Co když to už praskne? Aneb jak se v práci vypořádat se syndromem podvodníka

„Určitě přijdou na to, že jsem k ničemu a že udělali chybu, když si mě vybrali.“

„Měl jsem kliku.“

„Zákazník měl jen dobrou náladu, to je celý.“

„Dostala jsem přidáno, protože se mu líbím.“

Pokud vám tato tvrzení něco připomínají, je to proto, že je sami používáte. V takovém případě je tento text právě pro vás.

Pochybnosti o vlastních schopnostech nám do jisté míry dávají příležitost se překonat, získat motivaci a nalézt určitou pokoru. 62 až 70 % lidí někdy pochybuje o tom, zda opravdu jejich schopnosti odpovídají pozici, kterou vykonávají, nebo jestli je jejich úspěch zasloužený. Pokud jste stále vystrašení ze své domnělé neschopnosti, což dále vede k prokrastinaci nebo nadbytečné přípravě každého úkolu, znamená to, že trpíte takzvaným „syndromem podvodníka“. Pojďme se na tento problém podívat zblízka.

Je každý podvodníkem?

Tento problém je mnohem běžnější, než si myslíte. „Syndrom podvodníka“ či „komplex podvodníka“, jak ho jinak nazývají psychologové, může vážně narušit profesní rozvoj svých obětí. Tímto syndromem je navíc údajně postiženo téměř 20 % celkové populace (Kevin Chassangre a Stacey Callahanová, 2017). Bez ohledu na jeho četnost, vlastní syndrom zůstává doposud relativně neprozkoumán kvůli nedostatku informací a nepochopení jak ze strany odborníků, tak jeho obětí.

Poprvé byl objeven v roce 1978 psycholožkami Dr. Pauline Rose Clanceovou a Dr. Suzanne Ament Imesovou a má tři základní stadia:

• Nejprve subjektu připadá, že svými schopnostmi a dovednostmi klame okolí. Vnímá pak sám sebe jako podvodníka.

• Tento pocit „falešnosti“ vede v různé míře k úzkosti a strachu z odhalení.

• Nakonec tento kognitivní předsudek systematicky vede „podvodníky“ k tomu, že si mylně vykládají veškeré úspěchy. Ti, kdo tímto syndromem netrpí, si obvykle vysvětlují úspěch jako důsledek příčin, které mohou ovlivnit a kterým se můžou patřičně přizpůsobit. Existují vnitřní příčiny, jako schopnost provádět konkrétní úkoly, a dlouhodobé příčiny, jako všeobecná kompetentnost a schopnosti. Ten, kdo se považuje za podvodníka, si k tomu najde všemožná vysvětlení. Přisoudí jakýkoliv úspěch vnějším příčinám, které jsou ze své podstaty nestálé a mimo jeho kontrolu. Může to být obyčejné štěstí, mylný úsudek druhých nebo dokonce soucit.

Tito podvodníci jsou však často vnímáni okolním světem, ať už v práci nebo osobním životě, jako zvláště schopní a úspěšní ve svém profesním rozvoji, což obvykle jen posiluje jejich klam.

„Dobré známky jsem nezískala tím, že bych se učila víc než ostatní, ale prostě jsem byla ve správný čas na správném místě. Ve škole jsem měla pocit, že se mi daří hlavně díky tomu, že mě učitelé měli rádi.“ – Justýna, oběť syndromu podvodníka

Odkud se ten pocit bere?

Divili byste se, jak se tyto podvědomé mechanismy časem nahromadí. Tento pocit je reakcí na znepokojující nebo těžko pochopitelné podněty z dětství, shromážděné z okolí v průběhu raného vývoje, ať už doma či ve škole.

„Inteligentní lidé uspějí tam, kde ostatní selžou…“

U dětí, které jsou opakovaně vystavovány podobným poselstvím, se může vyvinout syndrom podvodníka. Děti těmto myšlenkám mohou být navíc vystaveny z různých zdrojů:

• Rozdílný postoj k dítěti doma a ve škole. Děti, které pociťují výrazný rozdíl mezi tím, jak je na ně nahlíženo doma a ve škole, nebo i každým z rodičů, jsou k tomuto syndromu náchylnější. Kupříkladu rodiče mohou dítě vidět jako výjimečné a zvláště nadané, ale ve škole jsou jeho schopnosti pouze průměrné, nebo naopak. Tváří v tvář pochybnostem se dítě ztotožní spíše s negativními názory než s těmi pozitivními. Kladné názory dítě vnímá jako lživé a řečené jen pro uchlácholení.

