Snažíte se u pohovoru zavděčit každému? Důvody, proč nebýt tzv. people-pleaser

Neumíte říkat ne? Neumíte si nastavit hranice? Je pro vás souhlas okolí naprostou prioritou? Pokud přikyvujete, pak možná také patříte k těm, co se snaží zavděčit všem. Upřednostňování druhých před vlastními potřebami zní dobře na papíře, ale realita je taková, že extrémní snaha potěšit ostatní vám může dlouhodobě škodit. A co to má společného s hledáním práce? Podívejte se na to takhle: Přišla vám pozvánka na vysněný pohovor, chcete udělat naprosto všechno proto, abyste udělali dojem. A tak jim naslibujete dovednosti, které tak úplně nemáte, poslušně odkýváte každé slovo, zapřísaháte se hodnotami, které jsou v naprostém rozporu s vaším přesvědčením… Už chápete, kam tím míříme?

Budete-li se snažit u pohovoru zavděčit za každou cenu, dožene vás to. A hezky rychle. Ale jak se tomu vyhnout, ptáte se? Na to vám odpoví Emily Durhamová, náborová pracovnice z Toronta. Když zrovna nesedí v kanceláři na každodenní osmihodinové šichtě, Emily Durhamová sdílí kariérní rady na svém TikToku, který sleduje více než 220 tisíc lidí. Tady se přiznala, že se dřív také snažila všem zavděčit, ale už se ze svých chyb poučila.

Co je to people pleaser?

Člověk, který se snaží zavděčit ostatním, a proto jim odkývá i to, s čím úplně nesouhlasí, se anglicky nazývá „people pleaser“. Z výzkumu společnosti YouGov za rok 2022 vyplynulo, že polovina Američanů si o sobě myslí, že jsou „people pleaser“ a že by je tak označilo i jejich okolí. Ze stejného výzkumu rovněž vyplynulo, že ženy připouštějí častěji než muži, že mají tento problém.

Výsledky výzkumu byly následně podrobeny analýze a bylo zjištěno, že se lidé snaží zavděčit ostatním, protože se chtějí vyhnout konfliktu, protože staví potřeby ostatních nad svoje vlastní a protože neumějí říkat ne. Tyto důvody však mohou být způsobeny nějakým hlubším problémem, tedy alespoň podle reportáže časopisu Psychology Today, například strachem z odmítnutí či neúspěchu. Pokud člověk tyto hlubší problémy ignoruje a stále se snaží zavděčit všem okolo, může to vést k dlouhodobým sociálním, psychickým i fyzickým obtížím. Neustálá snaha těšit ostatní se časem může přetavit v zanedbávání sebe sama, výčitky, stres a depresi.

Jak se takový „people pleaser“ projevuje na pohovoru?

Že se snažíte zavděčit všem doma, je jedna věc, ale když jde o profesní život, je to úplně jiná liga. Tento přístup se rozhodně nedoporučuje. Durhamová vysvětluje, že pokud se na pohovoru budete snažit zavděčit náborářům, dlouhodobě si nepomůžete: „Nebudete-li si stát pevně za svým, pak uškodíte sami sobě, ale i ostatním. Když naopak přiznáte, že něco nevíte nebo s něčím nesouhlasíte, získáte příležitost se něco naučit a růst.“

U každého se mohou tyto tendence projevit jinak. Durhamová uvádí příklad chování, kterého se v začátcích kariéry dopustila ona sama. „Dřív jsem přišla na pohovor a prohlašovala o sobě, že umím výborně pracovat s daty. Ale tak to rozhodně není,“ říká. Ačkoliv práce s daty nebyla úplně vzdálená její specializaci, stále se jednalo o přibarvení dovedností, které ve skutečnosti ovládala. „V nouzi nejvyšší jsem zpracování dat zvládla, ale hrozně jsem pak svých slov litovala, protože mi bylo trapně, že se musím někoho prosit o pomoc, a měla jsem pocit, že je toho na mě moc a že to nezvládám.“

Něco jiného je zalhat v životopise s cílem zaujmout mezi hromadou stejných uchazečů a něco jiného je lhát u pohovoru jen proto, abyste potěšili osobu na druhém konci stolu. Ten druhý případ je podle Durhamové typický pro mladé uchazeče, co chtějí u pohovoru zazářit a ještě si neuvědomují, jak to vypadá právě z té druhé strany stolu. Představte si, že jste právě vyšli ze školy, hledáte si první práci a snažíte se prodat skupinové projekty jako vlastní, abyste vypadali schopnější, než jste.

