Ty nejhorší kariérní rady, jaké jste kdy dostali

23. 11. 2023

4 min.

Ty nejhorší kariérní rady, jaké jste kdy dostali
autor
Markéta Mazačová

Markeťačka, copywriterka, novinářka, historička, matka a čtenářka. Blízká jsou jí zejména sociální témata a otázka postavení žen na trhu práce i ve společnosti.

Nevyžádané a taky nefunkční rady okolí nejsou spojené jen s rodičovstvím. Pracovní život v tomto smyslu zdatně sekunduje. Zejména zkušenější kolegové a kolegyně umějí přispět nováčkům dobrou radou, tipem či doporučením. Máme pro vás malou přehlídku rad, které když obdržíte, můžete poslat rovnou dál – tedy druhým uchem ven.

Říkej na všechno ano

Opravdu výborná rada na každý pohovor. Až na to, že vůbec. „Dostala jsem skvělou radu na své první pohovory – říkat na všechno ano – hlavně se tam dostat. Ano, umím. Ano, znám. Ano, už jsem s tím pracovala. Výsledkem bylo vždy jen fiasko. Někdy hned na pohovoru, někdy až ve zkušebce. Rychle jsem pochopila, že na pohovory nechodíme personalisty potěšit kladnými odpověďmi,“ vzpomíná Katka na nejhorší radu, co kdy dostala. Například odkývala, co všechno už v SAPu umí, ale na žádný doplňující dotaz nedokázala odpovědět.

Šéfová je pro ženu vždycky lepší než šéf

Jeden tým vede muž, jeden vede žena. Můžete si vybrat. A všichni přispěchali s dobrou radou, vybrat si určitě šéfovou – ta přece bude vás, jako ženu a matku, mnohem lépe chápat a spíše vám vyjde vstříc. No, ne tak úplně. „Ačkoli sama odrostlé dítě měla, pochopení nikoli. Ještě jsem si vyslechla spoustu nevyžádaných rad k tomu, jak mi moje děti mohou či nemohou komplikovat pracovní život. Dostat se z týmu jinam trvalo skoro rok, ale stálo to za to. Pokud se ocitnete pod vedením ‚včelí královny‘, mám radu já pro vás – prostě utečte,“ sdílí svou zkušenost Monika s tím, že pokud se někde opět nemůžete spolehnout na genderové stereotypy, je to výběr šéfa/šéfové.

Přicházej první a odcházej poslední

„Zasvěcený kolega mi dal hned v prvním týdnu velmi vtipnou radu. Nemusím toho prý moc dělat, ale když přijdu hodně brzy a odejdu pozdě, budu působit jako pracant a nikdo nebude moc řešit, co reálně dělám,“ prozrazuje Kuba z velké právnické firmy s tím, že to tak kolega často aplikoval a skutečně měl velmi dobrou pracovní pověst. O tom, že jeho dobrá pověst pramenila z této strategie, ale respondent silně pochybuje – jak jí kolega docílil, si tedy nechal pravděpodobně pro sebe.

Mysli na svou mateřskou!

Teď přece nebudeš měnit práci! Co když otěhotníš a přijdeš o mateřskou i možnost se někam po rodičovské vrátit! Kolik žen si tohle asi v jistém věku vyposlechne… „Když přišel čas, kdy jsme s partnerem uvažovali o dítěti, všichni mi velmi vytrvale vymlouvali změnu práce s tím, že přijdu o jistotu mateřské. Rada mi přišla logická. Po čase mi ale došlo, že jestli mám otěhotnět, takhle stresující místo mi k tomu rozhodně nepomůže a fakt, že bych tam pracovala až do porodu a pak se děsila představy, že se tam budu muset jednou vrátit… Ufff. Děkuji, nechci,“ dodává Marcela s tím, že správná chvíle na opuštění toxického pracoviště je… každá chvíle.

