Trapas jako hrom aneb 7 historek o tom, jak se může zvrtnout pracovní pohovor

„Na profilu jsem měl obrázek pánského přirození.“ Radek, 27 let, momentálně bez práce

Pozvali mě na pohovor na místo uměleckého ředitele v reklamní agentuře. Nastal Den D a všechno nejdřív probíhalo docela dobře… Dokud jsem se nerozhodl ukázat jim svou profesionální facebookovou stránku, protože jsem si myslel, že je bude zajímat její design a moje grafické výtvory. Sotva se začala stránka načítat, otočil jsem obrazovku na náboráře, který se okamžitě začal smát. To mě překvapilo, tak jsem se podíval, co se tam zobrazilo, a zjistil jsem, že někdo vyměnil mou profilovou fotku za smějící se obrázek pánského přirození. Okamžitě mi došlo, co se stalo a kdo za to může: určitě v tom měl prsty můj nejlepší kamarád, který zná moje heslo!

Snažil jsem se to vyžehlit a rychle jsem vysvětloval, že to mi jeden kamarád udělal naschvál, a naštěstí byli chápaví. Nakonec mi tu práci nabídli, představte si. Sice jsem si pak vybral jinou společnost, ale nikdy jsem nepřestal děkovat bohu, že to vzali tak hrozně v pohodě! Dneska se tomu s tím kamarádem sice zasmějeme, ale musím se přiznat, že v ten moment bych ho nejradši přizabil. Chtěl se mi pomstít za něco, co jsem řekl den předtím, ale vůbec netušil, že budu ukazovat svoje facebookové stránky někomu důležitému. Odpustil jsem mu sice, ale věřte mi, že o pár let později jsem mu to oplatil i s úroky….

„Ten zpropadený salát!“ Kateřina, 32 let, specialistka na B2B komunikaci

Je mnoho věcí, které mohou během pohovoru kompletně podrýt vaši důstojnost – třeba když náboráře poprskáte nebo když důležitě mluvíte o svém životě a celou dobu máte nudli u nosu. Pokud se vám to stane, nic se neděje, život jde dál. Jak to vím? Protože jsem jednou absolvovala celý pohovor s kouskem zářivě zeleného salátu mezi zuby. Sice mě nevzali, ale popravdě řečeno, až tak mi to nevadí. Na rovinu, podle toho, co jsem viděla, by v té firmě stejně nebyla moc velká zábava. A krom toho, když mě nedokázali upozornit ani na malý kousek salátu v zubech, jak bych se tam mohla spolehnout, že dostanu upřímnou zpětnou vazbu na vykonanou práci?

„Nejhorší vyjednávání o platu v historii světa…“ Alice, 26 let, momentálně bez práce

Přijímací pohovory jsou vždycky o nervy. Musíte si dávat pozor na to, co říkáte, a nezapomenout říct vše, co říct chcete, sledovat reakce těch naproti, ale současně působit profesionálně… Zkrátka musíte myslet na hromadu věcí současně, takže není divu, že občas uklouznete. Já jsem uklouzla v ten nejhorší moment ze všech: když jsme řešili plat. Když se mě zeptali, kolik jsem brala v minulé práci, úplně jsem si popletla hrubou a čistou mzdu. Takže jsem řekla, že jsem brala asi o deset tisíc méně, než kolik jsem dostávala ve skutečnosti.

Samozřejmě mi to došlo až ve chvíli, kdy jsem dorazila domů. Zachvátila mě naprostá panika. Měla jsem na sebe hrozný vztek, protože jsem si původně chtěla říct o víc, než kolik jsem brala předtím! Okamžitě jsem se jim ozvala, abych svou chybu napravila. Dokonce jsem jim poslala kopii výplatní pásky, aby mi uvěřili. Ale stejně jsem se cítila jako naprostý idiot. Navzdory všem očekáváním nakonec akceptovali mé vysvětlení, ale znamenalo to, že jsme od začátku vyšlápli špatnou nohou. Další sled událostí tomu nijak nepomohl: Práci jsem dostala, ale do týdne jsem tam všechny nakazila koronavirem. V prosinci oficiálně ukončili svou činnost. Myslím, že jsem jim přinesla smůlu.

„Tajný průzkum v předvečer pohovoru… Se zajímavou dohrou.“ Viktorie, 30 let, account manažerka

Chystala jsem se na pohovor pro jednu firmu, co pronajímá coworkingové prostory. Večer před tím osudným dnem jsem se rozhodla vydat na průzkum do jedné z jejich sdílených kanceláří. Ale hned jak jsem vkročila do dveří, zastavila mě jedna ze zaměstnankyň a začala vyzvídat, jestli jsem u nich zaregistrovaná nebo k nim chci začít docházet. Bez váhání jsem jí oznámila, že jsem učitelka a že hledám nějaké místo, kde bych se mohla v klidu připravovat na výuku. Lhala jsem, jako když tiskne, ale nechtěla jsem vypadat podezřele nebo moc dychtivě, takže jsem neřekla pravdu. Potřebovala jsem totiž informace, abych u pohovoru zazářila! Ta návštěva byla neskutečně užitečná, na všechno jsem se hezky vyptala a pak se s díky rozloučila. Už jsem byla na odchodu, když mi podala vizitku se slovy: „Pokud budete potřebovat více informací, zavolejte na tohle číslo a ptejte se na Alžbětu, to jsem já.“ Super!