• Přeceňování inteligence v rodinném prostředí. Inteligence je často nadhodnocována jako základ úspěchu a nejčastěji je popisována jako dar, což může vyvolat dojem, že nemá nic společného s tvrdou prací a že dítě musí být obdařeno inteligencí a talentem od přírody. Pak si vezme za svou myšlenku, že neúspěch je pro ně vyloučený. To ovlivní jeho chování, jelikož bude mít strach z neúspěchu, spíše než aby se poučilo ze svých chyb.

• Rodinné prostředí, které si necení schopností dítěte. Děti, kterým se doma nedostává podpory, mají problémy s vývojem pozitivního vnímání sebe sama založeném na zaslouženém uznání jejich schopností. V procesu dospívání budou mít problém najít spojitost mezi úspěchem a vlastními schopnostmi proto, že sami tyto schopnosti nezvládají identifikovat a posoudit.

• Kontroverzní rozdíl pohlaví. Tento syndrom byl poprvé zkoumán u žen s vysokoškolským vzděláním v odpovědných funkcích, a díky tomu se u něj předpokládalo, že více převládá v této konkrétní demografické skupině. Tvrzení bylo ale díky několika studiím provedeným od té doby poupraveno, a nyní se zdá, že daný syndrom nezná hranic pohlaví.

Přestaňte se přetvařovat

Syndrom podvodníka má mnoho definic v závislosti na daném autorovi. Nutno ale dodat, že společné charakterové vlastnosti a známky chování umožňují vytvořit profil typického „podvodníka“.

• Introverze: U takzvaných „introvertů“ či lidí, kteří mají silnou tendenci být uzavření sami do sebe, hrozí větší pravděpodobnost, že se u nich syndrom podvodníka projeví, jelikož sebe vnímají primárně na základě vlastních interpretací a pocitů. Vzhledem k tomu, že je tento pohled zkreslený výše zmíněným způsobem vnímání a vlastní introverzí, je u nich méně pravděpodobné, že budou navenek reflektovat svůj negativní pohled na sebe sama.

• Potíže s přijímáním komplimentů: Lidé trpící syndromem podvodníka zažívají záporné emoce a vyjadřují dysfunkční negativní myšlenky, když dosáhnou úspěchu. Z toho důvodu opakovaně přisuzují osobní úspěchy vnějším okolnostem, jako je štěstí, profesní vztahy nebo dobrá vůle nadřízených. Také se u nich objevuje nepatřičná úroveň perfekcionismu, který v případě úspěchu téměř vždy vede k pocitu nespokojenosti a také k myšlenkám typu: „To by bylo, ale mohl jsem udělat víc a lépe.“

„Vždycky se mi spíše vybaví kritika a nepodstatné poznámky nežli komplimenty. Pozitivní komentáře mě neuklidňují, protože mám pocit, že jsou vyřčeny přesně za tímhle účelem – že mi lidé neříkají pravdu –, takže na ně hned zapomenu.“ – Justine

• Přeceňování schopností druhých a podceňování vlastních: Tito lidé mají tendenci neustále znevažovat a kritizovat vlastní schopnosti a srovnávat své nedostatky s přednostmi kolegů kolem nich.

„Někdy mám opravdu pocit, že nedokážu nic udělat správně a že si toho všichni všimnou. Stydím se a říkám si, že všichni uvidí, že na to nemám, a budou mě chtít vyhodit.“ – Justine

• Pracovní úzkost související se strachem z neúspěchu: Pociťují zdrcující úzkost z možnosti odhalení a žijí v neustálém strachu z hanby a ponížení, které by šlo ruku v ruce s odhalením jejich neschopnosti.

