Jak se vyrovnat se ztrátou zaměstnání během krize

Ztráta zaměstnání pro člověka často znamená velkou ránu, která ovlivní jeho sebevědomí a která mu může způsobit i existenční problémy. Podle statistiky Úřadu práce ČR bylo začátkem roku v evidenci 267.076 uchazečů o zaměstnání. Oproti konci předešlého roku se tak zvýšila o jednu desetinu procentního bodu na 3,6 %. Nejde ale o žádná závratná čísla, volných míst naopak začátkem roku bylo 351.680. Zatímco práci si najdete s největší pravděpodobností zase snadno zpátky, “šrám na duši” se může zocelovat trochu déle.

Když musí zaměstnanec opustit své dosavadní zaměstnání, může mu to obrátit život vzhůru nohama. Takovou zkušenost měla i paní Karolína, svého času generální ředitelka středně velké firmy: „Jednoho dne si mě zavolali do kanceláře a bylo mi oznámeno, že už nejsem potřeba. Dá se říct, že z hodiny na hodinu jsem se ocitla na dlažbě, když jsem byla vyhozena z firmy, kterou jsem pomáhala rozjíždět. Připadalo mi, jako by mi někdo vzal moji vlastní identitu. Šla jsem domů a prostě jsem plakala. Netušila jsem, co dělat – ztratila jsem smysl života. Trvalo mi několik let, než jsem se z toho vzpamatovala.“

Jak ovlivňuje nezaměstnanost člověka po psychické stránce?

Ztráta zaměstnání sebou přináší řadu složitých pocitů a psychických stavů. A i když jsou zcela přirozené a pochopitelné, je často těžké je překonat. Karanténa spojená s koronavirem, která sama o sobě vyvolává myšlenky o nejisté budoucnosti a o směřování vlastního života, tyto emoce ještě umocňuje. Mezi tyto pocity patří:

1. Krize identity

Karolína, kterou jsme citovali výše, tento bod popisuje trefně. Jedná se o pocit ztráty vlastní identity. Pokud vám někdo řekne, abyste se popsal, je velmi pravděpodobné, že ve vaší odpovědi budete mluvit o svém zaměstnání. Jednou z prvních otázek, které pokládáme ostatním lidem při seznamování, je: „Co děláte za práci?“ Když o své zaměstnání přijdete, možná se sami sebe začnete ptát, kdo vlastně jste.

2. Vztek

„Když jsem byla vyhozena pro nadbytečnost před dvěma lety, velmi mě to naštvalo,“ říká Lucie, bývalá office manažerka. „Dala jsem ze sebe té firmě hodně. Pracovala jsem neplacené přesčasy a starala se i o věci, které šly za rámec mého popisu práce. Pak ale dali na moji pozici přítelkyni mého nadřízeného. Cítila jsem se využitá. Brala jsem si to osobně a připadalo mi to strašně nespravedlivé. Moji kolegové sice v soukromí stáli na mé straně, ale nikdo se neodvážil mě podpořit veřejně, protože se všichni báli o svá vlastní místa.“

Je přirozené pociťovat hněv, když je v ohrožení to, jak sami sebe vnímáte a jak si představujete vlastní život. Je klidně možné, že tento hněv se nebude zaměřovat jenom přímo na ty, kteří o vašem vyhazovu rozhodli, ale i na bývalé kolegy nebo dokonce přímo na vás. Jedná se o pocity, se kterými je těžké se vyrovnat a které mohou i narušit vaše povědomí o vlastní identitě, zvláště pokud jste ještě doteď sami sebe považovali za někoho, kdo nehodnotí ostatní a kdo k nikomu nechová zášť.

3. Sebevědomí

Situace, kdy směřujete svůj hněv na sebe a kladete si vaši situaci za vinu, může mít původ v nízkém sebevědomí. To může díky ztrátě zaměstnání spadnout ještě níže. I přestože se třeba jednalo o hromadné propouštění, je těžké ubránit se pocitu viny za to, co se stalo. Možná si nejste jistí, jestli jste byli dostatečně dobří. K těmto pocitům mají blíže ti, kteří zažili náročné rodiče nebo terorizujícího nadřízeného a kteří o sobě mají nevalné mínění dlouhodobě. Pamatujte si, že myšlenka není to samé jako fakt. Myšlenka je totiž pouze to, jak fakta individuálně vnímáme.

