Máte právo říct: Ne, za tohle nejsem placený. Jenže jak?

Představte si práci tiskové mluvčí důležité organizace. Musí být neustále na telefonu, aby mohla odpovídat na dotazy novinářů, které přicházejí i o víkendech nebo během její dovolené. Jenže ve smlouvě této pracovní pozice je stanovena běžná osmihodinová pracovní doba, jakou mají všichni ostatní kolegové, kteří pracují ve stejné firmě. Taková mluvčí se jednoduše musí smířit s tím, že její pracovní doba nikdy nekončí a že jí bude zvonit telefon i během dovolené.

Má ale dvě možnosti: Buď každý dotaz a požadavek začne okamžitě řešit, anebo telefon vypne, případně se omluví, že má dovolenou, a tak není schopná potřebné věci dodat, i když tím třeba propásne možnost vyjádřit se k důležitým tématům, a v důsledku toho možná začnou firmu její zákazníci vnímat negativně.

Je to sice extrémní příklad, protože u většiny lidí nemá odložení pracovního úkolu na zítra nebo na pondělí tak velký a viditelný vliv, nicméně to přesně vystihuje rozdíl mezi přístupy quiet quitting a absolutním nasazením, kdy je člověk ochotný kvůli práci obětovat svůj volný čas a osobní život.

Obvyklejší scénář je ten, že velké množství práce, která není „vaše“, přichází postupně, a vrší se kvůli tomu, že jste na začátku řekli ano, a ostatní si na to zvykli a zkoušejí to znovu a znovu. Případně se stává, že odejde kolega, na jehož místo se už nikdo nový nepřijme, a práce se jen rozdělí mezi ty, kdo zůstali. A nikdo se neptá.

Jen občas pomůžu. Nebo často?

Udělat v práci občas něco navíc, když se třeba stane nějaký průšvih, značí spíš vítanou ochotu pomoct. Svědčí o přítomnosti svědomí, které člověka nenechá odejít, když kolegové hasí problém a hodí se jim každá ruka. Kdy ale pomáháme až příliš a na úkor vlastního života, možná i zdraví?

„Míra je pro každého člověka individuální. Ale obecně lze říct, že zdravá míra je výsledkem kombinace vnitřní motivace a jeho schopnosti najít work-life balance. Problematickým se to stává ve chvíli, kdy po mně zaměstnavatel vyžaduje „extra mile“ navzdory tomu, co já osobně považuji za zdravou míru. To vše je závislé také na typu firmy, firemní kultuře, jejím tempu a vzájemných očekáváních,“ říká Martin Svoboda, HR ředitel společnosti Astratex.

Pomůže sebereflexe i kolegové

Zásadní je tedy uvědomit si, co vyhovuje každému z nás, umět to pojmenovat a také o tom správně komunikovat směrem do firmy. Důležitá je i sebereflexe. Ještě než se totiž vypravíte za šéfem nastavit si nové pracovní podmínky, je důležité se ujistit, že to, co už dělat nechcete, opravdu nemáte v popisu práce, a tak nikdo nemá právo to od vás vyžadovat.

„Téma sebereflexe a nějakého kritického myšlení je extrémně složité a bohužel jsme v tomto případě často ve vleku svých emocí a subjektivního vnímání, a to v hodnocení situace na obě strany,“ upozorňuje Martin Svoboda a radí: „Někdy může pomoci hodnocení našeho okolí, někdy pomůže se oprostit od emocí a sepsat si fakta na papír, jindy zase rada nějakého odborníka. A ideální stav samozřejmě je, když máte osvíceného nadřízeného, se kterým můžete probrat i takové téma.“

Pokud tedy sami nedokážete situaci správně zanalyzovat, zeptejte se kolegů, přátel pracujících sice v jiné firmě, ale na podobné pozici, a pokud to jde, ideálně také svého šéfa. Koneckonců právě s ním budete muset dále probrat případnou změnu.

Jak si říct o změnu pravidel

Možná vás uklidní, že svět je na vaše požadavky připravený. Vlastně právě díky tomu, že se postupně mění, došlo i k rozvoji zmíněného fenoménu quiet quitting. „V posledních letech je navíc akcelerován situací na pracovním trhu a ochotou firem vyjít svým lidem maximálně vstříc, což v kombinaci s pracovními požadavky nastupující pracovní generace dává prostor pro jeho další rozvoj,“ ujišťuje Svoboda.

Pokud tedy cítíte, že si potřebujete pracovní náplň nastavit znova, protože jste přetěžováni, nebojte se ozvat. Na takový rozhovor se ale důkladně připravte.

