Stresující relaxace: Co když vás odpočinek ještě víc stresuje?

Je to paradoxní, ale podle studie o úzkosti, jež je vyvolaná snahou o relaxaci, 30–50 % lidí pociťuje úzkost, když se snaží uvolnit, což je doprovázeno vnějšími příznaky, jako je například pocení či zvýšená srdeční frekvence. Tyto projevy jsou vyvolány začarovaným kruhem. Funguje to podobně jako u nespavosti (kdy vědomí nespavosti ještě posiluje nespavost). Vypadá to zhruba následovně:

• Situace v nás probouzí stres.
• Cítíme se vystresovaní, potřebujeme se uvolnit.
• Nedaří se nám to.
• Stresuje nás to ještě víc.
• Naše myšlenky jsou ještě negativnější (v závažnějších případech vedou až k záchvatům paniky).
  Je to paradox, proti kterému se jen těžko bojuje. Mnozí z nás to už zažili, protože v našem báječném světě moderní práce není o příležitosti ke stresu nouze.

Řetězová reakce

Stres je obecně v určitém ohledu užitečný, jak ráda připomíná Cécile Pichonová. „Primární funkcí stresu je totiž přimět nás reagovat na nebezpečí. V dnešní společnosti nás to nutí mobilizovat veškeré schopnosti, abychom zvládli situace, v nichž nám o něco jde,“ vysvětluje psycholožka. „Co se týče relaxačního stresu, jedná se spíše o úzkost než o stres jako takový. Očekáváme hrozbu, tj. obáváme se situace, která by mohla nastat.“ Stresovat se tím, že se nemůžete uvolnit, stejně jako stresovat se tím, že nemůžete usnout, znamená předem očekávat neúspěch.

Můžeme si to nastínit na konkrétním příkladu. Máte mít v práci důležitou prezentaci. Je pochopitelné, že můžete mít z veřejného vystoupení obavy. Řešíte, že nenajdete vhodná slova nebo že se vás budou ptát na záludné otázky… Nadcházející událost je destabilizující a stres, který při této situaci pociťujete, je zcela normální. Škodlivé je však přidat další vrstvu stresu, která pramení z obav, že se tento stres projeví. Že budete rudí, směšní či se zakoktáte… A tento obraz sebe sama „pod vlivem stresu“ vás pak zablokuje a zabrání vám se uvolnit, jak říká odbornice: „Zjistíte, že se stresujete jak z primární příčiny (situace, o kterou vám jde), tak z následku primární příčiny. A to je problematické, protože vás to odřízne od vašeho primárního stresu, který sám o sobě může být užitečný.“

Ano, primární stres má svůj smysl! Vezměte si tu zmíněnou prezentaci. Stres nemusí být nutně negativní, protože se díky němu budete více soustředit, lépe se připravíte, budete si opakovat… A konečně, abyste tento typ stresu přemohli, budete se snažit ze všech sil uspět. Tam, kde vás primární stres může povzbudit, je sekundární stres naopak jen škodlivý, protože vás nutí reagovat přehnaně, a to je špatně! Vaše chování pak bude nepřiměřené. Například se můžete začít zcela vyhýbat situacím, které vás stresují (nevystoupit na pódium, když na vás přijde řada, a podobně), což způsobí nové problémy a na ty se nabalí další a další…

Když jsou na vině příkazy a pravidla

„Prostě se musím uvolnit!“ Tuto větu slýchá koučka a psycholožka Cécile Pichonová ve své ordinaci velmi často. „Moji pacienti na sebe vyvíjejí obrovský tlak, aby se uvolnili, což je zcela paradoxní,“ říká s údivem. „A samozřejmě je to kontraproduktivní: snaží se ovládat své emoce, a přitom by se naopak měli uvolnit.“

Podle ní je na vině současný přehršel pravidel z oblasti osobního rozvoje, která nám přikazují být za všech okolností v zenu. „Je naprosto normální být ve stresu, když čelíte něčemu důležitému. V takových situacích nemá smysl snažit se zbavit všech špatných pocitů. Rádi bychom sami sebe přesvědčili, že je možné nechat negativní emoce zmizet,“ říká. „Ale není to možné: všichni někdy procházíme těžšími obdobími, a to je v pořádku. Místo toho bychom se měli naučit brát to jako součást života.“ Je to jako v tom rčení ‚pro stromy nevidí les‘. Člověk si myslí, že stačí, když se sám rozhodne (prostě nebudu ve stresu!), a bude po problému. Hlavní je za každých okolností působit sebevědomě a nikdy nic nezkazit.