4. Šok

Mnozí lidé žijí ve strachu. „Byl jsem poslán domů na překážku v práci. Ale myslím, že o práci nakonec stejně přijdu, až karanténa skončí,“ říká novinář Jonáš. Ale to, že o práci ve výsledku skutečně přijdete, je nutně vždycky šok. Šok se na člověku podepisuje jak psychicky, tak i fyzicky. Kvůli stresu a pocitu ohrožení v těle proudí adrenalin, i když se jedná o „pouhý“ útok na vnímání vlastního já a ne o žádný fyzický atak. Můžete se také rozplakat. Nemějte si to za zlé. Je úplně normální, pokud se rozbrečíte, roztřesete se nebo pokud se nejste schopni soustředit. Nějak se přes toto období přeneste, vnímejte své vlastní pocity, mějte nad nimi nadhled a nedávejte si nic za vinu.

Šok ze ztráty zaměstnání je často tak intenzivní, že už se kolem vyhazovu utvořila řada eufemismů, které pomáhají odcházejícímu zaměstnanci se s danou situací vyrovnat. Mezi ně patří třeba „být odejit“, „kariérní změna“, „optimalizace pracovní síly“ nebo „restrukturalizace“.

5. Pocit vyloučení

Typické jsou pocity vyloučení ze společnosti, ze skupiny nebo z pracovního kolektivu. Většina pracovních míst sebou přináší i interakci s lidmi (ať už interně v rámci firmy nebo externě mimo ni). Určitá pracovní pozice s sebou také nese jistý status, porady, týmovou práci, ocenění, společenské události nebo teambuildingové akce. Z toho všeho jste najednou vyloučeni a sedíte doma. Karolína tento pocit izolace popisuje následovně: „Moje rodina, mí přátelé i bývalí kolegové všichni dále pracovali. A tak jsem se od jejich světa cítila odstřižená.“

Řada z nás pocity izolace pocítila už během karantény. Je to ale trochu jiný případ, protože kvůli vědomí, že jsou na tom všichni stejně, nemají lidé tak silný pocit, že o něco přichází. Ztráta zaměstnání v době karantény bezpochyby pocity osamění, nudy a nejistoty prohlubuje.

6. Skleslost

Když člověk zažívá pocity popisované výše, je logické, že přichází i skleslost. Jednou z příčin deprese je pocit, že žijete jinak, než byste chtěli nebo měli. A ten může být spuštěn právě ztrátou zaměstnání. Lucie na sobě vypozorovala, že postupně vstávala z postele čím dál později, protože jí připadalo, že když nemá kam jít do práce, není mnoho důvodů, proč vlastně vůbec vstávat. Vysoce stresový zážitek, pocit osamělosti nebo obava, že před sebou nemáte žádnou budoucnost – to vše jsou pocity, které mohou vést k depresi. Některé z nich můžete pociťovat už během samotné karantény, ať už máte zaměstnání nebo ne.

7. Úleva

Pro některé šťastné jedince může být odchod z práce vítaný. Možná jste vaši práci stejně neměli rádi a třeba jste i dostali slušné odstupné. Ale i přesto se může tato životní změna zdát děsivá. „Kdysi jsem z firmy dobrovolně odešel v rámci hromadného propouštění a dostal jsem dostatek peněz, abych mohl rozjet vlastní společnost. Přesto, když jsem podepisoval výpověď, jsem se cítil, jako bych skákal z útesu někam do neznáma,“ říká grafický designér Alexandr.

Jak se s těmito pocity vyrovnat

Teď, když víte, co čekat, můžete začít pracovat na tom, jak se s výše uvedenými pocity a problémy vyrovnat ve chvíli, kdy se objeví poté, co vás propustí ze zaměstnání.

