Past perfekcionismus: Mířit výš a výš... Ale za jakou cenu?

Uvnitř mysli perfekcionisty

Perfekcionismus je vlastně neustálá honba za dokonalostí, neschopnost spokojit se s „průměrným“ výkonem sebe ani ostatních. Podle psychologů Paula Hewitta a Gordona Fletta je vlastně každý člověk perfekcionista. Jen každý do jiné míry. Tito odborníci definují tzv. třídimenzionální perfekcionismus:

• Perfekcionismus „orientovaný na sebe“: Tento typ perfekcionismu se vyznačuje přehnanými nároky na vlastní osobu. Vede k svědomité a pilné práci a netoleruje chyby. Taková predispozice ovšem nutí perfekcionistu pracovat dlouho a velmi tvrdě.

• Perfekcionismus „orientovaný na ostatní“: V tomto případě vyžaduje perfekcionista dokonalost i od ostatních. Chce, aby překonávali sami sebe. S tím ovšem souvisí i potenciální kritika (explicitní či implicitní) v případě nespokojenosti a ta může vést k napjaté atmosféře na pracovišti.

• „Společensky předepsaný“ perfekcionismus: Zakládá se na očekáváních společnosti. Perfekcionista se řídí tím, co si myslí, že od něj očekává okolí. Lidé postižení tímto druhem perfekcionismu dobře rozumí tomu, jak dosáhnout úspěchu, což je nutí k neustálému usilování o dokonalost na všech úrovních. Snaží se být ti nejlepší, nejpilnější, nejdůslednější, nejkreativnější, nejmilejší apod.

Psychologové Thomas Curran a Andrew P. Hill nedávno porovnávali výsledky studií prováděných od roku 1989 do roku 2016 na víc než 40 000 amerických, kanadských a britských studentech. Zjistili, že došlo k výraznému zvýšení obecných nároků na výkonnost. Zvyšují se očekávání společnosti a s nimi i riziko vzniku úzkostí, deprese a obecně problémů s duševním zdravím.

Jinak řečeno, mladá generace se vnitřně musí potýkat s přesvědčením, že VŠECHNO – tedy jak oni osobně, tak jejich život, práce, vztahy – musí být perfektní. Na trhu práce se to projevuje tak, že mají zaměstnanci přehnaná očekávání od své kariéry („nejpozději do 6 měsíců mě musí povýšit“), od svých kolegů (kteří musí odvádět bezchybnou práci) i od svého zaměstnavatele („my chceme fotbálek!“). Velká očekávání mohou být skvělou motivací a mohou vést k velkým věcem. Ale také k velké frustraci.

Perfekcionisté a jejich malé úchylky

Perfekcionismus v práci má své výhody, to všichni víme: vytrvalost, důslednost, pečlivost. Ale je současně zdrojem mnoha komplikací – pro perfekcionisty i pro jejich kolegy.

Prokrastinace

Kdo chce odvádět bezchybnou práci, potřebuje k tomu naprosto bezchybné pracovní podmínky. Jaký je v tom háček? Kdybychom měli neustále čekat na ideální podmínky, nezačneme s prací nikdy. Perfekcionisté jsou často pořádní prokrastinátoři, kteří se nechtějí pustit do práce ze strachu, že nedosáhnou požadovaných výsledků.

„Když jsem byla mladší, třeba jsem celé hodiny přerovnávala věci na stole nebo si vybírala barvy zvýrazňovačů. Dodneška jsem se té tendence úplně nezbavila. Můj mozek je opravdu kreativní, pokud jde o vymýšlení maličkostí, které je třeba napravit, než se pustím do skutečné práce!“ směje se Anna, poradkyně pro digitální kampaně. Jak to vyřešit? Pracujte v tandemu s kolegou, který je naopak velmi cílevědomý. Donutí vás pustit se do práce a pak budete moci díky svému perfekcionismu dovést projekt k dokonalosti.

Přemrštěné požadavky na výkonnost

„Perfekcionista pohrdá časem a pohrdá bolestí, jde mu jen o výsledek,“ vysvětluje šéfredaktor Julien. Perfekcionista si stanoví pravidla a pak se jich drží. A totéž očekává od ostatních. Z toho důvodu však málokdy dosáhne svých cílů – jsou totiž příliš ambiciózní. S tímhle charakterovým rysem se Julien postupně naučil pracovat: „Máte-li vysoké postavení jako já, musíte být někdy tvrdí. Musíte se naučit pracovat i s jinými mentalitami, než je ta vaše. Dnes už vím, že nemohu od každého očekávat tolik jako od sebe samého.“

Neschopnost relaxovat

Perfekcionista nedokáže delegovat úkoly nebo se smířit s průměrnými výsledky. Své o tom ví i personalistka Camille: „Musím pracovat s lidmi z různých oddělení… Jejich výkon ne vždy odpovídá mému očekávání. Stává se mi, že najednou dělám nejen svou práci, ale i tu jejich. Šéf mi radil, ať s tím přestanu, že je to jejich odpovědnost, ale mně to prostě nedá. Moje pracovní nálož je proto často neúnosná a moc dobře vím, že si za to můžu sama.“

Nechcete vyhořet? Naučte se trochu zvolnit. Klíčové je zaměřit se na to, co je prioritou pro koncového příjemce vaší práce. Jaké tři hlavní elementy jsou nejdůležitější a bude díky nim projekt úspěšný? Když si perfekcionista stanoví konkrétní a omezený počet věcí, na které se bude soustředit, pomůže mu to zkrotit touhu po dokonalosti.

