8 typů neangažovanosti v práci: Jaký máte vy a co s tím dělat?

1. Trpíte kognitivní disonancí (poznávacím nesouladem)

Svět stíhá jedna krize za druhou, geopolitická, epidemická, klimatická… A vy se ptáte, jestli má vaše práce vůbec nějaký smysl, a občas dojdete k závěru, že vlastně ne, nebo že dokonce k těm krizím spíš přispívá. Trápí vás myšlenka, že planeta Země volá o pomoc a vy předstíráte, že ji neslyšíte. Vaše přesvědčení i hodnoty jsou v přímém rozporu s tím, co je vaší každodenní obživou. Perou se ve vás dvě protichůdné tendence. Jedná se o dobře známou „kognitivní disonanci”. To je stav, kdy se pohybujete v systému, který se vám odcizil a který byste rádi aktivně změnili. Abyste našli ztracenou motivaci i důvod, proč ráno vstávat, potřebovali byste mít užitečnou a naplňující práci, která bude mít pozitivní vliv na svět kolem.

Co si myslí odborníci:

Zkuste se zamyslet a formulovat hodnoty, které chováte hluboko v duši, které vás naplňují a které byste mohli proměnit ve skutečnou pracovní motivaci. Pak, je-li vaším přáním přetvořit svět v lepší místo, si udělejte seznam všeho, co už umíte a co byste se chtěli naučit. Příklad: chtěl/a bych umět lidi sjednotit, chtěl/a bych zlepšit komunikační dovednosti… Už víte, jaký je váš sen, teď musíte přijít na to, jak ho změnit ve skutečnost. Také se zeptejte sami sebe, jak váš každodenní život zapadá do vaší představy o lepším světě a jak byste mohli v příštích dvou měsících změnit své jednání, aby více odpovídalo vašim hodnotám – například omezit konzumaci masa, jezdit do práce na kole, třídit odpad… Stanovte si první, jednoduše dosažitelné cíle.

Najděte si informace o zaměstnavatelích, kteří berou opravdu vážně společenskou a environmentální odpovědnost firem a podnikají skutečně viditelné a působivé kroky tím správným směrem. Hledejte například mezi členy Asociace společenské odpovědnosti, která firmy podle jejich působení i hodnotí. Zaměřte se pozorně na menší firmy, které jsou často pružnější a efektivnější, když je potřeba něco skutečně změnit v menším měřítku. Můžete si také poslechnout epizodu Podcastu o práci, kde je hostem Denisa Dědičová, lektorka a konzultantka, nebo na DeepTalks zkuste Tomáše Hajzlera, odborníka na slušné firmy a autora knihy Peníze, nebo život?. Hlavně nepanikařte, rozhodně v tom nejste sami!

2. Trpíte deziluzí

Celý život jste snili o tom, že z vás bude chirurg, soudce nebo vedoucí marketingu nějaké luxusní značky, a tomu, abyste mohli studovat svůj vysněný obor, jste obětovali všechno. Teď pracujete na „vytoužené“ pozici, ale nebaví vás to. Nebo jste přijali práci, která je pod vaši úroveň a kde si nedovedete představit, že byste dokázali přežít ještě čtyřicet let. Po všem tom doučování a dlouhých letech na studiích přišlo totální rozčarování. Realita světa práce vás dostihla, naprosto nesplňuje vaše očekávání a vy jste ztratili veškerou naději na lepší zítřky…

Co si myslí odborníci:

Je naprosto klíčové, abyste odhalili, jací jste doopravdy, co doopravdy chcete, co jsou vaše dětské sny. Upřímně a s pokorou si přiznejte, že vaše dosavadní plány byly sice krásné, ale bude potřeba je změnit. Akceptujte fakt, že jste se možná až do této chvíle pokoušeli splnit očekávání, která nebyla tak úplně vaše, že vaše místo bude někde jinde. Dejte sbohem své dosavadní kariéře, kterou jste budovali, abyste „se měli v životě dobře“, a najděte v sobě odvahu pustit se za dobrodružstvím, abyste žili svůj vlastní život naplno.

