Šikana od šéfa? Nenechte si tzv. bossing líbit a naučte se bránit

Šikana mezi dospělými

Šikana na pracovišti má mnoho podob. V první řadě ji dělíme podle toho, kdo se šikany dopouští, na bossing a mobbing. V prvním případě se jedná o šikanu ze strany nadřízeného pracovníka, v případě druhém, tedy mobbingu, se jedná o šikanu ze strany kolegů. Se školní šikanou má leccos společného. Šikanovaný jedinec se cítí trapně – tím spíš, že je dospělý –, neví, za kým jít, a situaci tím ještě nezhoršit. Dlouhodobá šikana v práci přitom může vést až k psychickému traumatu a ztrátě nejen pracovního sebevědomí.

„Pojmy bossing nebo mobbing nejsou zákoníkem práce a jiným právním předpisem definovány. Při právním hodnocení konkrétního jednání se ale můžeme opřít o některé související pojmy a ustanovení, jako je zákaz diskriminace a povinnost rovného zacházení v zákoníku práce, úprava v antidiskriminačním zákoně nebo etická pravidla v zákoně o státní službě,“ vysvětluje právnička Šárka Homfray z Odborového svazu státních orgánů, která se s problematikou nezřídka setkává. V následujícím textu se s odborníky a těmi, kdo šikanu zažili, zaměříme na bossing, tedy šikanu vůči podřízeným.

Jak se bossing projevuje?

Jak se šikana ze strany šéfa projevuje? Kde je hranice mezi „nepříjemným šéfem“ a bossingem? „Nadřízení mohou podřízené příliš málo nebo nepřiměřeně hodně úkolovat, sledovat a kontrolovat. Například když dotyčný jako jediný ze všech vyplňuje podrobné výkazy činnosti z každého dne, zadržují se mu relevantní informace, je nespravedlivě odměňován nebo limitován v kariérním uplatnění a postupu, včetně skončení pracovního poměru,“ popisuje právnička Šárka Homfray některé z projevů bossingu, kterých je celá řada.

Podle Národního zdravotnického informačního portálu může dále jít například o:

• přehnané kontrolování plnění povinností či docházky,
• neschválení dovolené,
• arogantní chování,
• slovní urážky,
• nedocenění práce či častá a neoprávněná kritika,
• zesměšňování před kolegy,
• zadávání příliš složitých úkolů (na které nemá podřízený kvalifikaci nebo jsou nesplnitelné),
• zabraňování přístupu k informacím např. od nadřízených, které vede k neinformovanosti,
• nemožnost vyjádřit svůj názor nebo navrhnout své návrhy,
• přisvojení si práce podřízeného jeho vedoucím,
• sexuální obtěžování,
• bezdůvodné vyhrožování výpovědí (ukončením služebního poměru),
• různé naschvály (odebrání kancelářských potřeb…),
• přemíra přesčasů,
• probírání drobných chybiček, které jsou u ostatních přehlíženy.

S bossingem má bohužel zkušenost dvacetiletá Bára. Pracovala na obchodní pozici a prodávala luxusní značkovou elektroniku, její šéf byl jen o pár let starší než ona. V jejím případě se bossing mimo jiné projevoval nepřiměřeným úkolováním a omezováním začlenění do týmu.

„Všechno bylo špatně asi od začátku. Moje zaučení proběhlo velmi zběžně a bylo pak snadné nacházet věci, které nevím nebo nezvládám tak rychle, jak bych měla,“ popisuje Bára, která měla od začátku pocit, že se ji vedoucí snaží málo začleňovat do týmu a často jí dává práci mimo dosah ostatních. „Šéf mi neustále zadával množství jiných úkolů, kvůli kterým jsem neměla šanci plnit svůj obchodní plán, což jsem pak měla neustále na talíři,“ popisuje Bára s tím, že situace gradovala. „Postupně nebylo možné se na ničem domluvit a na přestupu do jiného týmu už vůbec ne. Dokonce mi psal hnusné zprávy,“ popisuje Bára vývoj.

Že se šikana netýká jen juniorních pracovníků, dokazuje zkušenost jednatřicetileté Kateřiny, která se stala obětí sofistikované formy šikany ve vysoce korporátním prostředí, která zahrnovala například i nátlak na podání výpovědi. Pracovala přes dva roky jako vedoucí jednoho z obchodních týmů společnosti, která prodává IT řešení. Jak se ocitla v hledáčku svého nového šéfa? To Kateřina netuší.

„Najednou bylo z mé strany všechno špatně. Každá moje odevzdaná práce, každý můj návrh, nápad, řešení. Najednou se změnily i mé platové podmínky a výše bonusů. To, co platilo pro ostatní, už neplatilo pro mě. Po čtyřech týdnech se mě zeptal, kdy hodlám dát výpověď,” vzpomíná s tím, že dělat svou práci naplno jí umožněno nebylo. „Kdykoli bylo zapotřebí cokoli schválit od vedení, vždy jsem si vyslechla odmítnutí. Stačilo, aby o věc zažádal kdokoli jiný, a nebyl to problém. V řadě věcí mě vedení začalo obcházet. Jako jediná jsem nedostávala některé klíčové informace,“ vzpomíná. Pracovat v těchto podmínkách zvládla ještě sedm měsíců.

Jak situaci řešit?

