Proč máme tendenci v práci porušovat pravidla?

Vždycky jste se považovali za člověka dbalého předpisů. Spíš za Gándhího než za Krejčíře (jakkoli je toto srovnání možná extrémní). Přesto, když vás posledně vedoucí s nevinným výrazem požádal, zda byste nemohli trošičku poupravit reálná čísla, protože chce udělat dojem na potenciálního zákazníka, vyhověli jste. Přibarvování skutečnosti za účelem dosažení cílů stanovených zákazníkem, nafouknutí rozpočtu s cílem potěšit šéfa a uměle zvýšit obrat, nebo dokonce zalhání novému kolegovi, protože chcete jít na oběd raději s oblíbenějšími kolegy… Je pravděpodobné, že i vy už jste se někdy v práci zachovali více či méně neeticky.

Čím to je, že někdy zapomeneme na své dobré vychování? Abychom lépe pochopili, jaké pohnutky nás vedou k neetickému pracovnímu chování, oslovili jsme pana Guida Palazza, který vyučuje obchodní etiku na univerzitě v Lausanne, a společně jsme nahlédli do zákulisí toho, co se odehrává v naší hlavě během rozhodování.

Neetické chování se nevyhýbá ani těm nejlepším z nás

Sociální sítě právě teď plní příspěvky protestující proti policejní brutalitě, která pobouřila celý svět. Lidé viní policejní orgány mimo jiné i z nečinného přihlížení – mnozí příslušníci totiž nijak nezasáhli v situacích, kdy byli svědky násilí, kterého se dopouštěli jejich kolegové. Přitom je jasné, že ne všichni policisté podobné nepřiměřené zásahy schvalují. Čím to tedy je, že ne vždy zasáhneme, když se někdo jiný chová tak, jak by podle nás neměl? Jak bychom se měli zachovat, když se rozhoduje o něčem, co odporuje našemu přesvědčení? Nebo ještě hůř, co když to není nikdo jiný, co když jsme to my sami, kdo přijímá neetická rozhodnutí? Guido Palazzo říká, že nejprve si musíme přiznat, že neetická rozhodnutí někdy udělá úplně každý.

„Vezměte si, kolik daňových a dotačních podvodů bylo spácháno v posledních letech. Každý hned řekne, že on by se něčeho takového nikdy nedopustil,“ popisuje profesor. „Ale i ty největší zločiny přitom vždycky začínají nějakým nepatrným prohřeškem.“ Navzdory všeobecnému přesvědčení, že neetická rozhodnutí dělají neetičtí lidé, jsou to ve skutečnosti spíše okolnosti, a ne povaha daného člověka, co mnohdy stojí za vznikem „špatného“ rozhodnutí.

Jako ovce – tzv. efekt stáda

Když se naše rozhodnutí dostanou na scestí, může v tom velkou roli hrát vliv skupiny na jednotlivce. Pravda je taková, že ve firmě, kde jsou drobné prohřešky proti pravidlům na denním pořádku a nikdo se nad tím nepozastavuje, může být velmi těžké přijmout roli ochránce zákona, když proti vám stojí všichni ostatní. Tahle davová mentalita může být ještě silnější ve firmách, které si zakládají na podnikové kultuře a podporují spíše přátelské než pracovní vztahy mezi kolegy, mimopracovní společné akce a ve kterých je důvěryhodnost jedince posuzována podle jeho zapojení v kolektivu. Tento přístup je oblíbený zejména známými značkami v Silicon Valley, jako je Google nebo Facebook, ale také v některých start-upech, které se jimi inspirovaly. V těchto firmách je často pocit sounáležitosti tak silný, že úplně potlačí osobní názory zaměstnanců.

Přidejte k tomu všemu ještě charismatického vedoucího a máte učebnicový příklad něčeho, čemu se v psychologii říká „sociální důkaz“: čím vyšší postavení či reputace pozorované osoby, tím větší bude naše tendence ji imitovat. Aktuální „povstání“ zaměstnanců Facebooku proti Marku Zuckerbergovi, který odmítl cenzurovat některé příspěvky Donalda Trumpa, je proto něčím neslýchaným: ačkoliv je tato sociální síť pod čím dál větší palbou kritiky, její zakladatel se přesto ještě donedávna těšil jisté auře, která doprovázela oslnivý úspěch Facebooku. Zaměstnanci až do nynějška postoje svého šéfa téměř nikdy nezpochybňovali.