Nastal čas se zamyslet nad rekvalifikací. Možná si vyberete kariéru, která není tak atraktivní v očích ostatních, ale která vás bude daleko víc naplňovat. Odpovězte si na otázku: Jaké aspekty vaší práce vás štvou nejvíc? K čemu chcete svou prací přispět? Jak si představujete úspěch? Jestli vám například vadí podmínky vykonávání dosavadní práce (volná noha, veřejné vystupování…), zkuste si najít práci, kde budete mít větší autonomii v rozhodování a jednání, a zvažte (protože proč ne) i založení vlastní firmy. Zkuste si třeba vyplnit dotazník na happyence, nebo si tam přečtěte zkušenosti ostatních, možná vás to postrčí k tomu, co doopravdy chcete.

3. Trpíte idealismem

Co se kariéry týče, měli jste vždycky nastavenou laťku proklatě vysoko. Jste přesvědčeni, že práce musí být vaším primárním zdrojem seberealizace. Ale když budete v práci hledat stoprocentní dokonalost, pak vám brzy hrozí věčná nespokojenost. Ve snaze najít tu nejlepší práci na světě budete střídat firmu za firmou, obor za oborem, jen abyste našli neexistující svatý grál. Taková honba za pokladem je určitě adrenalinová zábava, ale nakonec vás začne zmáhat únava, a navíc vás to dost poznamená do budoucna. Pozvolna se vám začne v mysli objevovat demotivující myšlenka: Co když žádná dokonalá práce neexistuje?

Co si myslí odborníci:

Jste na sebe velmi tvrdí a stejně vysoké nároky kladete nejen na druhé, ale i na svého zaměstnavatele. Ale kde se vlastně vaše vysoká očekávání vzala? Co „zakrývají“? A hlavně, jak a proč vás vedou k nevyhnutelné a permanentní frustraci? Přesně na tyto tři otázky byste měli – naprosto upřímně a klidně i s pomocí odborníka – nalézt odpovědi. Zejména proto, že k uspokojení vašich základních potřeb dost možná nepotřebujete výhradně jen práci, ale také aktivní zapojení dalších oblastí života: vztahové, sportovní nebo jiné. Udělejte si seznam všech zaměstnání, z nichž jste dali výpověď, a napište si k nim jednotlivé důvody výpovědi. Snažte se mezi nimi najít nějakou souvislost (pokud nějaká je). Nad jakými „nedostatky“ byste byli ochotni přimhouřit oči? A co by je mohlo „vyvážit“? Tímhle způsobem možná najdete cestu k seberealizaci. Kromě toho můžete zkusit i metodu Ikigai. Vychází z japonského učení a pomůže vám najít smysl a motivaci.

4. Trpíte úzkostí

Váš šéf buď věčně není v práci, nebo vládne tyranskou rukou, kolegové se snaží jeden druhému co nejvíc uškodit, máte na starost ty nejnudnější úkoly na světě… Motivaci v tomhle deprimujícím prostředí nemáte vůbec žádnou, ale nechcete dát výpověď, protože se vám hlavou honí samé černé myšlenky typu – co když žádnou jinou práci nenajdu? A co když ji najdu, ale bude to tam ještě horší? Odsunuli jste své ambice kamsi do pozadí a snažíte se uchlácholit vypočítáváním „výhod“, které v podniku máte. Celkem slušný plat, týden dovolené navíc, možnost home office… Ve výsledku to vypadá tak, že se snažíte nedělat vlny, ale současně odvádíte v práci nutné minimum a žijete jen pro víkendy a dovolenou. Přes týden se ze všech sil snažíte neupadat do deprese…

Co si myslí odborníci:

Jestli takhle bojujete sami se sebou, může to být z dlouhodobého hlediska celkem vyčerpávající. Ale je naprosto pochopitelné, že nechcete „bouchnout dveřmi“ a riskovat finanční stabilitu, rodinný život a další! V tomto případě je však bezodkladně nutné, abyste ve své každodenní činnosti zkusili najít nějaké potěšení a pocit naplnění. Zeptejte se sami sebe, proč máte strach změnit zaměstnání (jsou to finance, ztráta postavení…)? Jak by šlo takový strach zahnat? Udělejte si seznam možných řešení, kroků, které by pomohly. Prohledejte vypsané inzeráty, abyste věděli, jestli by se tam našlo něco pro vás. Klidně se zajímejte o aktuální volné pozice u vás ve firmě. A jestli opravdu v tuto chvíli nemáte sílu nebo možnost dát výpověď, zkuste trošku aktivně řešit svou situaci. Třeba můžete svou spokojenost ovlivnit víc, než jste si původně mysleli. Jak říká autorka Brené Brownová – ve zranitelnosti je síla!

