Nejste girlboss? Děláte dobře!

V názvu vaší knihy se objevuje pojem „girlboss“, který se do širšího povědomí dostal díky americké podnikatelce Sophii Amorusové v roce 2014. Co si pod tím slovem máme představit?

Sophia Amorusová přispěla k popularizaci tohoto termínu, ale jeho podstata existuje mnohem déle. Girlboss vychází z neoliberálního ideálu úspěšné ženy, která díky své ctižádostivosti a vůli získala práci snů. Je jí zpravidla kolem čtyřiceti až padesáti a je heterosexuální.

Svědectví o životě takových girlbosses jsou podávána často v první osobě, jako v případě Sheryl Sandbergové a její kariéry ve Facebooku (kniha Lean in, Opřete se do toho) nebo Sophie Amorusové, na jejíž život se můžete podívat na Netflixu (Girlboss, 2017). Problém je v tom, že práce snů a úspěchu v tak velkém měřítku se nepodaří v reálu dosáhnout prakticky žádné ženě. Je to pohádka. Jedná se o model, který proklamuje feminismus, ale který hraje do karet především běloškám s tím nejlepším vzděláním. Sheryl Sandbergová má například Harvard.

Girlboss je současně žena, která dosáhne vysokého postavení. Jak s dosaženou mocí nakládá?

Pro Sophii Amorusovou je to hlavně o penězích. Role girlboss není do tak velké míry spojována s velkou autoritou, ale to neznamená, že svou moc nezneužívá. Sophia Amorusová ví své o skandálech, například ve spojitosti s vyhazováním těhotných žen. Jen proto, že má nějaká firma v čele ženu, není zničehonic etičtější nebo empatičtější než ostatní.

Takže tvrdíte, že vy jste anti girlboss. Proč si myslíte, že je potřeba proti té představě bojovat?

Chtěla jsem přijít s argumentem, který by se na meritokracii a ideologii typu „stačí jen chtít“ díval i z té druhé strany, a nějak ho pojmenovat. Každý z nás může být anti girlboss, muž nebo žena. Ve své knize popisuji realitu 90 % lidí, co vedou normální život a mají normální práci. Já aktuálně pracuji v centru, které poskytuje pomoc s integrací imigrantům v Německu, zejména co se práce týče. Každý týden jsem svědkem toho, do jaké míry se kolem práce točí celá naše společnost. Už od šesti let se mě na základní škole ptali „co chci dělat, až vyrostu”, bylo to mezi otázkami na mou oblíbenou barvu a nejlepšího mazlíčka… Od šesti let!

Píšete: „Ačkoliv jsem byla celý život extrémně pracovitá, nebyl to nikdy žádný velký důvod ke chvále. Vždycky to bylo součástí statusu quo mého života jako ženy.“ Co tím chcete říct?

Moderní společnost byla postavena na očekávání neplacené práce ze strany ženského pohlaví: rození dětí, péče o domácnost, emoční zátěž… Pak se věci začaly měnit. Vyrůstala jsem v 80. letech, kdy ještě velká část žen zůstávala v domácnosti, ale dívky už byly připravovány na to, že jednou vstoupí na pracovní trh – aniž by přitom byly osvobozeny od povinností, za které se žádný plat nedostává! Ale z toho, co nás učí zástupkyně fenoménu girlboss, vyplývá, že ženy, co jsou na trhu práce stále ve znevýhodněném postavení, si za to mohou samy, protože nemají dostatek motivace. Je-li žena chudá v pokročilém věku, pak je to proto, že si nezvolila správnou kariéru nebo nepracovala, když měla děti. Příliš mnoho odpovědnosti se háže na jednotlivce, vyvolává to pocit viny. Na společnost je potřeba nahlížet jako na globální systém a pochopit, jak v jeho rámci fungujeme.

„Nestačí mířit vysoko a tvrdě pracovat, aby člověk vyplnil své ambice.“ – spisovatelka Nadia Shehadehová

V rozhovoru pro Welcome to the Jungle definuje podnikatelka Melody Madarová termín „boss“ v ženském rodě jako „ženu, která má sny, plány a ambice a která dělá vše pro to, aby dosáhla jejich splnění. Je to spíše nastavení mysli než konkrétní postavení. Je ho dosaženo díky sebevědomí a následně naplněným ambicím.“ Souhlasíte s její definicí?

Mít sny, plány a ambice a snažit se je naplnit je samozřejmě důležité, i já to tak mám a přála bych to všem ženám. Ale nesouhlasím se spojením „nastavení mysli“, protože tím se naznačuje, že naše místo ve společnosti záleží výhradně na vlastních rozhodnutích. Nestačí mířit vysoko a tvrdě pracovat, aby člověk naplnil své ambice. Mnoho lidí dře ve fabrikách nebo v nemocnicích a nedostává se jim zaslouženého uznání. K dosažení vysokého společenského postavení jsou potřeba další zdroje (peníze, dobré vzdělání…). A ne nějaký zázračný mindset.

Píšete, že když jste anti girlboss, znamená to, že jste „uzdravená workoholička“. Stává se vám někdy, že pracujete moc?

