Pop music, knihy, seriály. Jak se syndrom vyhoření propisuje do kulturní sféry?

Kultura se odjakživa světem práce inspirovala. Ale v posledních letech je v ní stále častěji adresováno naše duševní zdraví a obavy s tím spojené. Není žádným tajemstvím, že syndrom vyhoření je závažným problémem moderní společnosti a často se v souvislosti s ním hovoří o globální epidemii. Někdo by mohl dokonce říci, že je to naše nemoc století.

Průzkum společnosti McKinsey Health Institute z roku 2022, do kterého se zapojilo 15 000 zaměstnanců z 15 zemí světa, odhalil, že přibližně čtvrtina z nich trpí syndromem vyhoření. Jedná se o tak rozšířený jev, že není divu, že se objevuje i v kultuře, ať už se jedná o fiktivní díla, ve kterých se mohou diváci či posluchači najít, nebo o výtvory přímo založené na životech autorů. Z bohaté nabídky jsme pro vás vybrali několik příkladů.

Knižní svět

Můj odpočinkový rok – Ottessa Moshfeghová (2018)

Kdybyste mohli dát výpověď, dát sbohem každodenní rutině a celý jeden rok spát, udělali byste to? Přesně to je totiž hlavní cíl hrdinky druhého románu z pera autorky Otessy Moshfeghové z roku 2018 Můj odpočinkový rok.

Vypravěčkou je 24letá Newyorčanka, jejíž jméno se v knize vůbec neobjeví. Ačkoli má prestižní školy, nemá žádné kariérní ambice a vyhodí ji z umělecké galerie, kde pracovala. Peníze pro ni nejsou problém a její práce, vztahy a v podstatě nic v jejím životě jí nedává žádný smysl. Podaří se jí od psychiatričky (s velmi pochybnou licencí) získat léky na spaní na předpis s tím, že se bude probouzet jen na krátké intervaly, aby si zajistila přežití.

Nic – určitě ne práce, ale ani spolubydlící nebo významné události počátku nového tisíciletí – ji nedokáže zaujmout nebo dojmout natolik, aby přemýšlela o čemkoli jiném než celoročním spánku…

Stručná analýza

Naprostý nezájem o práci je jen jednou z mnoha věcí, se kterými hrdinka v knize bojuje. Trpí mimo jiné celkovým životním vyhořením a možná dokonce depresí. Ale nelze si nevšimnout jasných známek pracovního syndromu vyhoření: Newyorčanka si při práci během pauz na oběd v galerii moderního umění chodí zdřímnout do skříně a její celkový nefunkční postoj k práci nakonec vede k vyhazovu.

Syndrom vyhoření se projevuje fyzickou i psychickou únavou, není to jednoduše jen špatná nálada. Podle průzkumu Americké psychologické asociace z roku 2021 trpí 26 % postižených osob nedostatkem energie, 32 % prožívá emoční vyčerpání a 44 % fyzickou únavu.

Je možné, že vyhoření hrdinky výše zmíněného románu je způsobeno také rozporem mezi očekáváním a realitou. Doufala, že díky práci dostane život nějaký smysl, ale nakonec přišla na to, že prakticky nic v jejím životě nemá cenu. Když dostane výpověď, reaguje následovně: „Necítila jsem ani smutek, ani nostalgii, jen znechucení nad tím, že jsem promarnila tolik času zbytečnou prací, zatímco jsem mohla spát a necítit nic. Byla jsem vážně hloupá, když jsem si myslela, že díky práci bude mít můj život nějakou cenu.“ Po svém propuštění naše hrdinka vykoná potřebu na podlahu galerie, což celkem jasně ilustruje její postoj k práci tam, a možná i její celkový postoj ke světu práce.

Zdálo by se, že nemá naprosto žádné kariérní ambice (navzdory diplomu z prestižní univerzity) a svět práce ji zklamal natolik, že prostě nechce pracovat vůbec.

Seriál

BoJack Horseman* (2014–2020, Netflix)

Jedním z nejpopulárnějších seriálů poslední doby, který se točí kolem tématu vyhoření, je určitě BoJack Horseman. V tomto animovaném díle sledujeme bývalou televizní hvězdu, mluvícího koně BoJacka Horsemana, který bojuje s vnitřními démony za notného přispění alkoholu a drog ve snaze uniknout věčnému trápení.

