dvou kandidátů.

V politice se možná jedná o podvědomé rozhodování, ale v některých oborech existují na výšku dokonce konkrétní požadavky: do armády mohou například jen muži vyšší než 160 cm. I ve sportu je výška celkem rozhodující faktor. Théo, profesionální hráč amerického fotbalu, měří metr pětašedesát a poznámky na svou výšku si už musel vyslechnout víc než jednou. „Celý život jsem od trenérů poslouchal, že na profi úroveň jsem moc malý. Musel jsem makat víc než všichni ostatní, abych jim dokázal, že na to mám. Nakonec jsem svého cíle dosáhl, ale i tak občas na hřišti zaslechnu nějakou posměšnou poznámku.“

Nedostatek mužnosti

V korporátním světě se vysocí muži snáz dostávají na vyšší pozice díky „charismatu“ a „ochranářskému zjevu“, ale souvisí to i s tím, že se musí chovat „mužně“. Jak píše ve své knize Virilité et accès aux postes de pouvoir (Jak mužnost otevírá dveře k moci) z roku 2004, mužnost je nástrojem k získávání moci: „Jedná se o jeden z nejrozšířenějších a nejvýznamnějších principů dominance moderní doby.“ Jde tu o moc nad ženami, ale i nad ostatními muži. Ačkoliv existuje tolik způsobů vyjádření mužnosti jako samotných mužů, svět businessu ještě stále není připraven na muže projevující empatii nebo citlivost, což jsou vlastnosti, které jsou naopak vyhledávány u žen, protože jsou vnímány jako „typicky ženské“.

Podle výše zmíněného spisovatele a psychoterapeuta je „mužnost“ ve světě práce definována postavením v hierarchii, schopností „kontrolovat“ své emoce, uměním dát výpověď bez mrknutí oka či materiálními znaky, jako je drahé auto či (pozor, překvapení) atraktivní sekretářka… Muži, kteří o tomhle všem nesní, jsou považováni za neambiciózní slabochy, kteří si dost možná budou muset vyslechnout hodně sexistických či homofobních narážek.

Rodinný typ

Ačkoliv žena může být svým dětem zcela oddaná, milující otci jsou ve světě práce vnímáni o něco hůře. Muž, který bere svou roli coby rodiče opravdu vážně a věnuje se dětem, může být v práci diskriminován z důvodu menší angažovanosti. V dnešním korporátním světě je zaslepenost prací stále ještě něčím, co si zasluhuje uznání, a pokud věnujete svůj čas něčemu jinému než práci, může to být negativně vnímáno (nebo dokonce trestáno).

Patriarchální model společnosti požaduje, aby se ženy věnovaly výchově dětí a muži kariéře (ať žijí stereotypy). Už jen fakt, že otcovská dovolená je v Čechách 14 dní, zatímco mateřská 28 týdnů (následně rodičovská), ukazuje, že ve světě práce prostě otcovství není něčím extrémně ceněným. Takže otcové, kteří se rozhodnou věnovat svůj čas dětem (požádají o den volna, aby jeli s dětmi na exkurzi, nebo vynechají teambuildingovou akci, protože musí vyzvednout děti ze školy), pak čelí kritice. Jak pro Welcome to the Jungle uvedla Myriam Chatotová, socioložka se specializací přesně na tuto problematiku: „Už se mi několik tatínků svěřilo, že jakmile před někým dají najevo, jak jsou angažovaní v domácnosti, je to následováno okatým nezájmem.“ Takže pozor, kdo chce vidět své děti vyrůstat, musí se připravit na to, že ho kolegové odsoudí.

Nedostatek autority

Když si chce žena sjednat disciplínu, začne se o ní říkat, že je hysterická, chce-li to naopak muž, pak mu to vyslouží respekt ostatních, to alespoň vyplývá ze studie americké společnosti VitalSmarts. Pokud vládne muž v práci pevnou rukou, je to bráno jako přednost. Pokud naopak projeví chápavost či citlivost, může mu to uškodit.

Jak ve své knize Le genre et le leadership (Gender a leadership) popisuje plavkyně a autorka Sarah Saint-Michelová: „Žena ve vedení, která je skvělá v komunikaci a má pochopení, si vyslouží jen slova chvály. Muž ve vedení, který je přísný a má autoritu, také. Ale kdyby to bylo naopak, oběma se to vymstí.“

Muži nesmí jít proti proudu a ve vedení musí prokázat sílu, chtějí-li si získat respekt. Laskavost a autorita se sice vzájemně nevylučují, ale když bude muž na vedoucí pozici příliš přátelský, začne se o něm říkat, že je „laxní“ nebo že „mu chybí charisma“.

Muži musí být silní (a dát do práce všechno)

Podle pravidel patriarchátu musí být muži to silnější pohlaví a to s sebou nese určité povinnosti související s fyzickou zdatností. Muži bojují ve válkách, pracují v dolech, na stavbách, mají nebezpečné profese a jsou v záchranných složkách. Jakkoli se ženy snaží prosadit i v těchto, řekněme „mužských“ oblastech, stále jsou ve velké menšině. Navíc, ačkoliv pracují ve stejných podmínkách jako muži, platí pro ně stále jisté úlevy, jak říká Karine Briardová. „Ve fyzicky náročných profesích mají stále větší zastoupení muži, navíc jsou zde vystavováni větší zátěži než ženy,“ uvádí ve svém díle Femmes et Hommes, l’égalité en question (Ženy a muži, otázka rovnosti).

Je zřejmé, že ženy se podobným výhodám těší proto, že jsou považovány za slabší tvory, které potřebují mužskou ochranu, a další rizika náročných profesí se jim většinou nevyhnou (psychosociální zátěž, nestabilita, nedostatek uznání a autonomie…), ale faktem zůstává, že od pravěku se nic nezměnilo – od mužů se stále očekává fyzická dominance. Podle průzkumu fyzicky náročných prací se v posledních letech dokonce zvýšil počet mužských pracovníků, kteří mají zvýšenou pracovní zátěž: v roce 2005 to bylo 57 % manuálních pracovníků, v roce 2016 už 61 %.

Krom toho časopis Journal of Sports Medicine uvedl, že náročné fyzické práce vedou u mužů ke zvýšenému riziku předčasného úmrtí (o 18 % vyšší než u mužů, kteří pracují v kanceláři). Nevadí, že máme rok 2023, od mužů se stále očekává, že budou dřít – doslova – do roztrhání těla.

Překlad: LexiPro
Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, LinkedInu nebo Instagramu a nenechte si ujít žádné novinky.