Varovné signály na pohovoru: Když se vám stane tohle, utíkejte!

Celé přijímací řízení toho už dopředu hodně naznačí o firemní kultuře zaměstnavatele. Někde vám pohovor třikrát přeloží, jinde vám konkrétně nedokážou říct, co vlastně budete v práci dělat, nebo se proti vám posadí náborář, který vám bude neustále skákat do řeči… Tohle všechno (a mnoho dalšího) jsou varovné signály, tzv. red flags. Chcete-li se vyhnout smutnému konstatování typu „já jsem to tušil/a“ a nechcete-li litovat, že jste podepsali smlouvu moc rychle, musíte se naučit je rozpoznávat. Přečtěte si některé zážitky z pracovních pohovorů, které donutily naše uchazeče o práci okamžitě zbystřit…

Nezkušený nadřízený, co „sežral všechnu moudrost světa“

Petr, konzultant pro digitální marketing

Není nic horšího, než když vám šéfuje frajírek, co právě vylezl z ekonomky a chce vás poučovat o životě! Zvlášť když své práci rozumíte, a on na vás chrlí vyčtené poučky ze zastaralých učebnic (navzdory svému mládí), které jsou naprosto neefektivní! To není varovný signál, to je billboard s nápisem UTEČ! Pro mě osobně je naprosto nemyslitelné pracovat s lidmi, kteří si nepřipustí vlastní nedostatek kompetencí.

Velká slova a „skutek utek“

Rudolf, datový inženýr

Co nesnáším? Nabídky práce, které se ohánějí módními výrazy, jen aby zakryly skutečnou povahu nabízené práce, nebo dokonce problematické pracovní metody. Ke své první práci jsem se dostal tak, že jsem se nechal naprosto zaslepit líbivými slovíčky náboráře. Byl jsem moc mladý na to, abych ho prokoukl. Rychle jsem pak pochopil, že „flexibilita“ a „vlastní iniciativa“ ve skutečnosti znamenají: Budete dělat i o víkendu a naložíme vám práci za tři lidi. Takhle hloupě už se nikdy napálit nenechám!

Nenápadné dotazy na děti

Monika, právnička

Na každém pohovoru si dávám moc dobrý pozor na skryté vyzvídání ohledně mých plánů do budoucna. Stará dobrá klasika je: „Už je vám třicet a ještě nemáte děti?” Také už jsem měla to potěšení si vyslechnout ještě fikanější: „Chceme zaplnit pozici po kolegyni, která odešla na mateřskou necelý rok od nástupu…“Ptát se na děti je nezákonné. Kromě toho je to také dost neprofesionální. Tyhle řeči mě okamžitě odradí.

Práce zadarmo a vyzvídání know-how

Ludvík, growth-hacker

Nevadí mi, když si chce někdo u pohovoru otestovat moje odborné dovednosti. Je to podle mě efektivní způsob hodnocení uchazečů. Ale štve mě, když náboráři uchazeče využívají na neplacenou práci, a ještě z nich tahají nápady. Jednou jsem se hlásil na místo u konkurence tehdejšího zaměstnavatele a měl jsem tu smůlu na náboráře, který se mě dost nevhodně ptal na naši firemní strategii a chtěl se ode mě dozvědět všechny dobré „finty“. Vůbec se svými úmysly netajil. Takový přístup je podle mě dost neprofesionální, navíc dost vypovídá o pochybných praktikách celé společnosti…

Jedno zvednuté obočí řekne víc než tisíc slov

Martina, bývalá redaktorka a vedoucí komunikace

Varovné signály mohou být dobře maskované, často téměř neviditelné. Naučila jsem se bedlivě sledovat všechny známky údivu. Třeba když se osoba naproti vám zatváří překvapeně během toho, co jí vysvětlujete své pracovní návyky. Jednou jsem zaváhala, to když jsem při pohovoru přešla zvednuté obočí budoucího šéfa, který reagoval na má slova o tom, jak mi v předchozí práci dávali volnou ruku… To byla chyba, vyklubal se z něj totiž maniak, co musel mít všechno pod kontrolou. Kdybych si dávala větší pozor, došlo by mi to už tehdy.