Snažit se bojovat s negativní emocí, aniž bychom se jí snažili porozumět, je však podle odbornice špatná strategie: „Naše emoce nám mají vždy co říct. Je důležité je přijmout a pokusit se je pochopit… Snažit se být neustále šťastný a uvolněný je nereálné. Naopak, život je neustálé obnovování rovnováhy: čas od času přijde stres, aby nás destabilizoval a pošeptal nám do ucha: buď opatrný, buď ve střehu, zítra budeš muset překonat sám sebe!“

Myšlenka odmítání všech forem stresu je škodlivá v tom, že někteří lidé se cítí nenormálně, když jsou ve stresu, a přitom je to pocit, který je naprosto přirozený a společný všem lidem. Podle Pichonové není žádoucí chtít za každou cenu zahnat všechny negativní emoce, zejména proto, že i díky nim je život tak jedinečný! Nestresovat se den před prezentací diplomové práce, rozhodujícím pracovním pohovorem nebo svatbou, to by bylo přinejmenším zvláštní, ne?

Všeho moc škodí

I když je pocit stresu v určitých obdobích našeho života zcela normální, psycholožka nás přesto varuje: „Znepokojující je, když stres zabírá příliš mnoho místa ve vašem životě, když je nepřiměřený nebo když trvá delší dobu.“ Pokud je napětí trvalé, stres je generalizovaný nebo je rozdíl mezi prožívanou situací a zažívanými pocity příliš velký, člověk by měl zpozornět, a především se obrátit na odborníka. „Pokud takto fungujete běžně, znamená to, že to souvisí s vašimi psychickými a psychologickými strukturami. Je to tendence, kterou máte přirozeně spojenou s vaší osobností nebo minulostí. Například perfekcionalisté se neustále sami nutí k tomu, aby měli vždy kontrolu nad každou situací.“

V terapii tak můžete spolu s psychologem pracovat na zmírnění příliš přísného mechanismu, který způsobuje, že ztrácíte půdu pod nohama, jakmile přestanete mít kontrolu.

Vraťme se k příkladu s mluvením na veřejnosti. Tam se hranice nachází mezi běžným stresem z mluvení před lidmi a fobií z toho, že si máte vůbec stoupnout před někoho dalšího. V druhém případě stojí za to zaměřit se na spouštěč, který za všechno může. Zpravidla pramení z příčin, které jsou ve vás hluboce zakořeněné, jako je strach z posměchu, odmítnutí, že se ztrapníte… To si často neseme z dětství.

Je třeba poznamenat, že ačkoli jsou perfekcionisté náchylnější ke „stresu z relaxace“, tuto úzkost může pociťovat kdokoli. Zejména proto, že k anticipačnímu stresu často dochází v důsledku traumatické události. „Pokud jste čtyřikrát neudělali řidičské zkoušky, dokážete si představit, jak budete nervózní, až je budete dělat popáté. Nebojíte se ani tak toho, že budete špatně řídit, jako spíš opětovného selhání. Jelikož jste již tuto situaci neúspěchu zažili, budete se jednoduše bát ji znovu prožít,“ vysvětluje Cécile Pichonová. Jak ale v takových situacích snížit tlak, místo abychom ho zdvojnásobili?

Jak tomu čelit?

Naděje, že na všechno špatné zapomenete pomocí esenciálních olejů a tří pozdravů slunci, je spíše bláhová. Naše koučka a psycholožka proto navrhuje třístupňový přístup, jak se vypořádat s tímto začarovaným kruhem stresu pramenícího z neschopnosti se uvolnit:

1 – Přivítejte emoce, i ty negativní. Naslouchejte potřebám, které se skrývají za vašimi pocity, snaží se vám něco říct!

2 – Řešte příčiny, ne důsledky. To znamená udělat vše pro to, abyste zmenšili oblast nejistoty spojenou se stresovou situací. Pokud se večer obáváte, že další den na něco zapomenete, můžete si před spaním napsat seznam úkolů. Je to jednoduché: Co můžu ovlivnit, to ovlivním. Co ovlivnit nemůžu, s tím se smířím.

3 – Najděte něco, co vám bude pomáhat. Zapomeňte na univerzální řešení, které vám bude někdo vnucovat! Každý je jiný a každý má své „triky“, jak se uvolnit. Pro někoho je to běh, pro jiného rozhovor s přítelem nebo kolegou, meditace, vaření, zpěv atd. Nezapomeňte však, že ať už děláte cokoli, měli byste to dělat pro své vlastní dobro, a ne na sebe tlačit, abyste se uvolnili!

Obecně lze říct, že dobrým způsobem, jak se pokusit uvolnit, je jednoduše zpomalit. Dýchejte pomaleji, mluvte pomaleji, zvolněte své jednání, zkrátka dělejte věci pomalu. Jedná se o přirozený způsob, jak zmírnit napětí. Už žádné „teď si 20 minut zacvičím jógu a pak si dám relaxační koupel a to vyřeší všechny moje problémy“.

Moderní člověk se snaží nezhroutit pod lavinou deadlinů a povinností, které mu diktuje přetížený program a snaha optimalizovat každou minutu jeho času. Nikdo nechce být ve stresu. Ale musíme se smířit s tím, že nemůžeme mít všechno pod kontrolou, a že tak je to v pořádku.

Překlad: LexiPro
Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, Twitteru nebo Instagramu a začněte odebírat novinky a nechte si posílat inspiraci každý týden.