5. Trpíte paradoxem devíti řemesel, desáté bídy

Vzhledem k tomu, že „najít slušnou práci je čím dál těžší“, jste si pro jistotu vybrali ke studiu obor, který byl velmi všeobecný – abyste si nezavřeli žádné dveře. Máte dva magisterské tituly a doktorát, ale nikdy jste si nevybrali žádnou specializaci a nikdy jste praxi neomezili jen na jeden obor. Výsledek? Máte pocit, že jste naprosto nezpůsobilí zastávat jakoukoli specializovanou pozici a trpíte syndromem podvodníka. Dokážete žít několik různých rolí, ale máte pocit, že vám žádná není tak úplně vlastní. Rádi byste přišli na to, kdo vlastně jste a co byste chtěli v životě dělat. Na svět práce se díváte jakoby z výšky, připadá vám neproniknutelný a zahalený mlhou a vy se ptáte sami sebe, zdalipak v něm také někdy najdete své místo naplnění.

Co si myslí odborníci:

Ujasněte si, jestli se chcete uzavřít jen v jedné kariérní škatulce, nebo jestli vám tahle všestrannost vyhovuje. Chcete-li se soustředit na jednu kariérní cestu, začněte seznamem profesí, do kterých jste prozatím nakoukli, a vyberte ty, co vás bavily nejvíc. Asi by vás nudilo mít práci, kde budete dělat každý den to samé. Zkuste si najít obor, který vám nabídne výzvy a zodpovědnost, kde se budete moci realizovat díky množství různorodých povinností. Sepište si třeba seznam deseti vysněných prací: co mají společného? Existují specifické pracovní pozice, které vyžadují úzce vymezenou specializaci, ale také existují jiná zaměstnání, a ta zase vyžadují spíš určitý „typ člověka“ než konkrétní kvalifikace. Co vy berete jako slabinu, mohou někteří náboráři vidět jako silnou stránku a skvělou příležitost rozšířit vaši oblast působnosti.

Na trhu pracovních příležitostí bude čím dál větší poptávka po lidech, co se dokážou učit novým věcem a odnaučovat těm starým. Takže stačí, když dokážete prodat svou schopnost učit se! A jestli jste stále bezradní, zkuste si projít interaktivní webovou aplikaci vytvořenou primárně pro studenty, kteří se rozhodují, kam po škole, ale která může pomoci i vám!

6. Trpíte dezorientací

Na rozdíl od všech zapálených nadšenců, kterým na cestu k vysněné kariéře svítila šťastná hvězda, protože věděli, jaká je jejich vášeň, vy bloudíte ztracení a ve tmě. Nikdy jste přesně nevěděli, na co se hodíte, a tak se vám nedaří najít místo na slunci. Nechcete být odsouzeni k nekonečnému bloudění v labyrintu existenciálních rozhodnutí, rádi byste se také pro něco nadchli, aby vás to jako kompas vyvedlo ven.

Co si myslí odborníci:

Každý člověk nemá jasně dané poslání ani vášeň (spíš se dá říct, že většina lidí je nemá), ale máme spíš věci, co nás baví a zajímají. Nebojte se všech těch otázek, které se vám rojí v hlavě, jen jim dopřejte sluchu! Řekněte upřímně, co vás baví, do čeho se rádi zapojujete, co ve vás vyvolává pocit, že žijete naplno, co vás dokáže rozčílit. Jestli nedokážete přijít na to, co děláte rádi, klidně se zeptejte lidí kolem sebe, ať vám řeknou, kdy vás viděli při něčem, co vás bavilo.

