Odchod do důchodu: Co kdybychom se naučili odpočívat během celého života?

Důchody. V Česku aktuálně velmi řešené téma. Nejen v souvislosti s plánovaným snižováním valorizace, ale i s možností posouvání hranice odchodu do důchodu. Fialova vláda chce navrhnout její pozvolné zvyšování z 65 až na 68 let. Jak si stojíme v evropském měřítku? Například ve Francii právě probíhají rozsáhlé protesty související s prakticky schváleným posunem důchodové hranice z 62 na 64 let. Náš interní expert Samuel Durand ale přichází s myšlenkou, že bychom měli přestat uvažovat tak černobíle a stavět proti sobě práci a důchod jako aktivní život versus naprostou nečinnost. Měli bychom se na lidský život dívat z trochu ucelenější perspektivy. Řeší se čtyřdenní pracovní týden a sabatikly: Ale co kdybychom si mohli rozložit dobu odpočinku a užívat si ji během celého života?

Už dlouho se zprávy v rádiu i v televizi na téma důchody v podstatě nemění. Mění se demografické složení státu, je třeba pracovat déle. Od roku 1996 nebyl v Česku stanovený pevný důchodový věk (dříve to bylo 60 let pro muže a pro ženy 53 až 57 podle dětí). Od roku 1996 se důchodový věk postupně zvyšuje, a to tempem o čtyři měsíce za rok u žen a u mužů o dva měsíce za rok. V roce 2011 se toto tempo ještě zvýšilo a došlo k tomu, že horní hranice odchodu do důchodu byla prakticky neomezená. V roce 2018 se opět stanovila pevná hranice, která ustálila odchod do důchodu na pětašedesátce. Teď se řeší další zvyšování.

Diskuze se tedy nemění, ale práce se za ty roky změnila opravdu dramaticky. Také se změnila motivace zaměstnanců. Lidé jsou ochotní pracovat za méně peněz, pokud jim práce umožňuje mít více volného času. Umíme být kreativní, když dojde na vymýšlení nových způsobů práce, tak proč stejnou kreativitu neprokázat i v případě odpočívání od práce?

Netradiční přístup

Důchod, jak ho známe, je dědictvím průmyslového věku. Je založen na lineárním modelu lidské kariéry. Život je podle něj rozdělen na tři zcela jasně ohraničené části: mládí slouží k volbě povolání a jeho učení, následuje období práce (mezi 20 a 60 lety) a pak přichází poklidné dožití v důchodu. Poslední fáze lidské existence má být zasvěcena zaslouženému odpočinku po desítkách let tvrdé práce a mnoha přinesených obětech. Peníze, vyplácené jako „důchod“, jsou tedy něco jako dodatečná mzda za to, že jsme přispívali společnosti během svého aktivního života.

Ti, co se snaží za každou cenu hájit co nejnižší věk pro odchod do důchodu (a považují to stále za progresivní přístup k práci), vyvolávají dojem, že se zapomněli v průmyslovém věku. Z továrních komínů se možná stále kouří, ale svět práce je už někde úplně jinde. Vstoupili jsme do digitálního věku, ekonomika je daleko více orientovaná na sektor služeb. S tím došlo i k nárůstu různých forem práce, zejména v souvislosti s prací na volné noze. A zatímco běžná kariéra už není lineární, ale rozvětvená (lidé v životě vystřídají více oborů, více zaměstnavatelů), období vzdělávání se tak rozložilo na delší dobu – není mu vyhrazeno jen pár let v mládí.

Nedávná pandemie přispěla k tomu, že lidé o své práci více přemýšlejí. Hodně se toho namluví o „velké vlně výpovědí“ a „Quiet quitting”. Za těmito tendencemi stojí miliony lidí, kteří se najednou tiše zamýšlejí nad svou prací z nového pohledu – nechtějí prací trávit tolik času nebo chtějí alespoň něco změnit. I přes obrovskou inflaci například ve Francii stále platí, že 41 % zaměstnanců neustále hledá lepší rovnováhu mezi osobním a pracovním životem, a jsou ochotni pro ni i změnit zaměstnavatele v blízké budoucnosti (33 %).

Důchod, o kterém mnozí dlouhá léta sní jako o ráji, však často nepřináší kýžené štěstí a pohodu. Jedná se o brutální životní změnu, která s sebou přináší pro mnohé nečekanou kombinaci pocitu ztráty smyslu života, osamění či společenské bezvýznamnosti. Toliko ke všem těm důvodům, proč se společně zamyslet nad novými, relevantnějšími a produktivnějšími způsoby odpočinku.

Hodnota práce vs. hodnota odpočinku

Práce lidské tělo unavuje. Ale nejen to. Ovlivňuje i náš spánek, fyzickou kondici, výkonnost i kreativitu – celá řada studií dochází ke stejnému závěru: Z krátkodobého hlediska je odpočinek naprosto nezbytným předpokladem spokojenosti i lepší výkonnosti. Ideální poměr mezi prací a odpočinkem by měl být 52 minut činnosti následované 17minutovou pauzou (srovnejme se zákonným nárokem na 30 minut pauzy na 6 hodin…) Odpočinek má kromě toho také společenský rozměr – není to čas, který musí mít člověk sám pro sebe, ale může být vyplněný interakcí s ostatními.