1. Vyrovnejte se se ztrátou

Ztráty v našich životech představují jedny z největších výzev, kterým čelíme. Ať už se jedná o nepovedený vztah, smrt v rodině nebo stěhování do nového prostředí.

Na to, abyste s jakoukoliv ztrátou vyrovnali, potřebujete čas. To, že pociťujete emoce a stavy popsané výše, jenom dokazuje, že jste člověk. Když se cítíte smutní, naštvaní nebo skleslí, postavte se tomuto pocitu čelem a řekněte si, že je zcela přirozený (i když je složité jej překonat). Postupem času je člověk schopen vyrovnat se i s velkými ztrátami. Nechte tento proces přirozeně plynout a nesnažte se z něj vymanit příliš brzy.

2. Zamyslete se nad tím, kdo jste

Popřemýšlejte o tom, kdo jste a kam se chcete posunout. Toto je vhodná doba pro to zhodnotit svůj život i svoji budoucnost. Co jste na své práci neměli rádi? Co byste rádi změnili? Představte si, že by vám někdo řekl, že váš život bude už navždycky pořád stejný, a zjistíte, že člověk vlastně má rád změny (a potřebuje změny), i přestože mohou někdy být těžké.

3. Netrpte v osamění

Je lákavé vzdálit se a zalézt do pelechu jako nemocné zvíře. Ale je nutné, abyste se o vaší situaci s někým bavili. Pokud se nemůžete nebo nechcete o svých pocitech bavit s nikým z vašich blízkých, vyhledejte odbornou pomoc. I pokud není v současnosti možné tato sezení provádět tváří v tvář, poradci stále i během karantény pracují na dálku online. Mějte na paměti, že vaše pocity jsou v dané situaci zcela normální, a nenechte si nikým namluvit, že jsou patologické.

4. Zvedněte si sebevědomí

Zaměřte se na to, jak o sobě smýšlíte. Když už jste utrpěli ztrátu a trpíte pocitem ohrožení, nepřidávejte k tomu ještě obviňování sebe sama. Zatněte tipec těmto myšlenkám hned zpočátku a zamyslete se nad tím, odkud se vzaly.

5. Plánujte si čas

Ti, kdo nastupují do práce po tom, co byli nějakou dobu nezaměstnaní, se často dívají zpět a diví se, proč zabili celý čas tím, že se strachovali a zbrkle hledali práci. Ano, musíte hledat novou práci. Ale nechte si i prostor pro aktivity, které máte rádi. To může sice být během karantény trochu složitější, ale absolventka Lenka, která má po škole a ještě neměla příležitost začít pracovat, má řešení: „Nikdy jsem nesportovala. Ale sport je teď to jediné, co můžu dělat. A tak jsem začala běhat,“ říká.

6. Najděte svou vnitřní motivaci

Tuto situaci můžete také vidět jako příležitost. A zároveň se můžete i zamyslet nad některými negativními pocity, které se u vás vydraly na povrch, a zhodnotit, jestli na nich něco třeba není. Paní Karolína se například rozhodla udělat si rekvalifikaci na lektorku. „Po třech letech letargie jsem si nakonec uvědomila, že teď můžu konečně dělat to, co jsem chtěla dělat už odmala,“ řekla. „Ztráta jedné kariéry mi umožnila zkusit jinou. A zbožňuji ji.“ Lucie se také rekvalifikovala a získala magisterský titul v oboru ochrany a zdraví. „To, že mě vyhodili, byla ta nejlepší věc, která se mi stala. Teď pracuji sama na sebe a o práci nemám nouzi,“ řekla Karolína.

V době, kdy ztratila své předchozí zaměstnání, Lucie procházela negativními pocity, které dopadnou na všechny, kdo přijdou o práci, a netušila, že se vše nakonec v dobré obrátí. Naučte se nové dovednosti a krok po kroku přenastavte vaše cíle. A kdoví, nakonec můžete získat lepší práci, než jste měli doposud.

Přeložil Matěj Moravec
Foto: Welcom to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, LinkedInu a Instagramu, začněte odebírat novinky a nechte si posílat inspiraci každý týden.