Ačkoli o všech řadách BoJacka Horsemana by se dalo říct, že se zabývají tématem vyhoření, nejvíc se to ukazuje v 2. epizodě 6. série. Princezna Carolyn, energická agentka BoJacka Horsemana, se v této epizodě vrací do práce poté, co adoptovala dceru. Je z ní najednou svobodná matka, která ale musí tvrdě pracovat a na níž si dvojí život vybírá tvrdou daň: dostavuje se stres, ztráta koncentrace, únava… Nakonec začne usínat uprostřed jednání. Jasné symptomy vyhoření jsou hezky vizuálně ztvárněny: Princeznu Carolyn začnou na každém kroku doprovázet duchové její osobnosti, každý z duchů plní různé úkoly, zatímco ta „pravá“ Carolyn se snaží zachovat klid a fungovat během interakcí s ostatními postavami seriálu, které její duchy nevidí.

K tomu se přidává stresující hudba na pozadí, v uších neustále se opakující fráze narušující rozhovory s klienty, pláč dítěte, který neustává prakticky celý díl seriálu, a zvuk ťukání do klávesnice – to všechno kakofonicky dokresluje drtivou realitu vyhoření.

Stručná analýza

Pracovní vyhoření je sice považováno za především „profesionální stav“, ale někdy, jako v případě princezny Carolyn, se jedná o kombinaci náročných podmínek v osobním životě a světa práce, v důsledku čehož vyletí jakákoli rovnováha do povětří. Když pak dojde k výbuchu, dostaví se „burnout“ neboli vyhoření.

Situace matek samoživitelek tak představuje samostatný společenský problém. Ty totiž nesou na svých bedrech v první řadě veškerou finanční zátěž domácnosti: nájem, nákupy, účty. Aby to všechno zvládly, musí pracovat na plný úvazek. Zadruhé ale musí zajistit veškerou péči o děti, takže pracovat na plný úvazek si dost dobře nemohou dovolit, zvlášť když nejrůznější porady a termíny mohou zasahovat i do života po skončení pracovní doby. Všechny tyto faktory přispívají k tomu, že jen v Česku 336 tisíc dětí vyrůstajících v rodinách s jedním rodičem (v převážné většině případů s matkou) žije pod hranicí chudoby, tedy alespoň podle studie z roku 2022.

Ale žonglování s kariérou a rodinným životem není těžké jen pro matky samoživitelky. Podle průzkumu organizace Motherly z roku 2022 je 23 % pracujících matek toho názoru, že mít současně úspěšnou kariéru a spokojenou rodinu je nemožný úkol. Průzkum kanadské nadace z května 2022 odhalil, že 37 % matek odsunulo svou kariéru na druhou kolej, aby se mohly věnovat rodině, a 47 % si myslí, že kombinovat práci a rodičovství je vyčerpávající.

Hudební scéna

Stromae – L’enfer (2022)
Když se řekne „syndrom vyhoření“, každý si jako první představí zdravotní sestry v nemocnici, které jdou ze služby do služby, bez nároku na pořádný odpočinek, nebo zaměstnance v kancelářích, které drtí byrokracie a neustálý boj s čím dál tvrdší konkurencí… Ale fakt je, že i lidé s kariérou, o které se normálním smrtelníkům může jen zdát, někdy prostě narazí na dno, kde na ně čeká pracovní vyhoření.

To je případ belgického zpěváka Stromae. Ve své písni „L’enfer” (Peklo) se Stromae odvážně přiznává k tomu, že ho potkalo vyhoření a nevyhnuly se mu ani myšlenky na sebevraždu. „Najednou jsem měl sebevražedné myšlenky / Nejsem na to pyšný / Někdy člověk věří, že jen tak se dají umlčet / Ty myšlenky, které mi dělají ze života peklo“.

Stromae napsal song „L‘enfer” v reakci na duševní a fyzické problémy, které mu přinesla dlouhá a úspěšná kariéra, celosvětový úspěch a vyčerpávající koncertní turné. Když dostal v roce 2018 otázku, co jej vedlo k rozhodnutí dát si od hudební kariéry dlouhou pauzu, skladatel odpověděl: „Dosáhl jsem hranice svých možností. I když děláte v továrně na sny, je to pořád práce. A v každé práci platí, že když to přeženete, nakonec vyhoříte.“

Stručná analýza

Syndrom vyhoření je celosvětový problém. Nevyhýbá se nikomu – dělníkům, kancelářským krysám ani umělcům. Nezáleží na tom, v jaké jste finanční situaci – jestli peníze nemáte, tak akorát vycházíte, nebo máte nadbytek. Stromae zpívá o tom, že syndrom vyhoření je jako epidemie (a taky tabu): „Nejsem sám, kdo se cítí sám / Na to už dlouho myslím / A kdybych nás měl spočítat / Je nás hodně“.

