Kultura, móda, reklama… Proč nás stále lákají sektory s “toxickým” prostředím?

„Zjistila jsem, že mi práce zlomila srdce.“ Uplynulo sice už několik let, ale Anne-Claire Genthialonová stále hořce lituje toho, že se musela vzdát svého snu. Odmalička toužila pracovat jako novinářka, nevadily jí těžké pracovní podmínky, přesčasy, nejistý plat a neustálé smlouvy na dobu určitou bez jistoty dlouhodobého zaměstnání, ale nakonec musela hodit ručník do ringu, protože byla úplně vyčerpaná. Nikdo jí nemusel říkat, že stovky lidí by pro její práci vraždily. Nebylo to potřeba. Sama to dobře věděla. „Můj vztah k práci byl naprosto neobjektivní, prakticky jsem byla ochotná i platit já jim, jen abych to mohla dělat,“ vzpomíná. „Co se práce týkalo, nebyla jsem schopná uvažovat racionálně.“ Když se ocitla na pokraji vyhoření, dala nakonec tomuto toxickému vztahu sbohem.

Hudební průmysl, luxusní značky, reklama, ale také nevládní a neziskový sektor… Stále ještě se najde hodně lidí, kteří v nich touží pracovat, protože práce v nich je naprosto strhující, ale současně s nimi bývají spojovány toxické pracovní podmínky.

„Lidé ty obory milují natolik, že leckteré firmy se ani nenamáhají hledat, uchazeči jim bez ustání buší na dveře,“ popisuje situaci Charlotte (23), stážistka v reklamní agentuře. Tahle studentka posledního ročníku s velkým zájmem o módu se kvůli studiu na soukromé škole zadlužila. Přesto se ale nehodlá vzdát svého profesionálního snu – práce v reklamní agentuře, do které se „jen tak někdo nedostane“ a kde noví zaměstnanci jen málokdy dostanou víc než polovinu průměrného platu, ačkoliv pracovní doba se pohybuje kolem deseti hodin denně. Tváří v tvář pochybným pracovním podmínkám Charlotte prohlašuje, jaké má „štěstí“. „Každému se nepoštěstí dělat to, co ho baví!“

Není to „jen“ práce, je to styl života

„Mám dojem, že volba těchto oborů v sobě skrývá cosi narcistického,“ říká psycholožka Line Moureyová. Běžně ve své ordinaci vítá zaměstnance, kteří jsou své práci zcela oddaní, ale také jsou vyhořelí. „Mnoho lidí sní o práci v prestižních oborech – a mnoho lidí se do nich snaží proniknout, aby si vynahradili nedostatek sebevědomí. Práce s luxusním zbožím, v reklamě nebo ve světě módy totiž přináší určité postavení a uznání ostatních,“ říká tato psycholožka a blogerka. „Člověk si pak může říct, že se mu podařilo uspět tam, kde tolik před ním selhalo.“

„Jsou obory, ve kterých když pracujete, tak s vámi okolí automaticky začne spojovat i vlastnosti, které třeba ani nemusíte mít.“ — Line Moureyová, psycholožka

Totéž si myslí i socioložka a ředitelka výzkumu ve francouzském národním výzkumném centru (CNRS) Nathalie Heinichová. Ve své studii nazvané La valeur des personnes: preuves et épreuves de la grandeur (Hodnota lidí: symboly a oběti úspěchu) se zamýšlí nad otázkou, z čeho se skládá lidská hodnota. Jedná se zčásti o osobní vlastnosti každého člověka (např. laskavost) a zčásti o společenské vlastnosti, které dokládají příslušnost k určitému společenskému prostředí. V tomto ohledu proto díky práci v oborech, které ostatní považují za prestižní, můžete získat společenské body. Chcete-li vyniknout nad ostatními, pracovat v uznávaném oboru je jedna z možností, jak toho dosáhnout, souhlasí Line Moureyová. „Jsou obory, ve kterých když pracujete, tak s vámi okolí automaticky začne spojovat i vlastnosti, které třeba ani nemusíte mít. O lékařích například panuje přesvědčení, že jsou to altruisté, lidé v módním průmyslu budou zase kreativní apod.“

To vysvětluje přetrvávající zájem o tyto obory i v dnešní době, navzdory všem zvěstem o jejich toxicitě… A navzdory všem skandálům! A hlavně, vzdát se snů je velmi těžké! „Dát výpověď znamená vzdát se všech výhod, které vám daná pozice přinášela, to znamená ztratit část vlastní hodnoty.“

I přes svou nevalnou pověst však některé obory přitahují mladé zájemce, často překvalifikované a přemotivované. Takový je i případ Clary, nedávno přijaté do rádia France Culture. Přitom varovných signálů ohledně negativní pracovní atmosféry je opravdu hodně. Produkční z vysílání, ve kterém byla na své první stáži, byla vyhozena živě v éteru – členové jejího týmu vystoupili proti ní po nátlaku vedení. O něco výše postavená Sandrine Treinerová, několikaletá ředitelka této rozhlasové stanice, byla nucena odstoupit, protože ve firmě budovala „atmosféru teroru“.

