Přesčasy vs. flexibilní pracovní doba: Na co mám podle zákona právo?

Přesčasy obecně, co říká zákon?

Začneme trochu zeširoka. Všichni si asi umíme pomocí selského rozumu domyslet, co přesčas je. Ale co přesně říká zákon?

Všechny různé formy uspořádání pracovní doby, ať už rovnoměrné, nerovnoměrné či flexibilní, používají totožnou definici přesčasu. Podle zákoníku práce (zákon č. 262/2006 Sb.) se jedná o nařízenou práci nad rámec domluvených směn, kterou „může zaměstnavatel zaměstnanci nařídit jen z vážných provozních důvodů, a to i na dobu nepřetržitého odpočinku mezi dvěma směnami“.

Možnost nařídit přesčas má navíc zaměstnavatel jen u zaměstnanců na plný pracovní úvazek. V případě zkrácených úvazků nemůže zaměstnavatel práci přesčas nařídit, pouze se na ní může se zaměstnancem dohodnout. To samé platí u zaměstnanců, kteří pečují o dítě mladší jednoho roku. U těhotných zaměstnankyň je práce přesčas vysloveně zakázána, tudíž se na ní ani nelze oboustranně dohodnout.

Práce přesčas nesmí být delší než 8 hodin za týden a celkově nesmí přesáhnout 150 hodin v kalendářním roce (pokud se zaměstnanec se zaměstnavatelem nedohodnou jinak). V uváděném rozsahu 150 hodin má zaměstnavatel právo pracovníkovi práci přesčas nařídit nebo se na ní může zaměstnanec se zaměstnavatelem domluvit. Tím, že přesčas je možný jenom z vážných provozních důvodů, nemůže se přesčas plánovat dlouho dopředu a ani jím nesmí zaměstnavatel například dlouhodobě vykrývat nedostatek personálu ve svém podniku.

Přesčasy ale oficiálně nefungují pro všechny. Jejich systém, tak jak ho popisuje zákon, se uplatňuje jen u pracovních poměrů na základě pracovní smlouvy. Práce na živnostenský list ani práce na dohodu o pracovní činnosti či o provedení práce pojem „přesčas“ jednoduše neznají.

Co je a co není přesčas?

To bychom měli právní definici přesčasu. Možná si ale stále lámete hlavu, jak to vypadá v praxi, co se jako přesčas počítá a co už ne. Realita totiž není tak jednoduchá.

Hlavní podmínkou pro to, aby se práce mohla počítat jako přesčasová, je, že o ní musí zaměstnavatel především vědět. Platí tedy, že pokud se zdržíte v práci a nikdo o tom nebude vědět, nebo po večerech z domova dobrovolně dotahujete projekty, aniž by vám to někdo nařídil, o práci přesčas se nejedná.

Na druhou stranu, i když to ze samotného znění zákona přímo nevyplývá, za práci přesčas se dá považovat i vykonaná práce, kterou vám nenařídil zaměstnavatel přímo, ale nepřímo – třeba když máte na starost takové množství práce), které jednoduše a objektivně nejde stihnout během pracovní doby.

Dva typy kompenzace

Ať už pracujete přesčas z jakéhokoliv z výše zmíněných důvodů, máte nárok na odměnu. O co můžete žádat? Existují dva způsoby, jak si přesčas nechat vyrovnat.

Příplatek

První možností je, že zaměstnavatel zaplatí za dobu práce přesčas dosaženou mzdu a navíc musí ještě zaplatit příplatek nejméně ve výši 25 % průměrného výdělku. (Jak dosažená mzda, tak příplatek se vypočítávají z hodinového průměru za daný měsíc). Příplatek může být samozřejmě vyšší, pokud se na tom obě strany dohodnou.

Náhradní volno

Druhou možností je, že místo příplatku dostane zaměstnanec náhradní volno kdykoliv v období následujících tří kalendářních měsíců. Je důležité zdůraznit, že na této druhé možnosti se případně musí zaměstnavatel se zaměstnancem dohodnout. Pokud tedy vy, coby zaměstnanec, preferujete za práci přesčas příplatek namísto volna, zaměstnavatel vám musí příplatek vyplatit. Hlavní slovo tady máte vy.

Ale pozor, i tady může být realita nakonec trochu jiná. Odměny za přesčas nemusí platit ve chvíli, kdy se obě strany v pracovní smlouvě domluví na tom, že se dohodnutá výplata se už sjednává s přihlédnutím k případné práci přesčas. V praxi to znamená, že se můžete se zaměstnavatelem domluvit, kolik přesčasových hodin za rok se zavazujete případně odpracovat, aniž by vám za ně náležela kompenzace.

Existuje práce přesčas u flexibilní doby?

Jasná pravidla fungují pro jasně danou pracovní dobu, ale co když ta vaše tak nějak pluje mezi klasickou osmihodinovkou? Ačkoliv se ukazuje, že zaměstnanci s flexibilní pracovní dobou nebo místem toho odpracují nakonec více, i oni mají právo na odměnu za práci přesčas. Jak to funguje?

Co říká zákon?

Flexibilita pracovní doby je coby alternativa ke klasickému rozvrhu pracovní doby v zákoně upravena pod termínem „pružná pracovní doba”. Ta má v praxi nejčastěji podobu pracovní doby s klouzavým začátkem a koncem. To znamená, že zaměstnanec má tzv. “základní pracovní dobu”, kdy musí pracovat, a “volitelnou pracovní dobu”, kterou si může přizpůsobit podle vlastní potřeby.