Hledáš práci? Řekni prostě ano

Když hledáš práci, máš být rád, když ji dostaneš, a prostě přijmout. Rada z dob, kdy se lidé neofrňovali a „práce byla jako práce“. „Moji rodiče nedokázali pochopit, že se jdu někam ucházet o práci a po pohovoru se rozhodnu, že o tuto pozici spíše nestojím. Mají představu, že když o práci projevíte zájem, musíte ji pak přijmout. Jsem nicméně rád, že jsem tuto radu neuposlechl a nevzal první místo, které mi kde nabídli. Chvíli vyčkat se vyplatilo. Místo, na které jsem nakonec nastoupil, nebylo jen výsledkem kompromisů,“ vzpomíná na své první pohovory David, který si počkal a vyhnul se tím nepříjemné situaci, kdy by „odcházel za lepším“ ve zkušební době.

Buď neviditelná/ý

„Dostal jsem od kamarádů zasvěcenou radu, jak proplouvat bez větší námahy prací v korporátním prostředí. Být neviditelný! Nevybočovat, tvářit se velmi zaměstnaně a soustředěně a odcházet z kanceláře ideálně nepozorován v moment, kdy šéf odejde na záchod nebo pro kafe,“ sdílí Honza. Sám zjistil, že tak lze fungovat skutečně roky, a všiml si této nenápadné existence u řady svých kolegů, u některých nevěděl i několik let, co je náplní jejich práce. Sám se prý se strategií neztotožnil, ale dodává, že se snad v některých životních obdobích může hodit.

Vedení tě musí znát jménem

Toužíš to někam dotáhnout? Celé vedení, šéf i šéf šéfa tě musí znát jménem! Až pak přijde na přetřes, koho pověřit nějakým zajímavým úkolem, hned si na tebe všichni vzpomenou! „Mám pocit, že si na mě všichni spolehlivě vzpomněli, když bylo třeba organizovat něco nad rámec pracovních věcí. Spíš jsem byl jednu dobu taková holka pro všechno,“ směje se Tomáš, který zkoušel aplikovat tuto strategii „úspěšných“ a opakovat své jméno na každé poradě i náhodným kolegům z jiných oddělení v kuchyňce. Často se pak na něj s něčím obraceli, pravda, třeba s organizací hlasování o termínech, vybíráním peněz na společný dárek nebo urgentním sháněním další kávy do kávovaru.

Sedávej, panenko, v koutě…

…jsi-li dobrá, najdou tě! Zcela opačná rada té předchozí se také našla. Stačí prostě vytrvat, dělat svou práci dobře, nikam se necpat a zasloužené povýšení nebo odměna přijdou samy. Možná ano. Ale možná taky ne! „V naší rodině se vnímá každá cílevědomost jako nedostatek skromnosti a touha kariérně růst jako urputnost. Trvalo mi dlouho překročit tento stín a pochopit, že když se někdy prostě neozvete a o více zodpovědnosti se nepřihlásíte, nikdo vám ji nepřijde ohleduplně nabídnout. Pracoviště není mateřská škola,“ přidává Hanka, která se ve velké firmě rozhodla na nic nečekat. Tak co je lepší? Mlčeti zlato, nebo líná huba holé neštěstí?

Šlofíček na pracovišti

Ne každá kancelář má relax room a ne každý relax room je připraven na váš šlofík. Občas se třeba při zívání v kuchyňce od zkušenějšího kolegy dozvíte, že ideálním místem na šlofíček jsou v officu toalety. „Myslela jsem, že si dělá legraci, ale myslel to vážně. Tak jsem to zkusila. Dávala jsem si v největší kabince pod hlavu šálu a budík přesně na 20 minut. Nějakou dobu to fungovalo,“ směje se Nela s tím, že mívá dny, kdy jí sebesilnější káva nepomůže a šlofík je její existenční nutnost, pokud má fungovat i odpoledne. Tento tip pomohl na pár týdnů, dokud si jedna kolegyně mezerou mezi podlahou a dveřmi nevšimla, že v kabince někdo leží, a nepustila se do její záchrany. Pro zachování důstojnosti to Nela vysvětlila chvilkovou slabostí. Aktuálně čeká na jinou dobrou radu ohledně nenápadného šlofíku na pracovišti nejmenované české PR agentury.

Foto: Thomas Decamps for Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, LinkedInu nebo Instagramu a nenechte si ujít žádné novinky.

Probíraná témata
Hledáte svou další pracovní příležitost?

Více než 200 000 kandidátů našlo práci s Welcome to the Jungle

Prozkoumat pracovní místa