"Jé, moc promiň!" Neomlouváme se v práci až přespříliš?

Výrazy jako „promiňte“ nebo „omlouvám se“ slýcháváme v běžné mluvě poměrně často – a ne vždy se jedná o omluvu. „Promiňte“ zaznívá třeba v autobuse, když jeden cestující žádá druhého, aby mu uhnul z cesty. Frází „promiňte, ale…“ zase často uvádíme větu, ve které vyjadřujeme nesouhlas. O některých národech se říká, že se omlouvají více než jiné (mezi stereotypické „omlouvače“ patří třeba Britové, Kanaďani nebo Japonci).

Kdo se omlouvá nejvíc?

Více se také omlouvají ženy než muži. V tomto případě se však nejedná o stereotyp, ale o podložený fakt – podle průzkumu organizace YouGov, který proběhl v USA a Británii, platí, že „ženy na obou stranách Atlantiku se omlouvají podstatně častěji než muži.“

Maja Jovanovicová je kanadská socioložka a sama o sobě prohlašuje, že nenávidí omlouvání se. Podle ní mají ženy tendenci nejen často se omlouvat, ale i snižovat význam svých vlastních úspěchů. A to i ve chvílích, kdy k tomu není důvod a kdy by si měly naopak stát za svým. „V mnoha případech je omluva samozřejmě na místě,“ říká Jovanovicová ve své přednášce na platformě TEDx. Ale dodává, že ženy se omlouvají třeba i ve chvíli, kdy mají mluvit na konferenci, když se chtějí ozvat na poradě nebo když do nich někdo vrazí na ulici. A podle Jovanovicové musí toto chování přestat, i když ve většině případů si ženy tento zlozvyk často ani neuvědomují.

Herečka a koučka Rita Smythová souhlasí. Vede projekt Role Players for Training, v rámci kterého učí zaměstnance firem jednat v různých složitých situacích, a to pomocí herců, kteří například hrají naštvané zákazníky, nevhodně se chovající kolegy nebo třeba i jedince nabádající ke zločinnému jednání. Tito herci pak dávají účastníkům možnost si v co nejrealističtějším prostředí vyzkoušet různé techniky a metody, jak komunikovat a jak situaci zvládnout.

Smythová říká, že lidé si často své chování navenek ani neuvědomují a nejsou si vědomi signálů, které vůči svému okolí vysílají. „Neustále mě překvapuje, kolik talentovaných, schopných a zkušených žen si nevěří. Přehnaně se omlouvají a velmi často sami sebe prezentují v negativním světle,“ říká Smythová. „Projevuje se to i ve výrazech, které používají k popisu svých pracovních a osobních zkušeností. Ženy totiž často bagatelizují úspěchy, kterých dosáhly, zlehčují své zkušenosti a dovednosti a celkově se ve své mluvě shazují před ostatními, a to i na pracovišti.“

Victoria McLeanová, zakladatelka a ředitelka agentury City CV, která lidem radí v profesních a kariérních otázkách, říká, že se jedná o hluboce zakořeněný problém. „Spousta žen na pracovišti začíná každou větu slovem ,pardon‘ nebo ,promiňte‘ – ,Pardon, máte chvilku?‘, ‚Promiňte, můžu vás vyrušit?‘, ,Omlouvám se, můžu k tomu něco říct?‘ Zvykly jsme si komunikovat tímto omluvným způsobem, ale to musí přestat.“

Když se totiž člověk neustále omlouvá, pošramotí to jeho sebevědomí. „Možná to vypadá neškodně, ale když se budete pořád za každou maličkost omlouvat, podryjete tím nejen své sebevědomí, ale i svoji autoritu a respekt, který k vám a vaší práci chovají lidé kolem vás,“ říká McLeanová. „Neustálými omluvami také snižujete účinek skutečných a upřímně míněných omluv, které budete chtít pronést někdy v budoucnu.“

Zároveň se můžete připravovat i o kariérní postup. „Mnoho žen působí nesebevědomě a nekompetentně právě díky všem těm omluvám, které z nich během dne padají,“ říká McLeanová. „A proto se na našich školeních s klientkami zaměřujeme na to, jak by měly o svých zkušenostech na pohovorech mluvit sebevědomě a bez nějakých omluv.“

Zlozvyk neustále se omlouvat se u lidí rozvine většinou už v období dospívání. To potvrzuje doktor Stephen Hinshaw, profesor psychologie na americké Kalifornské univerzitě v Berkeley, který se tomuto tématu věnuje i ve své knize Triple Blind (Trojí pouto – do češtiny zatím nebylo přeloženo). Zatímco dospívající chlapci si vyslouží pochvalu, když vyhrají nějakou hru nebo se projevují sebevědomě, u dívek je to o něco složitější. Ty totiž mohou být sebevědomé, ale jenom v určitých mezích. Pokud jsou například přehnaně asertivní, jejich okolí je často považuje za příliš panovačné. „Často chválíme dívky za to, že se umí přizpůsobit emocím a požadavkům ostatních lidí, zatímco chlapce chválíme za to, že si umí prosadit svou,“ píše Hinshaw.

Kdy se omlouvat a kdy ne?

Podle McLeanové se lidé (a především ženy) často omlouvají zbytečně i v situacích, které omluvu nevyžadují. Třeba když potřebují pomoc, nemají potřebné informace, vyjadřují svůj názor nebo řeší chybu, kterou udělal někdo jiný. „Neustálými omluvami také někteří jedinci sabotují sami sebe, a to při jednáních o zvýšení platu, o flexibilních pracovních podmínkách nebo o rodičovské dovolené,“ říká McLeanová.