1) Ujistěte se, že je pravý čas

Než začnete skládat konkrétní strategii, jak situaci změnit, ujistěte se, že jde o dlouhodobý problém, nikoli jen jednorázový nával úkolů, který brzy skončí. „Vše je v první řadě o aktivní a otevřené komunikaci a následném řízení vzájemných očekávání. Je potřeba si vyjasnit spoustu otázek. Je větší množství práce dlouhodobé, nebo krátkodobé? Má vést k nějakému mému rozvoji? Budu za něj nějakým způsobem odměněn? Vidím světlo na konci tunelu, že náročné období skončí? Pokud je řešení celé situace v nedohlednu, dochází k frustraci a je čas jednat,“ říká Martin Svoboda.

2) Výčitky svědomí nahraďte konkrétním přáním

Psycholožka Martina Mikesková ze společnosti Soulmio se nedomnívá, že by quiet quitting jakkoli naznačoval, že toho děláte málo, nebo že vám na vaší práci nezáleží. Naopak podle ní slouží jako perfektní nástroj k zdravému nastavení hranic mezi prací a soukromým životem.

„Někdy se setkávám s klienty, kteří se ocitnou uvnitř pracovního týmu ‚bezhraničních horlivců‘ a trpí pak výčitkami svědomí, pocitem nedostatečného pracovního výkonu třeba proto, že nereagují na e-maily po pracovní době, z jejich slov i aktivit je však znát, že o práci a její kvalitu mají zájem a reálně ji odvádějí, své výsledky umějí kriticky nahlédnout,“ popisuje Mikesková.

Přesně to, co vám způsobuje výčitky svědomí, snadno ukáže, co přesně vám vadí a s čím nejste komfortní, nebo dokonce vytvoří seznam požadavků, které chcete systémově změnit. Pokud si totiž jen zakážete dívat se do mailu o víkendu nebo brát telefony po šesté večer, ještě to neznamená, že to ostatní budou respektovat.

3) Připravte si jasnou formulaci

Dopředu si připravte, co chcete říct, na co chcete poukázat a jakými argumenty chcete protistranu přesvědčit. Jasně formulovat, co vám vadí a co chcete změnit či přenastavit, je naprosto zásadní. V rámci přípravy je dobré si sám pro sebe vyjasnit, jaká případná řešení jsou pro mě akceptovatelná a jaká jsou preferovaná.

„Pokud se jedná o situaci, kdy o tom můj šéf ví a máme spolu nastavenou otevřenou komunikaci, je vše zásadně jednodušší a v takovém případě se může jednat o běžný rozhovor. Pokud si však šéf není ničeho vědom, je určitě dobré ho dostat do obrazu a konstruktivně mu popsat a vysvětlit svoji situaci tak, aby jí dobře porozuměl, a projednat s ním možná řešení,“ radí Svoboda.

4) Přijďte s konkrétním řešením

Možná že se váš nadřízený s podobným problémem ještě nesetkal. Možná že sice chápe, o co vám jde, ale neví, jakými nástroji by mohl pracovní systém změnit, aby celý tým fungoval efektivněji. Nebojte se mu poradit. Zkuste společně znovu nastavit jasné cíle a případné odměny. Domluvte se na tom, že nebudete hodnotit jen výsledky, ale i cestu, která k nim vedla.

Navrhnout můžete třeba i zavedení úplně nových nástrojů ve firmě. Inspirovat se můžete třeba ve firemní kultuře společnosti Vodafone. „Naši zaměstnanci mají možnost využít 24 hodin denně a sedm dní v týdnu asistenční linku, kde mohou své starosti konzultovat s psychologem,“ popisuje Ondřej Luštinec. Dobře fungovat a přinést potřebný přehled mohou i pravidelné anonymní průzkumy spokojenosti a engagementu mezi zaměstnanci.

5.) Čas vs. peníze

Při vyjednávání je také důležité si uvědomit, proč vám vlastně vaše situace vadí. Vychází vaše frustrace z toho, že pracujete příliš a nemáte čas na nic jiného? Nebo vás práce vlastně baví, a i když je jí třeba hodně, v pohodě vše zvládáte, ale štve vás, že za ten výkon nejste dostatečně finančně ohodnoceni? Říct si o peníze, protože povinnosti navíc rádi splníte, jen to nechcete dělat zadarmo, je naprosto relevantní argument.

Pozor, jde o zdraví

A v případě, že vám práce navíc nevadí, protože ji jednoduše milujete, a teď jste si navíc i vyjednali lepší plat, je třeba nepolevit, ale o to ostražitěji hlídat sami sebe, aby vaše nadšení brzy nevedlo k vyhoření.

Projevy jako takové jsou různé a většinou záleží na fázi, v jaké je začnete pozorovat. Mohou začít u trvalé únavy, nechuti komunikovat s ostatními, změny chování až po neschopnost ráno vstát a jít do práce, kdy už se jedná o regulérní vyhoření.

„Ideální je mít nad sebou osvíceného lídra, který si všímá i těchto věcí a téma work-life balance s vámi aktivně řeší. Tak spolehlivě poznáte, že je čas brzdit,“ uzavírá Martin Svoboda.

Foto: Thomas Decamps for Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, LinkedInu nebo Instagramu a nenechte si ujít žádné novinky.