Navzdory tomu, že se zjevně jedná o pracoviště toxické na všech úrovních, motivací Clary to nijak neotřáslo, za svou pozici je stejně vděčná. „Mám štěstí, že jsem dostala velmi intelektuálně nabíjející práci, v rámci níž věnuji čas třeba čtení knih od autorů, které zveme do vysílání,“ vysvětluje tato mladá absolventka prestižní pařížské univerzity ENS a Institutu politických věd. „Každý, kdo tu pracuje, je srdcař. Vzájemně se tu všichni nakazí vášní pro práci v rádiu,“ vysvětluje. Tím se podle ní ospravedlňuje i pochybné vedení a intenzivní pracovní tempo.

Vášeň pro práci má svá rizika

Právnička se specializací na obhajobu zaměstnanců Élise Fabingová se ve své advokátní kanceláři pravidelně setkává s lidmi, co pro ně práce bývala vášní: „Tito zaměstnanci se často nacházeli v nejistém postavení a jejich odměna neodpovídala tomu, co od nich očekával zaměstnavatel,“ pozoruje. „Jednalo se o firmy, které si toho k zaměstnancům dovolovaly daleko víc, než je běžné, protože si dobře uvědomovaly, jak tvrdá je v oboru konkurence.“

„Když je pro vás práce vášní (v pozitivním slova smyslu), je daleko těžší se jí vzdát.“ – Stéphanie Carpentierová, odbornice na BOZP a management

„Je-li někde práce vášní, znamená to, že tam zaměstnanci budou pracovat daleko horlivěji než v oborech, které nejsou tak zajímavé,“ konstatuje Carpentierová. „Když je pro vás práce vášní (v pozitivním slova smyslu), je daleko těžší se jí vzdát. Člověk má tendenci si vykreslovat jakýsi ideál práce v oboru, který je pro něj vášní. Má dojem, že jen tam najde naplnění,“ dodává. Tohle nadšení přehluší všechno ostatní, i ty celkem důležité faktory: únavu, extrémní nároky, smazání hranic mezi osobním a profesním životem. „To je normální,“ přidává se Elise Fabingová, další z interních expertů Welcome to the Jungle. „Týká se to často lidí s takovou profesí, která jim umožňuje každé ráno vstávat s pocitem, že dělají práci naprosto v souladu s osobními hodnotami i prioritami. Pro hodně lidí je takový pocit k nezaplacení.“

Mohlo by se něco změnit s nástupem nové generace zaměstnanců? Podle filozofky a pracovní socioložky Dominique Médaové by mohla koronavirová krize posloužit jako určitý katalyzátor: požadavky pracovníků jsou nyní „extrémně vysoké“.

„Existuje rozdíl mezi očekáváním a realitou, který se neustále zvětšuje s tím, jak jsou pracovníci zklamáni špatnými pracovními podmínkami,“ vysvětlovala ve vysílání Un monde nouveau (Nový svět) na rádiu France Inter 28. prosince 2022. „Tenhle nepoměr vedl k tzv. velké vlně výpovědí, protože ta nespokojenost je obrovská.“ Svědčí o tom i 520 000 výpovědí podaných ve Francii za jediné čtvrtletí v roce 2022, což je historicky nevídané číslo. Tento trend se týká i Valentine, nadšené milovnice módy, která nedávno rozvázala smlouvu s jednou významnou oděvní značkou, protože ji znechutila zlomyslnost panující mezi tehdejšími kolegy. Dnes tato mladá absolventka obchodní školy hledá práci v menší firmě – méně stylové, ale zato se zdravějším prostředím. Dospěla k překvapivému závěru: „Dneska už vím, že bych radši odešla z módní branže, než abych znovu dělala někde, kde panuje toxická atmosféra.“

Překlad: LexiPro
Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, LinkedInu nebo Instagramu a nenechte si ujít žádné novinky.