Náborář to pozná. Stačí pár doplňujících otázek a ví, že jste ve skutečnosti stáli jen za částí projektu nebo že vám někdo pomáhal – což je v naprostém pořádku. „Není nic špatného na tom, že to nebyl čistě jen váš projekt, vždyť teprve začínáte. Hlavně jde o to, že se stále učíte. Nikdo od vás nečeká, že už budete všechno umět.“

Jak vám to může zkomplikovat kariéru

Možná vám přijde správné, že máte nutkání u pohovoru všechno odsouhlasit a ukázat se jako uchazeč, který zvládne naprosto všechno. Ale tahle snaha potěšit všechny okolo vám do budoucna může nadělit hodně stresu a třeba i vyhoření. „Dobře u pohovoru přemýšlejte a snažte se zabodovat díky tomu, co opravdu umíte, protože jen tak si připravíte půdu pro úspěch,“ radí Durhamová. Přeháněním a přibarvováním nic neuspíšíte. „Budete-li se pyšnit dovednostmi, které ještě tak úplně neovládáte, pak se připravte na to, že se to hezky veřejně provalí.“

Durhamová říká, že hlavně ženy tmavé pleti a celkově příslušníci menšin mají tendenci se zavděčovat ostatním ve snaze potlačit syndrom podvodníka – chtějí mít jistotu, že budou vypadat tak sebevědomě, jak by chtěli. Opakuje však, že při popisu silných a slabých stránek je vždy nejdůležitější upřímnost, protože jen tak nedojde k žádnému nedorozumění, nadměrné pracovní zátěži a nerealistickým očekáváním ze strany zaměstnavatele.

Může být někdy snaha zavděčit se prospěšná?

Ačkoliv ve většině případů mají podobné tendence negativní důsledky, existuje pár (vzácných) situací, kdy jsou v podstatě neškodné. „Je v pořádku se snažit zavděčit ze všech sil, když to skutečně vychází z vaší osobnosti a upřímně věříte, že dokážete slibované věci vyplnit. Znamená to nebýt přehnaně skromný, ale umět se prodat tak, že toho nebudete litovat. Pokud to tak skutečně cítíte, pak je to super,“ vysvětluje Durhamová.

Podle ní je velmi neobvyklé, aby uchazeč o práci splňoval úplně všechny požadavky popisu práce, ale pokud je to opravdu váš případ, pak tedy prosím. Využijte toho, ukažte, že na to máte. Možná to bude vypadat, že se jen snažíte zavděčit a neumíte říct ne, ale ve finále je důležité, jestli si opravdu věříte, že to, co říkáte, dokážete i v praxi. Na ostatním nezáleží.

Durhamová přiznává, že i co se její vlastní práce týče: „Perfektně zvládám devět z deseti věcí, ale vždycky se najde jedna nebo dvě, co mi sice jdou, ale potřebuji trochu pomoct nebo dohled. Když už se chcete zavděčit za každou cenu, řekněte to nějak takhle: ‚Tohle a tohle zvládám na jedničku a u tohohle mám trochu rezervy, takže ocením pomoc, ale vítám každou novou příležitost se něco naučit.‘ Takhle taky všechny potěšíte. Ukažte hlad po nových znalostech, dokonalost nikomu neimponuje.“

Jak se zbavit zlozvyku

Pokud výše uvedené není váš případ a nemyslíte si, že máte v malíčku kompletní popis vypsané pozice, měli byste se naučit, jak se zbavit zlozvyku těšení ostatních a vyhnout se budoucím neúspěchům. „Všechno to vychází z toho, jaké na sebe sami klademe požadavky,“ míní Durhamová. „Přestaňte na sebe tlačit, nemusíte být perfektní hned na startovní čáře. Já v práci dělám chyby pořád, ale to neznamená, že bych nebyla dobrá v tom, co dělám.“

Snaha zavděčit se okolí plyne z vlastního přesvědčení, že musíme být dokonalí. Ale Durhamová oponuje, že tohle zaměstnavatelé nechtějí. „Nemyslete si, že se od vás čeká bezchybný výkon hned první den. Zcela upřímně, pokud to od vás někde čekají, pak tam asi nechcete pracovat, protože to dost vypovídá o jejich firemní kultuře.“
Chtít potěšit náboráře na pohovoru je určitě lákavé, ale je jedno, jak moc tu práci chcete. Upřímnost ohledně dovedností a znalostí je vždycky důležitější. „Upřímně si přiznejte, v čem jste skutečně dobří, a stejně upřímně přiznejte i to, kde máte rezervy a ještě se musíte učit,“ radí Durhamová.

Klíčová je změna úhlu pohledu – místo snahy se zavděčit se pokuste přiznat vlastní slabé stránky a ukažte, jak na nich pracujete. „Je-li vám nepříjemné nebo trapné říct něco ve stylu ‚neumím moc pracovat s daty‘, vždycky to hned doplňte informací o tom, co s tím hodláte dělat,“ souhlasí Durhamová. Doporučuje to formulovat nějak takto: „Nemám moc talent na zpracování dat, ale dělám to a to, abych se zlepšil/a.“ Dodejde konkrétní příklady, jak si doplňujete vzdělání a praxi v oblastech, které nemáte úplně stoprocentně v malíčku.

„Klidně přiznejte, že něco neumíte, hlavně musíte dodat, co uděláte pro to, abyste se to naučili. Záleží totiž hlavně na vašem přístupu, ochotě učit se novým věcem a posouvat se kupředu. Hlavně v kariérních začátcích. Nečeká se, že budete všechno umět na jedničku už ve dveřích.“

Překlad: LexiPro
Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, Twitteru nebo Instagramu a začněte odebírat novinky a nechte si posílat inspiraci každý týden.