Proč se mě na to ptá? Zákeřné psychologické otázky, kterými vás náborář testuje

Odborné psychologické otázky (aneb když si náborář na psychologa jen nehraje)

Psychotesty mají už dlouho své místo ve výběrových řízeních na určité specifické pozice. Zejména na ty, na kterých mají pracovníci zodpovědnost za zdraví a životy lidí. Budoucí policisté, piloti, řídící letového provozu nebo třeba řidiči MHD tak musejí projít zkouškami, které posoudí jejich osobnost i potřebné kognitivní schopnosti.

Specifikem těchto psychotestů je, že jsou připravovány i vyhodnocovány profesionály z oblasti psychologie. Bývají velmi propracované a mimo jiné zaberou i hodně času. Pokud se hlásíte ke státní policii, jen na psychotesty počítejte s pěti až osmi hodinami. A baterie psychotestů FEAST, kterými procházejí budoucí letoví dispečeři, probíhá jeden celý den.

„Jedná se nejčastěji o soubory více psychodiagnostických metod. Od rozhovoru a osobnostních a výkonových testů určených speciálně pro danou pozici až třeba po modelové situace,“ uvádí firemní a dopravní psycholožka a HR konzultantka Soňa Šafářová.

Dá se na profesionální psychotesty připravit?

Odborně připravené psychotesty měří trvalé osobnostní kvality a kognitivní funkce, které jsou u každého jedince víceméně stabilní. Dá se tedy říci, že na psychologické testy se v základu připravit nedá. Pokud nejste odolní vůči stresu, na pilota vás nevezmou, ať se připravujete sebevíc.

Přesto můžete své šance před absolvováním psychotestu zvýšit.

„Výsledek můžete ovlivnit hlavně eliminací stresu. Například tím, že budete vědět, co test obnáší (jaká je jeho forma, jak dlouho trvá, atd.). Nepohoda, nervozita nebo únava pak mohou mít na váš výkon negativní vliv,“ radí Soňa Šafářová.

Nejlepší přípravou na psychotesty je si tedy zjistit co nejvíce informací o průběhu výběrového řízení, dobře se vyspat a udělat co nejvíc pro to, abyste na testy dorazili v maximální psychické pohodě.

Amatérské psychotesty na pohovorech

Kromě výše popsaných odborných psychotestů se nicméně hojně vyskytují i jejich amatérské napodobeniny. A to často i při výběrových řízeních na juniorní nebo kancelářské pozice.

„V lepším případě si chtějí recruiteři těmito otázkami ověřit, zda kandidáti skutečně disponují vlastnostmi, které například uvádějí v CV. Zda dovedou pracovat pod tlakem, umějí pohotově reagovat na rychlé změny nebo jestli jsou dostatečně kreativní,“ uvádí specialista na náborovou strategii Miroslav Sendai. „V horším případě se mohou snažit kandidáta zbytečně zmást, jsou to chytáky a hlavolamy, což často vede k tomu, že kandidát netuší, jak má odpovědět, a personalista ani neví, proč se vlastně ptá.“

Tyto testy mají nejčastěji tři různé podoby:

• Náborář vám položí během pohovoru několik nečekaných otázek. Jejich cílem je ukázat, jak přemýšlíte, jak reagujete nebo jaké jsou vaše charakterové vlastnosti.

• Na pohovoru dostanete psaný test s otázkami, které máte zodpovědět. Na jejich základě se náborář snaží vyhodnotit váš profil, co jste o sobě prozradili.

• Ještě před pohovorem vám náborář zašle online formulář, který máte vyplnit. Cílem je opět dopracovat se k posouzení vaší osobnosti. Tyto dotazníky si firma buď připravuje sama interně, nebo se spoléhá na pomoc externí agentury. Případně některé firmy dokonce využívají formuláře dostupné zdarma na internetu, jako například test 16Personalities.

Eticky problematická, ale běžná praxe

Vystudovaní psychologové, včetně Soni Šafářové, tyto snahy o amatérské posuzování osobnosti uchazečů mnohdy vnímají jako nešvar. A to nejen pro jejich nízkou vypovídací hodnotu, ale i kvůli tomu, že se tyto testy pohybují v eticky šedé zóně.

„Určitě neplatí, že psycholog rovná se kvalitní pohovor a náborář bez psychologického vzdělání rovná se nekvalitní pohovor,“ říká Šafářová. „Každý psycholog by se ale při posuzování psychické způsobilosti měl řídit etickým kodexem. Ten mimo jiné uvádí, že psychologické metody by neměly používat nekvalifikované osoby. Pro náboráře však žádný etický kodex neexistuje. A tak býváme svědky toho, jak se na HR odděleních firem často neodborně používají různé pseudopsychologické metody, čímž vlastně dochází k poškozování kandidátů na pohovorech.“

I přes to všechno je pokládání „psychologických“ otázek na pohovorech velmi populární. A to i u výběrových řízení na běžné pozice. Jaké dotazy se v těchto psychologických testech po domácku používají?

8 typických pseudopsychologických otázek

Samozvaní psychologové z řad náborářů se rádi buď ptají přímo na vaše charakterové vlastnosti, nebo vám pokládají zapeklité otázky a pozorují, jak se chováte, jak reagujete a jak přemýšlíte. Jaké to jsou a jak na otázky na pohovoru odpovědět?

Zde je ukázka osmi typických dotazů, na které můžete narazit:

• „Co byste poradil/a žákům posledního ročníku střední školy?“ Cílem je zjistit, jakou máte sebereflexi a jaké jsou vaše priority.