Cestou domů jsem seděla v metru a procházela si e-maily, co jsem dostala ohledně pohovoru další den… Jestlipak tušíte, na co jsem narazila? „Váš pohovor povede Alžběta.“ Ta stejná Alžběta, které jsem dvacet minut pod falešným jménem a falešnou záminkou bezostyšně lhala do očí. Ups. Samozřejmě jsem se té slavné Alžbětě okamžitě přiznala a všechno vysvětlila. Bohudíky to přijala dobře, dokonce jsme se tomu při pohovoru zasmály. Nejhorší je, že kdybych tehdy nelhala a přiznala pravý důvod své návštěvy už tehdy a tam, určitě by si to nevykládala nijak špatně, právě naopak.

„Nevhodná chvíle na flirt…“ Cecílie, 31 let, content manažerka

Žádala jsem o práci vedoucí komunikace v jedné velké společnosti. Ukázalo se, k mému naprostému údivu, že pan náborář je neskutečný kus. Naštěstí jsem se během rozhovoru dokázala jakž takž soustředit… To jsem ale ještě nevěděla, že na konci pohovoru zcela převezme velení moje podvědomí. Podala jsem mu ruku a chtěla jsem mu poděkovat, ale vypadlo ze mě: „Díky, skvěle jsem se bavila. Někdy si to zopakujem.“ Vyděšená vlastními slovy jsem se začala nekontrolovaně smát a trvalo asi pět minut, než jsem se uklidnila. Celou dobu na mě zaraženě zíral. Když jsem pak nakonec od té společnosti dostala nabídku práce, dost jsem se tomu divila…

„Než jsem se nadála, už jsem předváděla sestavu ze synchronizovaného plavání.“ Kordula, asistentka na oddělení komunikace, 19 let

Dělala jsem pohovor na praxi v jedné PR agentuře a asi po půl hodině se mě paní, co pohovor vedla, zeptala na to, jaké mám zájmy: „Děláte nějaký sport?“ Bingo! Zavětřila jsem příležitost konečně zužitkovat ta léta strávená na kroužku synchronizovaného plavání. Jenže ona se mě zničehonic zeptala, jestli bych jí nemohla ukázat kousek nějaké sestavy. Jakože, cože? Bez vody? Pravda, už předtím měla několik vážně „originálních“ otázek, ale tohle, to mi přišlo vyloženě divné! Sebrala jsem všechnu odvahu a šla jsem na to: Lehla jsem si na zem v zasedací místnosti a už jsem máchala nohama a rukama. Byla to ta nejdelší minuta mého života, nedělám si legraci!

Byla to naprosto absurdní situace, kdyby mě někdo viděl, myslel by si, že mám právě nějaký záchvat. Říkala jsem si: „Co to proboha děláš?!“ Zato náborářka byla naprosto spokojená, jak jsem se do toho odvážně pustila… Ale ani to jí nezabránilo v tom, aby se mi pak už nikdy neozvala. No co. Dnes na to zpětně vzpomínám a přemýšlím, jestli to byla důmyslná zkouška, jak zjistit, jestli jsem ochotná udělat „cokoliv“, nebo jestli to udělala naschvál, jen pro svoje vlastní zvrácené potěšení… Tak nebo tak, nikdo teď nemůže říct, že jsem do toho nedala úplně všechno!

„Buď, anebo!“* Johan, 25 let, skladník

U každého pohovoru uslyšíte klasické otázky typu: „Můžete se nám rychle představit?“„Jaké máte silné a slabé stránky?“„Proč bychom vás měli přijmout?“ Na tyhle otázky existují standardní odpovědi, takže si člověk nemusí příliš lámat hlavu. Ale občas není na škodu trochu se vyčlenit z davu. To jsem si alespoň odnesl z téhle zkušenosti já. Dělal jsem pohovor na práci pro jeden e-shop a můj potenciální budoucí vedoucí se mě zeptal na tu nevyhnutelnou otázku: „Kde se vidíte za pět let?“ Nevím, co mě to popadlo, ale trochu (nebo spíš hodně?) jsem zariskoval: „Na vašem místě?“ Bylo to buď, anebo. Ale v tichu, které několik sekund následovalo, by se ve mně krve nedořezal… Nebude si myslet, že jsem to s tou drzostí přehnal? Ve skutečnosti jsem to nemyslel nijak zlomyslně, spíš to měl být vtip. A také jsem si říkal, že taková odpověď ukazuje můj smysl pro humor, jsem trochu sarkastický a rád provokuji…

Reakce byla naštěstí dobrá, zasmál se (ač trochu nuceně), a dokonce mě ocenil: „Dobrý pokus!“ řekl. Práci jsem dostal, ale teprve tam budu nastupovat. O dalším vývoji vás budu informovat!

Snad vám tyhle historky trochu zlepšily náladu a ukázaly, že i když uděláte totální botu, stejně to může dobře dopadnout. Takový trapas, když se dobře zvládne, může dokonce odlehčit atmosféru a pomůže vám trochu se sblížit s osobou naproti… A co vy, jakou nejpikantnější historkou z pohovoru se můžete pochlubit?

Překlad: LexiPro
Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, začněte odebírat novinky a nechte si posílat inspiraci každý týden.