Sebekritika a neustálé pochyby

Nikdy jim nic není dost dobré, a tak jsou věčně nespokojení. Perfekcionisté se nedokážou z ničeho radovat, protože mají pocit, že by šlo všechno udělat ještě lépe. „Dokázala jsem strávit celé hodiny vylepšováním jednoho e-mailu, jedné prezentace nebo letáku. Tady jsem změnila čárku, tuhle jsem něco přeformulovala, kontrolovala jsem zarovnání… Dneska už to zvládám. Stanovím si deadline a prostě to odešlu, jak to je. Nejhorší na tom je, že ostatním to většinou stačí a jsou s výsledkem spokojeni,“ vysvětluje Anna. Perfekcionisté se na svou práci nedokážou dívat s odstupem. Musí se proto, stejně jako Anna, naučit přes některé věci přenést a důvěřovat kolegům, když tvrdí, že odvedli dobrou práci.

„V práci mi začali říkat, že jsem hnidopich, protože jsem rozebíral každý detail,“ usmívá se Julien. Ano, perfekcionisté si svou slabost často uvědomují, stejně tak ví, že dokonalost je subjektivní pojem. Na tom se teď snaží zapracovat i Camille: „Učím se vidět rozdíl mezi špatně odvedenou prací a prací, kterou bych já odvedla ‚jinak‘.“ S perfekcionismem je spojena i otázka, nakolik si člověk může dovolit chybovat. Je vůbec možné nikdy se nezmýlit? A je to vůbec žádoucí? Ne tak úplně. Nezdary, přešlapy a omyly totiž mohou být nesmírně užitečné. Stejně jako neúspěch – hlavní ukazatel pokroku, či dokonce jeho podmínka. Pokud vás tedy ovládá strach z vlastní nedokonalosti, odsuzujete se k tomu, že budete hrát v práci druhé housle.

Perfekcionismus může být vyčerpávající, hlavně pro ty, kdo jím trpí, ale když se správně uchopí, může být (díkybohu) opravdu užitečný. Perfekcionisté totiž své okolí nutí se zdokonalovat, vydat ze sebe to nejlepší, posouvat se. Čas a sebereflexe navíc dokážou perfekcionismus zmírnit. „Je to požehnání i prokletí. Požehnání, protože tvrdá práce přináší ovoce a snaha dosáhnout dokonalosti je tak trochu podmínkou kariérního postupu. Ale aby se z toho nestalo prokletí, musí se perfekcionismus regulovat,“ uzavírá Julien.

Jak poznat perfekcionistu na sto honů: 10 jasných signálů

• Při pohledu na slide v powerpointové prezentaci prohlásí, že je to „kompletní chaos“, protože okraje nadpisu a odstavce nejsou zarovnány na milimetr.
• Spokojeně se usmívá při pohledu na své perfektně srovnané šanony (podle barvy, velikosti, tématu i data).
• Sedí nad jednou stránkou klidně i hodinu, dokud v ní nenajde nějakou chybu, a má pak pocit dobře stráveného času.
• Kdykoliv odchází od stolu, má ho perfektně uklizený a vrhá nespokojený pohled na váš neumytý hrnek od kafe… Položený na hromadě papírů… Která přesahuje až na vedlejší stůl…
• Jednou zapomene k e-mailu přidat přílohu a mluví o tom ještě tři dny poté (ano, tohle se stává i perfekcionistům).
• Když se mu jednoho dne nepodařilo doplnit sponky do sešívačky, začal chystat výpověď z důvodu vlastní inkompetence.
• Vehementně se všem omlouvá za své skandální zpoždění, když přijde čtyři minuty po začátku pracovní doby.
• Pohoršuje se, že v jídelně zaměnili na lístku menu pro pondělí a pro úterý (člověk dneska prostě nemůže nikomu věřit!).
• Naskakuje mu husí kůže, kdykoli slyší něco jako „nejsou to sice přesná čísla, ale pro představu to stačí, ne?“

… A okamžitě si všiml, že uvedený seznam má jen devět bodů, a ne slíbených deset.
Dokonalost je subjektivní pojem. Co je dokonalé podle nás, nemusí být dokonalé podle někoho jiného. Mít vysoké nároky (na sebe i na ostatní) je rozhodně chvályhodné, to je pravda, ale nesmíme zapomínat na to, že co je moc, to je moc. Nic se nemá přehánět.

Překlad: LexiPro
Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, Twitteru nebo Instagramu a začněte odebírat novinky a nechte si posílat inspiraci každý týden.