„Trpěla jsem nesmírným pocitem úzkosti. Byla jsem hrozně vystresovaná a vracela jsem se domů v slzách. Říkala jsem si, že na tuhle práci prostě nemám.“ – Justine

• Strach z hodnocení: Vnímají jakékoliv hodnocení jako značný risk odhalení jejich šarády.

• Pocit viny a strach z úspěchu: Jsou přesvědčeni, že si úspěch nezaslouží. Nevidí vlastní potenciál a nejsou schopni přijímat zásluhy za své úspěchy, jelikož jim nikdy nepřipadají oprávněné. Takže s každým okamžikem úspěchu přichází strach ze změny a nových požadavků, které na ně budou kladeny, což zpětně vytváří strach z toho, že nedokážou čelit budoucím výzvám.

„Připadám si, že si nic z toho nezasloužím a že nemám ponětí, co dělám.“ – Justine

Bludný kruh podvodníka

Podvodníci se vlastní vinou dostanou do začarovaného kruhu, když mají před sebou důležitý úkol. Ten pro ně představuje hrozbu, jelikož může vést k posuzování jejich schopností a dovedností.

Podvodníci mohou pociťovat akutní úzkost, když je jim přiřazen nový úkol. V takovém případě se dostanou na povrch negativní myšlenky týkající se jejich pokřiveného vidění sebe sama a strachu z (ne)úspěchu. Při setkání s takovouto úzkostí jí oběti čelí pomocí dvou obranných mechanismů:

• Prokrastinace následovaná nadměrnou prací. Takto předcházejí úzkosti a částečně zachraňují svoji sebeúctu tím, že oddalují konfrontaci s daným úkolem tak dlouho, jak je to jen možné.

• Dlouhodobá nadměrná příprava k zajištění úspěchu a překonání pocitu nepatřičnosti. Úkol obvykle úspěšně splní, což vede k pozitivní zpětné vazbě od kolegů. Pozitivní hodnocení však podvodník nepřijme nebo shodí a tento nový úspěch jej paradoxně utvrdí v pocitu, že ostatní obelhává, namísto toho, aby mu napomohl v kladném hodnocení vlastních schopností.

Jaká je diagnóza?

Uzavření se do sebe

Pokud si v práci připadáte jako podvodník, může to mít neblahé následky, především co se týče vztahů s kolegy. Pociťovaná úzkost může poskvrnit vzájemné vztahy a vést ke společenské odtažitosti kvůli strachu z odhalení. Odloučení jak v práci, tak mimo ni s sebou nese značná rizika, jelikož v mnoha případech lidé s tímto syndromem odmítají vyhledat pomoc, protože se bojí, že to bude vnímáno jako známka jejich neschopnosti.

V důsledku toho se práce v týmu a pracovní vztahy stávají komplikovanými. Navíc bludný kruh podvodníka může ztěžovat organizaci práce, obzvlášť v případě, kdy podvodník zvolí cestu prokrastinace.

Volání o pomoc

Syndrom podvodníka není klasifikovanou duševní poruchou, ale může vést k negativním myšlenkám v podobě neustálé sebekritiky, pochybností o sobě sama a úzkosti, která může vést k akutnímu vyčerpání. Pokud se tyto pocity stanou nepřekonatelnými, je nejlepším řešením vyhledat pomoc odborníka, ideálně využít služeb psychologa.

Clanceová pro překonání tohoto začarovaného kruhu mimo jiné doporučuje, aby se lidé učili správně posuzovat úspěchy a uvědomovat si, že tyto úspěchy byly dosaženy díky vlastním schopnostem a potenciálu, nikoliv díky štěstí nebo přehnané přípravě. Tento přístup je součástí procesu „rekonstrukce“ myšlenkových pochodů a omezení kognitivních předsudků. Když se naučíme rozpoznávat své úspěchy a změnit to, jak na sebe nahlížíme – a dojdeme k závěru, že náš profesní život není o štěstí, ale o našich schopnostech –, tak nám to umožní jasně spatřit náš potenciál a docílit lepší fyzické i psychické pohody. S trochou mentálního tréninku toho časem může dosáhnout každý z nás.

Fotografie: Welcome to the Jungle
Přeložil: Jindřich Klimeš
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, LinkedInu nebo Instagramu a nenechte si ujít žádné novinky.