Temné myšlenky, které mohou někdy tento syndrom „psychické exploze“ doprovázet, jsou ve společnosti stále tabuizované téma. Podle výzkumu provedeného v Jižní Koreji v roce 2023 je přitom pracovní vyhoření v 47 % případů spojováno s vyšší pravděpodobností sebevražedných myšlenek. I čeští lékaři poukazují na tuto souvislost, která podle nich v letech po covidu dokonce zesílila.

Ačkoli se dnes o problémech duševního zdraví hovoří víc než dřív, mnoho lidí má stále pocit hanby a stydí se o těchto věcech mluvit, protože nechtějí vypadat jako „slaboši“. Proto se zdráhají vyhledat pomoc a raději trpí v tichosti tak dlouho, dokud se nedostanou do fáze, kdy se začne všechno zdát naprosto beznadějné. Přesně o tom hovoří Isabelle Bordatová, psycholožka a autorka knihy Souffrance au Travail (Utrpení v práci): „Mnoho lidí v práci trpí, ale nic s tím nedělá, protože se stydí, bojí se říkat ne, chtějí se ostatním zavděčit… Pracovní vyhoření vede k depresi, zejména pokud se nijak neléčí.“

Ze studie z roku 2020 zveřejněné v Mezinárodním časopise pro environmentální výzkum a veřejné zdraví (International Journal of Environmental Research and Public Health) vyplývá jasně, jaké jsou důsledky neléčeného syndromu vyhoření: deprese, psychosomatické potíže i zvýšená konzumace alkoholu a tabákových výrobků. To všechno jsou nejběžnější vedlejší účinky pocitu provinilosti souvisejícího se syndromem vyhoření.

Je proto naprosto klíčové budovat taková pracovní prostředí, kde se o psychických problémech otevřeně mluví. Je nutné, aby se zaměstnanci nebáli o svých problémech hovořit a aby věděli, že když to budou potřebovat, dostane se jim podpory dřív, než bude pozdě.

Hudební stand-up

Inside / Bo Burnham (Netflix, 2021)
Další umělecký počin, který se zabývá pracovním vyhořením, je „Inside” amerického komika a hudebníka Bo Burnhama. Burnham vytvořil toto muzikální dílo během koronavirové krize, kdy platilo omezení volného pohybu. Byl na to absolutně sám, nepomáhal mu filmový štáb ani žádná produkce.

Ve své „one man show“ natáčené doma si Bo Burnham dělá legraci z nejrůznějších situací, které se během pandemie staly běžnou součástí našeho života: skypování s rodinou, psychické problémy, sociální sítě…

Ústředním tématem celého díla je ale kreativní vyhoření na pozadí pandemie. Viz například písně Look Who’s Inside Again (Kdopak je zas doma: Snažím se bejt vtipnej a jsem zavřenej doma / Není moc, co o tom říct / Může bejt člověk vtipnej, když je zavřenej doma?/ Jsem doma, snažím se z toho něco vytřískat“), Shit (Sraky: Vzbudil jsem se v 11:30, cítím se jak hromada sraek, oh no / Všechny moje hadry jsou špinavý, a tak smrdím jak hromada sraek / Jdu si nalít kafe, ale netrefím se do hrnku / OMG, to jsem celej já / Kouknu do zrcadla, řeknu „jak to jde, ty zbytečnej srái?“) nebo Comedy (Komedie), kde Burnham vyjadřuje svou lítost nad tím, že s pomocí humoru nemůže změnit všechny nespravedlnosti světa, ale že i tak ho cosi nutí, aby pořád něco tvořil.

Během 87minutového hudebního speciálu mohou diváci sledovat symptomy vyhoření a vyčerpání i na Burnhamovi samotném. Má čím dál delší vlasy i vousy a s každou další písní se zdá, že mu dochází energie.

Stručná analýza

Koronavirová krize se stala významným katalyzátorem vyhoření a měla značný vliv na psychické zdraví zaměstnanců. Je třeba si však také uvědomit, že následky pandemie přetrvávají dodnes.

Podle společné studie vypracované organizacemi OpinionWay a Empreinte Humaine v roce 2023 trpí vyhořením 34 % francouzských pracovníků, což je třikrát víc než před pandemií. Podle této studie stojí za zvyšujícím se počtem psychicky vyčerpaných pracovníků fakt, že po skončení krize vládnou na pracovištích obtížnější podmínky. Zaměstnanci jsou více zaměření na sebe a kolegialita slábne, pacienti a zákazníci jsou agresivnější, a tomu všemu nepomáhá ani ekonomická krize a zvyšující se nároky na zaměstnance.

Překlad: LexiPro
Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, LinkedInu nebo Instagramu a nenechte si ujít žádné novinky.