Dalším důsledkem působení skupiny je pocit menší odpovědnosti jednotlivce neboli efekt přihlížejícího. Tato teorie říká, že když stojí několik lidí před potenciálně nespravedlivým rozhodnutím, nikdo ze skupiny se proti němu neohradí, protože čeká, že se ohradí někdo jiný. Výsledkem je, že si to každý myslí, ale nikdo nic neudělá. Něco podobného se stalo i v případě vraždy Kitty Genovesové v New Yorku v roce 1963. Tato mladá žena byla zavražděna cestou domů z práce, a to před 38 svědky, z nichž žádný nezavolal policii, protože všichni spoléhali na ty ostatní. V práci se s tímto jevem můžete setkat, například když se postupuje určitým způsobem, s nímž sice více lidí nesouhlasí a považují ho za nemorální, ale proti kterému nikdo nic neřekne, protože každý čeká, že se ozve ten druhý.

Síla kolektivu každopádně není to jediné, co hraje roli při neetickém rozhodování nebo jeho zpochybňování. Velký vliv může mít také tyranie ze strany vedení.

Tíha odpovědnosti

V pokrizovém období je ekonomika pod velkým tlakem a podniky se potřebují dostat na své co nejrychleji a posilovat výkonnost… Někdy bohužel na úkor etických zásad firmy. V podnicích, kde je zisk na prvním místě a konkurence je mimořádně tvrdá, se můžete snadno ocitnout na tenkém ledě, když nebudete poslouchat. „Jednou jsme bojovali v rámci výběrového řízení s dalšími reklamními agenturami,“ vypráví Leslie, projektová manažerka digitální agentury. „Bylo tedy naprosto jasné, že se musíme vytasit s tou nejlepší prezentací v rekordním čase a nabídnout atraktivní rozpočet. Protože jsme neměli dost času sestavit kompletní seznam výdajů, musím přiznat, že jsme uvedli částečně vymyšlená čísla. Nejprve jsem byla proti, ale byla jsem ještě ve zkušební době a moje práce závisela na úspěšném výsledku téhle zakázky. Můj šéf mi dal jasně najevo, že jestli se mi něco nelíbí, mohu odejít rovnou.”

V dnešní době je nesmírně vzácné najít práci, která bude mít smysl. I proto je naprosto zásadní dokázat se vzepřít nadřízenému, když s něčím nesouhlasíte nebo je to proti vašemu přesvědčení. Ale když není vedoucí zvyklý na to, aby mu kdokoli odporoval, nebo vládne na základě strachu, může to být nepřekonatelná překážka. „Šéf, který vsadí na tyranii nebo není dost chytrý na to, aby se obklopil lidmi dostatečně odvážnými mu odporovat, vytváří prostředí tzv. morální slepoty, kde jsou přijímána neetická opatření,” vysvětluje Guido Palazzo.

Stejně tak může zmíněná „slepota“ zavládnout ve firmách, kde si zaměstnanci vzájemně konkurují, jsou podrobováni ponižujícím hodnoticím postupům nebo jsou od nich požadovány výsledky za každou cenu, bez ohledu na zásady. To vše totiž přispívá k přijímání neetických rozhodnutí.

Rutina a její rizika

Ztráta morálního kompasu a přivírání očí před vším, co odporuje našim zásadám, může být také důsledkem dodržování zavedených zvyků. Když každý den kousek po kousku slevujeme ze svých zásad, je snadné si na to zvyknout. Pak klidně uděláme něco, co by nám ještě před časem přišlo naprosto neetické, a ani nemrkneme. Stejně to mělo mnoho známých podvodníků, kteří byli nakonec ze všech nejpřekvapenější, když se po zatčení dozvěděli rozsah svého prohřešku, jako třeba makléř Jérôme Kerviel. Tento obchodník na burze prý pouze využil systému banky Société Générale (pod níž patří i Komerční banka) a laxního přístupu nadřízených, aby na finančních trzích riskoval tak dlouho, než banku podvodem připravil o několik miliard eur.