Stejně jako u mnoha ostatních žen je ve mně zakořeněný syndrom podvodníka. Často bagatelizuji to, kolik práce skutečně dělám. Když jsem se ohlédla za prací odvedenou v roce 2023, řekla jsem si: „Páni! Pracovala jsi moc tvrdě, musíš zvolnit!“ Dnes klidně řeknu, že radši strávím nudný den doma než nabitý den v práci, a lidé si myslí, že je to provokativní tvrzení. Naopak. Popisuji pocity většiny normálních lidí. Myslím, že každý si radši dělá to, co se mu zlíbí, než aby si musel nastavovat na ráno budík.

Nemyslíte si, že může člověk zvýšit svůj pocit spokojenosti tím, že bude usilovat o práci, která pro něj bude ta pravá?

Třeba ve Skandinávii může skutečně mnoho lidí mířit za prací v oboru, který je zajímá. Zaprvé je třeba říct, že spokojenost v práci se nemusí nutně odvíjet od práce jako takové, ale také od vnějších okolností: svobody pohybu, uznání okolí… Ale hlavně nesmíme zapomenout, že povolání popisovaná v příbězích slavných girlbosses spojovaná s vysokým společenským postavením jsou velmi vzácná.

Říkáte tedy, že neexistuje tolik vysněných pracovních míst, aby je měli všichni?

Spíš říkám, že ne všichni mají prostředky k realizaci všech svých profesních snů. Nedávno jsem si pustila na Netflixu dokument Poločas (Halftime), kde Jennifer Lopez popisuje svou „trnitou“ kariérní cestu. Někdo se v ní možná vidí, ale ve finále je většině lidem J-Lo velmi vzdálená. Málokdo má miliony dolarů na to, aby mohl vyjadřovat svou kreativitu. Často říkám, že svou práci nemusíte milovat, protože ona vás nikdy milovat nebude.

„Je v pořádku si během dne zdřímnout, odpočinout si a nevyvíjet na sebe neustálý tlak. Není to známka selhání ani lenosti.“ – spisovatelka Nadia Shehadehová

Tvrdíte, že éra kariéristek se chýlí ke konci, že dokonce nadchází „odpočinková revoluce“. Co je to za revoluci?

Nemluvím o žádném revolučním hnutí, ale o souboru témat, která se v Německu čím dál častěji řeší. Už dřív jsme mohli slyšet o rovnováze mezi osobním a pracovním životem. Dneska najdete celou řadu odborníků (ekonomů, lékařů), kteří lidi vybízejí, aby se kolem jejich práce netočil celý jejich život, a hlavně aby odolávali zvyšujícímu se pracovnímu stresu. V Německu pracuje hodně lidí na částečný úvazek, aniž by třeba měli děti. Musíte víc šetřit a to je další složka životní rovnováhy. Ale už není tak v módě tvrdit, že: „Když budeš tvrdě pracovat, budeš si moct koupit, co budeš chtít, a to je nejvíc!“

Podtitul vaší knihy zní: Bojujte proti kapitalismu z gauče. To je ta skutečná odpočinková revoluce?

Ve své knize nevybízím k protikapitalistické revoluci, ale spíš přicházím s návrhem komfortní zóny pro lidi, kteří bojují s naším společenským systémem. Říkám, že je v pořádku si během dne zdřímnout, odpočinout si a nevyvíjet na sebe neustálý tlak. Není to známka selhání ani lenosti.

Poukazujete také na silný generační konflikt, který v Německu panuje, mezi starší generací, která obviňuje tu mladší, že se jí nechce pracovat. Také říkáte, že potřeba podávat velké výkony a realizovat se je dnes pro mladé ještě větší imperativ než kdy dřív. Proč?

Obviňovat mladší generace z lenosti je trend tak starý jako lidstvo samo. V reálu toho dnes mladí musí zvládat daleko víc, a to v mnoha ohledech. Musíte ovládat sociální sítě, komunikovat přes aplikace, pracovat na sobě, sportovat a vynikat ve škole, abyste se mohli zúčastnit globálních závodů za nejlepším diplomem. Po druhé světové válce stačilo chodit na vysokou dva tři roky, napsat 50stránkovou práci a byl z vás profesor. Ale dneska má svět práce daleko náročnější požadavky. Někdy si čtu pracovní inzeráty a nahání mi to strach, co všechno se po uchazeči chce!

„Je důležité snít bezcílně, trávit čas bezúčelně, věnovat chvíle rodině nebo přátelům.“ – spisovatelka Nadia Shehadehová

Závěrem říkáte, že byste do lidských životů ráda vrátila „hravost, vztahy, kreativitu a snění“. Je to vaše rada všem anti girlbossům, ale nejen jim…

Standard dnešní doby je nedělat nic, co je zdánlivě zbytečné nebo nesmyslné. Podle mě je důležité snít bezcílně, trávit čas bezúčelně, věnovat chvíle rodině nebo přátelům. I když má práce v dnešním světě obrovský symbolický význam, existuje mnoho jiných způsobů, jak udržovat společenské vztahy: přátelé, rodina, komunita… Těm bychom mohli věnovat více času na úkor práce.

Je to pro ženy těžší než pro muže?

Pro ženy, které mají rodinné povinnosti, například děti nebo členy domácnosti, kteří vyžadují péči, rozhodně. Myslím, že jedním z možných řešení by bylo, kdybychom si všichni všímali toho, kdo v našem okolí by mohl potřebovat pomoc. Nabídnout třeba pomoc svobodné matce tím, že jí pohlídáme děti. Vytvářet systémy podpory v dané lokalitě a aktivně se na nich podílet.

Překlad: LexiPro
Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, LinkedInu nebo Instagramu a nenechte si ujít žádné novinky.