Přijímací pohovor: Jak se vyhýbat otázkám s politickou obratností

Nenechte se zmást, přijímací pohovor se v ničem nepodobá televizní politické debatě, kde umírněný dialog nikoho nedojme a každý by radši viděl rvačku, protože to alespoň zvedne sledovanost. Přijímací pohovor je na druhou stranu konverzace na úrovni, během níž se oťukávají náboráři a uchazeči, přičemž se každý snaží přesvědčit toho druhého, že je pro něj ten pravý. Ale stejně jako politici a političky se někdy svíjejí v horkém křesle pod záludnými dotazy moderátorů, i uchazečům může být na přijímacím pohovoru pěkně horko. Některé otázky jsou holt choulostivější než jiné. Vezměte si například všem dobře známé a záludné: „Jaké jsou vaše tři silné a tři slabé stránky?“ nebo „Jaký si představujete plat?“ Nebo dokonce: „Proč máme vzít zrovna vás, a ne někoho jiného?“

Tak co kdybyste se inspirovali u našich drahých politiků a naučili se vyhýbat nevítaným otázkám jako profíci, ale současně řekli vše, co říct chcete?

• Přerušujte sami sebe. Tahle technika je ideální, když zjistíte, že začínáte trochu plácat. Například když se začnete svěřovat, že nesnášíte ranní vstávání na osmou. „No nic, to jsem trochu odbočil/a, vraťme se k tématu.“

• Pochvalte náboráři jeho relevantní otázku.Ego náboráře zaplesá a vy na tu super relevantní otázku nemusíte odpovídat. „Úplně rozumím tomu, proč se na to ptáte. Zvlášť dneska, kdy je tak vzácné najít někoho, kdo tomuto tématu skutečně rozumí! Velmi mě těší, že jste mi tu otázku položil/a, protože si chci najít práci ve společnosti, kde se přesně tyhle věci řeší!“ Ať žijí plané tlachy…

• Řekněte, že na tohle byste si nikdy netroufli odpovědět sami za sebe! „Vážně, na to se musíte zeptat mých bývalých kolegů, jen ti vám řeknou, jestli mám týmového ducha, já přece nemůžu hovořit za ně…“

• Mluvte o tom, jací nejste, a neříkejte nic o tom, jací doopravdy jste. „Se mnou vám nehrozí, že budete muset koučovat přebujelé ego, které by chtělo zastínit všechny ostatní!“ Což ovšem nijak nevylučuje fakt, že jste jinak nemakačenko první třídy.

• Pod záminkou přeformulování otázky náboráře kompletně změňte téma. Krásně tak převezmete kontrolu nad situací. „Aha, vím, kam tím míříte… Vlastně se mě tím ptáte, jaká je má strategická vize pro budoucí fungování oddělení, je to tak? Pak vás tedy určitě bude zajímat, že…“ Jinými slovy říkáte, že víte lépe než oni, co vlastně chtějí slyšet.

• Hrajte o čas. Tato taktika je známá jako: Na tuto otázku odpovím později. „Ptáte se mě, jestli by vaše společnost měla začít pracovat na akviziční strategii? To je velmi zajímavá otázka a potřeboval/a bych se nad ní dobře zamyslet. Než vám budu moci poskytnout skutečně relevantní odpověď, musím si zjistit podrobnější informace.“

• Zkomplikujte jednoduché pomocí květnatých vyjádření, která náboráře úplně zmatou. „Podle mě je to zajímavé za předpokladu, že je na základě analýzy prokázána absolutní pravdivost, kterou nijak nenarušuje iluzorní nejistota lidského zájmu, přičemž není možné akceptovat nereálno na základě nepřítomných a deziluzních projekcí našich myšlenek, ikonoklastických a redukovaných prostřednictvím exkomunikovaných tužeb.“ Jasné jak facka.

• Drze otázku přímo zpochybněte. Můžete dát například náboráři najevo, že nemá moc dobrý přehled: „Udivuje mne, že se mě na tuhle technologii ptáte. Vždyť už dnes jsou k dispozici daleko lepší… Nemyslíte?“

• Hrajte na city (jak podlé). „Ačkoliv jsem měl/a s tím kolegou komplikovaný vztah, tak když odcházel, objal mě a poděkoval mi za vše, co jsem ho naučil/a… Na takovou věc člověk jen tak nezapomene, chápete.“

• Odložte otázku na později a pak zapomeňte odpovědět. Velmi účinné, pokud se chcete vyhnout odpovědi na otázku: „Můžete nějak vysvětlit tuto mezeru v časové lince vašeho životopisu?“ „Určitě vám to vysvětlím, ale nejdříve mi dovolte, abych vám řekl/a, jak jsem hrozně rád/a, že jsem dostal/a příležitost přijít na tento přijímací pohovor ve vaší společnosti.“

• Odpovězte otázkou (neboli taktika „stop Kent“). „Ve skutečnosti nejde o to, jestli jsou moje platová očekávání oprávněná v souvislosti s mou dosavadní praxí, ale spíš o to, jaké dovednosti myslíte, že mohu vaší společnosti nabídnout?“

• Zeptejte se na otázku, na kterou znáte odpověď pouze vy. Náboráře vyvedete z míry a ukážete mu, že máte navrch. Sice vás to asi moc daleko nedostane, ale třeba tím alespoň zapůsobíte. „Víte, kolik stojí taková letadlová loď? Tak já vám to vysvětlím…“

• Paralepse: Řekněte, že o tom nechcete mluvit, a pak o tom mluvte. Na otázku „Jaká je vaše největší slabina?“ můžete odpovědět, že upřímnost (což v očích většiny lidí slabá stránka vůbec není). Poté navažte: „Mohl/a bych na vaši otázku odpovědět tak, jak se to většinou čeká, a říct nějaké klišé, jako třeba perfekcionismus, což je ve finále také pravda, ale nebudu na vás nic hrát, protože takhle upřímný/á já prostě jsem.“

• Anafora: Opakujte na začátcích vět jedno slovo nebo spojení, abyste mu dodali důraz a zajistili, že se skutečně vryje do paměti náboráře. Když budete neustále opakovat „až budu vykonávat pozici [vložte název]“ následovanou vaší vizí pro budoucnost firmy, nasadíte jim brouka do hlavy. Náboráři budou mít možná trochu pocit, že jste jako zaseklá deska, ale rozhodně jim tu myšlenku vštípíte.

Překlad: LexiPro
Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, LinkedInu nebo Instagramu a nenechte si ujít žádné novinky.