Rozhovor s nadřízeným, který se bossingu dopouští

Jak se chovat a postupovat, když se s něčím takovým setkáte? Prvním krokem by měl být rozhovor s osobou, která se šikany dopouští, během něhož vysvětlíte, v čem je problém, a proti danému chování se jasně vymezíte. Může to pomoci třeba v případě, že se nejedná vyloženě o záměrné chování, ale například o nevědomý projev stresu nadřízeného.

Rozhovor s HR oddělením

Pokud rozhovor s osobou, která se bossingu dopouští, k ničemu nevede, je potřeba situaci řešit dále. „Ideálně se zástupcem někoho z HR oddělení, koho je potřeba informovat o vývoji situace, o tom, jak jsem postupovala a co konkrétně se děje, a domluvit se společně na dalším postupu, který může být různorodý,“ popisuje ideální řešení Barbora Riedl Černíková, vystudovaná psycholožka s letitou zkušeností v HR oblasti, aktuálně Managing Director ve společnosti SHL Talent Assessement Czech Republic. „Může dojít například k facilitované či moderované schůzce s danou osobou nebo týmem. Ať už to dopadne jakýmikoli závazky, je nutné celou věc následně dlouhodobě sledovat a ujistit se, že k nápravě skutečně dochází.“

Není neobvyklé, že ten, kdo se šikany dopouští, si devastující účinky svého chování ani neuvědomuje. Dagmar Matějčková pracuje v HR téměř 20 let. Za svou praxi se s bossingem setkala. „Mnoho manažerů či ředitelů si protiprávní rozměr svého chování neuvědomuje. Z mé zkušenosti je obvykle stačilo upozornit ze strany HR na to, že jejich chování není v pořádku, a situace se zlepšila,“ popisuje svou zkušenost současná jednatelka společnosti Matricaria Chamomilla s.r.o. „S manažery se musí v této věci dlouhodobě pracovat a být velice konkrétní v tom, co je a není za čárou,“ dodává.

Důkazy a svědci šikany

Máte obavy, že vám nikdo nebude věřit? Odehrává se šikana mimo zorné pole ostatních? „Je dobré, když o chování ví někdo další z pracovního okolí. Z hlediska pozdější možné obrany doporučuji shromažďovat si co nejvíce dokumentace, pokud mám pocit, že se mi děje něco, co není úplně standardní – preferovat e-maily před osobními setkáními, vše si tisknout, kopírovat a archivovat,“ doporučuje právnička Šárka Homfray.

Stejně tak doporučuje využít interních institutů, jako je anonymní schránka, firemní ombudsman či mentor, pokud je firma má. Tam, kde působí odborová organizace, je možné obrátit se přímo na ni. Je k těmto postupům zaměstnavatel „hluchý“?

„Zákoník práce a související předpisy znají jakousi formu oficiální stížnosti k zaměstnavateli na problematickou situaci. V případě služebního poměru jsou zakotveny formy vnitřní inspekce,“ popisuje možnosti, které následují, Šárka Homfray. Ani tam ale vaše práva nekončí. „V některých případech je vhodné obrátit se na Veřejného ochránce práv nebo upozornit Státní úřad inspekce práce. Veřejný ochránce práv může v rámci svých kompetencí zhodnotit situaci a stanovisko může být využitelné u soudu,“ vysvětluje právnička s tím, že Státní úřad inspekce práce zase může pokutovat zaměstnavatele, pokud zjistí porušení právní povinnosti, nevyřeší ale situaci zaměstnance ani jeho škodu nebo nároky. Posledním krokem pak bývá soud. Co je možné žalovat a v jakém typu procesu, se pak opět bude v konkrétní situaci lišit.

Jak to může dopadnout?

K nápravě dochází snáze, pokud se ukáže, že nadřízený si například efekt svého chování vůči podřízenému ani neuvědomoval. Dobrým řešením je také možnost přeřadit někoho ze zúčastněných na jiné oddělení či do jiného týmu, pokud taková příležitost existuje. To se podařilo například v případě výše zmiňované Báry. V jiném týmu pak pracovala pro společnost ještě rok a půl.

U Kateřiny skončil příběh nejčastějším způsobem. „Odchod oběti či toho, kdo se šikany dopouští, je nejčastějším řešením. V méně závažnějších případech je tady ještě možnost například iniciovat diskusi a nastavit nový způsob fungování týmu, chování jednotlivců,“ popisuje Barbora Riedl Černíková.

Tím, že člověk odejde z místa, kde byl obětí šikany, ale příběh končit nemusí. „Důsledky šikany na pracovišti mohou člověka opravdu výrazně ovlivnit – od toho, že se do práce netěší, nechce se mu tam chodit, až po to, že mohou objevit sebevražedné sklony,“ vysvětluje Barbora Riedl Černíková. „Závažnost je poměrně těžko vyčíslitelná a velmi individuální. U některých lidí může končit pracovním kolapsem, nebo pokusem o sebevraždu, protože se s tím, co se děje, nedokáží vypořádat. U jiných lidí to může být spíš úsměvná hořkosladká historka, kterou budou večer po práci sdělovat svým kamarádům u piva,“ uzavírá Barbora.

Končí některé případy až u soudu? Naprosté minimum. Jak bylo zmíněno, pojmy bossing a mobbing nejsou zákoníkem práce ani jiným právním předpisem definovány. I dokazování je v této věci tedy poměrně náročné. Soud například nemusí akceptovat tajně pořízené nahrávky, které mohou být jediným důkazem verbálních útoků.

Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, prihláste sa na odber noviniek a nechajte si posielať naše články každý týždeň.