• „Kdo je váš idol a proč?“ Vaše odpověď by měla ukázat, jakým člověkem chcete být a v jakých dovednostech a vlastnostech se chcete zlepšovat.

• „Kdybyste byl/a zvíře, jaké zvíře by to bylo a proč?“ Tato otázka cílí na vaši kreativitu a schopnost argumentace.

• „Kdybyste mohl/a jít na večeři s jakoukoli historickou osobou, kdo by to byl?“ Cílem je dozvědět se něco o vašich prioritách a o schopnosti reagovat na překvapivé situace.

• „Jak byste vysvětlil/a XY laikovi, který o tom nic neví?“ Za XY se dosazuje nějaké složité odborné nebo technické téma, které by měl uchazeč znát. Zde jsou pod drobnohledem komunikační dovednosti uchazeče.

• „Pokud byste si na pustý ostrov mohl/a vzít tři věci, jaké by to byly?“ Vaše odpověď ukáže, jak dobře dovedete racionálně uvažovat a argumentovat.

• „Kdy jste naposledy udělal/a nějakou velkou chybu? O co šlo?“ Zde jde o zjištění, jak moc máte vyvinutou schopnost sebereflexe a sebekritiky.

• „Jaké jsou vaše tři nejsilnější stránky?“ Šlágr mezi otázkami na pohovoru. To, co odpovíte, náboráři v jeho očích prozradí, jaké jsou vaše priority a co považujete v obecné rovině za klíčové vlastnosti, které by měl vhodný kandidát mít.

Jak na dotazy odpovídat?

I pokud se stanete předmětem pseudopsychologického testování a po přečtení tohoto článku už budete vědět, že „psychologické“ otázky položené nekvalifikovaným náborářem nemají vysokou vypovídací hodnotu, není určitě nutné ani vhodné náboráře nijak konfrontovat nebo jej obviňovat z amatérismu.

„Pokud jsou ,psychologické‘ otázky položeny správně a s jasným záměrem, mohou být dobrým nástrojem k posouzení uchazeče. Uchazeči by se jich neměli bát, zejména ne v dnešní době, kdy měkké dovednosti nabývají na síle,“ uvádí Miroslav Sendai.

Jakou taktiku při zodpovídání dotazů zvolit? Stačí se držet několika obecných zásad:

• Nenechte se vyvést z míry. Nečekanost a občas i absurdnost otázek jsou často nástrojem, který náboráři pomáhá zjistit vaše reakce na nečekané situace. Buďte na podobné dotazy psychicky předem připraveni, nenechte se jimi vyvést z míry a i na netypickou otázku reagujte klidně. Berte otázky jako hru nebo argumentační cvičení. A zkrátka doufejte, že náborář ví, co dělá.

• Pokud už jsou otázky za hranou, nebojte se ozvat. V návaznosti na předchozí bod je však nutné dodat, že vše má své meze. Dotazy, které vám náborář pokládá, vám mohou připadat zvláštní, nečekané a absurdní. Ale nikdy by vás neměly urážet nebo znepokojovat. „Pokud padne dotaz, který je vám nepříjemný, uvádí vás do rozpaků nebo je za hranicí slušnosti, podělte se o své dojmy a zeptejte se na účel daného ,testu‘. Pokud by náborář rozumné vysvětlení nepodal a dál by trval na odpovědi nebo splnění úkolu, doporučuji pohovor přerušit. Nikdy byste se neměli na pohovoru cítit pohoršeně nebo poníženě,“ upozorňuje Soňa Šafářová.

• Pamatujte, že neexistuje správná odpověď. V tomto článku cíleně nezmiňujeme, jaké jsou nejlepší odpovědi na výše uvedené typické otázky. A to z toho důvodu, že žádná správná odpověď neexistuje. „Záleží na tom, co si náborář myslí, že zjišťuje. Možná hledá někoho, kdo na sobě tzv. ,nechá dříví štípat‘, nebo naopak chce člověka, který si něco takového líbit nenechá,“ uvádí Soňa Šafářová. Každá pozice vyžaduje jiné vlastnosti a v různých situacích tedy může být ona „nejvhodnější“ odpověď na tu samou otázku jiná.

• Buďte upřímní a pokud možno autentičtí. Snažte se odpovídat tak, jak je vám příjemné a blízké. „Nemá smysl se přetvařovat,“ upozorňuje Miroslav Sendai. „Pokud něco nevíte, nesnažte se druhou stranu přesvědčit, že ano.“ Dobrý náborář, ať už psycholog či ne-psycholog, totiž může přetvářku velmi snadno rozpoznat.

• Zůstaňte pozitivní. Nehledě na to, jaké konkrétní dovednosti a osobnostní charakteristiky náborář u uchazeče hledá, jednou vlastností vždycky zabodujete. A to pozitivním nadhledem. Ve svých odpovědích se tedy pokuste zůstat pokud možno pozitivní. Při odpovídání na dotazy se soustřeďte na řešení a cesty, nikoli na výmluvy, a nechte stranou negativní komentáře a pesimismus.

A na které otázky se ještě připravit? Nezapomeňte na oblíbenou Kde se vidíte za pět let, Jaké jsou vaše silné a slabé stránky, Jaké máte další pracovní nabídky či Proč odcházíte od předchozího zaměstnavatele. Nebo si naopak připravte oblíbené otázky od HR, na které se můžete ptát vy jich!

Foto: Thomas Decamps for Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, LinkedInu nebo Instagramu a nenechte si ujít žádné novinky.