Vyrovnávací období

Pro pochopení, jak se u pružné pracovní doby počítají přesčasy, je důležité vyjasnit si nejdříve pojem „vyrovnávací období“. To je doba, během které si jako zaměstnanec s pružnou dobou musíte “odpracovat” svůj fond hodin, který do onoho období spadá. To může vypadat například takhle:

• Když je u pružné pracovní doby vyrovnávací období jednodenní, znamená to, že zaměstnanec má sice klouzavý začátek nebo i konec pracovní doby, ale každý den musí odpracovat předepsaný počet hodin (nejčastěji tedy 8 hodin). Nemůže si tedy převádět neodpracované nebo naopak navíc napracované hodiny do dalšího dne.
• Když se jedná o týdenní vyrovnávací období, pracovník má povinnost odpracovat předepsaný fond hodin týdně (nejčastěji tedy 40 hodin) a je na něm, jak si hodiny v rámci jednotlivých dnů a volitelné pracovní doby naplánuje.

Délku vyrovnávacího období určuje zaměstnavatel a jeho maximální délka může být 26 týdnů (v případě kolektivní smlouvy až 52 týdnů).

Výpočet přesčasu u pružné pracovní doby

Jak tedy lze v případě pružné pracovní doby vypočítat, kolik hodin zaměstnanec napracoval přesčas?

Jako přesčasové hodiny se počítají ty, které:

• byly vykonány mimo základní pracovní dobu (takže buď během volitelné pracovní doby nebo úplně mimo základní i volitelnou pracovní dobu),
• byly odpracovány nad rámec časového fondu pracovníka (ten činí v případě plných úvazků většinou 40 hodin týdně, v případě vybraných profesí 37,5 nebo 38,5 hodiny týdně),
• splňují náležitosti přesčasu tak, jak jsme popsali v úvodu článku.

Zároveň platí, že přesčasové hodiny se počítají (a tedy nárok na jejich kompenzaci vzniká) vždy až po skončení stanoveného vyrovnávacího období.

Pro ilustraci uvedeme dva příklady:

• Příklad první: Základní pracovní doba je stanovena mezi 10:00 a 14:00, volitelná pracovní doba mezi 7:00-10:00 a 14:00-18:00. Vyrovnávací období je jednodenní, tedy zaměstnanec musí odpracovat každý den 8 hodin. Lukáš na požadavek zaměstnavatele ve čtvrtek přijde už v 7 hodin ráno a odchází až v 18:00 s tím, že měl půlhodinovou přestávku na oběd. Celkově tedy odpracoval 10,5 hodiny, to je 2,5 hodiny přesčas. A protože je vyrovnávací období určeno v délce jednoho dne, hned další den (v pátek) se mu přesčasy započítají a Lukášovi tak vzniká nárok na kompenzaci.
• Příklad druhý: Základní pracovní i volitelná doba jsou stejné. Vyrovnávací období je tentokrát ale zaměstnavatelem určeno na 5 týdnů. Lucie v těchto pěti týdnech vyrovnávacího období přichází do práce a odchází z ní v rámci volitelné pracovní doby tak, aby na konci pátého týdne, tedy na konci vyrovnávacího období, měla napracováno 200 hodin (tedy 25 dní krát 8 hodin). Ve třetím týdnu vyrovnávacího období jí ale zaměstnavatel nařídí práci přesčas a ona musí každý den v tomto týdnu napracovat o dvě hodiny víc – ve třetím týdnu vyrovnávacího období tedy Lucie chodí do práce v 8 a odchází v 18:30, s půlhodinovou přestávkou na oběd. V tomto týdnu tedy pracuje 10 hodin denně a za celý týden napracuje 10 hodin přesčasů. Na konci vyrovnávacího období, tedy po konci pátého týdne, Lucie vykáže 10 hodin přesčasů a tím jí vzniká nárok na kompenzaci.

Pokud nejsou se zaměstnavatelem dohodnuti jinak, oba zaměstnanci – Lukáš i Lucie – mají po skončení vyrovnávacího období nárok na kompenzaci od zaměstnavatele tak, jak je u přesčasů běžné, tedy formou proplacené mzdy s příplatkem nebo formou proplacené mzdy a náhradního volna.

Ještě dodáváme, že všechna výše uvedená pravidla se uplatňují u pružné pracovní doby nehledě na to, kde je místo výkonu práce. Stejné podmínky proto platí i v případě hybridního modelu nebo režimu „full remote“.

Užitečné odkazy

• V případě nejasností se doporučujeme důkladně seznámit se zákoníkem práce zákon č. 262/2006 Sb., především s Hlavou II (Rozvržení pracovní doby) a Hlavou V (Práce přesčas)
• Detaily o pružné pracovní době, týkající se mimo jiné i překážek na straně zaměstnavatele a zaměstnance naleznete v článku od Judr. Bukovjana a Judr. Brůhy
• Prostudujte si návody na řešení problémů v pracovní oblasti na webových stránkách Kanceláře veřejného ochránce práv
• Pokud máte podezření, že váš zaměstnavatel porušuje zákoník práce, znemožňuje vám využívat svá práva nebo porušuje pracovní smlouvu, obraťte se na příslušný oblastní inspektorát práce

A pokud máte trable s nastavením správného work-life balance při flexibilní práci (s volnou pracovní dobou nebo místem), zjistěte pár tipů, jak se s tím lépe popasovat!

Foto: Thomas Decamps for Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, LinkedInu nebo Instagramu, začněte odebírat novinky a nechte si posílat inspiraci každý týden.