Když vás nepustí ke slovu

Alice, produktová manažerka

Mám takovou teorii. Když vás budoucí šéf na pohovoru nepustí ke slovu, tak se můžete vsadit, že až nastoupíte, bude se chovat stejně. Ověřila jsem si to na pohovoru do jedné velice prestižní firmy. Nejenže nebylo úplně jasné, co bude daná pozice obnášet, ale šéf mluvil prakticky celou dobu jen o sobě (své kariéře a psovi), místo aby mi řekl, co bych pro ně měla dělat. Radši jsem tu pozici odmítla, zavánělo to malérem.

Opakované špatné oslovení

Michaela, projektantka

Jednou se člověk splete, o nic nejde. Když vám dvakrát zkomolí jméno, už vás to trochu rozčílí. Ale potřetí už je to prostě čirá arogance. Jednou se mi u pohovoru stalo, že mi manažer neustále říkal Moniko a Marcelo (přihořívá, ale stejně…). Později jsem pochopila, že to, co jsem brala jen jako „roztržitost“, byla ve skutečnosti známka naprostého nezájmu o ostatní. Pro toho člověka byla důležitá jen jeho vlastní osoba, jeho kariérní postup a jeho nápady. Měla jsem to tušit.

Ponurá atmosféra na chodbách

Kryštof, projektový manažer v agropodnikání

Když vás po příchodu nikdo ani nepozdraví a lidé, co vás míjejí, se tváří jako na pohřbu, tak tady asi bude něco špatně. Jednou jsem dokonce cestou na pohovor slyšel, jak šéf na někoho křičí a ponižuje ho ve vedlejší zasedačce. To se pak může náborář u pohovoru snažit, jak chce, stejně člověk odchází s pocitem, že tam vládne dost toxická atmosféra.

Skandální zpoždění náboráře

Tomáš, vedoucí digitálních technologií

Podle mě dost vypovídá o obecně špatném time managementu celé společnosti, když přijde náborář neslušně pozdě na pohovor, ale třeba i když trvá pohovor daleko déle, než měl. V takové firmě pak porady začínají vždycky se čtvrthodinovým zpožděním, projekty nejsou nikdy hotové v termínu… Takhle už jsem taky jednou čekal celou hodinu, než přišel náborář konečně na pohovor. Pozvali si totiž tři uchazeče na jednu pozici ve stejný čas. Takový přístup dost vypovídá o tom, jak se daná společnost chová ke svým zaměstnancům.

Práce bez výzev, kam vezmou každého

Anna, vývojářka webových stránek

Nic mě neděsí víc než „příliš snadné“ přijímací řízení. Takový nábor totiž znamená, že lidé, se kterými budete pracovat, asi nebudou tak schopní, jak byste chtěli. Už se mi stalo, že po mně nechtěli ani praktickou ukázku mých schopností, ani nedělali žádný test. Podle mě to v mém oboru ukazuje na nedostatek serióznosti! Jsem ještě mladá, chci a potřebuji se učit, vyvíjet se. Potřebuji výzvy, které mě posunou kupředu. Ale jak bych se něčeho takového mohla dočkat, když mě budoucí šéf i kolegové přijmou, aniž by mě minimálně otestovali?

Staromódní náborové praktiky

Marika, projektová manažerka, UX designérka

Pokaždé mě překvapí, když natrefím na společnost, kde se snaží uchazeče na pohovoru zahánět co nejvíc do úzkých, místo toho, aby mu pomohli se uklidnit a on se mohl ukázat v tom nejlepším světle. Jednou jsem musela předvádět, jak budu jednat na schůzce s klientem. A do role klienta proti mně posadili člověka, kterému to bylo naprosto volné a hrál s absolutním nezájmem. Co vlastně chtěli otestovat, moje schopnosti, nebo spíš moje nervy? Každopádně je to jasný znak toho, jaká tam asi funguje firemní kultura. Z takového místa je lepší utéct!

Jestli vás někdy potká něco podobného jako tyhle uchazeče o práci, nemusíte hned utnout pohovor a jít domů, možná si ještě zkuste zjistit více informací. Jste-li na pochybách, nejlepší bude kontaktovat zaměstnance, kteří už v dané firmě pracují. Mimo oficiální přijímací řízení se člověk často dozví nejvíc. Ukáže se realita pracovního prostředí, povaha vedoucích pracovníků a všechny ty „detaily“, o kterých se v inzerátech nikdy nepíše, ačkoli mohou být naprosto rozhodující.

Překlad: LexiPro
Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, Twitteru nebo Instagramu a začněte odebírat novinky a nechte si posílat inspiraci každý týden.