To samozřejmě neznamená, že by se v práci měli ze dne na den všichni úplně přestat omlouvat. „Jestliže jste udělali chybu nebo jste někoho nějakým způsobem poškodili, je omluva určitě na místě,“ říká McLeanová. „Správně načasovaná a formulovaná omluva může pomoci uklidnit vyhrocenou situaci a překonat bariéry mezi lidmi. Moje rada zní: neplýtvejte s omluvami a šetřete si je na situace, které upřímnou omluvu skutečně vyžadují.“

Jak by měla omluva vypadat?

Nikdo není dokonalý a čas od času u každého nastane situace, kdy by se měl omluvit. McLeanová v takovém případě radí uznat chybu a vysvětlit, co jste udělali špatně. „Mluvte konkrétně a k věci,“ říká. „Každý občas dělá chyby a vy byste se měli omlouvat specificky pouze a jenom za jeden konkrétní přešlap, kterého jste se dopustili. Ve své omluvě také zmiňte, jaké ponaučení si odnášíte a co uděláte pro to, abyste svoji chybu napravili.“

Pokud možno nic zbytečně neodkládejte a k omluvě přistupte co možná nejdříve. To platí dvojnásob v situacích, kde by prodlévání na vaší straně mohlo způsobit ještě větší škody. „Přijměte za chybu odpovědnost, neobviňujte ostatní a řekněte doslova ,omlouvám se‘. Zvláště pokud jste třeba někoho zklamali nebo způsobili problémy svým kolegům,“ říká McLeanová. „A poté stručně a jasně vysvětlete, co jste udělali špatně.“

Umět správně a upřímně vyjádřit omluvu se vám bude hodit jak v profesním, tak i v osobním životě. Zde je několik tipů, jak na to:

1. V jednoduchosti je síla

Snažte se celou omluvu příliš nekomplikovat. Zvláště v jednoznačných situacích, kdy je jasné, že jste prostě něco přehlédli nebo zapomněli udělat – například pokud jste neodpověděli na e-mail. „Můžete říct třeba něco ve stylu: ,Zjistila jsem, že jsem vám neodpověděla na e-mail. Omlouvám se. Jak vám mohu pomoci?‘“ radí McLeanová.

2. Nabídněte řešení

V rámci omluvy musíte také vysvětlit, co uděláte pro to, abyste danou záležitost napravili. To platí hlavně v situacích, kdy se vaše chyba negativně dotýká ostatních lidí, třeba pokud jste nesplnili něco, co je klíčové pro celý týmový projekt. Řekněte například: „Omlouvám se, že jsem nedodržela deadline. Budu na tom pracovat o víkendu a dotáhnu to co nejdříve.“

3. Přijměte odpovědnost

Některé chyby mohou mít širší, vážnější důsledky. Například pokud jste ohrozili prestiž firmy nebo kariéru svého kolegy. Jestliže je tomu tak, musíte za tyto důsledky přijmout odpovědnost. „V takovém případě musíte nadřízenému nebo klientovi vysvětlit, že za chybou nestojí kolega nebo firma, ale pouze vy,“ říká McLeanová.

Jak se přestat přehnaně omlouvat

McLeanová učí jedince, kteří se příliš omlouvají, v sobě nalézt sebevědomí a začít se vyjadřovat dostatečně asertivně. „U většiny lidí, kteří přehnaným omlouváním trpí, se jedná o hluboce zakořeněný zlozvyk. Musíme proto s klientem na nápravě pracovat pomalu a trpělivě,“ říká McLeanová a uvádí nejčastější rady, které svým svěřencům dává:

1. Začněte věnovat větší pozornost tomu, jak se chováte

Až se příště budete chystat omluvit, na chvilku se zastavte a vyhodnoťte, jestli je omluva skutečně na místě. „Místo omlouvání se raději soustřeďte na jádro problému a na to, jak ho vyřešit,“ radí McLeanová.

2. Trénujte asertivní komunikaci

Zkoušejte na pracovišti postupně komunikovat sebevědomějším, asertivnějším stylem. „Než abyste řekli třeba: ,Omlouvám se, tohle mi nejde‘, raději řekněte: ,Tohle se nevydařilo, ale teď už vím, jak to funguje, a pro příště to udělám správně,‘“ říká McLeanová. „Taková odpověď je nejen asertivnější, ale má i větší praktický význam pro lidi kolem vás.“

3. Žádejte o zpětnou vazbu

Místo omluvy také můžete jinou zainteresovanou osobu požádat o konstruktivní zpětnou vazbu. Přiznejte, že něco nevíte, nechte si poradit nebo vysvětlit nějaký problém, kterému nerozumíte. „Díky tomuto přístupu se zbytečně neshazujete, naučíte se něčemu novému, zvýšíte si sebevědomí a navíc ukážete, že jste ochotni se učit novým věcem,“ radí McLeanová.

V rámci své profesní dráhy narazíte na spoustu situací, které budou vyžadovat, abyste se omluvili, přijali odpovědnost za svou chybu a ujistili ostatní, že se to už nebude opakovat. Podobné situace ale zpravidla nenastávají každý den, a pokud se neustále omlouváte, zřejmě to s omluvami přeháníte. „Pokud se omlouváte dvacetkrát za den, postupně si v sobě vybudujete přesvědčení, že jste pro ostatní akorát přítěží. A na své okolí rozhodně nebudete působit jako sebevědomý člověk, který má věci pod kontrolou,“ varuje McLeanová. „Takto se můžete dostat do začarovaného kruhu – kvůli nízkému sebevědomí se neustále omlouváte a kvůli neustálým omluvám se vám sebevědomí ještě více propadá.“ Je tedy na čase se zamyslet, jestli slova jako ,pardon‘ nebo ,promiňte‘ nepoužíváte až příliš často.

Přeložil Matěj Moravec
Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, začněte odebírat novinky a nechte si posílat inspiraci každý týden.