Kromě této cesty vnitřního poznání se můžete vydat i trošku oklikou. Udělejte si seznam všech svých dovedností, abyste přišli na to, jaké jsou vaše profesní i osobní schopnosti, znalosti a motivace. Napoví vám to, jaká kariéra je pro vás realistická a dostupná na trhu pracovních příležitostí, nebo vás to minimálně nasměruje k nějakému dalšímu vzdělávání či rekvalifikaci. Trh práce je rozmanitý, nabízí mnoho příležitostí a pracovních míst v nejrůznějších společnostech, určitě se tam najde i místo pro vás. Abyste ho našli, musíte se dát dohromady a začít se trochu zajímat o svět kolem sebe i o své vlastní nitro. Jestli potřebujete pomoct, určitě neuškodí několik sezení s odborníkem na kariérní poradenství.

7. Trpíte odcizením

Možná jste řešili dlouhodobou pracovní neschopnost kvůli vážným zdravotním problémům, možná jste byli delší dobu nezaměstnaní, možná jste byli na mateřské, nebo jste se po několika letech v zahraničí vrátili do své domoviny, každopádně máte teď obavy, že už se nikdy nedokážete do své práce plně ponořit tak jako dřív. Jak se znovu dostat do rytmu, když jste strávili tolik času úplně mimo taneční parket?

Co si myslí odborníci:

Moc dobře víte, jak rychle se všechny profese a obory vyvíjejí, a myslíte si, že vaše znalosti už jsou zastaralé. Pak vězte, že se jedná jen o váš subjektivní pohled a že ani nemusí být tak úplně pravdivý. Čeká vás několik úkolů, abyste se dostali znovu do formy, a první z nich bude najít ztracené sebevědomí. Třebaže máte pocit, jako by vám „ujel vlak“, je dost pravděpodobné, že jste za tu dobu nabrali cenné zkušenosti a naučili se nové dovednosti, které můžete uplatnit i ve světě práce: vytrvalost, trpělivost, empatii…

Jak je známo, sdílená bolest je poloviční bolest, proto se klidně také se svými obavami svěřte zaměstnavateli nebo vedoucímu pracovníkovi. Pravděpodobně vás pochopí a možná si v minulosti dokonce prošli něčím podobným. To oni vás přijali, takže musí mít důvěru ve vaše schopnosti! I kolegům v práci můžete říct, co vás trápí, díky tomu pro vás pak bude snazší je požádat o podporu, bude-li třeba. Místo toho, abyste se cítili „mimo mísu“, si začnete připadat jako součást kolektivu.

8. Trpíte defétismem

Práce, práce, zas jen práce. Už toho máte dost. Celý život jste obětovali práci a teď prostě chcete trochu zvolnit tempo. Máte po krk přesčasů a shonu velkoměsta, cítíte, že nadešel čas hodit nohy na stůl a přesunout se někam na venkov. Až na to, že je to příliš velký krok. Naprostá změna dosavadního života – jak profesního, tak osobního. Hrozně vás láká do toho říznout a odstěhovat se pryč od lidí… Ale co když ti, co tvrdí, že je třeba pracovat méně, abychom žili lépe, jen trpí dočasným pomatením smyslů?

Co si myslí odborníci:

Ve vašem případě už „úspěch“ nerovná se „výkonnost“, ale spíš klid a spokojenost. Vždycky můžete opustit svůj starý život a odjet někam pryč, ale musíte si přestat cokoliv nalhávat a mít jistotu, co doopravdy chcete. Zdá se, že máte jasno v tom, co už nedokážete snášet ani vteřinu, ale nenechte se zaslepit iluzemi o idylickém životě na samotě, kterými nás zásobují některé sociální sítě. Zkuste zavřít oči a představit si reálný každodenní život tam, kam se chystáte přesídlit, se všemi jeho krásami ale i problémy (ano, i na venkově se s nimi můžete setkat!). Než se k čemukoli rozhodnete, pobavte se o tom nejdřív s někým, kdo podobný radikální krok v nedávné době udělal. Zkušenosti takového člověka mohou vnést světlo do vašeho rozhodování.

Překlad: LexiPro
Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, LinkedInu nebo Instagramu a nenechte si ujít žádné novinky.