Na pozadí těchto informací se zdá absurdní, že si člověk dovolí jednou za šest měsíců intenzivní práce na jednom či více projektech ubohý týden dovolené, a stejně tak absurdně vypadá i zvyk koncentrovat důchod na úplný sklonek našich životů. Je překvapivé, že aktuální diskurz je tak nepřívětivý k myšlence čtyřdenního pracovního týdne. Co kdyby těm nejzarytějším odpůrcům posouvání důchodového věku byla nabídnuta možnost třídenního víkendu, nepřesvědčilo by je to náhodou? Bezpochyby ano.

Jak dokládají svědectví z nejrůznějších firem, koncept čtyřdenního pracovního týdne se osvědčuje napříč obory a profesemi. Zatím největší společností na světě, která tento model zavedla, je francouzská organizace LDLC, která se spolu s ostatními shoduje na tom, že ačkoli bylo nutné provést důkladnou reorganizaci práce, vyplatilo se to jak z hlediska spokojenosti zaměstnanců, tak i jejich výkonnosti. Je to nápad, který má budoucnost. Po druhém dni protestů proti důchodové reformě ve Francii oznámil ministr Gabriel Atta, že „podporovat práci znamená také akceptovat, že ne všichni chtějí pracovat stejně“ a současně oznámil testování čtyřdenního pracovního týdne v organizaci USARFF v Pikardii, která sdružuje 10 000 státních úředníků.

Když to budeme brát jako důchod, znamenalo by to, že bychom si mohli užívat odměnu za přispívání společnosti v průběhu celého našeho života. Z praktického hlediska by šlo sloučit dobu v důchodu a bez práce tím způsobem, že každý bude mít jakési časové konto, které si bude moci dle libosti rozdělit. Každý by si tak mohl vychutnávat různě rozložené doby odpočinku, klidně několikaměsíční, a trávit je zcela podle svého.

Časové konto by bylo možné věnovat delší mateřské dovolené, cestování po světě, nicnedělání, rekvalifikaci, dobrovolničení, podnikání… Existuje tolik způsobů, jak si „odpočinout od práce“. Stejně jako existuje spousta způsobů, jak pojmout důchod. Chce to konečně zapomenout na plošnou standardizaci odpočinku a nechat každého, aby si řídil svůj život (stejně jako práci) podle sebe.

Že by se začínalo blýskat na lepší časy?

Možnost vybírat si důchod postupně během celého života sice ještě jako taková nikde na světě není, ale začínají se objevovat nové inovativní přístupy a zavádějí se opatření, které s touto myšlenkou souvisejí.

Sabatikly (studijní volna)

Některé firmy nabízejí svým zaměstnancům po několika letech práce pro organizaci placené studijní volno. Například společnost Buffer umožňuje vzít si až 12 týdnů volna (záleží na odpracované době). Ještě lepší je však fakt, že společnost Buffer už může pozorovat přínosy podobných přestávek od práce: „Vzhledem k tomu, že jsme relativně malá firma, jsou pro nás náklady na tento benefit opravdu citelné. Ale kdybychom o dané zaměstnance přišli kvůli syndromu vyhoření, stálo by nás to ještě víc.“

Někdo této příležitosti využívá k cestování, někdo se začne věnovat dlouho odkládanému osobnímu srdcovému projektu. Poté se vrací do práce s čerstvou motivací a nadšením.

Ve Francii vyvolala rozruch společnost Orange, která začala nabízet „volno na oddech”. Zaměstnanci, kteří zde pracují více než deset let, si mohou vzít volno na 3 až 12 měsíců, během kterých budou pobírat 70 % svého dosavadního platu.

Neomezená dovolená

Neomezená dovolená je trochu něco jiného. Jedná se o neplacené (někde i placené) volno nabízené pracovníkům, kteří požádají o dovolenou poté, co vyčerpají placené volno. Teoreticky se jedná o neomezené volno, ale není to tak, že by zaměstnanci přestávali chodit do práce na celé roky. V praxi to vypadá tak, že si zaměstnanci většinou přidají jen jeden dva týdny ročně k běžné placené dovolené. V Česku nabízí neomezenou dovolenou například Rohlík.cz nebo firma Avast. Maximum dní dovolené, které si však nějaký zaměstnanec ve firmě Rohlík vybral, byl v roce 2021 36 dní, tedy 16 nad zákonný rámec.

Práce v rytmu živnostníků

Tady se nejedná o žádný inovativní přístup. Živnostníci mohou prostě pracovat tak, aby jim to co nejlépe vyhovovalo z hlediska střídání období práce a odpočinku. Může se klidně stát, že si mezi dvěma zakázkami vezmou několikatýdenní volno, a to z nejrůznějších důvodů. Jak to jenom nazvat… Je to „období bez práce“, když se jedná o dobrovolnou pauzu? Nebo je to spíš dovolená, když je ten čas vyhrazen pro odpočinek? Je jedno, jak tomu budeme říkat, každopádně se to do určité míry blíží myšlence, že „důchodu“ by si měl člověk užívat celý život. Není náhoda, že počty živnostníků v Česku neustále rostou.

Zavedení pravidelného odpočinku do života zaměstnanců může být odpovědí na nejnovější vývoj na trhu práce a na požadavky pracovníků současnosti. Také by to určitě všem umožnilo lépe si užít odměnu za odpracovaná léta. Není náhodou načase, aby si každý rozhodoval podle svého o tom, kdy začíná a končí jeho pracovní život? Neměli bychom přestat na sílu vnucovat lidem myšlenku, že si odpočinek zaslouží až po hodně, hodně dlouhé pracovní kariéře?

Překlad: LexiPro
Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, LinkedInu nebo Instagramu a nenechte si ujít žádné novinky.