Syndrom znudění: V čem se tzv. boreout podobá vyhoření?

„I když je naše práce sebedůležitější, její význam pramení z našich hodnot, z toho, co vládne našemu srdci a mysli.“ – Alex Pattakos, spisovatel

Co je to „boreout“?

S teorií o syndromu znudění poprvé přišli v roce 2007 Philippe Rothlin a Peter Werder, dva švýcarští obchodní poradci. Ti se zajímali o příčiny a následky tohoto syndromu, jenž je stále považován za společenské tabu. Popisují ho mimo jiné jako nerovnováhu mezi časem stráveným v práci a objemem zadaných úkolů. Další autoři uvádějí, že boredom-burnout syndrom může být také způsoben:

• chybějícím pocitem smysluplné práce u zaměstnanců
• nedostatkem intelektuální stimulace
• chybějícími vyhlídkami na kariérní postup

Na rozdíl od syndromu vyhoření může být syndrom znudění způsoben nedostatečným množstvím práce či prací žádnou, což může mít nepříznivý dopad na psychický stav zaměstnance. Ačkoliv práh nudy má každý jinde, počátek syndromu znudění se přímo vztahuje k nedostatku pracovních úkolů a také stavu, kdy spolu úkoly nesouvisí, jsou odrazující, nesmyslné či jejich vypracování trvá příliš dlouho.

Tento syndrom může například ovlivnit zaměstnance, kteří jsou postupně vytlačováni tím, že dostávají čím dál méně úkolů nebo mají jejich úkoly menší význam. Zaměstnanec je zbaven práce, a proto je nucen odstoupit. Případy syndromu znudění se však mohou nacházet v mnoha různých situacích a napříč různými oblastmi pracovní aktivity.

Jak poznám, že trpím syndromem znudění?

Ačkoliv se oba syndromy, tedy vyhoření a znudění, liší svými příčinami, jejich následky jsou si relativně podobné. Mezi možnými příznaky syndromu znudění mohou být:

• nízká sebedůvěra
• pocity hanby a provinilosti
• únikové strategie či „zabíjení času“
• pocit odloučení v práci
• krize společenské identity
• pocit společenské nepoužitelnosti
• deprese

Kromě těchto často zásadních vlivů na psychický stav zaměstnance může syndrom také uškodit samotné firmě, a to např. neangažovanými pracovníky, špatnou docházkou, vysokou fluktuací zaměstnanců, přerušením práce či podáváním výpovědí.

Nezapomínejte ale na to, že znudění je časově omezené. Je totiž velice nepravděpodobné, že vás tento syndrom postihne, pokud zažíváte pouze dočasnou nudu v práci, která způsobuje chvilkový pokles aktivity.

Může to postihnout každého?

Studií na toto téma proběhlo zatím málo, a je tedy obtížné získat přesnou představu o počtu postižených zaměstnanců nebo profil ohrožených osob. Průzkum společnosti StepStone z roku 2008, který se dotazoval 11 238 lidí ze sedmi evropských zemí, však dosvědčuje, že 32 % evropských zaměstnanců tvrdí, že nemá nic na práci. Jiná studie provedená ve Francii v roce 2013 francouzským Ředitelstvím pro oživení výzkumu, studií a statistiky (DARES) ukázala, že pouze 2 % z dotázaných zaměstnanců zažívají pocit nudy v práci trvale. Tyto rozdílné výsledky jsou zajímavé a podněcují bádání po skutečném rozsahu problému.

Nejvíce postižené sektory pak mají být ty, které pociťují období vysokého vytížení a vrcholné sezóny, jako například sezónní práce.

Některé skupiny pracovníků jsou náchylnější, například mladí zaměstnanci. To může být způsobeno běžně přítomným rozdílem mezi očekáváním mladých lidí ohledně jejich prvního zaměstnání a realitou. Tato neshoda může vést ke stavu znudění, a to zejména kvůli tomu, že si zaměstnanci myslí, že se jim nedostává dostatek stimulace.

Myslím, že trpím syndromem znudění. Co mám dělat?

Co se týče prevence, ta je stále v plenkách, jelikož je tento syndrom často mylně vnímán jako předstírání. Mezi firmami existuje pouze malé povědomí o tomto problému, a proto zavedených preventivních mechanismů není mnoho.

Pokud si myslíte, že syndromem znudění trpíte, sdělte své pocity lidem ve svém okolí a položte si tyto otázky:

• Jak dlouho tato situace trvá?
• Co ji způsobuje?
• Co můžu udělat, abych dosáhl/a pozitivní změny?

Můžete situaci zkusit vyřešit tak, že se obrátíte na personální oddělení a pokusíte se s problémem bojovat společně. Mobilita v rámci společnosti může být také dobrý nápad. Změna pracovní pozice, společnosti či dokonce kariéry představují další řešení, která vám mohou pomoci najít roli, která bude vyhovovat vašim schopnostem, hodnotám a osobní motivaci.

Je také důležité nastolit rovnováhu mezi vaším osobním a profesním životem. Zabránit pocitům ztráty identity či společenské nepoužitelnosti můžete tak, že se budete věnovat mimopracovním aktivitám, které máte rádi a naplňují vás.

Proč tedy zůstáváme v práci, která nás nudí?

Vysvětlením pro to, proč někteří zaměstnanci vytrvají ve stavech trvalé pracovní nudy, může být strach, že nenajdeme nové zaměstnání. Ten je hnací silou syndromu znudění. Dále také strach ze sociálního odsouzení – pro některé je nemyslitelné stěžovat si na nudu v práci v prostředí, kde je úspěšná kariéra vyhledávána ve velkém. To může být také důvodem, proč je syndrom vyhoření stále tou „politicky korektnější“ nemocí, na rozdíl od vágního a nejasného syndromu znudění.

Syndrom znudění poukazuje na otázku nacházení smyslu v naší práci a na důležitost sladění se s vlastní motivací, která nás vede k seberealizaci. Vždy si proto udělejte čas a položte si otázku: Co je pro mě smysluplná činnost?

Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku nebo se přihlaste k našemu newsletteru a nechejte se inspirovat každý týden.
Fotografie: Alejandro Escamilla
Přeložila: Eva Mazalová