S rutinou přichází nebezpečí, říká Guido Palazzo: „Když se neetická rozhodnutí opakují, dojde k vytvoření rutiny a nastává morální slepota,“ vysvětluje profesor ekonomické fakulty. „Přestáváme přemýšlet a jednáme automaticky, dokonce si ani neuvědomujeme, že porušujeme nějaké zásady, a právě v tom se ukrývá ono nebezpečí.“

To platí i pro Leslie, která jednou souhlasila se zfalšováním čísel. Od jednoho porušení zásad se může rychle dostat na šikmou plochu, pokud by se výjimka stala pravidlem. I když každé jednotlivě přijaté rozhodnutí můžeme nějak vysvětlit (jednou jsme ho učinili ze strachu, jednou zase pod nátlakem kolektivu…), tak když se ty jednotlivé případy nasčítají, zjistíme, že naše zprvu ušlechtilé zásady mizí v nedohlednu a byly nahrazeny zásadami firmy. A to není dobrý pocit. Jak tomu tedy zabránit? Jak se v práci vyhnout neetickým rozhodnutím?

Naučte se, jak nepadnout do pasti konfliktu hodnot

V první řadě musíme mít jasno v tom, jaké hodnoty zastáváme. Guido Palazzo se během hodin na ekonomické fakultě studentů často ptá, jaké jsou jejich tři hlavní hodnoty. Proč? Protože když si ujasníme, jaké jsou naše hodnoty, budeme lépe připraveni na okamžik, kdy budou podrobeny skutečné zkoušce.

Dalším doporučením profesora je – vždy se pokusit přijít s alternativní možností řešení, když nám hrozí riziko, že se zachováme neeticky. „Dopřejte si možnost volby, to je klíčové. Místo toho, abyste si řekli ‚musím to udělat, nemám jinou možnost‘, raději se zeptejte sami sebe: ‚Dobrá, jak by to šlo udělat jinak?‘“ Máte pravdu, to se nám lehko řekne. Nicméně pokud chcete mít kontrolu nad svými rozhodnutími a nebýt jejich bezmocným otrokem, je to nezbytné.

V neposlední řadě může pomoci i malý odstup – podívejte se na věci z větší perspektivy, může vám to pomoci dostát svým zásadám. Copak je to taková tragédie, odevzdat report o dvě hodiny později, ale vyhotovit ho správně a neporušit přitom své vlastní hodnoty?

Diane Girardová, regionální koordinátorka pro Québec z Kanadské asociace etických pracovníků, doporučuje vždy se v dané situaci zamyslet nad tím, jakými zásadami se chceme řídit, a v případě jakéhokoli rozporu se raději poradit. Nejhorší na rozhodování o potenciálně neetické věci je totiž to, že dochází k rozporu mezi našimi vlastními hodnotami a hodnotami ostatních a je těžké tento rozpor vyřešit. Když ale dokážeme například svému nadřízenému vysvětlit, že je pro nás důležitější odevzdat report pozdě, ale správně a bez lží, tak tím vyjádříme slovy ten vnitřní nepříjemný pocit a uleví se nám. Podle této odbornice na etiku je v momentě střetu hodnot nejdůležitější shodnout se s ostatními na tom, čeho chcete dosáhnout, i na tom, jak toho chcete dosáhnout, a věnovat čas otevřené diskuzi na toto téma.

Uvědomte si následky neetického rozhodnutí

Podívejte se na celou věc s odstupem. Ten je nyní v období krize důležitější než kdy dřív. Nyní se totiž mohou rozhodnutí zakládat na strachu z případného vyhození či nezaměstnanosti, a ne na morálních zásadách. Občas se může zdát, že není žádné jiné východisko – na trhu práce se zavírají jedny dveře za druhými – i tak ale nepodceňujte psychologickou daň, kterou si střet hodnot může vybrat: časté neetické jednání má pro člověka závažné důsledky, a to jak fyzické, tak i psychické.

„Když obětujete hodnotu, která je pro vás důležitá, na oltář hodnot někoho jiného, nadřízeného, kolektivu nebo společenských norem, aniž by to ‚dávalo smysl‘ nebo to bylo opodstatněné z osobního hlediska, vyvolá to ve vás nepříjemné pocity. A když budou nepříjemné pocity přetrvávat, budete trpět. Vnímání opakovaného nesouladu může přispívat ke ztrátě smysluplnosti práce a k vyhoření,“ vysvětluje ve svém článku Conflits de valeurs et souffrance au travail (Střety hodnot a utrpení v práci) Diane Girardová.

Co když právě nastal čas, abychom využili svobody projevu a demokracie, kde není na škodu si čas od času ukázat prstem na ty, co se dopouštějí prohřešků? Co kdybychom ochutnali osvobozující pocit slovíčka „ne“ a použili ho v situacích, které nás nutí zpochybňovat vlastní zásady?

Přeložila Barbora Stolínová

Foto: Welcome to the Jungle

Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, začněte odebírat novinky a nechte si posílat inspiraci každý týden.